Je péče o stárnoucí rodiče povinnost?

Pop Elko a jak chceš zařídit, aby z tebe zchátralý stařec nebo stařena nebyly? Skočíš z mostu?

Moje řeč.

Péče o staré rodiče? Je to povinnost, neznamená to ale nastěhovat si zchátralé starce do bytu... nebylo by to dobré ani pro ně.

kdyz otec umiral tak mne prosil at se postal o mamku ale at necekam zadny vdek a nic jineho neverila jsem ted po letech ano vse co mi rekl pred smri se plni ta co se nestara moje sestra je v jejich ocich ta nejlepsi nejradeji bych se na vse vykaslala a nekam ji dala ale to mi nejde je to na mne uy moc no aspon jsem se vypsala kdo to neprozije tak to nepochopi ted jsem stara a uz jsem to vzdala a jelikoz az moc vim co to obnasi tak uz ted zakazuji dceram kdyby se se mnou neco stalo tak at mne radeji nekam daji a budou za mnou dochazet vse odmitaji ale asi to zatim nechapou co ja musim obetovat k vuli peci no asi jsem to tak napsala nesrozemitelne ale misto jedne psych.nemocne bych si vzala 10 babicek a zvladla bych to no sestru bych radeji ani nevidela no stejne za mamkou neumi ani prijet a ma to kousek no ona ani nezavola ale je mamincin milacek a to boli

Uz 12 let se sraram o matku je psychicky nemocna je ji 82 let otec umrel 2002 na rakovinu ztratila jsem vic jak 12 let zivota vzalo mi to vse hlavne soukromi a volnost jdu ven a musim byt za hodinu zpet uz to prestavam zvladat manzel vse toleruje ale moc nechape ziju jak komediant chvili doma a chvili na chalupe kde je take manzel proto ze to po 8 lete nezvladal nevim co mam delat mamka svym zpusobem zneuziva a nerespektuje muj zivot proste mne chce jen pro sebe mam sestru ale ta se nezalima jen tak zavolat a to je vse ale u mamky je na prvnim miste i kdyz se o ni nestara vzdy kdyz potrebuji pohlidat tak je to s hadkou do roka je to tak mesic ale nikdy sama nerekla privez matku na vikend a to potrebuji hlidani jen kdyz jedu za vnoucaty ziji v zahranici a to je tak jednou do roka uz jsem z toho unavena nevim co mam delat mozna jsem se nevyjadrila k problemu ale mam sestru ktera si zije svuj zivot vi ze je o matku dobre postarano a to ji staci snad to nejak doklepu za rok mam 60 a stratila jsem dobrych 15 let normalniho zivota snad to zvladnem

Nikdo ti nebude mít za zlé pokud se nepostaráš jedině v nouzi mu můžeš zařídit pečovatelskou službu a když ulehne tak ho jednoduše umístit do domova důchodců .My máme něco podobného v rodině je to můj bratr s manželkou měli 4 děti bydleli v domku kde měli suchý záchod věčně plný a studenou vodu marně jsme mu řikali o renovaci bydlel ve městě tak věděl jak lze bydlet kašlali na to oba a teď je to ještě horší děti odešli z domu nejhůř je na to druhorozená dcera bydlí v sousední vesnici a co cvíli ji lidi žeknou co vyvádí snažili se jim vždy uklidit a pomoc , ale přijeli za týden a nepořádek až hrůza já jak jsem tam přijela tak mě nechtěli ani pustit dál oba piji a vlastní matka ani nepozná své děti. Takže se netrap on se taky nestaral a jak psal už někdo předemnou co zasel to sklidil neboli boží mlýny melou

Víc mně vadí, jak se zachovala tvoje máme, ne, že odešla, ale že odešla bez vysvětlení sa s jedním dítětem a druhé nechala plácat se ve všem samotné a bez pomoci. Je zajímavé, že rodiče, kteří se chovají celý život jako špatní či žádní rodiče, na stáří se domnívají, že se vše ze dne na den obrátí o 360 stupňů a děti je budou milovat a budou se o ně starat. A diví se, že se do toho děti nehrnou a nejásají, když je to jejich povinnost.Pokud bych měla takového otce, také bych se mu postarala o ubytování v pečovatelském domě - záleží i na zdravotním stavu a pokud by tam nechtěl jít, bohužel, bude to pak jeho starost. Když se to vezme z právnického hlediska, má děti dvě. I když v případě tvého bratra asi není o čem mluvit, ale povinnosti v tom případě nepadají jen na tebe.

Ahoj Miluško, když jsem četla Tvůj příběh, tak mě pochytila hrozná zlost. Ptáš se, jestli je Tvou povinností se o něj postarat. Já tvrdím, že jestli se skutečně choval tak jak píšeš (a umím si to představit, znám ve svém okolí podobné případy), tak tu není místo pro jakékoliv výčitky. Pokud mu zařídíš místo v penzionu pro seniory a on odmítne, udělala jsi rozumné maximum. Řekla bych, že dělat cokoliv navíc je hloupost, která uškodí především Tobě, v konečném důsledku by mohla škodit i Tvé rodině, pokud už nějakou máš. Můj názor je nechat toho člověka, který nemá právo nazývat se Tvým otcem, konečně si uvědomit, že svět se neotočí podle jeho extrémně sobeckých potřeb.Nenechej ho, aby ti ubližoval celý život.

Všem Vám moc děkuji za podporu.Moje mamka odešla s bratrem a já zůstala u táty. Jednoho rána jsem se probudila a ptala se, kde je máma a bratr, ale táta ani babička mi pravdu neřekli. Jen,že někam odjeli. Když už to trvalo dlouho, já se pořád ptala, kde mám mámu a bratra, tak mi řekli, že máma s bratrem odešli. Dlouho jsem to nechápala. Pak jsem začala chodit do školy, z vyučování mne vytahovaly sociální pracovnice a vyptávaly se mne na mámu a na bratra, jestli se mi po nich stýská. Až potom jsem se dozvěděla, že se máma s tátou rozvádějí a bratr že bude u mamky. Kde chci být já se mne snad ani nikdo moc neptal. Po letech mi mamka řekla, že nemohla vzít nás oba najednou a že si myslela, že mne získá později, že mne vysoudí do své péče. Bratra táta nechtěl a trval na tom, že já zůstanu u něho. Soudili se několik let a skončilo to tak, že jsme s bratrem vyrůstali 100 km od sebe. Sama to nedokážu pochopit, nemohla bych odejít jen s jedním dítětem a druhé nechat být. Určitě bych si poradila a nějak to udělala, abych mohla odejít s oběma dětmi. Myslím si, že když se chce, tak jde všechno, a mámy se na to už neptám.

Taky jim nejde nařezat.

Ahoj Miluško, naprosto Tě chápu a rozumím i tomu, že máš výčitky. Ale pokud mu nepomůžeš, nikdo ti to vyčítat nebude, aspoň ne nikdo, kdo ví co otec dělal. Proč bys měla ty brát ohledy na něj, když on je na tebe nebral, když jsi potřeobala ty? Boží mlýny melou a teď akorát bude sklízet co zasel. Kdyby nebyl starý a nemohoucí, tak by se nic nezměnilo, teď možná nechalstá, ale to jen proto, že už mu to zdravotní stav nedovolí, jinak by to bylo to samé co dřív. Máš mou plnou podporu, vážně. Jen by mě zajímalo, jak je to s tvou matkou, jak tě mohla nechat s otcem a odejít ? Máš s ní nějaký kontakt ? Odepiš !!

V podstatě souhlasím s Janou. Tím, že mu vyřídíš nebo se pokusíš vyřídit domov, se vlastně postaráš. Přestárlí lidé opravdu umí své okolí pěkně dusit, ale patří to k jejich věku. S kolegyněmi jsme se shodly, že čím více byli rodiče sobectější o to více to ve stáří vyniklo. Nejsi jediná, která takové trable prožívá. Já jsem také především ze svého otce zklamaná, ale vím, že to musím do konce jejich života trpělivě snášet. Kolegyně mi říkali, že je smutné, že si pak rodiče pamatujeme z dob, když s nimi bylo obtížné vyjít. Je to horší než u dětí, ptotože když zlobí děti jsou bezelstné. Staří lidé jsou škodolibí a nebo prosazují své zájmy takzvaně přes mrtvoly.

Miluško, ničeho se neděs, není to tvá povinnost, se o otce starat po tom všem.Já bych udělala toto.Bratrovi bych všechno řekla, abys nebyla za špatnou.Za otcem bych dojela a řekla mu, že jsem nezapomněla, jak s vámi nakládal, nebo bych mu to napsala.Jediné, s čím bych mu pomohla, by bylo, vyřídit jeho pobyt v domově.Zavolala bych jeho lékaři, na sociální odbor,v čem otec nyní žije a že ty mu poomoci nemůžeš.Budeš mít čisté svědomí, žes udělala, co šlo a ostatní je jeho vůle.Jen se o něj nestarej, odrovná tě to.

Všem Vám děkuji za názory. Díky, že jste si přečetly můj příběh a věnovaly mi chvíli času.Cítím se hrozně, mám výčitky svědomí, ale cítím k němu jen odpor. On už zůstal úplně sám. Všichni kumpáni, se kterými "chodil na pivo" jsou po smrti. Bratr pracuje přes týden v zahraničí, žije 100 km od táty a přes to všechno, co mu táta provedl, se mi nabízel, že mi s ním pomůže. Já ale nechci. Dobře si pomatuji, co si s tátou užil (on moc ne, byl maličký) a nedokázala bych mu říci. Táta je na tom už i zdravotně špatně, jeho letité pití a špatný jídelníček se na něm hodně podepsaly. Vypadá nejméně o 15 let starší, než je. Taky má silný revmatismus a většinou v zimně nemůže vůbec chodin, nohy mu otékají tak, že se nevejde do žádných bot. Děsím se, co bude, jestli do toho domova nepůjde.

Taky si myslím, že by tě jen utrápil. Víš co by za to jiní lidé dali, kdyby je vzali do penzionu? Nevím odkud jsi, ale u nás ve velkých městech se čeká léta. A pak 65 let není zas takový věk, aby si nemohl třeba uklidit a ohřát jídlo. Nech ho plavat, každému se vrací to, co zasel.

Miluško, je to sice hrozný, ale zapomeň, že nějakého "tátu" máš. Podle toho, co popisuješ, jsi ani nikdy neměla. A když neměla, tak není o koho se starat. Stejně nechápu tvou matku, jak tě u něj mohla nechat. Bohužel je to tak. Nemáš rodiče a nemáš se tedy o koho starat. Zapoměň, že někdy existovali a žij svůj vlastní život, jinak se utrápíš. Přeju ti k tomu hodně sil

Milusko,ja si myslim tohle presne taky.Je to hrozny, protoze se treba v cloveku ozyva svedomi a pocit provineni.Ja treba tatu ztratila velmi brzy,co bych za nej dneska dala....Ale podle me si nezaslouzi,abys kvuli nemu mela trauma.Je videt,ze jsi fakt dobrak od kosti, ja bych mu asi rekla svoje a uz bych ho nikdy nechtela videt....

Miluško, já bych to taky nedělala. Kašli na to, jestli tě lidi pomluví.Lidi pomlouvají tak jak tak a nikdo ti nic nedá. Pokud nechce do penzionu, je tojeho problém ...kdyby žádnou možnost neměl, asi by ses k tomu nějak postavit musela.Ráda ho nemáš, slušnej k tobě nebyl, tak proč by ses měla znásilňovat. Jen proto že jestarej? To není žádná zásluha.

Milusko,to je hrozny.Ja vim, kazda rada tezka a je to Tvuj otec.Ale pouze biologicky...Ja bych se o nej tedy nestarala.Pokud ma moznost jit do domova a proste nechce, tak na tom neni tak zle.Podle toho co pises on Ti vdecny stejne nebude a pro Tebe to bude jen trauma.Je mi jasne, ze muj nazor bude tady i odsouzen,ale ja bych se proste nepremahala.Zijes jen jednou a podle me si on tu pomoc nezaslouzi.

Mám otce, kterému je 65 let. Od dubna žije sám a mou povinností asi je, abych se o něho starala. Můj otec žil vždycky jen pro sebe a pro své zájmy. Jeho život byla jen jeho práce a pak kurvy a hospoda. Kam má paměť sahá, pamatuji si jen na čekání, až se večer táta vrátí z hospody a v jaké bude náladě. Máma od něho odešla s mým bratrem, když mu byly necelé dva roky. Táha ho nechtěl a nenáviděl ho. Týral ho tak, že když bratr viděl oknem, že se táta vrací domů, začal plakat a třásl se na celém těle. Otec ho surově týral, dnes by za to šel do kriminálu. Máma to snášela skoro dva roky a pak s bratrem odešla. Mne u táty nechala a vychovávala mne jeho matka - moje babička. Táta měl vždycky na starosti jen svoji práce (byl lesník) a z lesa chodil rovou do hospody. Domů se vracel večer v náladě. Co se děje doma ho nikdy nezajímalo. Mne oslovoval "Náno" a nebo "Děvko". Neměli jsme kam chodit na WC, kde se umýt, žili jsme jako ve středověku. To ale bylo tátovi jedno a babička s ním nic nezmohla. Když mi bylo asi 16 let, našel si paní o 10 let starší a přivedl ji k nám. Když jsme ji poznala, pochopila jsem, jak může s takovým chlapem být. Byla to stejná cuchta, jako můj táta. Rozvedená, bezdětná a věčně nalitá. Už nebyla nejmladší a tak se snažila někde zakotvit. Mne moc v lásce neměla a s babičkou se věčně hádala. Já se po maturitě vdala (spíš jsem tam od tud při první příležitosti uteka) a žila jinde. Tátova přítelkyně letos v dubnu zemřela a táta zůstal sám. Teď ode mne očekává, že za ním budu jezdit a že se o něho budu starat. Přiznávám se, že je mi odporný a nenávidím ho. Žije ve špíně, jako zvíře. Nevím, kdy naposledy se umyl, v kuchyni žije se psem a asi 10 kočkami, které lezou a kálejí, kde se jim zamame. Jeho přádlo smrdí tak, že se mi zvedá žaludek, když ho dávám do pračky. Do penzionu pro seniory by ho vzali v místě bydliště, ale on tam jít nechce.Co mám dělat? Jsem zoufalá.