Patologická závislost na internetu

Někde jsem četl, že pokud má jednou člověk k závislosti sklony, pak si objekt najde. Někdo se stává alkoholikem, jiný propadne gamblingu a jiný "ulítne" na internetu.
Tobě bezradný bych chtěl vzkázat, že nevidím tvůj problém v závislosti na netu. Tvůj problém je pornografie. Věř, že v tom nejsi sám.Já na tom byl velice podobně jako ty. Taky sem stahoval giga porna a nejen to. Z jídlem roste chut a já začal na netu hledat něco... no něco EXTRA. Skončilo to tím, že sem se přistihl, jak brouzdám stránkama s dětskou pornografií. Předesílám, že nejsem pedofil. Prostě jsem byl už přesycený té "běžné" pornografie a hledal jsem něco nového.
Takže chceš radu?
Uvědom si, že tvůj problém není net, ale porno. Stejně jako jsem to udělal já...i ty si zakaž jakékoli stránky s erotickou tématikou (existují na to programy). Udělej si harmonogram a nainstaluj si program na sledování času stráveného na netu. Ten čas neustále běží v liště a ty máš přehled. Dej si závazek kolik času strávíš na netu a nezapomínej, že je lépe ubírat pomaleji.Řekněme ze stávajících hodin ubírej denně hodinu. Dodržuj noční režim tj. v určitou hodinu ....šlus -konec ende nazdar.
držte se
Zdeněk

Patřím k těm, kteří si neumí se závislostí pomoci. Nutkání k sexu je značné už od druhé třídy. Zpočátku jsem sivystačil s představami, později s beletrií. Pak sem přišly časopisy. Následovaly milenky. Exibicionismus.Psycholog. Psychiatr. Rozvod. Druhé manželství. Exibicionismus. Podmínka. Psychiatr.Internet a tuny stažených dat, které si pak neprohlížím. Nevyspání. Hledání pomoci na Internetu...
Likviduji obrázky, data. Ale pak zase znovu. Mám úplně vygumovanou hlavu po dopoledni u počítače a nemohu se soustředit na práci. Pořád se mi chce spát.
Čekal jsem, že Bezradná tento rok napíše, že to zvládli. Nezvládli.
Zkouším žít s tím i bez toho. Někde dělám chybu.
Poradíte?

Ahoj bezradná, já bych se s ním na tvém místě asi rozešla.
Kilitar to má horší- už mají dítě.
Chudák dítě!!!
Když jse na netu třeba 20 minut, dcerka si chce hrát, tak dopíšu příspěvek a jdu si s ní hrát. Fakt chudák.
Mějte se líp. Čau.

Kilitar: vyhoď internet z okna, rozkopej bednu, ať se ta tvoje líná ženská vzpamatuje a stará se o dítě.

Naprosto tě chápu, neznámá bezradná.
Je mi 30 a mám dvouletého syna a manželku o 9 let mladší než jsem já sám. Přestěhovala se za mnou z Prahy na venkov a se svými kamarády udržuje kontakt přes internet. Prakticky od 8 od rána do 4 do rána. Nevychází z domu ("venku v takové díře stejně nic zajímavýho není...") a celý svůj život tráví ve virtuálním světě.
Na internetu je spokojená, když díky špatnému počasí je špatné spojení tak je protivná naštvaná až vzteklá ("to by se v Praze nestalo.."). V bytě to vypadá často jako v chlívku a když mám štěstí čeká mne jednou týdně doma pudink. Teplé jídlo mám tehdy, kdy si zajdu do restaurace nebo si něco sám uvařím - což mne až tak neirituje, to jsem dělal i ve svobodných časech.
Sex se odehrává většinou v rovině typu "stejně po tom usne a já pak můžu v klidu na net aniž by mi do toho kecal"

Tohle všechno je zřejmě částečně podobné jako u tebe. Jenže u nás je jeětě jeden zásadní problém. Je mu dva a půl roku a ze své "maminky" zná prakticky jenom záda a chichotání se do monitoru, a ráno oteklý protivný obličej, který se často marně snaží vzbudit. Kdyby to teplý jídlo važila aspoň jemu.

Mám pocit že jediné řešení bude v inzerátu "hledám opravdovou mámu pro svého syna místo líne sobecké závislé potvory."

Měl jsem naivní představu, že po porodu se to spraví. Spravilo, asi tak na měsíc. Malej se teď dostane na procházku ven jen když jej vezme na procházku babička anebo se mnou každý víkend, z čehož je manželka samozřejmě nadšená, protože jí malej svými otravnými žádostmi o přebalování nebo o jídlo neodtrhává od počítače.

Přeji ti aby se to spravilo, ale z vlastní zkušenosti tomu moc nevěřím. U nás to trvá už 5 let a občas to vypadá o facku líp a pak to zase zklouzne do celodenního stereotypu.

Nechtěla jsem se sem znovu na Nový rok vracet a konec loňského roku mi dával naději, že snad ani nebudu mít důvod. Ne, že by přítel dokázal internet omezit na rozumnou míru, ale zdálo se mi, že těch krizí v našem vztahu, způsobených internetem, bylo přece jen o něco méně. Dokonce byly i chvíle, kdy jsem znovu měla pocit, že mám vedle sebe toho báječného chlapa, kterého mám pořád ještě ráda.Bohužel, Nový rok zřejmě nedokáže strávit jinak, než nepřetržitým ležením u počítače a i v dalších dnech takto tráví většinu volného času. Vadí mi to stále, ale občas se mi zdá, že už není o co bojovat. Snad jen o trochu klidného spánku, nerušeného bušením do klávesnice. Je mi líto, že spoustu hezkých zážitků nám tím uniká, že stále na nic není čas. Že své sexuální fantazie sděluje na internetu každému na potkání, ale já o nich vědět nesmím. Přestože to není tak dávno, kdy jsme o nich nejen mluvili, ale je i uskutečňovali, dnes je schopen tvrdit, že nikdy nic podobného nedělal. Škoda, že naše videokazeta z té doby je někde ukrytá na dně jeho skříně. Není divu, když většinu svého sexuálního apetitu vyplýtvá u počítače, že v našem sexu už pak nezbývá prostor na fantazii, tím spíš, když moje aktivita je nežádoucí. Jedině snad mohu doufat, že i když se neustále snaží seznamovat s jinými ženami, že většina těchto vztahů nepřekročí virtuální hranici. Na druhé straně mě stále častěji napadá, že pokud by byl nějaký náznak, že tuto hranici překročil, uvažovala bych o tomtéž. Virtuální sex mě neláká, i když mi nedělalo problém dělat občas partnerku svému příteli na netu (a byl většinou velmi spokojený a nepoznal, že jsem to já). Je ale pár věcí, které přítel postupně vyloučil z našeho sexu, které mi chybí. Přitom jde o běžné věci, které většina mužů má ráda. Ale tak daleko zatím nechci zacházet. Stačilo by tak málo a mohlo by nám být spolu krásně pořád, nejen občas.Uvidím, co nám přinese nový rok. Ten loňský byl o něco lepší než ten předchozí a pokud by tomu tak bylo i letos, bylo by se na co těšit.

Stejně jako se pachatel vrací na místo činu, nedalo mi to, abych se po roce nevrátila na stejnou diskuzi. Snad i proto, že situace na Nový rok se u nás opakuje, naštěstí snad v trochu mirnější formě. Říká se "jak na Nový rok..." V tom minulém jsem s partnerovou závislostí bojovala se střídavými úspěchy a jak vidím, stejný boj mě asi čeká i v tom začínajícím. Uplynulý rok mi ale ukázal, že i přes problémy ten boj za to stál. Spousta věcí se nám společně podařila, prožili jsme hodně hezkého. Trochu mi pomohlo i to, že naše podnikání začalo nabírat obrátky, takže na chatování už nebylo tolik času. Nepodařilo se mi přitáhnout partnera ke sportu, jak mi tu radil "Rady", ale zjistila jsem, že zabírá např. cestování a pak také peníze a určité uznání spojené s rozvojem našeho podnikání. Sice stále platí, že v okamžiku, kdy partner začne chatovat, nedokáže od počítače vstát dříve než za nějakých 15-20 hodin, ale už to nebylo třeba 14 dní a nocí v kuse, jako před rokem o vánocích. Takže pokud to moje nervy vydrží, snad mám šanci, že v následujícím roce se situace zase aspoň o něco zlepší. Nebo jsem naivní, když doufám, že s přibližující se padesátkou mu konečně jednou dojde, že vydáváním se na internetu za mladšího neomládne, ale jen se připravuje o spoustu krásných věcí, které bychom mohli prožít doopravdy? Prosím, držte mi palce, ať za rok nemám důvod se sem vracet.... A těm, kteří mají podobné problémy, snad můj příspěvek dodá chuť nevzdávat se. Netvrdím, že vyhraju, ale budu bojovat dál.

Jsem vyléčen začal jsem chlastat a hned je mě líp......

Rady, proti tomu bych nic nenamítala. Jak chceš ale přimět člověka uvyklého na pohodlí a zábavu u internetu, aby začal inzenzivně sportovat?Jeden jeho koníček, který by se taky dal řadit ke sportu, podporuji a občas ho i společně provozujeme. Když ho ale chci zlákat k intenzivnějšímu tréninku, je to problém.

a co vyměnit jednu závislost za jinou. třeba net za sport apod. při sportu se ti v organismu začnou uvolňovat endogenní opiáty(=tělu vlasní endorfiny a enkefaliny), které u člověka způsobí po čase závislost na sportu(pořád chceš ten bezva pocit opojení z těchto opiátů). je to určitě zdravější, ovšem pokud to člověk udrží v rozumné a optimální míře.

a co vyměnit jednu závislost za jinou. třeba net za sport apod. při sportu se ti v organismu začnou uvolňovat endogenní opiáty(=tělu vlasní endorfiny a enkefaliny), které u člověka způsobí po čase závislost na sportu(pořád chceš ten bezva pocit opojení z těchto opiátů). je to určitě zdravější, ovšem pokud to člověk udrží v rozumné a optimální míře.

Já jsem závislá,ale vím to,nevím,proč si to Tvůj přítel nechce přiznat.Nebudeš mít snazší najít si jinýho? Se závislostí je nutné něco dělat. Škoda ,že na netu jsou jen články, které si nekladou větší cíl,než přesvědčit lidi,že závislost na internetu vůbec existuje,nic jsem nenašla ,jak proti ní.Kdo nevěří,věřte ,že je a hnusně zákeřná.

Rady, naštěstí jsou období, kdy je to docela v pohodě a tyhle krize jsou vždycky otázkou několika dní. Možná i proto se snažím to přežít.Proti erotice a pornu nic nemám. Nejsem z těch, co se pohoršují, že jsou časopisy pro pány plné nahých žen a sama se občas taky na něco zajímavého kouknu. Jde mi o to, kde ještě je ta hranice, kdy to člověk bere jako zábavu a kdy už bez toho nemůže žít.

Řekl bych, že to ani není závislost na internetu jako závislost na tom, že dokáže vzbudit zájem u mladých holek. Já jsem se vyléčil tak, že jsem se s řadou z nich sešel osobně a zjistil jsem, že nejsou o nic lepší než ženský na ulici, se kterými se můžu seznámit a už předem vím jak vypadají... (ale nebyl jsem na tom tak špatně, jen tak dvě hoďky denně)

ahoj bezrad?oure :-) tedy netušil jsem, že to je až taková hrůza u vás doma. to už spíše vypadá na poruchu osobnosti, schopnost racionálně rozlišovat realitu od vysněných představ.je-li to tak jak píšeš,není ti co závidět.p.s. chlap, který občas nekoukne na netu na erotiku či péčko.. je spíše divný.

Bože lidi vy máte problémy.

Mam doma to stejne, mozna s jeste horsimi dusledky. Ozvi se na e-mail, treba spolecne neco vymyslime. Marge

Robe, děkuji za pochopení. Možnost léčení vidím dost skepticky, protože on si sám svoji závislost nepřizná. Alkoholika nebo gamblera někdy přimějí k léčbě zdravotní či finanční problémy. Ty jemu snad nehrozí, i když se obávám, že naše společné podnikání takhle dlouho nevydrží. Už jsem psala, že často kvůli internetu ani nejde do práce. Ale to mu nevadí, na zaplacení bytu mu případně vystačí i sociální podpora, případně si nějaké peníze vydělá vypalováním CD s fotkami staženými z internetu a nic jiného k životu nepotřebuje. A bohužel pro mě zřejmě ani nikoho jiného. Na přátele, sourozence, rodiče nemá čas a stále méně ho má i pro mě. I když jsem rozený optimista, moc důvodů k optimismu do nového roku nemám. Toho psychologa asi budu muset brzy vyhledat sama.

ještě malá poznámka pro Alenu - nemyslím si, že máš pravdu s tím Liborem. Já osobně taky skoro každý den mrknu, co je na doktorce nového, občas mě něco zaujme a diskutuji, ale toto nepovažuji za závislost. Libor má spíše potřebu ostatním lidem sdělovat své (někdy i hraniční a řekl bych i pochybné) názory a cítí potřebu řešit problémy tohoto světa. Pro něj je internet spíše prostředkem než cílem. Člověk může u internetu trávit hodiny a nemyslím si, že je to závislost, pokud mu to nahrazuje odbornou literaturu, cestu do banky, nákupy, zjišťování jízdního řádu ap. A klidně i nějaká ta zábava. Ale v okamžiku, kdy je jeho zaměření jednostranné,člověk si začne vymýšlet a žít v nějaké virtuální realitě, tak je to o něčem jiném.

Podle toho popisu si myslím, že máš jednoznačně pravdu, ale pokud přítel sám si nebude ochoten tento problém přiznat, tak s ním nic nenaděláš. Pokud si alkoholik neřekne nahlas jsem alkoholik a musím se léčit, tak není šance na změnu. Ten člověk musí sám. A potom musí nastoupit odborná léčba. Ta léčba bude velmi podobná jako u Tebou zmíněných gamblerů. Dokud je schopen plnit povinosti - tedy že vydělává peníze, tak ten problém ještě možná není až tak zlý, ale může se to začít zhoršovat. Povídání o tom, kde konkrétně svůj čas tráví nechávám bez komentáře, protože to svědčí hodně o jeho osobnosti a zde záleží na Tobě, do jaké míry mu budeš toto pro Tebe nepříjemné chování tolerovat. Držím Ti palce, musíš racionálně zvážit, jestli nemůže i Tebe potopit (myslím tím finančně svým krachem) a podle toho se zařídit.