Pocit štěstí

To znám.

Zažívala bych pocit štěstí kdyby můj manžel začal konečně pracovat.Pořád se na něco vymlouvá a je naprosto neschopný.Už nemůžu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dik moc, ahoj!!

bla bla bla bla
jste tak zkusené a premoudrele,ze nebuzetebyt stastne,protoze se zatezujete kravinama.

WO,
To co pises, jevi se mi jako syndrom obeti a to co delas, je zbavovani se toho syndromu.. to je spravne. nench si srat na hlavu.. kdyz ti to ublizuje, je lepsi hned reagovat a dotycnemu trebas vrazit facku, nez aby te postupne, po malych kruccich srazili az na dno.

Neni to konecna. Mluvis-li o te samote a laskyplnne ochrane v samote, to je krasna vec. Zkus se ji naucit realisovat i mezi lidmi. Ona to ta vec, kterou zazivas totiz umi. Pak budes strom s pevne zapustenymi koreny, co se nepohne ani o pid, byt kolem nej zuri rozvodnena ganga.

Loučím se s doktorkou.cz. Sbohem.

Ja ta opravim: Necakajte smolu od ziadnej ciernej macky. Ony ju totiz nenosia.

jsem šťastná jako blecha, že ho vedle sebe mám....:-)

Apropo
Necekejte smulu o vsech cernych kocicek :o)

Havina je havo a je to maly Budha, presne tak:)

Teba maji i kocky svoje budhy a Havina je trebas jednou z nich.

Havina je kocour, co vychovava a jde prikladem?

Prave stastie sa neskryva v nasich drobnych vitazstvach. Nad cim vlastne? Alebo kym? V dzungli spolocnosti?
Ak je odpustanie prave, ak je laska nefalsovana a bezpricinna, potom nas nikto nezozerie.
Ono, castokrat si myslime, ze koname dobro, odpustame a milujeme, ale reakcie okolia nas prezradia. Prava a cista laska, prave a ciste dobro nikoho neprovokuje. Naopak, je to to jedine, co meni nas samych a tym cely svet.
Neteoretizujem, mam s tym vlastnu skusenost.
A dakujem nasej havine, lebo ona mi to ukazala...

wo,
každá to, co děláme, děláme, jak nejlépe umíme.
Já hledám nejprve chyby sama v sobě, snažím se očišťovat, zahrnuji se láskou, pochopením a soucítěním. Takto očišťována a naplňována, mohu dávat lásku a radost druhým. Musím mít čisté a plné ruce, aby mohly dávat.
Moc se mi líbí tato slova:

Když jsem byl mlád, byl jsem revolucionář a všechny mé modlitby k Bohu zněly:
"Pane, dej mi sílu, abych změnil svět."

Když jsem se už blížil střednímu věku a uvědomil si, že polovina mého života uplynula, aniž jsem změnil jedinou duši, změnil jsem svou modlitbu takto:
"Pane, dej mi milost, abych změnil všechny, kteří jsou ve styku se mnou. Jen svoji rodinu a své přátele, a budu spokojen."

Nyní, když jsem stár a mé dny jsou sečteny, začínám chápat, jak jsem byl pošetilý. Má jediná modlitba teď zní:
"Pane, uděl mi milost, abych změnil sebe."

Kdybych se byl za to modlil od počátku, nebyl bych promarnil svůj život.

:)

pro Evelyn, pro Lokomotivu:
Evelyno, došla jsem k opačnému názoru, než jaký máš ty. Když slyším řeči rasistů, bigotních křesťanů,fašistů apod.,jimiž se hemží např.mé pracoviště,už si neřeknu, proč že se mě to dotklo. HURÁ, že se mě to ještě dotýká,ještě mám lidskou tvář.A veškeré mé trable v životě zavinil právě můj hloupý sklon odpouštět, vciťovat se, chápat.
Zbabělost to byla. Učím se BRÁNIT, to cítím jako svoji cestu, aktivně a činem, slovem se bránit. Jestli se budu stále přizpůsobovat a odpouštět zlo, budu stále mezi zlými a nepotkám spřízněné duše!
Ty říkáš,Evelyno, že hledáš chyby a hrubost v sobě.Já naopak lidem mnohdy nezištně a mimochodem pomohla, ale sobě ne, neboť jsem stále "chápala". A tím jsem ublížila sobě, já mám taky svá práva. Moje 1. odpověď Evelyně , to bylo právě to mé vstřícné, staré já.--Že jsem na správné cestě vím z toho, že když zabojuju, když se bráním a otevřeně zareaguju, tak cítím štěstí.
Třeba jednou budu fakt tak na výši, že budu
všem odpouštět, ale , jejdamane, vždyť by mne ti trpící, ubozí bližní sežrali jak malinu, kdybych se nevzmužila a nezrealizovala své pravé já. Pa.

Alebo aj nie :)

tak jo :o)

Lokomotiva,
Jazykom Ticha
.)

jo a mimochodem, vsadims se, ze ty mezi radky a v cele s carodejnici sou i tady :o)

Hele d,
kdyz promlouva hora k cloveku, mluvi k nemu jazykem hory, nebo jazykem cloveka?