PANENSTVÍ JAKO PŘÍTĚŽ

Pokud je to velký problém, hlásí se jako něžný a jemný pomocník od problémů .....
Napiš mi na mejlík ....

Nakonec se to všechno vysvětlilo samo. S tím klukem chodím a spím. Je to super. Za to vděčím vám všem.

Děkuju za vaše rady, jsem opravdu ráda, že mi takhle pomáháte dostat se k mému cíli. Zdenko, ráda bych ti řekla, že se máme s tím klukem dost rádi a známe se dost dlouhou dobu. Navzájem si věříme. Tak myslim, že by nebylo špatné to s ním zkusit. Naopak je zase pravda, že bych se mu měla asi přiznat, nebo to svést na nevinný vtípek. Ještě jednou děkuju. Kdyby vás napadlo, co mu říct, byla bych strašně ráda a ulehčili byste mi tím spoustu trápení.

Zdenko, to je teda pořádná blbost, co píšeš. Samozřejmě, že by si kluk o ní myslel, že je klamářka a ještě k tomu zakomplexovaná, když si musí vymýšlet historky o své poctivosti. Když už teď, na začátku, lže, jak ji vůbec věřit potom? Podle mě, ať raději klidně řekne, že je panna (určitě uspěje, pokud to není nějaký stejně "zkušený" zakomplexovanec), a že to předtím měl být jen malý, nevinný, provokační vtípek.

Bylo mi 17,5, přestávala mi stačit samohana:-), tak jsem si oblíkla nejlepší prádlo a šla jsem na věc:-) Zbytečně jsem to nedramatizovala, protože poprvý to stojí vždycky za houby. Onen vyvolený byl poněkud překvapenej, bylo to na třetí schůzce, ale nenechal se dlouho přemlouvat:-) Skutečně to za moc nestálo, ale já jsem odcházela domů jako vyměněná a bylo mi super:-) Od té doby se to už jen zlepšovalo a pořád to stojí za to:-)Dodnes jsem přesvědčena, že to byl nejlepší způsob ztráty panenství, sice žádný vzrůšo:-) ale aspoň žádnej zbytečnej stres. Tím ovšem neříkám, že takhle je to ideální pro každýho. Ale i s panenstvím/panictvím je to jako se vším ostatním - každému vyhovuje něco jinýho a každej má na to jinej názor. Hlavní je, aby to splnilo naše očekávání a ne očekávání někoho jinýho.

Ale do "toho" bys měla jít s člověkem, kterýmu důvěřuješ, kterýho miluješ a který bezmezně miluje tebe a ne kvůli tomu, že se ti líbí, to je málo. Dělej si co chceš, jen ti radim, abys nebyla zklamaná, zvlášť když jsi tak mladá... To jestli si bude myslet, že jsi lhářka to je až to poslední... Pokud tě někdo miluje, tak si tohle myslet nebude.

Zdenka: Já si myslím, že oni nelhali, protože jsou to kluci, kteří mají víc než 20 let. Jsou to velice dobří kamarádi. My se o těchto věcech bavíme normálně. Mně se líbí jenom jeden kluk, se kterým to myslím vážně a s tím bych ,,to" prostě chtěla. Ale bojím se, že se před ním ponížím a navždy budu pro něj jenom lhářka.

A ty myslíš, že to, co říkali oni o svých sexuálních zkušenostech je pravda? Kluci v tak mladém věku si hodně vumýšlej. Tak nebude na škodu, že ty sis taky vymýšlela...
Ale stejně nechápu, že se vůbec s nima tak kamarádíš, podle toho, co tu píšeš, tak to vypadá, že jim jde jen a jen o to jedno...

Mně je 15 a kamarádům jsem jen tak ze srandy nakecala, že už panna nejsem, ale když šlo do tuhýho, tak jsem se cítila hrozně a i když jsem to strašně chtěla, bála jsem se, že by si o mně pak říkali, že jsem lhářka. Teď nevím, co mám dělat. Chci to s tím klukem zkusit ještě jednou, ale jak mu mám vysvětlit, že jsem lhala? Prosím poraďte!

Já jsem se poprví milovala až v 19, taky sem se styděla, že jsem tak dlouho panna, ale ted si myslim, že neni kam spěchat, stejně se pro mě nic nezměnilo a živit jde dál at tak či tak. a myslim si, že je to jedno, jestli o to holka přijde v 15 nebo ve 30, hlavně aby to bylo s člověkem, kterýmu může věřit, nemusí to být ten pravý, jak se všude píše, ale někdo koho zná už delší dobu a může mu při tom svým poprví 100 procentně věřit

Pokud je pro nejakou z vas panenstvi pritez,tak se obetuji a rad vas toho bremene zbavim.

Yun-Chan, asi Evropu moc neznas, kdyz rikas, ze v tomhle je hrozne konzervativni. Presny opak je pravdou, Evropa je sexualne nejliberalnejsi ze vsech svetadilu. Muslimove sexualitu brutalne potlacuji, v Indii, Japonsku, Cine atd., nema nepanna nadeji se vdat. Vetsina Evropanu jsou neverici, tak nemaji zadny sexualni zabrany. To ma ale i svy nevyhody, protoze mlady Evropani maji pohlavni nemoci a nemanzelsky decka, o ktery se pak nestaraji. I tak se mne ale evropska sexualni svoboda libi a nemenil bych ji asijsky zvyky.

Honzo z Brna, nad tvými postřehy jsem se nemohla nepousmát.

Hanka: Souhlasím, když je ten první dobrý, tak proč hledat jinde. Jinými slovy, nesouhlasím, že by člověk musel nutně vystřídat víc partnerů, aby dokázal být tomu celoživotnímu věrný, záleží na kvalitě, ne na kvantitě.

Yun-Chan, a jak je to u vás v Asii?

Obecně vzato, Evropa je v tomhle hrozně konzervativní. Lidé tady dávají panenství až příznačnej význam. Většinou ženy berou panenství jako něco vzácnýho a důležitýho. Upřímě řečeno tenhle křečovitej přístup žen k sexu moc nechápu. Proč se trápit takovou maličkostí? Sex je radost a potěšení a je nutný ho provozovat co nejvíc, ale s rozumem samozřejmě. A to jestli je to z lásky nebo ne je jedno. Z lásky je to nejlepší, ale i příležitostnej sex má svý kouzlo. Pro mě je spíš důležitá věrnost. Tzn. pokud už člověk má stálýho partnera tak by mu měl být věrný, ale pokud nemá tak ať klidně střídá partnerů kolik chce - hlavně ale bezpečně. A taky je pro mě trochu nepochopitelný, proč když holka střídá hodně partnerů a užívá si, tak je považována skoro za děvku? Přitom je to přece naprosto normální. Myslím, že je to důsledek zvrácenýho přístupu křesťanství k sexu...odříkání a mučednickej způsob života - fanatismus a blbost.

Victoria, já chodila na filozofickou fakultu, v kruhu byly jen samé holky, žádný kluk, takže si dovedeš předsavit ty jejich rozhovory. Já ale už i tehdy stejně jako dnes měla tolik různých zájmů, že mně to nijak nebralo, a těch jejich "diskusí" jsem se moc nezúčastňovala, čili jsem získala punc samotářky, což mně ale vůbec nevadilo, ve skutečnosti jsem opravdu introvert, kterému je úplně jedno, co si o něm lidi myslí. Takto jsem vlastně ukončila VŠ a první styk (se svým současným manželem, jak už jsem psala), jsem měla vlastně až po škole, předtím tam sice bylo nějaké to mazlení, ale nic víc. A myslím, že jsem opravdu o nic nepřišla, teď mám sex moc ráda a užívám si ho - ale zase jen s tím jedním. Asi jsem tak trochu rarita, když jsem v životě měla jen jednoho mužského, ale rozhodně to jako handicap nepociťuju.
:-)))

Hanka: Copak v patnácti, to je velmi pravděpodobné, že si ty holky vymýšlejí, ale když jsem ve dvaceti byla ve škole mezi svými vrstevnicemi, které měly skoro všechny stálého přítele, takže se dalo předpokládat, že první sex už mají za sebou, připadala jsem si mezi nimi jak dítě. Na druhou stranu holka může přijít o panenství třeba ve třinácti a neznamená to automaticky, že je dospělá.

Mám stejný názor jako Victoria, o panenství jsem přišla ve 23 letech. Nebylo to z důvodu náboženských ani jakýchkoli jiných nebo proto, že bych byla ošklivá, prostě jsem to nějak nepovažovala za důležité a stejně jako Victoria toho nelituju, protože ten kluk byl báječný, rozdíl je jen v tom, že on je teď už řadu let můj manžel. Výjimka jsem ale určitě byla, už v 15 letech na gymplu si spolužačky svěřovaly svoje zážitky a zkušenosti a já si mezi nimi připadala jako blbka.

Přítěž to určitě není, ale chápu, že po dvacítce to někdo může vnímat jako hendikep. Já byla panna do 24, nejsem ošklivá a nějaké příležitosti také byly, ale prostě to nějak nevycházelo. Rozhodně bych si bývala nehledala někoho, kdo by mě "toho" zbavil, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že jsem ve svém věku výjimka a že by se mi možná někdo vysmál, protože mladá úspěšná žena, za kterou jsem vždycky chtěla být považována, přece nemůže být panna. Ale vůbec nelituju, že jsem si počkala, ten kluk, se kterým jsem přišla o panenství, je opravdu báječný a výjimečný, jediné, čeho na tom lituju, je že jsem náš vztah pokazila a on se se mnou později rozešel. Snad se z toho poučím a příště už to bude OK.