Poraďte - vztah umírá

no chlap se sice svest treba da..ale pak uz se nejdena o lasku..myslim ze to maji chlapi i zeny stejny..kdyz cit vymizi, tak uz tam proste neeni

Myslim si z toho, jak to Jirka popisoval, ze uz ho zena nemiluje, a zustava s nim z jinych duvodu. Ale soudim tak jen podle sveho uvazovani, muzu se mylit, a kazdopadne Jirkovi preju, aby byl stastny. Ja prestala milovat otce me dcery a nic uz to nespravilo, a kdyz zenska nemiluje, nic ji nedonuti. Kdyz chlap prestane citit lasku, da se vzdycky jeste svezt nebo je troska nadeje, ale domnivam se, ze u zeny je to stoprocentni konec. Ale jak rikam, to je jen muj osobni nazor a zkusenost.

Jirko, cítila jsem se po porodu stejně jako tvá žena, a to až do 1,5 věku naší dcery. Manžela jsem milovala, ale nechtěla jsem se s ním ani líbat, natož pak milovat - šlo mi o jediné POVÍDAT SI S NÍM!!! Ale na to zase není on, kozoroh. Tak to řešil u jiné v posteli... (k čemuž se přiznal teď, po roce a teď řešíme, jak se k tomu postavit...)

Kam se Jirka zatoulal?

uuuuuh

To je pravda, ženy nemají rády moc HODNÉ chlapy a Jirka to s tou vstřícností trochu přehání. Na druhou stranu zas ženy, které by hodné chlapy chtěly, jsou pro nás buď málo atraktivní nebo nudné.

Myslím, že existuje. Taky bych doporučovala aby ženě ukázal, že ho může ztratit. Na mě by byl až moc hodný, nemám ráda, když se chlap pořád dokola omlouvá, ale aby se choval taky jako chlap.

Myslíte, že Jirka existuje? Nebo ten popsaný vztah? Není to aprílový příspěvek?

Myslím si, že většina vztahů projde po narození dítěte krizí, všechno se najednou změní a je to pro oba velká zkouška, s odstupem 2 let mi žena řekla, že kdyby se objevil někdo, kdo by na ní tehdy byl hodný, že by s ním odešla! Náš vztah byl tehdy divný, komunikace na bodě nula a nebo na mne bez příčiny křičela. Přitom jsem měl taky pocit, že pro vztah dělám víc než ona. Ale sex? Oba jsme sexuálně dost náruživí a po této stránce nám to klapalo i přes dost vážné potíže ve vztahu. Zajímavé bylo, že se se mnou nechtěla líbat. Ale normální sex, střídání poloh a orál, to bylo od 2 měsíců po porodu, přesně si pamatuju, jak měla strach, že přišla o orgasmus.... naštěstí ne, měla pocit, že to tam má obrovské. Během dvou, tří let se náš vztah postupně srovnal, i když nikdy už nebyl takový jako před narozením dítěte. A to jsme se znali předtím 6 let. Ale dneska jsme rádi, že jsme to překonali. Zkusím ti popřát hodně štěstí, ještě je čas.... nic ti neuteče, zatím si užívej prcka, žádost o rozvod je napsaná za čtvrt hoďky, třeba se to ještě vrátí do starých kolejí.

Jirko ani se mi nechce věřit, že to co píšeš je pravda, skoro tvojí ženě závidím, má se jako v bavlnce. A tak trochu jí možná "pálí dobré bidlo". Zkus se trochu věnovat sobě, chod si i víc s kamarády, nebud s tou pomocí zas tak aktivní, ale zase jí nezapomen říkat, že ti na ní záleží. Proboha hlavně né rozvod, to je až to poslední řešení. Zkus být trošku víc sobeček, my ženský zase nemáme moc rádi, když chlapi kolem nás moc skáčou. Ona asi bude znuděná, tím že je doma a že vlastně nemá co na práci, když jí tak hezky pomáháš. Určitě by jí taky pomohlo, kdyby měla nějaké kamarádky. A s tím sexem, ono to někdy trvá dluho, než se žena dostane po porodu zase do formy, a uvědomí si, že není jen matka, ale i milenka, určitě se jí ta chut zase vrátí, když se ráda milovala i předtím. Hlavně netlačit, nenutit, žádné narážky. A když vidíš, že má v obličeji výraz, jako že se jí hnusíš, třeba jako při té večeři, neptej se, proč se jí hnusíš, ale řekni v klidu, né jízlivě:" vidím miláčku, že chceš povečeřet sama, asi na mě nemáš náladu, tak já tě tu nechám" a jdi se klidně projít ven. Pak přijd, dej jí pusu na dobrou noc a můžete jít spát. Ale nedělej to často, jen aby si uvědomila, jaké by to bylo, kdyby si s ní nebyl.

Běž do cukrárny kup si černý kafe, věneček a rakvičku! To je v takovém stavu že s tím ani dráteník nic neudělá a co je zdrátované to stojí za

KA: písni mi na mail, jestli chceš, můžem pokecat ali.al"seznam.cz

Ali, taky jsme spolu 3 roky a já jsem pořád ještě ve stavu, kdy mi to vadí, ale přiznám se, že už méně, než dřív. Je to přesně jak píšeš, jen s tou prací ještě horší, protože práci neměl (po škole) a já jsem ho musela dokopat k tomu, aby si ji vůbec našel. A taky bída, ačkoliv zjišťuju, že mi to je jedno, já v té práci přece netrpím. Společné placení výdajů jsem zrušila a je teď všechno napůl, jsem spokojenější a je mi jedno, že má průměrnou práci s bídným platem.
O nic se nesnaží a pokud ano, tak to nedodělá. Skoro všechny nápady a realizace na zlepšení našeho společného života jsou z mé hlavy. Takže jsem si ho taky za nic nevážila a tím pádem šel úplně do háje sexuální život.
Kvůli tomu, že jsem si nedovedla představit rozchod, i když jsem tušila, že by to bylo to nejlepší, jsme byli párkrát u poradce (samozřejmě moje iniciativa) a díky němu jsem zjistila, že zrovna tenhle partner, který se jeví jako naprosto nevhodný, má i vlastnosti, které si na něm můžu cenit. A já jsem je do té doby nevnímala, brala je jako samozřejmost. Třeba i to, že je hodný, pomáhá mi a stará se o mě, když jsem nemocná, postaví se za mě, když to potřebuju, podpoří mě ve slabých chvílích.
Takový přece každý není.
Došlo mi přesně to, co píše Bára, vážím si ho za něco i když o tom třeba nevím.
To přispělo k částečnému zlepšení vztahu a já doufám, že i k mému osobnostnímu rozvoji.
Dokonce i partner se začal malinko snažit, občas něco vyřídí a nezapomene na to, zdá se mi citově samostatnější (byl na mě doslova citově upnutý a závislý).
Přemýšlela jsi o tom, jestli má tvůj přítel něco, za co si ho přece jen vážíš a co tě drží ve vztahu?

Holky souhlasím s váma,život s takovým dobrákem po nějakym čase začne lízt na nervy,je to trošku smutná realita,takovejch lidí by si měl člověk spíš vážit,většinou na to příjde až když ho ztratí.

Jirko, každopádně on není Tvůj případ! Ale jen málo mi to připomělo v jaké se nacházíš situaci:-)z hlediska Tvé ženy..

Jsme spolu bezmála 3 roky, není to dlouhá doba, přesto je to velice těžké. Všichni prostě radí, ukončit vztah, ale není to jednoduché. Nemyslím si, že bych byla nějak zlá, přesto se tak cítím a uvědomuji si, že jsem na něj!!!Vývoj je takový, že změnil práci,(po 1 letém naléhání) ale bylo to jako z bláta do louže, nic se nezměnilo!Přesto se dá říct, že jsem na něho byla pyšná.Ale jsme opět tam kde jsme byli:-( Nechci mít horu peněz, ale jistotu, že se bude schopen postarat o rodinu, čímž si jista nejsem... nemám si ho zač vážit:-( a tj. problém...nikam nechodí, do práce a z práce... remtá, když chci někam vyrazit sama...no jaký si to kdo udělá takový to má, že:-)můj případ:-)

Pro Jirku bych jen dodala, že potvrzuju vše co napsala Ali, i když on asi není úplně přesně ten případ.

Ahoj Ali, mám doma úplně TO samé a nevím co s tím. Jak dlouho jste spolu? Je aspoň nějaký vývoj? Jak se to projevovalo s tou laxností s prací?

Jirko... bohužel, chovám se podobně jako Tvá žena ke svému příteli. Ze své vlastní zkušenosti, Ti doporučuji, jak Ti zde na diskuzi většina radí...Udělej se pro ni vzácnější!!! Chod s kamarády ven, ukaž ji, že jsi schopen žít bez ní...vím, že třeba nejsi, ale nedávej jí to najevo...at na Tebe žárlí, at si klidně myslí, že by jsi ji byl schopen podvést najít si milenku atd. Já jsem narozdíl od Tvé ženy přítelovi řekla, co by měl udělat pro to, abych si ho začla znovu vážit...není to pouze to, že se nejde beze mě nikam bavit, ale ani po finanční stránce to nemáme jednoduché a on je takovej ten laxní typ...mám ho moc ráda, vím, že na jednu stranu bych takového hodného chlapa nenašla, ale pomalu, ale jistě také vztah umírá...uvědomuji si, že jsem to já co vyvolává hádky a věřím, že on je stejně neštastný jako ty...ale nic pro to neudělá, jen se pořád omlouvá a leze mi víc a víc víš kam??? A to je Jirko k ničemu...proto bud pravým opakem sám sebe! A pokud se její chování nezmění, nevidím důvod proč ve vztahu zůstavat. Ty to řešíš, to je správné, přítel to ani neřeší, proto vztah budu muset ukončit pravděpodobně sama. Asi to působí tak trochu zmateně, ale jak to cítím tak jsem to napsala...Přeji Ti hodně štěstí, at k sobě znovu najdete cestu zpět...

Taky bych řekla, že je potřeba míň tlačit na pilu a začít někam chodit bez ní. Co má člověk jisté, toho si neváží. A co mu nutíš, to už ani nechce. Buď trochu vzácný:) Nepřiskakuj hned s pomocí, ať se s věcmi vypořádá sama, mě by to ubíjelo kdyby kolem mě někdo pořád skákal. Hned bych nevytahovala rozvod, ale začala bych se chovat svobodně.