Proč MÍT děti?

kkijkl

taky myslím z toho není nic, jen bych cpala prachy do toho dítěte, jen bych se s ním nervovala, děti nechci, at si je pořídí jiní

Je z toho sebepoznání.poznání hranice kam až jsme shopni jít pro zdraví svého dítěte.Je z toho kopec lásky, pláče a smíchu.Neberu to jako sebeobětování.V bolestech jsme děti zrodily v bolestech je ztrácíme,ale to mezi tím je láska a život.Pro mne jsou děti život,můj i jejich.Jsou kus mne a já budu stále jejich matka i když se zrovna neshodneme.Život vzplnit vším tím veselým,učit je mluvit,chodit vše co láska matky dokáže to je pro mne život.Proč mít děti?-Pro lásku pláč i smích.Pro bohatý život.To je můj názor.

ne není z toho nic, jen ztráta nervů, peněz

Mít děti je tedy čistě iracionální věc? Tzn. je vůbec něco, co z toho máme prakticky???

jo přesně, každý máme jiné hodnoty, takže si nic nevnucovat navzájem

já jsem ráda,že je mam,mam tři kluky a velká rodina vždy byl muj sen a splnil se mi.Naplnuje mě péče o rodinu a když mi některej z nich odjede je mi smutno a dum je prázdný a tichý.Ale myslím si kdo v sobě tento cit nemá je to v pořádku a neodsuzuji to každý máme jiné hodnoty a pro mě jsou tyto nejdražší.

tak to je fajn, že se na ně těšíš, budeš dobrá máma. vy ostatní si je ale radši nepořizujte, a hlavně - nikdo si do toho nenechte kecat!

dulezite asi je jake mate priority, ja se na deti hrozne tesim a pro me to nebude konec zivota a tak jak tu pisete-naopak konecne bude mit muj zivot opravdovy smysl a hrozne se na to tesim, budu mit rada povinosti a rada si budu odrikat pro moje detatko

Souhlasím se Standou, mít děti není zárukou štěstí! štastný člověk je ten, co je svobodný, co žije podle sebe a svého přesvědčení, co si život užije, hodně věcí vyzkouší, hodně nových věcí se naučí, hodně procestuje, já děti nechci nikdy a jsem na to hrdá. Ve stáří sama nebudu, mám chlapa, mám sestru, mám hodně přátel, i kdybych měla být v domově důchodců, tak budu ráda, že jsem si život prožila podle svého a né podle toho, co odemne společnost očekává! nerada se podřizuju nějakým zažitým tradicím a ani se jim podřizovat nebudu!

Ještě jste nepřeskočily a nevíte, čeho se dočkáte na svých dětičkách, i když si myslíte, že je dobře vychováváte. Stačí ta správná partička. Takže nikoho neodsuzujte, výrazy toho pána už jsou důsledkem toho, jak se mu dětičky vyvedly. Já být např. rodiči spartakiádního vraha, tak si ho domu nevezmu, takovýho syna bych nechtěl do smrti vidět.

Stando, rozcarovani z vlastniho ditete, spratek, nevim, jestli ho chci videt na Vanoce, stoji to za to - tohle vsechno jsou tvoje slova. Zadny div, ze se k tobe zrejme děti chovaji, tak, jak se chovaji, ony to samozrejme vycitily. A hluboce je lituji, takovyhle rodice fakt aby pohledaly.

Když se ženě narodí miminko, je určitě šťastná, pečuje o něj jako o svůj největší poklad, vede ho celým dětstvím, těší se z jeho úspěchů, v duchu si říká, čím asi bude. A pak přijde puberta a vto původně roztomilý dítě je někdo úplně jiný, je to fracek na zabití...Když se dítěti blíží třicítka, čekáte, že už bude trochu klidu-ale ouha! Děťátko si vzpomnělo, že by nutně potřebovalo vaše životní úspory, nebo prodat vaši nemovitost, protože ono nutně ty peníze potřebuje. Přitom samo léta rozhazuje své peníze plnými hrstmi, neušetří ani korunu. Člověk jen žasne,tohle jsme ho přece neučili. Rodiče zestárnou, jsou nemocní, ale spratka zajímají jen jejich peníze. A když si ho dovolíte kritizovat, je hned uražen a trestá vás tím, že se neozve kolik týdnů. Vy nespíte, budou Vánoce a vy ani nevíte, jestli ho vlastně chcete vůbec vidět. Stojí to za tu cenu, ta léta péče a starostí?

Mě taky, mám to úplně stejně jako Vy holky! zvířátka mě dojímají mnohem víc, než nějaké děti. Spíš se mi děti hnusí a nemám vůbec žádné mateřské pudy. Spíš ty matky s dětma dost lituju!

Díky za odvahu, s jakou ses k tomuhle přiznala. Já to mám taky takhle, ale bála jsem se to někde říkat, aby se na mě někdo nevrhl, že jsem nestvůra...Prostě, zvířata mě dojímají víc...

Já to cítím právě tak, jako JanaP. Jsem zrůda?

Ahoj Anastazie, tak dle toho co tu pises se obavam ze mam taky nakou tu poruchu. Dovedu si predstavit ze dite je pro matku to NEJ ale ja deti jeste nemam a uprimne ....v TV me pripad jako byl Beslan nebo i filmy kde dite umira nerozplacou ....proste NE. . Na druhou stranu, když při povodních umíral v pražský ZOO slon a ukazovali ho, jak tam chudák stojí a všude dokola voda... to jsem brečela strašně moc a i ted mám na krajíčku. To samý ve filmu když umírá pes...ty oči.. :-( Třeba až jednou budu mit děti se to změní... ale v současné době dokážu hodinu stát u pěkného psa či se muchlovat s kotátkem, ale s detmi to neumim vubec a ani me nelakají, spíš naopak...je mi 25 tak třeba po 30..

For Uma. Četla jsem Tvé příspěvky na dalších diskuzích (hlavně Tvé povídání s Nulou) smekám před Tebou. Sice Tě neznám, ale pro mě jsi člověk, co ví co říct a kdy. Dík i za Nulu. Před pár dny jsem tu psala ohledně dětí a dnes jsem tak na dně, že nevím co dělat. Zpozdila se mi menstruace, zatím o tři dny, ale já nejsem schopná myslet na nic jiného, než že jsem asi v tom. Je mi fakt hrozně, i když vím, že to není žádná tragedie, ale přesto... Už tak panikařím, že jsem si stihla udělat dva testy, jeden jasně negativní a druhý nejasný. Umo, taky Ti bylo tak hrozně, když jsi otěhotněla? Asi jsem fakt blbá.

Tak to nebudu komentovat... kup si nějak literatutu o dětské psychice a také o mateřském citu,kde se dozvíš,že matka SAMOZREJME!!!se vždy nejvíc bojí o své dítě!má to v genech a pokud to tak není,je to porucha.Tento princip je v přírodě u všech druhů,kromě těch,kde se stará sameček.A až za nimi je maminka tatínek milenec strýček a tetička,a babička a dědeček a sousedka...a kdo ví kdo ještě.Já dítě ještě nemám,ale takovéto základní vědomosti ano!Ale u tebe by se asi měl někdo zeptat,zda bys to dítě měla mít.Zena, u které nevyvolá největší soucit právě utrpení dítěte,nemá software v pořádku.Příroda věděla proč to tak udělala.

nevim, zila jsem na strednim vychode a videla DENNE zastreleny deti i lidi. Nechci bejt hnusna, nevim, jestli jsem si na to zvykla, ale me je urcite lito tech dospelich snad vic nez malych deti, pac ty meli v zivote pratele, rodinu, praci, o nekoho se mozna starali a ted jsou mrtvi. Mali dite samozrejme tolik nevnima co se deje (jako treba ze je valka, vyroste v tom a neni to nic pro nej mimoradnyho, s takovyma lidma jsem se bavila a potvrdili mi to) Ovsem, kdybych byla matka, tak bych to asi videla jinak, totiz ze na miste zabityho ditete je moje dite. Ale vy maminky se nebojite stejne o vase maminky, bratry, blizke pratele jako o vase deti?