Patologická závislost na internetu

Ahoj nejsi sama, spousta lidi na tomto diskusnim foru je zavisla na internetu. Jasnym prikladem je napr. pan Libor z diskuse na tema "DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI"Lecit by se to melo - nejlepe zajit za psychiatrem nebo psychologem :-)

Ráda bych věděla, zda existuje nějaký způsob léčení patologické závislosti na internetu, podobně jako se léčí např. alkoholici nebo gambleři.Můj přítel se postupně propadá do těžké závislosti a já už nevím, jak dál. Chápu, že dnešní doba nabízí jiné možnosti komunikace, než na které jsme byli zvyklí, že internet je věc užitečná. Sama ho často využívám, potřebujeme ho i k práci.Nemohu ale pochopit, že člověk se spoustou kamarádů a zájmů, aktivní, který se zapojoval do spousty činností, měl spoustu nápadů a plánů, se postupně uzavírá před skutečným světem a žije už jen tím virtuálním. Asi se těžko dá najít hranice, kdy ještě je užívání internetu v rozumných mezích a když už to tuto hranici překročilo. Myslím si ale, že pokud člověk tráví na internetu až 20 hodin denně (není nic neobvyklého i např. 30 a více hodin v kuse, přerušené jen nutným odskočením na WC případně do ledničky), pokud chodí vůbec spát, pak běžně třeba ve 4 - 6 hodin ráno, že už se nedá mluvit o normálním stavu. Dřív ho částečně omezovaly účty za připojení přes telefon, dnes už má neomezené bezdrátové připojení za paušál a tím padlo poslední omezení. Z jeho pohledu je tohle všechno naprosto normální, musím prý chápat, že má nějakého koníčka a mám být naopak ráda, že tolik času netráví např. v hospodě jako mnozí jiní muži. Že tím dělá užitečnou práci, že potřebuje vyhledávat spoustu informací a komunikovat s lidmi třeba až v Americe. To všechno bych možná ještě dokázala pochopit, kdyby většinu toho času netrávil na erotických a pornografických stránkách, kdybych na jeho inzeráty nenarážela na většině seznamek a jeho příspěvky neviděla ve spoustě podobných diskuzí. I tady na Doktorce je spousta jeho příspěvků, psal sem pod řadou jmen, mužských i ženských. Když jsem mu o tom řekla, tvrdil, že je to nesmysl, že on nikdy nic takového nedělá, dokud jsem na nějaké příspěvky neodpověděla tak, aby pochopil, že jsem je psala pro něho. Nepřizná to, pouze přejde na jiný chat. Lži narůstají úměrně počtu hodin strávených na internetu, i když se neptám, je schopen mi vykládat, jak celou noc diskutoval např. o politických problémech se známými v Americe a přitom jsem byla v noci na nějakém chatu (většinou nemůžu usnout) a třeba i několik hodin jsem se bavila právě s ním o sexu. Když jsme mu naznačila, že už se takto několikrát bavil i se mnou, kategoricky to popřel a ještě je schopen dělat mi scény, že se tam bavím o takových věcech s jinými muži. Přitom já po něm nechci přiznání, chtěla jsem jen aby pochopil, že o tom vím (a do určité míry jsem i schopna tolerovat), ale aby alespoň přestal lhát a trochu tyto své aktivity omezil. Marně. Často se mi stává, že i když se já bavím na chatu s jinými lidmi, časem se ukáže, pod jakou přezdívkou a se kterou ženou se tam bavil on. Někdy jsem zkusila po jeho odchodu tu ženu oslovit a ta se o něm vyjadřovala takovým způsobem, že jsem se musela stydět za něj. Přizná, že na ty jeho otázky si vymýšlela úplné nesmysly, přitom on si každý takový rozhovor ukládá jako cennou trofej do sbírky.Díky anonymitě na internetu žádná z těch žen netuší, že si povídá s mužem, kterému už táhne na padesátku, má trošku bříško a méně vlasů. Já ho mám ráda takového, jaký je, ale to mu asi nestačí.Obávám se, že naše situace nemá řešení, pokud za řešení nepovažuji rozchod. K napsání tohoto příspěvku mě vedlo to, že právě končící období svátků bylo zatím tím nejhorším. Kromě několika hodin na Štědrý den a na Silvestra, byl přítel u internetu téměř nepřetržitě a když k němu ulehl i dnes na Nový rok, sotva se probudil po včerejší oslavě, bylo to už i na mě moc. Nejen proto, že se říká "jak na Nový rok tak po celý rok". Mám obavy, zda se po volných dnech vůbec dokáže odpoutat natolik, aby se věnoval práci. Společně podnikáme a i když mezi svátky byla ještě spousta věcí potřeba dodělat, nepracovali jsme. Ostatně to se často stává i během roku, kdy po celé noci na chatu ještě ani pak nemá dost a do práce prostě nejde. Mám věřit tomu, že tohle už není patologická závislost. Ovšem stejně jako alkoholici a ostatní závislí, ani on si to nepřizná. Způsob léčení asi neexistuje a jediné řešení by asi byl rozchod. To ale vidím jako tu poslední možnost, pokud nebudu sama chtít skončit jako případ pro psychiatra (ale tím možná už jsem, už proto že s ním stále ještě žiju). Jemu by případný rozchod možná ani nevadil, občas, když se kvůli internetu pohádáme, řekne, že to bude raději sám, že on nikoho nepotřebuje. Pár hodin nato mi říká, jak mě má rád a jak je mu se mnou dobře. Omlouvám se za dlouhý text. Svoji situaci jsem popsala i proto, že z řady příspěvků jiných žen vím, že asi nejsem jediná, i když mám pocit, že do takové míry tomu snad ještě nikdo nepropadl.