Je péče o stárnoucí rodiče povinnost?

Proč tak zostra? Tos celou dobu byla pod jejím vlivem? Tos neměla svoje vlastní priority? Nechala ses využívat? Nebo tě bavilo vidět ji kritizovat? Jsi dospělá? Podle reakce jsi nevyzrálá buchta!

Ne, ředitelka nemá pravdu....Například?

Ředitelka má pravdu,...Ne, ředitelka nemá pravdu. Já se o mé matce vyjadřuji velmi kriticky, ale to neznamená, že nemá v některých věcech pravdu. A nepíši o tom, být milý, ale plnit si věci, které padají do jejich náplně.

vašich vztahů nikdo...Tak to si vyčítat opravdu nebudu. A je zajímavé, že i farář z vedlejší vesnice, jen sklonil hlavu a pochopil. Ale on nás zná, takže ví. O tatínka jsme se postaraly do konce, i naši manželé, kteří si ho vážili, že nás vychoval, ona si musí pomoci sama.Díl nemá asi cenu o nás debatovat, to bych musela popsat detaily.On je problém i tam, kde děti problémy s rodiči neměly. Bohužel starý člověk se mění a nedávno kamarád zaplatil svou péčí o líného otce rodinou. Žena to psychické vydírání nevydržela a odešla za jiným. život se s nikým nemazlí, a stejně jako píšící nahoře, odmítám být zátěží dětem.

My jsme dvě dcery a s matkou...vašich vztahů nikdo nevidí,trošku chápu,ale na druhou stranu,jsou to rodiče,já nevím,jestli bych si to pak do smrti nevyčítala.

když mají rodiče víc...My jsme dvě dcery a s matkou nekomunikujeme ani jedna. Musí se o sebe postarat, tak jako to dělala celý život. Jen ona, nikdo jiný.

když mají rodiče víc dětí,pak jistě s některými vychází a většina se prostě o své rodiče postará.Já to jako za povinnost beru,neodpustila bych si,kdybych vlastním rodičům nepomohla.Jenomže chápu trošku i někoho,kdo se nepostará-pokud tam ty vztahy byly třeba hodně špatné.Je to moc těžké,ale vědět třeba,že jsem jediná,která by mohla pomoct,pak to beru za samozřejmost.

Je to nejen povinnost, ale...Když se nestarají rodiče, nemusí se starat děti.

Já považuji starost o...Ředitelka má pravdu, nemají lidi, nemají peníze, a jestli je matka protivná, tak proč být k ní milí.

V určitém momentu života...Žádná povinnost...Když o sobectví nic nevíš, tak proč o tom píšeš? Ten můj "moment" trval 47 let. Táta naštěstí zemřel, tak tu mrchu dál snášet nemusel a já jí dávno odstřihla. Celý život se starala jsem o sebe, tak ať se postará i dál.

Je to nejen povinnost, ale uzákoněná povinnost. Tak jako jsou rodiče povinni se starat o své děti. Že to někteří nedělají je druhá věc.

V určitém momentu života si všichni myslíme, že naší rodiče byli sobci a nevěnovali nám to, co bychom si teď zpětně představovali. Je v nás nenávist, lítost a ukřivděnost za NÁŠ zpackaný život, který jsme sami v dospělosti neuchopili a nenesli zodpovědnost. Všechno, co popisujete je realita a je jen na vás, jak se o rodiče postaráte. JE TO naše povinnost. Byť by byla bez emocí...

Já se o svoje stárnoucí...Ten revolver ti závidím, ale bacha, občas to lidé zprasí a jenom se postřelí i s náledkama. Navíc chudáci lidi, co to musí odklízet. Já jsem si z toho důvodu pořídil na stará kolena garáž. Abych měl kam zajet s autem mimo lidské zraky a nehrozilo, že by mě někdo na lesní cestě zachránil v půlce pokusu.

Já považuji starost o nemohoucí a staré rodiče za samozřejmou povinnost. Nicméně, někdy se může stát, to co mně, že ten rodič je nesoudný, sobecký a zcela nerealisticky uvažující, jako má matka.Má matka, už asi 20 roků zpět se situovala do pozice zcela na smrt nemocného člověka a z otce si udělala totálního poskoka. Bohužel, při občasných návštěvách to nebylo až tak moc zřejmé nebo jsme si to spíše nechtěli připouštět. A po smrti otce jsme teprve poznali to plné peklo, ve kterém musel žít. Přestěhovali jsme matku do našeho města, koupili pro ni malý byt, naštěstí 50 m od našeho. Jenže matka, místo aby si uvědomila, že už nemá k dispozici člověka - důchodce, který se jí může milostivě věnovat 24 hodin denně, tak nás doslova terorizoval malichernostmi. Lustr v bytě se jí nelíbil, klika u dveří měla špatnou barvu, atd, atd. U lékaře žádala nulovou čekací dobu, protože prodělala 2 těžké operace (přitom jednu před 30 roky, druhou před deseti), takže tyto již neměly vůbec vliv na její stav. Měla paní, kterí ji vozila k líkaři a zpět, uklízela u ní, my ji nakupovali a vysávali. Jo ani vysát si nebyla ochotna. Její nároky se stupňovaly, až se v její palici zrodil nápad, že chce jít do domova pro seniory, kde asi o ni bude lépe postaráno. Naše varování, nebrala vážně. Takže skončila v domově, kde si znepřátelila část personálu, protože první den nástupu prohlásila, že je ležák, přitom je chodící, byť 2 km by asi nezvládla. A že je ležák, takže očekává jídlo do postele atd.Takže momentálně je ve fázi těžké deziluze, kdy jí dochází, kam se dostala. Navíc, ať je matka jaká chce, tak zrovna v domově, kam se dostala stojí část personálu, včetně ředitelky doslova za hovno. Ředitelka se při jednáních ani nesnaží formálně hrát empatickou, hned nás odpálkuje, že i drobné věci nejsou v silách domova zajistit.

Já se o svoje stárnoucí rodiče starat nebudu. Drsné a sprosté? Za to, že mě máma jenom "vyvrhla" a pak mě celé dětství týrali, zneužívali, ničili, chodila jsem v hadrech, kvůli kterým se mi všichni jen smáli, často mi nedali ani najíst, za to vše jim mám na stará kolena sloužit? Co, o babičku se také nestarali, šoupli jí do pečovateláku a nazdar bazar. Shrábli druhou polovinu domu a mnuli si ruce, že už je konečně pryč. A má-li někdo námitku, že až budu stará, tak že by se mi pomoc mých dětí hodila a změním názor? Ne. Své děti mám ráda, vynahrazuji jim vše, co jsem od rodičů neměla. A právě proto, až budu cítit, že už to není ono, tak než dopustit to, aby si mě uvázali na krk, skončím to sama. Dřív, než budu totálně dementní, nebo neschopná čehokoliv. Chci odejít důstojně a v době, kdy mi ještě rozum bude sloužit. Ne jako neurotická protivná bába, nebo třeba člověk, který zůstane upoutaný k lůžku a závislý na pomoci druhých. Revolver mám, ono prohnat kulku hlavou není složité, zlomek vteřiny a je po všem, je to rychlé.

nejenže se jmenujeme stejně...Jsem paní Jano na tom přesně,jako vy. Nevím na koho se obrátit a poprosit o radu,jak dál.Zprvu jsem si myslela,že jsem ten článek psala aniž bych o něm věděla.Podobné peripetie

Rodiče, pokud na svět přivedou děti ze svého rozhodnutí, jim napřed musí dávat, aby potom mohli brát.

Ještě bych chtěla podotknout. Je povinností rodičů milovat svoje děti?Vůbec nevím až budou potřebovat naše rodiče pomoc co budu dělat. Ségra se z toho vyvleče resp. od ní to nebudou chtít, ale ode mě to budou vyžadovat. Už teď abych si sháněla dobrého psychiatra

nejenže se jmenujeme stejně ale jsme na tom s rodiči stejně. Já od maturity samostatná se vším všudy ale ta špatná na rozdíl od ségry které ještě teď a to je jim k 80 dělají blbečky donedávna ještě fyzicky i finančně teď už jen finančně. Na mě a mojí rodině pořád něco vidí když jim uděláme co chtějí tak chtějí víc a pořád jsme špatní. Ségra kdyby jim nasrala v kuchyni na stůl tak je to borec s vonavým hovnem. Už jsem to vzdala zavděčit se jim jejich lásku si kupovat. Když to tam není tak se láska jakákoliv a už vůbec ne rodičovská nedá koupit. Ctím je jako rodiče, jejich psychické vydírání se snažím hodit za hlavu. Jde to dost těžko.Mezi svými dětmi se snažíme nedělat rozdíly. Naši se chovali a chovají k e mě jinak a k ségře zcela jinak. Chtěli by abychom se se ségrou stýkaly. Já prostě nemůžu a když tak ze slušnosti tak 2x za rok. Moc mě mrzí že jsem mámě nemohla a nemůžu říci takové to povídání mezi mámou a dcerou. Když jsem náhodou někdy měla slabou chvilku, za nedlouho to věděli všichni příbuzní a její kolegyně v práci. Tak dokázala udržet tajemství. Někdy se prostě jen rozbrečím a je mi líto že má máma raději hlavně cizí než vlastní.jANKA