PANENSTVÍ JAKO PŘÍTĚŽ

Začalo to asi hodně dávno v dobách kdy náboženství určovalo směr. A to evropský udělalo ze sexu a pannenství to co je dneska. Díku tomu mají i dnes lidé konzervativní názor, že sex a pannenství je cosi zvláštního a skoro až magickýho. Přitom je to jednoduchý - dva lidi (někdy i víc :-) se sejdou, mají chuť, zašukaj si, užijou si a.....to je celý. Vůbec o nic nejde. V podstatě nechápu proč pannenství je tak závažnej důvod k tomu, aby někdo o něm složitě uvažoval a dělal z něj cosi zvláštního....

Lily, tak snad ještě do 60-ti času dost! ;-) S manželem jsme se seznámili přes internet - vždycky se smějeme, že to zní blbě, ale nebyla to seznamka, ale diskusní klub k jedné hudební kapele. Mluvil tam o jedné pisničce, kterou jsem neznala a tak jsem se zeptala, kde to sehnal ... dělala jsem si vlastní obaly na CD a on mi připadal opravdu velky fanda a tak mi posílal fotky, které jsem mohla použít ... a pak už to jelo :-))) Dlouho jsme si jen psali. Viděli jsme se poprvé na koncertu a na další mě pozval do jeho města. Nic jsme neplánovali, ale bylo nám spolu dobře vedle sebe a pak k prvním dotekům už byla cesta jednoduchá :-) To, že je můj první vzal naprosto přirozeně. Já jsem vždycka byla hrozně odtažitá, když jsem měla i nějaké to rande, tak jsem se stáhla okamžitě hned když se jen kluk pokusil vzít mě za ruku. Všechno vlastně končilo dřív než vůbec začalo. Ale v tomto případě jsem se vedle něho, cítila moc dobře; nevím, jak to vysvětlit, ale neměla jsem vedle něj strach, jako by si mě přitáhl. A i "to poprvé" bylo moc pěkné, žadný nepříjemný pocit - i když jsem věkově byla hodně daleko za běžným průměrem :-)
Holky, moc vám přeji, ať se vše otočí k lepšímu!

Já nevím, mám se sexuologem špatné zkušenosti. Vypsala jsem pár dotazníků, z toho jsem se dozvěděla, že jsem melancholik.(Jako bych to už nevěděla předem!!. No a hlavně jsem mluvila o svých problémech. Hlavně se zaměřil na moje dětství, jestli jsem nebyla sexuálně obtěžovaná, nebo dokonce znásilněná atak. Prostě takový kecy co mi nepomohly ale ani neublížily.

sisi - tak to já už právě jsem! Když vidím lidi okolo, jak se vodí za ruce a líbají se a mají děti, tak mám sto chutí křičet nebo brečet. Je to takový mix emocí. Cítím vztek, lítost, smutek,...
A dávám to za vinu tátovi. ŘÍkám si, jak bych asi žila, kdybych měla bezproblémové dětství? Byla bych už vdaná a měla děti? Jenže na to nenajdu odpověď.
Ve skutečnosti jsem byla vždycky romantická a snila o princi na bílém koni. Postupem času ale chlapi čím dál víc nenávidím. Nedokážu si představit, ža se s nějakým líbám nebo miluju. Přijde mi to nechutné!
Možná bych měla také vyhledat sexuologa, ale když tobě nepomohl...

Víš, já se hlavně nechci stát takovou tou učebnicovou starou pannou co každýmu závidí, je zahořklá a nenávidí svět.

Bože, jak tohle všechno znám. Myslím, že jsme si hodně podobné. Ale poradit ti neumím, protože já sama jsem v tom až po krk.

Sisi - hypochondr jsem taky. Ruce se mi klepou taky a myslela jsem si, že se toho díky AD zbavím, ale bohužel se tak nestalo.
Já bych se asi nejvíc ze všeho chtěla zbavit pocitu, že jsem jiná. Chtěla bych se smířit se svým životem bez muže a naučit se být šťastná sama. Jenže to se mi daří jen do chvíle, kdy potkám spolužačku, jak je na procházce s manželem a s miminkem v kočárku! To pak doma brečím a brečím...

No já taky nechodím nijak extra oblíkaná. Na značkové hadry nemám. Chodím k vietnamcům a do sekáče. Jinak bych chodila nahá. Nevím, ale myslím si, že se se mnou děje něco blbýho. Stal se ze mě totální hypochondr. Myslím, že je to tím, že se moc pozoruju. Čsto mě bolí hlava takže už myslím, že mám nádor na mozku. Klepou se mi ruce, což je příznak roztroušené sklerózy atd.potřebuju od zíkladů změnit svůj život jinak nevím kde a jak skončím.

Buba - to je hezký. V 60 si řeknu, když se to nepovedlo dnešní den, nevadí... To byl pokus o vtip.
Já jsem taková rezignovaná. Vím, že nejblbější asi nejsem, když jsem vystudovala vysokou školu, ale na tom nezáleží. Trapně si připadám pořád. Mám pocit, že se na mě všichni nějak divně dívají a ani na okamžik si nepřipustím, že by se mohli dívat proto, že mi to třeba sluší.
Pracuju ve školce, tak mám dětičky alespoň v práci, když ne doma.
Jak jsi se seznámila se svým mužem? A jak přijal to, že je tvůj první?

To snad není možné! Já mám také AD! Mám těch problémů spoustu a už jsem to nemohla sama zvládnout. Bojím se budoucnosti a bojím se vlastně všeho. Bojím se vztahu a bojím se, že zůstanu sama. Chtěla bych mít dítě, ale bojím se, že se o něj nedokážu sama postarat. Jsem také dost rozpolcená.
Co se týká vzhledu, tak kamarádky mi říkaly, že jsem pěkná, ale nejsem vyzývavá. A to se prý klukům líbí. Prostě nechodím oblečená podle poslední módy, moc se nelíčím atd. Celý život si připadám naprosto průměrná. Taková šedá myška v koutě. Dokonce jsem se jednou dala odbarvit na blond, abych na sebe přilákala chlapy, ale nic se nezměnilo.
Čím déle jsem sama, tím horší je představa toho, že bych s někým měla chodit. jak někomu vysvětlit, že jsem s nikým nechodila, nespala a že jsem "na hlavu"? Takovou ženskou asi nikdo nechce.

Tak to já se spíš cítila jako Lily. Doufám, že máš třeba dobré zaměstnání, které tě baví a nebo koníčky - na tom se dá taky stavět sebedůvěra. Pořád se o něco zajímat, na něco se ptát, být otevřená k tomu, co se děje kolem, nebát se přihlásit se do nějakého kurzu, když mám chuť, zajít ke kadeřnici, vyrazit jen tak na výlet vlakem ... Já si navíc vždycky připadala strašně trapná a byli lidi, který mi to řekli i do očí. Velkou oporu jsem měla v mamince - ta mě vždycky "hlídala" a říkala mi, ať se netvářím jako kakabus, že stačí učesat se, pěkně se obléci, narovnat se, zhluboka se nadechnout, usmát se sama pro sebe a vyrazit do ulic ... hlavně si nepřipouštět tlaky okolí a řeči tetiček: "kdy už si najdeš chlapa?" a věřit tomu, že co se má stát, to se taky stane! A že se nepodařil dnešní den, nevadí - zítra je taky den!

Lily dám krk na to, že si určitě moc krásná holka! Já jsem právě zažívala opak. Měla jsem moc ctitelů, ale nechtěla jsem nikoho.Samozřejmě taky drpím depresemi a jím AD, ale moc to nepomáhá. Cítím se hrozně osamělá. Někde hluboko v srdci toužím po lásce, ale jsem strašně chladná vůči mužům a nepřístupná. Nikdy jsem se necítila ošklivá. Okolí mě dokonce považuje za krásnou a diví se jak to že jsem sama. Nevím. Jsem strašně rozpolcená.

Já na tom nejsem psychicky nejlíp. I když si říkám, že je mi bez chlapa dobře, tak s tím nejsem úplně vyrovnaná. Nejvíc mě mrzí fakt, že se o mě nikdy žádný kluk nezajímal. Neříkám, že jsem chodila na diskotéky atd., ale určitě nejsem celý život zavřená doma. Nikdy o mě nikdo neprojevil zájem a já si začínám myslet, že jsem ta nejošklivější a nejblbější holka na světě. Působím asi nepřístupně nebo ty chlapy něčím odpuzuju. Je to takový paradox. Na jedné straně se jich bojím a na druhou stranu bych chtěla alespoň jednou zažít ten pocit, že se někomu líbím.

Sisy a Lily - hlavně nepropadejte nějaké beznaději - nikdy nevíte, co se stane zítra! :-))) do 30-ti jsem na tom byla stejne jako vy (včetne vesnice), už jsem se ani o nic nesnažila, nic nečekala a střádala si penízky na nějakou garsonku, chtěla jsem pryč z vesnice do města, kde mě nikdo nezná a nikdo se do mě nenaváží ... svým způsobem jsem se těšila, že budu svou paní a hlavně jsem si sama sobě slibovala, že hlavně ze mě nesmí být zahořklá ženská, že musím i sama o sebe pečovat ... ve 30-ti se vše zlomilo a teď, po necelých 3 letech jsem vdaná a po uši zamilovaná :-)))

Lily jsme opravdu na tom stejně. Taky jsem z vesnice. No to značí všechno. Nesmusím ti vyprávět co zažívám. Hlavně v tom našem malým debilním obchůdku, který je totální drbárna. Takže otázky typu. A kdy se budeš vdávat? Chodíš z někým? atd....Mám taky moc ráda děti.

Neboj, čas to všetko napraví. Je to geniálny lekár.

ahoj Sisi, já jsem na tom podobně jako ty!Je mi 25 let a jsem panna. Nikdy jsem s nikým nechodila, ani se nelíbala, ani neobjímala, prostě žádný fyzický kontakt s mužem! Nebyla jsem u sexuologa, ale chodila jsem k psychologovi. Ten mi řekl, že mám strach z toho, že by mě ten muž ublížil a proto raději zůstávám sama. Je to kvůli mému tátovi, který se opíjel a mlátil mamku. Mám teď utkvělou představu, že jsou všichni chlapi stejní! Nevadí mi, že jsem panna, ani to, že s nikým nechodím. Vadí mi to, že bych chtěla v budoucnu dítě, ale nevím, jak to udělat. Nechci, aby si celá vesnice povídala o tom, že jsem stará panna.

Ahoj milá sisi. Myslím si jen , že hledáš toho pravého. Potřebuješ něco k tomu druhému cítit. Pokud máš jistotu, že (muži) jsou ti praví, pak se neboj hledat dál. Přeji ti,aby jsi brzo našla a byla jsi spokojená.

všem kteří o to přišli gratuluju. Já mám s tím ohromný problémi. Je mi 25 let a nic. Nemám k sexu totiž žádnou chuť. Pravděpodobně zůstanu stará panna. Netoužím po fyzické lásce. V 15 letech jsem se poprvé líbala s klukem, nedělalo to se mnou absolutně nic. Byla jsem chladná, dělala jsem to mechanicky a když to skončilo řekla jsem si že už to nikdy nemusím mít. A sex už vůbec ne. Ve 20 letech jsem za sebou měla asi 8 odmítnutí chlapců kteří se mnou chtěli chodit. Všechny jsem odmítla. Trápilo mě to a zašla k sexuologovi. Zkoušel na mě různé terapie nic nepomohlo.Jenom pátral v dětství jestli jsem negbyla sex. obtěžovaná. Ne nebyla.Diagnóza: Frigidita.

Meggie
Není to tak dávno, co jsem patřila mezi panny. Bylo mi 22 a půl a tak nějak to přišlo. Největší problém byl v tom, že sem v té době nečetla žádné podobné stránky. Myslela sem si , že se musí zbořit svět, když se to nepovede napoprvé. A taky nepovedlo. Byla to známost na dálku a já jsem si myslela, že už bych měla. při aktu jsem byla moc v křeči a zkrátka se to nepodařilo. Plakala jsem. Až později jsem si uvědomila, že jsem tehdy ještě nebyla připravená. Měla jsem pocit, že musím přítele (vztah na dálku), co nejlíp uspokojit. řekla jsem mu, že ještě nemůžu, ať ještě chvíli počká. Myslím že mě pochopil. Když sem k němu později jela, prosila jsem ho, aby mě uhlídal= chtěla jsem počkat, až budu brát antikoncepci. Všechny mé předešlé problémy nějspíše pramenily ze strachu z otěhotnění. Kondom pro mě nebyl zárukou. A tak jsme se jen mazlili a domluvili se, že ještě chvíli počkáme. A tak pocit, že nemám žádnou povinnost mě ujistil tak, že jsme se ještě tentýž den milovali. Znáte to, když si myslíte, že už to nemůžete odložit = je to silnější než vy. Máte zkrátka motýlky v břiše. Po jsem se cítila zvláštně, tak nějak hezky žensky. I když náš vztah už skončil (oznámil mi to po telefonu), mého poprvé nelituju.