Proč lidem vadí nevěra jejich partnera?

Nemyslím, že by ten vztah byl poté stejný jako předtím. Zvlášť ze strany ženy. A taky si myslím, že jistá malá žárlivost je na místě, udržuje ten náboj, energii, napětí, vášeň. Z mojí vlastní zkušenosti taky platí-když už nežárlím, tak mě ten vztah moc už nezajímá, bohužel. K.

Rád bych se připojil, ale vidím, že tady už pár týdnů melete pořád to stejné !!! Snad se to třeba za rok změní :)

text

Teda Veni, co ty furt máš s tím močením :) :)Jinak máš pravdu - pudová stránka věci se týká toho puzení, pud má na svědomí, že sex provádíme stále znovu a znovu. Uspokojení je vždy jen dočasné :) To že nevidím důvod uspokojovat pud pouze se svým milým je vskutku věc mé povahy a rozhodnutí - tedy psychiky. Ber to tak, že stejně jako ty vidíš spousty dobrých důvodů setrvat ve věcech obcování výhradně se svým manželem, já nenacházím žádný, bránící mi v rozletu. Tak jako mám občas chuť na řízek a jindy si dám salát. Mám porozumění pro ty, co se drží výhradně svého "řízku", ale já dávám přednost pestrosti. Navíc vím, že takhle se řízku (řízka :) nikdy nepřejím :)

Probere, jistě:-), ale kdyby to bylo prakticky možné event. nutné, určitě by tě fyzicky neuspokojovalo méně, močit stále na jedno místo:-) Ostatně i při výběru sex. partnerů určitě nejedáš pouze pudově - určitě se, když máš chuť na sex, nevrháš kdykoli na kohokoli, ale také si nějak vybíráš. Někdo jde za svým přítelem, ty jdeš sbalit někoho na jednu noc, ale určitě nejednáš naprosto "bez psychiky", ovládán jedině pudy. Prostě souhlasím s Andy, že ta fyzická potřeba může být stejně uspokojena s jedním partnerem, masturbací.... a to, jestli někdo potřebuje partnery střídat už je spíš věc psychologická. U Jarky jsem to myslela spíš tak, jestli je ohledně intimního vztahu s manželem stejně šťastná, jako kdyby jí byl věrný. Fakt, je, že každý ten vztah pojme jinak a kdyby byl nějak celkově nešťastný, mohl by v něm jen těžko setrvávat.Mám kamarádku a ta prošla podobným. U přítele se občas (zřídka) objevily indicie, že by mohl mít bokovku, spíš nárazovou. Vždy z toho byla špatná, ale on ji vždy přesvědčil. Naposledy ale narazila na jednoznačné sms - protrpěla si také své, on nic nepřiznal, nechtěl se k tomu vyjadřovat, nějak to pořád "okecával", ona na dně. Po celkem dlouhé době dospěla k rozhodnutí to prostě neřešit, co by z toho měla, že by se musela odstěhovat a nechtěla by žít sama, že dobře vychází s jeho rodiči, kteří pro ně udělají první -poslední, že pro ni jinak udělá vše, může se na něj spolehnout, vydělá peníze, je s ním zábava - prostě problém něvěry vytěsnila. Také žije šťastně, jezdí spolu na dovolené, užívají si. Je to prostě věc povahy. Chovají se k sobě hezky, ale není to vztah podle mého gusta (chybí mi tam nějaká ta - nevím, jak to vyjádřit - čistá intimita, nějaká jiskra). A z důvodů, které dávala na "misku vah" při rozhodování, pro mě naprosto žádný není relevantní. Ale je to její vztah, mám ji ráda a ona si žije šťastně. Je ale jisté, že díky tomu, že se rozhodla nevěru prostě neřešit (ne se s ní smířit) a žije tak, jako by nebyla. Žádné indicie teď nenachází, ale kdyby ano, zas by ji to sebralo.Jarko, také by mě zajímalo, kolik je ti let, vě vyšším věku se už člověk asi snáze smíří s méně mileneckou formou vztahu. S čím už by ses nesmířila - kdyby tvůj muž trávil s milenkou ještě více času, jel s ní na dovolenou....? Kde máš hranici, kdy je to ještě "tvůj" muž.

Jarko, zdá se že jsem tě odhadl správně a mám z toho (z tebe) radost :) Ať vám to klape.

Jarka si vytrpela sve, o je to , o cem jsem chtela mluvit predevsim. Ale tvuj postoj Jarko chapu, clovek se muze povznest, aniz by tusil, ze v nem takova sile vubec drima. Jarko, mohu se zeptat, kolik je ti let?

Jarko, klobouk dolů, tohle bych nedovedla, s takovým mužem bych žít nedokázala! Myslím si, že svého manžela velice miluju, ale nechat si od něho říkat, že mě má rád a přitom vědět, že to dělá s jinými - nepředstavitelná myšlenka. Myslím, že tvůj manžel je strašný sobec, a ty jsi mu dovolila nechat si Tebe (jako jistou) a ještě ty jeho milenky.

Tak jsem po čase nahlédla na diskusi a tak reaguji. Nejvíce pravdě, anebo tomu co cítím je Prober. Opravdu jsem šťastná, ne z mého nevěrného manžela, ale jen tak. Vytrpěla jsem si své, ale litovat mě není třeba, ani obdivovat proto, že zůstávám. Jen jsem nějak dospěla k tomu, že je sobecké bránit druhému v tom co dělá, nebo dělat chce. On to nedělá schválně, on je prostě takový. Mám ho ráda, vím proč a poslední dobou si spíš uvědomuju ty kladné stránky. Jediné v čem Probere nemáš pravdu, je jeho přístup ke mě. Má mě rád, udělá co mi na očích vidí a po letech se mu prý stále líbím a přitahuju ho. Ale chce mít svoji "svobodu". Zodpovědný není, ale to se nedědí. Já byla vychována dost puritánsky, tak jsme spolu asi proto, abychom se oba dostali do rovnováhy. Možná.... Nechávám život plynout tak jak přichází a tím jak se nesnažím nic dělat, cítím se mnohem líp a jsem fakt šťastná.

Za ty roky jsem už vyčerpaná, unavená, nemám energii na to, abych se stále usilovně snažila být přitažlivá. Stejně je to ale nespravedlivé, když s mužem prožijete těžké roky, začátky bez financí, malé děti, na vzhledu se všechno toto projeví. Proč mají toho finančně již zabezpečeného, hotového mužského sebrat ty, které se o nic nepřičinily, jen mají mládí a krásu?

Srozumitelne mi to bylo hned, jen me zarazil pohled pouze na muze. To prece muze potkat i zeny.Asi tak, soucitim a lituji zeny, kdy se jejich chlapek, kteremu daly deti a skoro vsechna sva nejlepsi leta zivota, zamiluje do jine, a spali vse, co pro nej kdysi bylo vsim. To je bezohledne a takovy muz je hlupak. Bohuzel, na druhou stranu, proc se tak deje? Zena musi mistrne chlapa ovladat a vzbuzovat pro muze neustale lovenou zver, coz vetsina zen v rodinne plne polni vubec nezvlada. Je to smula, ze predevsim jsme to my zeny, co se musi stale o neco snazit, aby nam ten nas samecek neutekl.

To je asi ten nebezpečný věk mužů (40 - 55), mají pocit, že už si nic neužijí a jsou přitom ještě schopní,Pořád si potřebují něco dokazovat, snad ješitnost? Nebo nějaká panika ujíždějícího vlaku? Strach ze stárnutí? Muži jsou vlastně strašně křehké bytosti, i když to na první pohled tak nevypadá.Rozumím ti, Dano,občas se asi za chování svého muže trochu stydíš.Já s nevěrou zkušenost nemám(zatím?), ale uvědomuju si, jak je mně nepříjemné, když ve společnosti, kde jsou i atraktivní mladé holky, ti naši 45tiletí chlapi cvrlikají, vtipkují, vtahují břicha a když vidí, že se nějaká dívčina na ně obdivně zahledí,nešetří sebechválou. Ale co s tím naděláme?Jen je to nám, manželkám za ně dost nepříjemné.Dano, ono to vůbec nesouvisí se vzděláním, s nějakou VŠ, i když od vzdělanějšího se očekává větší důstojnost.

Danico, souhlasim s Tebou. Muj manzel takhle ztratil hlavu ve 40ti. "Vratil" se sice ke me. Vsechno dobre dopadlo, ale horsi je, ze se opravdu choval hrozne. Za prve to nikde netajil, naopak se chtel asi pochlubit, takze udelal si ostudu u vsech znamych, v zamestnani......Je to prusvih! A v podstate je mi ho lito, protoze ma VS, slusne zamestnani, zivotni zkusenost a nikdo ho po tehle estrade nebere vazne, maji z neho srandu......

Možná jsem se špatně vyjádřila - směšný mi připadá bezhlavě zamilovaný muž středního a vyššího věku, který se ovšem chová jako poprvé zamilovaný mladíček, který za sebou spálí vše, nevidí, neslyší a "vášeň jím lomcuje".Zamilovat se může, city se naplánovat nedají, ale to absolutní vyřazení rozumu, to snad je nezralost.Je to teď srozumitelnější?

ne Veni, mně nejvíc vyhovuje se vymočit tam, kde to na mně přijde. Tedy ne doslova, myslím tím na nejbližší toaletě :) Být "věrný" svému domácímu pisoárku by mi přišlo opravdu absurdní a předpokládám, že i tobě :) Mimo to, s tím přirovnáním jsem nezačal, naopak jsem si z něj tak trochu dělal srandu.A troufám si tvrdit, že chápu "protistranu", tedy věrné. Nikde jsem tady nepsal, že jim nerozumím. Co nechápu jsou ti, co za ně (věrné) vydávají.

Daniko, dovolim si nesouhlasit s tim, ze ti pripada smesne se bezhlave zamilovat ve vyssim veku. Sama si tou vetou muzes skodit, protoze to muze pokat i Tebe, co by zralou 50 letou zenu, jen to fikne:-)Pocit zamilovanosti patri vsem vekovym kategoriim. Chladnou hlavu spise mit na miste, pokud dojde k roztrzeni rodiny po mnoha letech.

Ještě probere - jak srovnáváš potřebu sexuálního uspokojení a potřebu močení:-) Tebe by neuspokojovalo močit stále do jednoho místa?:-) Ta fyzická, pudová potřeba se uspokojí tak jako tak a pokud by snad někomu líbilo a nějak víc bavilo místa střídat, tak už to bude speciální psychická "potřeba" a tam už se nelze odvolávat na pudy.

Peto - už se nechystám:-) dnes jsem málo spala, byla dlouho v práci a hlava už odmítá namáhat se s formulací nějakých myšleneck a pocitů:-), ale ještě mám v úmyslu něco napsat, asi o víkendu. V tomto tématu je hodně těžké vyjadřovat slovy to, co se pořádně ani nedá a někomu to může připadat jako slovíčkaření, ale myslím, že je to přínosnější, než psát jen "nevěra je blbá" x "nevěra je super" a nic.Jinak souhlasím, ti co něvěru tutlají, to patrně dělají i z důvodu nějakých "společenských norem", ale v podstatě spíš proto, že nechtějí, aby se to dozvěděl partner, kterému by to vadilo. Už v jiném příspěvku jsem psala, že za nejslizštější chování považuji, když se někdo staví jako vzorný otec rodiny a také se tím obhajuje a milenky dokáže chladnokrevně tajit. To je mi milejší prober, který prostě napíše, že je nenasytný kozel:-)) a na kolika tělech už toho vypotil - sice to pro mě vůbec není přitažlivé, ale je čitelný a nikoho neobelhává. Koneckonců z toho jeho vyjádření "je jasný":-) a fakt tedy prakticky nemůže pochopit ty, co je pro ně v pohodě byt věrní. Obě strany své pocity skutečně mohou jen velmi těžko pochopit a zejména ti nevěrní věrné. Věrné vždy posuzují podle svého přístupu a nezbaví se dojmu, že musí být nějak neuspokojení, že se do věrnosti musí nějak tlačit a omezovat své potřeby. A prot jsem vlastně na toto téma reagovala.Andy - plne souhlasím a chápu.

Probere,svými otázkami jsi mě donutil se zamyslet, kam bych měla zařadit svého muže - jestli mezi ty, co nemluví pravdu, nebo mezi ty, kteří vlastně ve vztahu trpí,či se užírají touhou po jiné...A to ještě podotýkám, že jsem byla pro manžela 1. a snad zatím jediný sexuální objekt.Manželé jsme 18 let.Samozřejmě, že vášnivá zamilovanost vyprchá tak do 3 let,ale nevím, proč bychom pořád po sobě nemohli toužit a "být si věrní".Neuznávám věrnost za každou cenu,pokud vše vyprchá a s partnerem se nudím a nerozumím si,nemá smysl ho mermo mocí udržovat, jen abysme působili jako věrní manželé.Ale pokud u nás pořád ještě fungují ty Plzálovy 3S (stesk, soucit , starost), navzájem si "voníme" a chceme se i fyzicky(i když ne tak často, jako dřív) ,tak proč si odskakovat, byť třeba dvakrát k někomu jinému.Samozřejmě ,normální mužský se rád podívá na pěknou ženskou, je rád v její přítomnosti,rád se s ní pobaví. Ale to ještě neznamená, že se s ní musí vyspat nebo se užírat touhou po ní. Nevím, proč si vážit člověka, který ihned podléhá své vášni a vše chce mít. Tady jsem pro trochu chladnější rozum.Bezhlavě se zamilovat - to se mně líbí na mladém klukovi, ale muž v letech je směšný.Na druhé straně - v nefunkčním vztahu bych asi nezůstávala.

to ti schvaluju Andy :)