poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj holky,pred nakymcasem sem zadala o pomoc,tak tady je o me par udaju:Bude mi 15,anorexii mam asi dva roky aza tu dobu sem stihla byt 2krat hospitalizovana na psychyatrii v Motole,kd sem vzdy pribrala,le strachu z jidla se nezbavila.Prave naopak,po kazdem propusteni mi pride,ze sem na tom hur.Ted musim byt porad aspon trochu v pohybu,sem nervozni,doma se hadame a jestli budu ubirat na vaze pudu dlouodobe do lecebny.Strasne bych se z toho chtela dostat,ale zatim sem slaba a kdyz se nekdy prekonam a snim neco navic dostanu vycitky a bojim se,jak po tom nepriberu a nebudu tlusta.Dodrzuju aspon jidelni rezim,tak celkem jim,ale i tak je to nekdy silnejsi a ja neco necham.Se svoji postavou nejsem spokojena,vim,ze 40kg na 158cm je malo,ale bojim se,ze kdyz priberu,bude to tam,kam nechci.Strasne rada jim,na jidlo mam chut neustale,ale strach je silnejsi.Znate aspon nakej recept na udrzeni vahy?Omlouvam se,jakym stylem je to napsany,jestli vas jeste neco zajima napiste a ja odpovim.Moc dekuju

ahojky, tak vám sem po dlouhé době zase píšu..ještě před měsícem jsem na tom byla stále hodně špatně a navíc se to strašně zhorošovalo, byla jsem naprosto závislá..je to něco jako závislost na heroinu..hnusné a strašně těžko se to opouští, jak jistě víte..ale mně se to zatím daří a šlo to velmi snadno..přítel, který mě velmi miluje, se mi snažil celou dobu pomáhat, jak to šlo..jenže já byla hnusná a rozmazlená a chtěla jsem se s ním rozejít, jen proto, že mu vadilo, že se ničím, a chtěl ,abych s tím už přestala..já chtěla dát přednost bulimii..moje největší přítelkyně, věrná kamarádka..jenže on mi začal vyhrožovat..že to řekne mojí mamce (ona o tom sice věděla, už dřív, jenže pak jsem jí tvrdila, že už je to v pohodě, že už jsem se toho zbavila a ona byla tak šťastná)..toho jsem se moc bála, nechtěla jsem jí takhle ublížit..a že jí řekne, že už se vůbec neovládám a že by bylo nejlepší, aby mě dala do ústavu..ve mně tak hrklo..říkala jsem si, to by přece nemohl, to snad ne, jenže on to myslel smrtelně vážně..já si ještě v duchu říkala, tak už mu nic nebudu říkat..jenže v tom případě by to řekl mé mamce okamžitě, kdybych se nechtěla už konečně snažit..v ždycky pozná když lžu..a já mu nidky nelžu ..lhát mě naučila bulimie..děkuju i vám, byla jsem ráda, když jsem zjistila, že nejsem sama..a jinak vám ještě ženám musím doporučit knihu Umění sex. extáze..je to úžasná kniha..a taky kurzy tantry..jde tu o přijetí sebe sama jako krásné ženy..papá..a moc vám všem fandím!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Milá Helenko,mohla bych Ti poradit, na koho se v Plzni obrátit.Na Slovanské třídě pracuje lékařka, která se specializuje přímo na poruchy příjmu potravy. Mám na ni kontakt,ale musím ho najít.Bohužel, vše se u ní platí.Potom také existuje na Doubravce na konečné trolejbusu 16 RIDZ(Regionální institut duševního zdraví),je tam psychoterapie, klinická psychologie i psychiatrie-tel.:019/7462314.Pokud by byl Tvůj stav opravdu natolik vážný,že bys to nezvládla ambulantně, na Psychiatrické klinice FN-Lochotín je možnost hospitalizace.Pokud budeš cokoli potřebovat,ozvi se.Mějte se všichni co nejlépe,všem vám posílám z Plzně sluníčko,které tu mezi mráčky vykukuje.Renáta

Ahoj Martine,I ja zacinam tvrdy boj s PPP.Vcera kdyz jsem objevila tuhle stranku se ve me sepnuly vsechny sily a ja se rozhodla ze ode dneska zacinam pocitat dny. Povidat si o tom je velikanska podpora. Vim ze tak po tydnu se dostavi krize, ze staci malo, aby mi bylo smutno ci se mi neco nepovedlo a ja budu zase kousicek nad tou zpropadenou propasti. Balancovat na hrane. Ale tak moc moc chci se z toho dostat. Budu vam vsem tady uprime psat jak na tom jsem a jak pokracuju. Protoze jsem ve vas nasla silu, kterou potrebuju. Nemam si jinak s kym o tom povidat, nikdo to totiz nevi a to uz zvracim pomalu 5 let. (Je neuveritelny ze si toho lide kolem nevsimnou, ze).Martine, drzem palce a brzo se zase ozvi at vim jak pokracujes? Vi to vaši? Ja nemam silu nikomu nic rict, povazuju se za slabocha ze jsem dokazala podlehnout takove nemoci.Mej se moc krasne a hodne uspechu.Karolina

Ahoj Martine,ja si myslim, ze si zaslouzis pochvalu...za to, ze jsi se jakoby priznal...Hlavni je, ze zacinas znovu a jdes se zase s PPP prat!!!Toho si an tobe vazim a jen tak dal, at zazijes co nejmene padu!!!Pa a hodne stesti do dalsich dnu ti preje Petra B.

AhojDoufam, ze uz se na me tolik nezlobite, pokud si pamatujete. Pro pripomenuti: Moje PPP se obnovila zanedlouho potom, jak jsem prestal s pitim (ale ona byla tim pitim jen utlumena) a zacal o sebe trochu dbat, ale moje neuveritelna hloupost byla, ze jsem si toho nic nedelal, misto abych to vcas zodpovedne resil.Ted chodim na skupinovku s Maruskou a dalsimi v Brne k dr. Skalove, drzim se celkem slusne, vydrzel jsem mesic a necely tyden az do tehle nedele, bohuzel zacinam zase od zacatku. Nebudu Vam rikat proc, vlastne se za to stydim, ale v tu nedeli to opravdu neslo, to jako bych nebyl ja. Jinak se ale mam dobre, muj humor se mi davno vratil (tady ale vtipkovat nebudu), mysleni mi funguje, citim se velmi dobre. Dokonce uz mam obcas dny, kdy jim skoro normalne bez myslenek na prejidani a zvraceni. Opravdu to stoji za to prestat zvracet, ono to treba obcas nevyjde, ale nesmi se zamerne chtit.Tak se opatrujte a hledejte si duvody, proc se PPP zbavit. Jinak se v tom utopite.

Ahoj Martino,diky moc za informaci, jsem z Domazlic (zapadni cechy),vis ja si treba rikam - ted uz to doma reknu, treba jenom mame a ona me pomuze se z toho dostat, pak si to zase rozmyslim a je ze me zbabelec.Budes-li vedet nejakého psychologa na kterého bych se mohla obratit budu ti moc vdečna. Chci se z toho dostat padaji mi vlasy a o pleti ani nemluve, jednou bych chtela mit krasne zdrave deti a nevydelavat jen na to abych penize ¨pak splachovala do zachoda. Dneska musim uz jit ale zitra jsem zase zajdu a pokecame. Je to uleva moci to nekomu povedet.Diky za pomoc Karolina

Ahoj Heleno,nejsi první, kdo si szěžuje na přístup některých odborníků. Léky samy o sobě nic neřeší, jen tlumí příznaky a možná zredukují záchvaty přejídání, jenže když je pak přestaneš brát, tak se Tvůj problém objeví znovu. Chce to najít jiného psychologa. Já jsem z Prahy a v Plzni nikoho neznám - neporadil by Ti např. praktický lékař? Zkus několik psychologů a uvidíš, který Ti padne do oka. Hlavně to ale nevzdávej!JInak rýpavé řeči ze strany maminky bohužel taky znám. Já nejsem tlustá, jsem štíhlá. Jenže když mi maminka v pubertě neustále předhazovala, že mám velký zadek, věřila jsem úplně všemu. Teď vím, že to tak není. Kolem boků mám 92cm, měřím 173cm a vážím 57kg, což je naprosto normální. Mrzí mě, že je moje matka taková - ona totiž nadváhu skutečně má, má prsa č. 5 a při 165cm váží 85kg. Jen si na mně léčí své komplexy. Teď už ji neposlouchám, vím, kdo jsem a jaká jsem.

Ahoj všichni, ahoj Marusko,tobe bych chtela podekovat za tva povzbudiva slova, je to pro me vsechno trochu snazsi, kdyz vim, ze tu najdu neci odpoved...Porad se jeste drzim a nezvracim, uz je to 10 dni.Mas pravdu s tim oblecenim. Vyhodila jsem ho. Jenomze ja se nemuzu ani podivat do zrcadla aniz bych neznervoznela a nemela nutkani prejist se. Zrcadlo vyhodit nemuzu. Mame jedno obrovske v kuchyni, a dalsi u vchodovych dveri...Ja sem si vzdycky myslela, ze proste prijde den, ze se proste stane "neco" a ja budu zase normalni. Nikdy sem si nepripoustela, ze bych musela ja sama se sebrat a kolik usili tomu budu muset venovat. Ja se musim cele dny tak strasne premahat, porad myslim jenom na to blby jidlo....Ale je taky fakt, ze s kazdym dnem kdy vydrzim nezvracet mi roste sebevedomi. Rikam si, kdyz si to vydrzela dneska, to znamena ze preci jen nejakou vuli mas a vydrzis to i zitra!O vikendu sem byla u nasich, to me trochu rozhodilo, taky sem se tam poradne nacpala. Ja mam se svymy rodici hodne spatne vztahy, ale to tu nechci rozebirat, jezdim k nim max. dvakrat za rok. Jedine co od nich vzdy slysim: si tlusta! (rekla mi tento vikend moje matka, protoze jsem se nenarvala do dzinu moji sestry, ktery je 13 let a je anorekticka), jsi blba, si nemozna...a tak podobne. A ja se du vzdycky prezrat. V nedeli sem do sebe narvala celou babovku, 6 knedliku se zelim, tabulku cokolady, 2 tatranky...to vse na jeden zatah! Nezvracela jsem, ale celou noc jsem probrecela. Zacala jsem chodit na aerobik, abych se trochu uklidnila. No kdyz tam vidim ty telicka v tich prilehavych dresech, tak mi to moc sebevedomi nepridava, ale pomaha mi to mit mensi vycitky pri jidle, rikam si "no tak ted ses zase prejedla, ale co, dyt chodis cvicit, tak to ze sebe dostanes".Dala jsem si prihlasku na VS. Chci zacit znovu. Bez ppp.Nikdo o me nevi, v cem se to vezu. Vedela to jenom moje byvala spolubydlici, ta se ale uz pred rokem odstehovala....takze nikdo.Odkud si Marusko? Ja ted bydlim v Plzni. Za psycholozkou jsem zkusila zajit. Jenomze ona rekla, ze uz jsem na tom tak spatne, ze s tim nic nezmuze, ze musim k psychiatrovi. Tam jsem taky dosla. Jenomze pani psychiatr se se mnou vubec nebavila, predepsala mi spoustu leku, rekla ze jestli s tim neprestanu, tak me zavrou do nemocnice a nazdar, prijdte za tyden pro dalsi leky. Takze jsem se na to vybodla rozhodnuta pomoct si sama.Teda dneska jsem se nejak rozepsala. To nez nekdo precte, tak u toho usne.Ahojky holky, preji hodne uspechu.PS:Lidi co sem pisou, ze by chtely mit anorexii mi lezou na nervy.To je jako byste rekli ze chcete mit rakovinu! Nemam slov.

Ahoj Karolíno,existuje i bezplatná psychologická pomoc - jen musíš mít doporučení buď od praktického lékaře nebo od psychiatra. Sama jsem pomáhala kamarádce s hledáním psychologa. Nevím, z jakého jsi města, ale určitě by se dalo něco podniknout. Každý si neseme své bolesti v sobě, občas je umíme a můžeme vyřešit, občas ne. Není na tom nic, za co by ses měla stydět.

Ahoj vsichni,dneska jsem nahodou objevila tenhle chat a jsem za to hrozne rada. Konecne si muzu s nekym kdo bude chapat jak se citim, popovidat o svem problemu.Uz od tretaku trpim bulimii a můzu rict ze je to peklo. Nezvracim kazdy den ale vic jak tyden to bez zvraceni nikdy nevydrzim. vzdycky kdyz je mi smutno, nebo si pripadam opustena jdu se najist, automaticky, ani o tom uz nepremyslim. Jako by nekdo jiny ridil moje telo od lednice do spajzu. Rodice o nicem nevi a mam pocit ze jim to ani nemuzu rict, protoze me berou jako silnou osobnost, ktera si vzdycky poradi s kazdym problem a urcite by se kvuli tomu moc hadali ci ze to je vina ze jsem se takhle zvrtla. Nechci aby se nedej boze kvuli tomu jeste rozvedli. Nechapou ze me prepadaji deprese, lide co nikdy neprodelali neco takoveho nepochopi.Kdyz mi bylo 18 muj prvni kluk mel autonehodu a zemrel, od te doby jsem se dost uzavrela a nikoho si nepustila k telu, svoji frustraci jsem resila pekne v soukromi jidlem. Chvilema jsem mu vycitala ze me tu nechal. Jeho smrt me dost poznamenala a troufnu si rict ze uz asi do konce zivota.Porad jsem bez pritele, ted je mi 22 a porad bojuju s bulimii.Nekdy jsem na vrcholu a citim se uplne neohrozena, pak pridou dny prejidani, schovavani pred svetem, nenavist k sobe same a ja se ocitnu na dne tmave propasti z ktere nevim jak ven.K psychologovi jsem jeste nesla protoze nevim jestli bych byla schopna to financne zvladnout. Vzdycky kdyz si ctu nejaky takovy smutny pribeh reknusi uz nikdy, ale pak do toho zase vletim.Menstuaci jsem nemela uz pres pul roku a ted kdyz jsem potkala jednoho fajn kluka mam strach ze se mu takova zhnusim a prijdu o dalsiho cloveka ktery by me mel jen trochu rad. Pisu pate pres devate ale pocitu je moc. Budu rada kdyz si s nekym z vas budu moc povidat.Diky za naslouchaniKarolina

Ahojky vsichni pisici i ctouci,porad ctu i kdyz se ozvu jen obcas. Tak se porad drzim a cislo se blizi nekam k 80 dnum uz ani nevim presne bez zvraceni a prejidani¨. Obcas se sice stane, ze mam chut na ledacos, ale vyresim to tim, ze si teda bud kousek dam od vic jidel na ktere mam chut, ale tak a¨bych se neprejedla a nebo jdu pryc z dosahu jidla, nejlip ven, coz se docela dari. Taky je fakt, ze obcas proste nejake jidlo vyhodim prave proto, abych ho nesnedla, kdyz vim, ze bych se prejedla, ale zrovna tohle jidlo treba miluju. Nevim, jestli je to nejlepsi reseni ale celkem se mi osvedcilo. Ted uz si dokonce muzu koupit susenky a nesnim je hned a naraz,jeste po ceste z obchodu, coz je prima. Prestala jsem pocitat kalorie a snazim se zbavit strachu z nekterych jidel, ktera jsem nejedla, a snad se to postupne podari. Jsem rada, ze se mi dari neprejidat se, i kdyz predminuly vikend se u nas pekl jablecny zavin, ktery miluju a moc k tomu nechybelo. Zbavila jsem se pocitu, ze kdyz uz neco nim, co jsem si driv myslela, e nesmi, muzu se prejist, protoze to stejne vyzvracim. Taky si myslim, ze diky neprejidani se moje vaha drzi stale stejne a tak ani nechci zvracet a pak zase zacinat znovu. Tak jsem rada, ze jsem to sem mohla napsat. A abych nezapomnela, kdyz se za mnou stavil pritel, mela jsem zrovna otevrene tyto stranky a rikal mi ze je rad, ze neco takoveho existuje, vi, ze mne to pomaha a taky jsem diky vsem sem pisicim nasla odvahu mu to rict.a ja tomu jsem dnes moc rada. Tak holky najdete odvahu a taky se nekomu komu verite sverte, nebudete na to samotneTak se vsichni drzte m.

Ahojky vsichni pisici i ctouci,porad ctu i kdyz se ozvu jen obcas. Tak se porad drzim a cislo se blizi nekam k 80 dnum uz ani nevim presne bez zvraceni a prejidani¨. Obcas se sice stane, ze mam chut na ledacos, ale vyresim to tim, ze si teda bud kousek dam od vic jidel na ktere mam chut, ale tak a¨bych se neprejedla a nebo jdu pryc z dosahu jidla, nejlip ven, coz se docela dari. Taky je fakt, ze obcas proste nejake jidlo vyhodim prave proto, abych ho nesnedla, kdyz vim, ze bych se prejedla, ale zrovna tohle jidlo treba miluju. Nevim, jestli je to nejlepsi reseni ale celkem se mi osvedcilo. Ted uz si dokonce muzu koupit susenky a nesnim je hned a naraz, coz je prima.Tak se drzte holky m.

P.S. mám e-mail martina_catarina"centrum.cz

Ahoj holky, už nějakou dobu sleduji vaše příspěvky. Mám strach o každou, která najednou zmizí neznámo kam. Problémem PPP se dlouho zabývám, te´d na to píšu diplomku a ačkoliv je to neveselé téma, myslím si, že je strašně důležité informovat širší veřejnost. Asi každá holka má období, kdy začne trochu "blbnout" a přeje si hodně zhubnout, i když to nemá zapotřebí. Neříkám, že jsem si tím neprošla. Většinu holek to přejde, ale u vás se to bohužel zvrátilo v nemoc, která je strašně moc nebezpečná, ale na druhé straně ještě málo viditelná. Nezlobte se na nikoho, kdo si "přeje mít MA". To je jen naprostou neinformovaností - ten vůbec člověk netuší, co to obnáší - a jak by vlastně měl? PPP se dají léčit, ale musíte chtít samy. Žádný psycholog to z vás nedostane mávnutím kouzelného proutku. Kdyby mi chtěla některá z vás napsat e-mail (pochopitelně anonymně), vůbec se nebudu zlobit - naopak mi to třeba pomůže leckteré věci, které se nedají vyčíst z knížek, pochopit. Držím vám všem palce a přeji sluníčkový den - zasloužíte si to. Martina

Ahoj holky a kluci !Moc jsem toho tu teď nečetla.Hodně jsem psala na tyhle stránky o prázdninách.Lucko, tobě chci napsat jenom tohle: Říct,že chceš mít mentální anorexii je totéž jako říct,že chceš umřít.Anorexii totiž buď vyléčíš nebo umíráš.Je to hnusný,ale totéž se dá říct i o drogách.Vim co říkám,když sama s touhle nemocí bojuju! Při svý váze můžeš mít špeky jenom ve snu.Ale když tak toužíš po tý anorexii,tak to si je brzo budeš představovat i když už vůbec nebudeš chtít...Katko, jestli ještě navštěvuješ tenhle chat,ozvi se prosím! Myslím Katku,který je 13 (nebo už 14).Psala jsem si tu s ní v létě.Pak jsem to nějak přerušila,neměla moc čas a tak.Ale ráda bych si s tebou zase psala.Radši spíš přes email.Adresu mám pod svým jménem.Všem vám přeju hodně štěstí a sluníčka nejenom na obloze!Ketty

to Maruska: jsme z okresu Beroun. Pokud by tu byl nekdo ze stejného místa a se stejným problémem, který už řešil, byl bych moc vděčný za každé nasměrování ke správnému cíli (psycholožce). Díky všem.

LUCKA: HOLKA PRECTI SI PORADNE PO SOBE, CO JSI NAPSALA. JE TO VYSMECH A POTUPA PRO VSECHNY HOLKY VCETNE ME, KTERE SE S TOU NEMOCI SNAZI KOLIKRAT I NEKOLIK LET BOJOVAT A ZVITEZIT NAD NI A PAK JSEM PRIJDES TY A NAPISES, ZE BYS TU CHOROBU CHTELA MIT. ASI OPRAVDU NEVIS, CO TO VSECHNO PRINASI S SEBOU ZA PROBLEMY, TRAPENI, KOLIK SLZ CLOVEK VYRONI A KOLIKRAT JE MU TAK MIZERNE, ZE MA POCIT, ZE UZ TO NEZVLADA...............MOZNA BYS MELA VYHLEDAT PSYCHOLOGA UZ TED, PROTOZE NAPSAT, ZE "CHCI MIT MENTALNI ANOREXII", TO JE OPRAVDU ZRALY NA LECBU.

No. Lucko, bravo! Už dlouho mně takhle nikdo nevyočil! "Já bych tu nemoc chtěla mít" - tak teď se musím hodně držet, abych ti pěkně sprostě nevynadala. Přečti si pořádně všechny příspěvky od lidí, kteří tu nemoc mají a pak se zamysli nad tím, jestli svůj výrok neodvoláš.

Milý Pavle,tak zaprvé ti chci poděkovat, že jsi jedním z chlapů s velkým CH, kteří se snaží své partnerce pomoci, nejsou sobečtí a nemyslí jen na sebe.Zadruhé ti povím něco ze své zkušenosti. Mám dvě kamarádky - jedna je vyléčená(!) anorektička, druhá je bojující bulimička. U kamarádky bulimičky vše začalo stejně jako u tvé přítelkyně. Při 163cm vážila asi 78 kg, což bylo pravda dost. Trpěla šílenejma mindrákama a tak se rozhodla hubnout. Takřka přestala jíst a to málo, které snědla, vyzvracela. Svěřila se mi s tím hned v počátku. Jako zdravotní sestra jsem jí šíleně vynadala, nastínila jsem jí velmi barvitě, kam až to může vést, hodně jsem to s ní rozebírala. Po nějaké době mi začala tvdit, že cokoliv sní, okamžitě vyzvrací aniž by chtěla. Nejprve jsem jí to věřila, ale říkala jsem si, to je celý nějaký divný, vždyť přeci tělo potravu potřebuje a nebrání se jí samovolným zvracením. Teprve asi po roce, během něhož zhubla 30(!) kilo, se mi ve slabé chvíli přiznala, že lhala, zvracela prostě úmyslně. Lítá v tom už 5 let a věř, je to horor. Nejen pro ní samotnou, ale i pro rodinu (maminka zhroucená, na práškách). Stále do toho znovu a znovu padá, ačkoliv se všichni pro ní snažili udělat maximum. Ale to by bylo na samostatný příběh. Víš, měl bys možná víc přítelkyni hlídat a nabádat jí k důvěře a k tomu, aby se ti svěřovala, ikdyž to pro ní může být nesmírně obtížné.Co se týče mé druhé kamarádky, tam to naštěstí dopadlo velmi dobře, dostala se z toho po dvou letech totálního srabu, během něhož skutečně utekla hrobníkovi z lopaty za minutu dvanáct. A víš kdo jí pomohl? Výborná psycholožka! Našla doktorku, které naprosto důvěřovala a ona jí opravdu pomohla. Takže je škoda, že jste hned poprvé narazili na ne zrovna nejlepší přístup, ale nevzdávejte to!Pokud jste z Prahy, ozvi se mi na email a já Ti zkusím sehnat kontakt na tuto psycholožku.Každopádně držím palce.Julie