poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

AHOJKA VSEM,nejdriv k tomu vikendovemu setkani: po vcerejsi valecne porade jsme dosli k tomu, ze bude nejlepsi sejit se v nasi minichaticce v ochozu u brna v sobotu nekdy behem dne, projit se, poplkat a tak ... no, a kdyz to bude zajimavy, tak tam zajemci muzou prespat (teda - podminky jsou ponekud spartanske), kdyz ne, tak to jeste vecer rozpustime. marci, marketo (a kdokoliv jinej, samozrejme!) - mohly byste se mi ozvat, jestli se vam to takhle hodi ?jo - pro naruzive turisty: do ochozu je mozny dojit velice pijemnou prochazkou udolim ricky, cca 10 km. ja o tom uvazuju, pokud se nekdo chcete pridat. dejte vedet. jinak kamarad asi pojede autem, takze kdyz mi date vedet dostatecne predem, muzete se svezt s nim.budu s sebou brat nejake barvicky na textil, takze kdo ma chut vyzkouset si malovani treba na tricko, satek a tak, vemte si ho s sebou. taky vezmu masazni emulzi a kytaru. ... kdybyste nekdo meli nejaky napad, co dalsiho bysme mohli vyzkouset, sem s nim ! :-)a jeste: na netu je par dost zajimavych clanku o ppp (i jinem) od dvojice rodinnych psychoterapeutu chvala-trapkova, na adresehttp://web.iol.cz/skt/publikace.htmkdybyste se na to nekdo chteli mrknout - prislo mi to fakt dobrykraaaaasnej slunecnej den FSEM !:-)maruska

Ahoj holky, jste skvělé, vytvořily jste hotovou databázi příčin, následků, pocitů a toho všeho kolem PPP.Nebylo v mé moci přečíst ty stovky příspěvků, mnohdy tam jsou věci, které si chci schovat, protože přesně popisují i můj problém. Nemáte je prosím někdo už stažené (asi bych nad tím trávila dlouhé hodiny)?Já se zrovna chystám zeptat na jedné pražské klinice na 2měsíční pobyt. Vlastně jsem si ještě před pár měsíci ani neuvědomovala, že mám nějaký "nenormální" problém. Prostě jsem to brala tak, že se zkrátka moc jím (= neustále se přežírám) a to je celé. Již několik let jsem trvale přejedená, bez nadsázky.Začalo to v pubertě - z mnoha (Vámi již popisovaných) problémů - nedostatek sebedůvěry přetrvává samozřejmě dosud, i když by to o mně hodně lidí vůbec neřeklo.Jako problém jsem to začala pociťovat někdy v polovině roku 2000, kdy jsem se opět zabouchla do někoho, ačkoliv mi bylo jasné, že z toho nic nebude, ale já se vždycky platonicky zahledím skoro do každého, koho potkám a o kom si myslím, že za něco stojí. Samozřejmě si tu svoji představu živím, barvím do všech možných odstínů - přestože vím, že realita je někde jinde.No nic, takže v téhle době jsem začala občas schválně zvracet - jak kdy - někdy několikrát denně, pak několikatýdenní či několikaměsíční přestávka... Sestra mi doporučila psycholožku, začala jsem k ní chodit, po pár sezeních mi řekla, že je to tak hluboko, že asi budu muset zkusit pobyt na klinice. Tak uvidím v pátek, co mi řeknou.K možným následkům trvalého přejídání asi (alespoň myslím u mě) patří mizející kloubní chrupavka. Tělo je neustálým přísunem jídla přetěžováno a nemá čas na pročištění, lymfatické cesty jsou zanešené a výživa ke chrupavce asi nedorazí. Bude mi 27 a mám kolena ve stavu horším než táta, kterému táhne na 50. Přesto to ještě není tak zlé - a možná se větší měrou na tom podepsala dědičnost než přejídání. Nejhorší je, když člověk miluje tanec a moc kvůli kolenům nemůže. Od r. 2000 jsem po artroskopii kolena začala jezdit na kole a plavat. Paradoxem je, že jsem začala i víc jíst, protože můj naschválníček si říká: "víc makáš, tak můžeš víc jíst". To samé si mozeček dovozuje i v případě, kdy třeba užívám tablety typu fat-trap apod. Nebo jakýkoliv pokus kontrolovat mě vedl k opaku (už tu šestou tatranku nejez - a zrovna, na just si ji vezmu, neomezuj mě/se!).Celkově vzato - zatím jsem v pohodě, doktorka se vyjádřila, že to není typická bulimie. Ale jak čtu vaše dopísky, stojím už jednou nohou ve vodě. Poslední rok bydlím sama. Myslela jsem, že když se odstěhuji od starostlivého tatínka, který neustále zásoboval ledničku lahodami, bude to lepší. A hádejte! Je to samozřejmě horší, protože si mohu dělat, co se mi zlíbí. Tedy dávám zvůli svému obžerství. První půlrok po přestěhování to bylo nejhorší. Nemám u domu krám, tak jsem jezdila na týdenní nákupy do Kauflandu. A co asi nemusím říkat, týdenní nákup jsem snědla během jednoho dvou dní. Časem jsem dospěla k tomu, že nebudu chodit nakupovat. Takže teď mám trvale prázdnou ledničku a je to trochu lepší. Ovšem do té doby, než mám nějakou záminku jet na nákup (např. dochází mi voda v petitkách). Naposledy včera. Fakt není dobré sežrat během jednoho dne nákup za několit stovek... To, že jím, přestože jsem přejedená, přestože nemám hlad ani chuť a jídlo mi vlastně nechutná, taky nemusím nikomu z vás zdůrazňovat...Tak snad z toho prvního/druhého stádia ještě vycouvám. Držím palce všem a sobě taky.

MARCI,teda ted su z toho trochu zmatena ... nejses tataz osoba jako marketa, ze ne ?!:-)dik ze ses ozvala, budu se snazit to zaridit na tu sobotu, dnes vecer to proberu s lidma a zitra bych dala vedet, kdy a kde.mej se zatim pekne, pozdravuj sveho hafika ...maruska

Ahojky Marusko,mne by vyhovovala spis varianta So/Ne, ale zvladla bych to snad i s patkem. Jinak zatim vse zvladam a stale nezvracim a uz ani nepocitam dny. A jeste mam novinu, byla jsem na konkurzu a od dubna me ceka nova prace, kterou jsem chtela delat uz po skole, ale z ruznych duvodu to nevyslo. tak z toho mam radost. taky proto, ze budu diky tomu dost vytizena a nebudu myslet na jidlo. Doufam, ze to zvladnu.Mej se hezky M.

MARKETOco se tyce srazu v brne, je to zatim jeste dost otevrene ... co je jiste, ze bude. co jiste neni, je kdy presne, a kde. oproti puvodni predstave celeho vikendu jsme to trochu zkratili - prostory jsou nevelke, a travit cas venku neni v tomhle vosklivem pocasi zrovna nic moc prijemneho ... takze to vypada na jeden vecer (s prespanim). asi by mi pomohlo, kdyby mi lidi dali vedet, jestli by se jim vic hodil vecer pa/so, nebo so/ne, to jeste ted neni jiste. mozna to taky bude az pristi vikend, to by pak musel byt sobotni vecer ... a tak, trosku zmatky. ale rozhodne dam co nejdtriv vedet, kterym smeem se to vyviji, a budu moc rada, kdyz se mi ozvou i dalsi lidi. ty bys prijela ? napis mi kdyztak, kdy by se ti tohodilo nejvic, popr, kdy nemuzes vubec, dikya mej se slunickove :-)maruska

HELENO, NIKOtrochu jsem se az lekla, kdyz jsem cetla vase pribehy ... sice jsem bulimii taky prosla, ale zdaleka ne tak silnou ... na druhe strane je skvely, ze si dokazete rict "konec dietam", protoze tudy cesta skutecne nevede ... to je vyborny !heleno,jestli jsi "stahla" zvraceni na 2x tydne, to je opravdu uspech !!! gratuluju !muzu se zeptat, jak dlouho uz se to s tebou tahne ? jak a proc to zacalo ?a co jsou pro tebe ted nejtezsi chvile - kdy to nejcasteji nezvladnes?niko,ja za sebou zadnou hospitalizaci nemam, tak zly to nikdy nebylo .. ale to tvoje "nahoru-dolu" znam velice dobre ... taky jsem navenek vzdycky byla "skvela, chytra, hezka holka" ... ale ja jsem tomu sama neverila, abych se vnimala jako aspon trochu "k necemu", musela jsem byt nejlepsi ... cernobile videni: jakmile neco nebylo na 100%, bylo to spatne ... za tim vsim ale taky bylo lhani, strach ze samoty, nespokojenost se sebou, pocit nedostatecnosti ... cetla jsem nekde pekny primer o lidech, kteri v detstvi nedostali od rodicu dostatek uznani, a aby se pozdeji mohli citit spokojeni, uznavani, musi byt "nej" - jako by "museli" chodit na chudach, byt stale vys, nez ostatni ... taktakhle jsem se citila, a nekdy jeste citim ... vis, jako ze bych z tech nepohodlnych vysin strasne rada slezla, mohla chodit normalne a byla skutecne "s lidma" ... ale poradne to neumim (i kdyz posledni dobou je to mnohem MNOHEM lepsi) - musim si dokazovat vlastni cenu, musim aspon obcas "zazarit", byt hvezda ...jak je to s tebou ?preju hodne sily do dalsiho boje:-)maruska

Ahojky devcata,moc vas vsechny zdravim!MARUSKO, dekuji Ti za pranicko, je pekne, ze si to pamatujes. Narozky jsem mela v sobotu, uz jsem zase o rok starsi, ach jo :-)). Moc nepisu, ale ctu. Mam ted v praci novou funkci a mam toho jeste vic

Ahoj Radko, hlavně to nevzdávej! Erin má pravdu, bylo by fajn napsat o sobě víc, důležitý je svý anorexii začít rozumět. Měla jsem MA 4 roky, terapeut mi pomohl svou nemoc začít chápat, zjistila jsem, proč jsem nemocná, k čemu JE MI ANOREXIE DOBRÁ. Druhá věc je ale naučit se mít sama sebe víc ráda - všichni mi říkali, že jsem hezká a chytrá a já jim to pořád nevěřila... Radko, rodiče ti můžou pomoct nezhubnout ještě víc, ale dost by ti mohl pomoct někdo, komu budeš důvěřovat, s kým bys mohla otevřeně mluvit. JE TO TĚŽKÝ, JÁ TO VIM SAKRA DOBŘE, ALE FAKT TO STOJÍ ZA TO!Nevím, jestli jsem z toho úplně venku, když mám jednou za čas blbý dny, začnu o sobě zase víc pochybovat a cejtim, jak ty mentálkovský myšlenky na mě začínají dorážet, ale toho se teď už tak nebojim, to se dá zvládnout. Jsem už 3 roky v pohodě, váha mi klouže kolem 50 kg, měřim 169 cm. Prostě - jde to.Zatím ahoj, Janča

Ahoj Niko,myslim, ze je dobre, ze jsi nasla odvahu napsat sem. Ja jsem taky nejdriv jen cetla, ale to ze jsem sem sdelila svuj pribeh mi hodne pomohlo. Hlavne jsem diky tomu nasla odvahu rict to i svemu priteli, protoze ten byl nestastny z mych notne chmurnych az depresivnich stavu, kdy se mnou nebyla rec a ja jsem se i divila, ze se mnou vydrzi. Pak jsem se mu v techto stavech i vyhybala, vypinala telefon a on z toho byl nestastny jeste vic, protoze nevedel co se deje. Mela b ses s tim zkusit nekomu sverit, nekomu komu veris, ze te podrzi... Vim, ze je to velmi tezke. Ja to rekla az po trech letech.Hodne sesti M.

Ahoj Heli,taky jsem takto zacinala, ale ty na to jdes jeste lip nez ja, prestoze ja jsem nijak zvlast bulimii nepribrala, ale zase jsem nikdy nebyla schopna snist nijak zvlast obrovske mnozstvi jidla. Presto kdyz jsem s ppp chtela prestat, stale jsem se svou vahou nebyla spokojena a chtela jsem se zbavit jak bulimie, tak zbubnout-BLBOST!!!Dneska zatim nezvracim neco malo pres dva mesice, i kdyz se mi nekdy stane, ze mam chut se prejist, ale pak si reknu, ze to prece nestoji za to. Jde totiz o to ze kdybych se prejedla, nemuzu nezvracet, protoze jidlo v sobe neudrzim. Mne se s ppú podarilo VS dostudovat, ale asi diky tomu, ze jsem s ni zacala az zhruba v polovine ctvrtaku a nejak jsem to zvladala. Moc ti drzim palecky, aby ses snazila dal, protoze se to urcite zlepsi a po fazi, kdy to 2x tydne nezvladnes prijde urcite dalsi, kdy to bude porad lepsi a lepsi. Drz se.M.

proc to nefunguje

Mam bulimii. Peclive jsem cetla vase prispevky a pripada mi, ze ani takhle anonymne nemuzu napsat pravdu o tom, jak jsem na tom ja. Je mi 24 let a problemy s jidlem jsem zacala mit uz nekdy v 16. V prubehu tech osmi let jsem uspesne odmaturovala (i kdyz jsem ctvrty rocnik temer nechodila do skoly), byla 2x hospitalizovana na klinice Ke Karlovu, pokusila se o sebevrazdu, udelala statnici z anglictiny, kradla mame penize na jidlo, lhala vsem do oci, odesla z domova, kdyz uz to bylo neudrzitelne, lhala a podvadela sveho pritele, ktery me nadevse miloval, nasla si praci, vsechny penize davala za jidlo, znicila si vlasy, zuby, plet.. At jsem delala cokoli, bulimie byla soucasti meho zivota. Za tu dobu jsem se vypracovala temer k "dokonalosti" a i v tuto chvili, kdy pisu tyhle radky, odchazim obcas na zachod... Nezvracim v intervalech, zvracim v prubehu celeho dne. Nikdo temer nic nepozna. Ted jsem v situaci, kdy mam relativne dost penez, velmi zamestnaneho pritele a narocnou praci s lidmi a citim obrovsky strach a osamelost. Namlouvam ze je vsechno v poradku a jakekoliv jine myslenky zahanim, protoze... Je to hloupe, mohla bych psat hodiny a hodiny a moje myslenky by se chaoticky stridaly. Vlastne je to poprve, kdy vubec neco takoveho pisu. Mohl by se mi nekdo, kdokoliv, treba jen ozvat, prosim?

Ahoj holky!Psala jsem tu priblizne pred rokem o svych problemech. Od te doby se hodne zmenilo. Zaprve jsem dobrovolne opustila VS (byla jsem v 5.rocniku!!). Kdybych neodesla dobrovolne, stejne by mne vyhodili, me dny se skladaly jenom z prejidani a nasledneho zvraceni, nechodila jsem na prednasky ani na zkousky...Nastoupila jsem do zamestnani. Tesila jsem se, myslela jsem, ze tam zapomenu na svoje problemy a uzdravim se. Vydrzelo mi to asi mesic. Pak se zacaly hromadit problemy a ja je zacala resit navyklym zpusobem, tj. problem-prejidani-zvraceni. Za par tydnu to doslo tak daleko, ze jsem zvracela i v praci. Pracovala jsem v supermarketu, takze jidla bylo stale dost...Holky ja utratila za jidlo celou vyplatu!!Nekdy jsem si musela i pujcovat penize od kamaradek. Projedla jsem mesicne treba 10.000Kc! Postupne jsem prestala zvladat svou praci...az jsem dostala padaka. Takze ted nemam ani skolu ani praci. Za ten rok jsem pribrala 10 kilo, protoze mam tak vytahany zaludek, ze dokazu sporadat neuveritelne mnozstvi jidla, pri zachvatu jim tak 2 hodiny, takze i kdyz se pak jdu vyzvracet, tak nevyzvracim vsechno...Ted jsem uz par mesicu doma a mam cas nad sebou premyslet. Kdyz mam "strizlivou chvilku" tak vidim jak je hrozny, kam az jsem to dopracovala. Sepsala jsem si par bodu, kterymi se snazim ridit. I kdyz samozrejme, zatim mi to dost casto nevychazi, ale musim (ne, ja chci!) se z te hruzy dostat. Tak zaprve jsem si zakazala jakekoli diety a odmitani nekterych druhu jidel (vetsinou sladkosti, buchet..). Proste se snazim jist uplne vsechno, protoze vim, ze kdyz si reknu "nesmis cokoladu", tak na ni budu porad myslet a skonci to zachvatem. Zadruhe jsem si ujasnila, ze mym prvoradym cilem neni zhubnout, ale prestat zvracet! Jakmile se zacnu snazit rvat se do starych rifli (do kterych se nenarvu ani omylem) tak okamzite prijde myslenka "paneboze jsi tlusta!" pak prejezeni (protoze nic na svete nema cenu, tak proc se aspon nenajist, kdyz jsem stejne tlusta) a nakonec zvraceni. Az se naucim normalne jist, nezvracet, tak teprve muzu upravovat jidelnicek a treba i shodit neco z toho co jsem pribrala. Tak timhle se ridim uz mesic. Podarilo se mi zredukovat zachvaty na 2 tydne. Drive jsem zvracela i 4krat denne! Povazuju to za uspech. A preju vam vsem abyste nasli nejakou cesticku ze svych problemu. Helena.

Potrebuji pomoc, radu...jak se zbavit bulimie. Kamaradka v tom docela solidne jede¨. Prosim, pomozte mi nekdo. E-mail: xx.x"email.cz .Moc o tom nevim, takze uvitam cokoli - dekuju..

ahojka, vsechny zdravim z prosluneneho brna !MARCImam velikou raost z toho, jak se drzis ... dva mesice, to je fakt uspech !MARKETO,uz jsi dlouho nepsala.... ale snad ctes. myslim, ze ted nekdy bys mela mit narozeniny, ze ? tak vsechni nejlepsi .... a aby sis mohla ci nejdriv dat ten nejhezci darek... zivot bez ppp !:-)pristi vikend bysme se snad meli pres jednu noc sejit tady v brne na maly pokec. pokud se nekdo chcete pridat, dejte mi prosim vedet! dikmaruska

Mila Radko!!! Asi by bylo potreba,aby si napsala o sobe vice informaci,napr.kolik jsi vazila pred MA,jak ji mas dlouho, a jak dlouho jsi byla hospitalizovana v nemocnici.... Bohuzel je pravda,ze v nemocnici na MA nejsou specializovany a bud o tebe nejevi zajem,nebo te berou jako pritez,to samozrejme znam z vlastni zkusenosti,vzhledem k tvemu veku,je pro tebe mozna hospitalizace v MOtole,kde ti muzou pomoct naucit vnimat svoje telo a zmenit tvuj negativni postoj k jidlu,me navsteva klasicke nemocnice sice pomohla,ale to uz jsem za sebou toho mela hodne ,hodne zalezi na tvojem postoji,pokud chces,tak se samozrejme muzes vylecit i tam,ale zalezi jenom na tobe... napis mi,jak se na tvuj stav divaji rodice,pri tvoji vysce,je tvoje vaha samozejme podprumerna a potrbujes neco nabrat,aby jsi byla tak trosku na hranici normalni vahy... vim,ze je to tezky,ale mas rodice?? tak j¨di za nima,rekni jim,ze potrebujes aby te hlidali,rekni,ze se chces snazit,ale neodkladej to ,musis to udelat ted,protoze muze byt pozde... mne je stejne let,jako tobe,ale rozdil je,ze mam MA uz od trinacti let a prosla jsem si Motolem,vim co to je a nechci,aby jsi mela stejne nasledky,vis byt zavisla do konce sveho zivota na antidepresivech neni vyhra.... a vahu jsem nabrala skoro v stejnem rozsahu,jako pred zhubnutim,takze opravdu MA nema cenu... prosimte napis mi toho o sobe vic,mej se fajn!!! ERIN

Ahoj,můžete mi někdo poradit?Je mi 15 ,byla sem 2krát v nemocnici s anorexií,ale pořád se jídla bojim.Chci se toho už konečně zbavit.Teď vážim 40kg na 158cm a před týdnem mě pustili z nemocnice,kde sem sice přibrala,ale mentálky se nezbavila.Už nevim jak dál...Děkuju

Ahoj holkyrozhodla jsem se , že také něčím přispěji. Je mi 25 let a mám bulímii. Navštěvovala jsem psycholožku, užívala léky a časem začala rozumně jíst. Asi před rokem jsem léky vysadila a vše probíhalo dobře , až toto léto jsem do toho zase spadla. Strašně ráda bych se toho problému zbavila, ale tentokrát se mi to nějak nedaří. O mém problému jsem řekla rodičům, sestře a několika kamarádkám (samozřejmě, že né hned,tajila jsem to dlouho). Teď mě čeká celou tu cestu absolvovat znovu. A co mě děsí nejvíc? Jestli se vůbec toho příšernýho strašáka někdy zbavím nadobro a nebo to bude neustále jen chvíli OK. a pak zase šup na dno a pracovat na tom znovu. Vážně se na sebe zlobím, někdo je schopen se z toho vyhrabat a já se s tím peru už třetím rokem a je to tady pořád.

Ahojky holky!!! Doufam,ze jste vsechny v pohode!! Jsem moc rada,ze muj nazor podivej se na sebe a rekni si,ze nebudes ze sebe delat debila konecne nekomu pomohl...,me ostatne vzdycky pomaha,kdyz jsem v krizi... zvladam to docela s prehledem,ale je ravda,ze se clovek nekdy dostane do situace,kterou proste neumi vyresit a zacina mt i problemy s jidlem,ovsem kdyz mam chut neco delat,co neni spravne,tak jdu k zrcadlu a divam se na sebe... vypadam opravdu jak debil,kdyz se pohybuju pod vlivem anorexie a je treba si to uvedomit,je potreba rozlisit to,co chci ja a co chce ta mrcha... ,kdyz budete holky nekdy v krizi podivejte se do zrcadla,mozna tam mimo nekvalitni pleti objevite i samu sebe a ne toho chladnokrevnyho zabijaka vlastniho zivota!!!! ERIN

Jani F., náhodou jsem zabrousila na příbuzné hubnoucí stránky, a nevěřila jsem vlastním očím.Tvůj příspěvek mě trošku vyděsil, ale spíš mi z něho bylo smutno. Podle toho co jsi psala sem, bylo jasné, že máš (ostatně stejně jako já) problém s tím co se dá shrnout pod "mít se ráda a vážit si sebe".Tvoje teorie s liposukcí tu moc nepochodila, tak jsi se vrhla na chat o Hubnutí s plánem jak obelstím svou doktorku? Reaguju na tvůj příspěvek ne tam, ale na těchto stránkách, protože si myslím, že je všem jasné, odkud vane vítr. Víš já mám problémy s bulimii, i s poměrně velkou nadváhou zároveň, ale snažím se racionálně uvažovat a přiznat si skutečnost.Je to sice jeden z prvních kroků, ale nesmírně důležitý.Zkus víc naslouchat hlasům ze svého okolí a hlavně jim zkus věřit.Myslíš, že všichni, kteří nesdílí tvůj názor lžou?Takže jsi asi jediná, která má pravdu...tu svou. Píšu taky proto, že vím, co je to být skutečně tlustá(to čeho se tak bojíš). Nic moc...A právě proto by asi stálo za to, zabránit tomu jednou provždy. aby ses toho přibýrání nemusela bát. Co takhle začít přemýšlet proč se přejídáš? Začít pěkně od začátku, protože dokud neodstraníš tu pravou příčinu....peníze všechno nezmůžou(i když ty tři stovky za krabičku si určitě vždycky najdeš:(