3.odboj-máte v rodině postižené totalitním systémem?

Ještě že to zachraňuje tvůj malý velký penis, kterým tady na diskusi šermuješ a hledáš někoho na šermovačku,zapomeň, to je Fialův paradox, že šermovačka je zábavnější než poctivné gay prcání.

A pak si zavolal : Marie, přineste mi do salonku čaj (a vemte si ty růžové podvazky k minisukni, však víte..)

JO, když prodal na můstku ty falešní jízdenky dopravních podniků, tak pak si zašel na tenhle gáblík https://1url.cz/01Lc0

šmankote babičku čaruj...

No to produkuješ sám na latrině, když toho tolik sežereš.

Chudák...jak ze sebe udělal úplného chudáka..

nevměšuj se čemu nedozraješ, neboť mám pevně třímám v ruce svoji hůl!

to pak logicky "ZASVINÍ" věřejný prostor často naprosto nesmyslnými dezinformacemi... jen "komerčním" imperativem (tedy nejde o klasickou sestavu :  vojenské, politické, ekonomické, propagandistické nástroje VÁLKY.

Cíl je stále stejný. Porazit Rusko, převychovat, zotročit a získat suroviny.

Rozdělit Ukrajinu „Kdo neskáče, je Moskal 1“ je chorál, který ženy a muži různého věku, kteří se v zimě 2013-2014 vydali na kyjevský Maidan Nezalezhnosti (náměstí nezávislosti), opakovali ve snaze zahřát se. Pořád skákali a smáli se, protože nikomu v ‚udatně novém světě‘ ukrajinské revoluce pod praporem Stepana Bandery se nelíbilo získat postavu zarytého nepřítele ukrajinské státnosti.

Masové demonstrace „rozhněvaných občanů“ na Ukrajině měly objektivní důvody. Byl to protest proti neefektivní a zkorumpované vládě, proti policii a byrokratickému zneužívání moci, proti nejasné a slepé politice prezidenta a vlády. Drakonický zásah policejní jednotky Berkut proti několika stovkám studentů, kteří se vydali na Majdan a byli nešťastní, že prezident nepodepsal asociační dohodu mezi Ukrajinou a Evropskou unií, se stal jen poslední kapkou, spouštěčem. Vztek nahromaděný během let, ne-li desetiletí, se vyplavil ven. „Takhle nemůžeme žít,“ rozhodli se obyvatelé ukrajinských metropolí. Ale jak můžeš žít? Všechna národně osvobozenecká hnutí, a to je přesně způsob, jakým účastníci a sympatizanti Euromajdanu nahlížejí na své snahy, využívají populární myšlenky a politické nálady, které ovládají společnost (nebo alespoň její nejaktivnější část) jako svůj pozitivní manifest, spolu s osvobozením samotným. z „externího“ nebo „vnitřního zaměstnání“. Výhradně levicové a levicové radikální ideologie byly tedy hlavním proudem v Ruské říši v roce 1917, radikální islamismus byl nejpopulárnější v arabských zemích během arabského jara 2012, zatímco nacionalismus, také radikální, zpochybňoval liberální a lidově demokratické „odchylky“ se stal mainstreamem na Ukrajině v letech 2013-2014.

Civilizovaný svět si zvykl na „sametové revoluce“ konce 80. let 20. století a zůstal si jistý, že jiné formy náhlé změny režimu s násilím a vražděním jsou v Evropě nemožné. Proto, když konfrontace v centru Kyjeva v únoru 2014 vstoupila do „horké“ fáze, začali mnozí odborníci mluvit o vnější síle krveprolití. Tuto sílu tradičně ztělesňovala buď Ruská federace Evropské unie nebo Spojené státy americké. Vše záleželo pouze na pohledu a zaujatosti odborníka. Britský premiér Winston Churchill řekl: „Lidem by se měla říkat pravda, ale není potřeba říkat celou pravdu úplně“. Bohužel je to taková polopravda, ne-li do očí bijící omílání faktů, které poskytuje základ mediálnímu obrazu, z něhož lidé v Rusku a zemích Západu, natož na Ukrajině, vyvozují své závěry o tom, co se děje na Ukrajině. Maximálním úkolem, který si autoři tohoto výzkumu dali, je proto překonat jednostranné a zaujaté interpretace Euromajdanu a přiblížit čtenářům objektivní posouzení důvodů a důsledků nové ukrajinské revoluce. Revoluce, která se po svém „vítězství“ zvrhla ze sjednocení celé společnosti tváří v tvář nefunkční vládě na spoléhání se na represivní policejní mašinérii v nejsilnější polarizační faktor. A sílu tohoto faktoru je těžké přeceňovat.