Reklama

Proč MÍT děti?

uma (So, 21. 5. 2005 - 16:05)

Beslan byl peklo.Nemůžu na to ani nic už říct,protože tehdy jsem z toho měla strašné stavy-já jsem na tyhle věci citlivá až příliš.Jo a je pravda,že jakmile máte děti,tak žijete ve strachu,že se jim něco stane.A pořád si představujete i takové hrůzy.Už nikdy se nepodíváte na podobné zprávy v televizi,aniž byste brečeli,nebo skřípali zubama.

Karla (So, 21. 5. 2005 - 14:05)

no, tak to je sila...vidite, i kvuli tomu se bojim mit deti, se s tim budu piplat a pak me to nekdo zastreli...dneska uz je strileni na lidi normalni zalezitosti, jak vidim ty zpravy

Bara (So, 21. 5. 2005 - 14:05)

V Beslanu teroristi prepadli skolu, drzeli tam jako rukojmi deti i personal nekolik dni bez vody a jidla a vyhrozovali jim bombami. Nakonec tam vlitlo nejake vojenske komando a teroristy vystrileli. Jenze tam zustala slusna hromadka mrtvych, prevazne deti. Proste des. Spousta lidi tam prisla o celou rodinu, nebo jeji vetsi cast :-( Videla jsem zabery v tv a fotky a dost to se mnou otraslo, i kdyz deticky nemam.

Karla (So, 21. 5. 2005 - 13:05)

jo, tak na to cekam taky...az budu chtit dite...nevim, jestli to je vztahem, cili, kdyz mate dobryho chlapa, tak chcete dite, pac ja jsem mela dobrej vztah a to dite jsem stejne nechtela. Zajimavy je, ze kdyz mi bylo asi 11, tak jsem si strasne prala vyrust a mit dite, manzela a dum a s pribivajicimi lety to jde spis z kopce. Mam kamaradky, ktere maji deti v 16 a jsou stastne a zase nektery nemaj deti a bude jim 30, take urcite neexistuje neaka "sablona" kdy mit deti. Kazdej ma svuj osud, nektery z nas nebudou mit deti nikdy a nebudou se cejtit ochuzeny. Me totiz nebavi delat "chuvu" nekomu, jak manzelovi tak diteti (teda zatim), vite,takovy to ustavicny starani: milacku nechces jist, umyl sis zoubky, mas v tricku diru , ukaz ja ti ji zasiju...me to proste nenapadne, i kdyz to pred sebou vidim, pac uz hodne let jsem zavisla sama na sobe a defakto ziju sama a nemam ten starostlivej pud...doufam, ze casem prijde, abych nebyla tak "nenormalni". Jinak, mam blbou otazku, nekdo na zacatku diskuze psal, ze ten, kdo nema deti nepochopi, co se v "Beslanu" stalo...co se tam stalo? Ja to nikdy neslysela..

Bara (So, 21. 5. 2005 - 13:05)

Umo, kez bys mela pravdu. Pripadam si trosku divna, ze ve svem veku se ditete spis bojim, nez ze bych ho chtela. Kolem mne se to uz dost urodilo a ja jsem porad jak pubertak. Mozna, ze takove nehody vlastne vubec nejsou k zahozeni. Aspon se to vyresi "samo" a bez dlouheho kalkulovani.

uma (So, 21. 5. 2005 - 09:05)

to dítě ti dá tolik,že se tomu žádný adrenalinový sport nevyrovná.Já mám 6ti letého syna anejsem žádná slepice u plotny.Podnikám,pařím,jezdím tam a támhle,dělám co se mi zamane.Víte,ono dá vašemu životu uplně jiný rozměr-to si ted nemůžete umět představit.Já jsem velmi činorodý týpek a děti jsem nechtěla mít-tedy říkala jsem si,že jestkili,tak daleko za třicítkou.Nakonec se mi stala nehoda ve 21 letech-navíc od dvou jsem na něj sama.A dnes si říkám:jak mě to tu bez tebe mohlo bavit?Všechny pařby a i ty adrenalinové zážitky,kterých mám také dost proti suchému humoru mého syna blednou jak závistivá Vajtyngrová:-))

Lucka (Pá, 20. 5. 2005 - 20:05)

Jsem presne ten samy "pripad". Je mi cerstvych 27, priteli 26 a i kdyz se miminka nedesime, bojim se prave omezeni aktivit. Jsme sportovci telem i dusi a navic nas bavi adrenaliny. Vim, ze je to asi sobecke, ale vazne si nedovedu predstavit, jak bych zvladala takovou dobu mit omezenou kondici. Ted jsme momentalne oba mirne omezeni kvuli zraneni a leze nam to na nervy. I kdyz, treba az opravdu prijde ta spravna touha po miminku, tak nam to jako omezeni neprijde. Proste se prehodnoti priority :-)

JanaP (Pá, 20. 5. 2005 - 20:05)

Ahoj vsem, me je 24 a ty jo docela vaham. Predstava ze budu mit deti a uz nebudu moci chodit vsude s partou a s pritelem a ze on bude chodit teda s nekym jinym.. :-( My treba jdeme z prace spolu hned za sportem. venujeme se mnoha sportum jak letnim tak zimnim. Vecer si zajdem na jedno vinko, on si da pivko pak doma vana, TV nebo se pekne v klidu pomilujeme... Jsem maximalne spokojena s nynejsim zivotem. Ja vim, ze treba ten pud na me prijde a ze pak budu rada s ditetem doma protoze ho budu milovat... ale ja chci byt stale aktivni, chodit na tenis, jezdit na kole a o vikendu vyrazit pod stan.. to az si poridim deti tak mam tak na 5 let utrum ze jo :-( taky si rikam jestli se pak vratim do formy abych přitelovi stacila, alespon tak jako ted. Tedy v unosny mire, ze na me nemusi cekat. je fakt ze treba v zime kdyz tech sportu nebylo tolik jsme se dost hadali. ale ted kdyz se muzeme hybat sme oba stastny a zase nam to klape.

uma (Pá, 20. 5. 2005 - 16:05)

Mě mohl vzít das,když po oznámení komukoliv v okolí,že jsem v tom následoval tragický výraz a dotaz:jdeš na potrat?-jako"jdeš pro rohlíky,"Jak už je to zvrácené natolik,že se jaksi předpokládá potrat,než narození dítěte.To je považováno za nějaký bláznivý výstřelek a jít na potrat je prostě běžné a spíše se to očekává.proboha kde to žijem?!

Hannah - taky V (Pá, 20. 5. 2005 - 15:05)

Z vlastní zkušenosti doporučuji Vrchlabí, dokonce tam ani nemusíte mít povinné trapné nemocniční mundúry, ale svou pohodlnou košili, na porod dlouhé triko, po porodu tam chodily v letních volných šatech, bavlněné sukni... Je to tam jak v hotelu. Doporučuji server www.aperio.cz - jsou tam cenné rady těhotným i kojícím, je tam rozbor všech porodnich v ČR i se zkušenostmi žen co v nich byly.

Zuky (Čt, 23. 9. 2004 - 11:09)

Když se Michálek narodil bylo mi 20. A nepřijdu si jako nějaký exot. Vím že v dnešní době holky nechtějí děti tak brzy. Ale mě to brzy nepřijde. Hrozně jsem po miminku toužila. Teď když už trochu odrostl a už to není ten malinký rozkoškný voňavý drobeček, začala jsem toužit zvovu. Je mi 22 a bohužel už to nejde tak snadno jako u Michálka. Na konci 3 měsíne těhotenství nás ten nový malinký drobeček opustil. Já teď sbírám sílu zkusit to znova, ikdyž vím že to zase nemusí vyjít. Ale jedno vím jistě, pokud se na to člověk cítí, tak v 21 není brzy.

Andy (Čt, 23. 9. 2004 - 10:09)

To Patrina: Tvoje paušalizování je dost nesmyslné. Taky netvrdím že jen proto že ve třiceti nemáš ještě děti a chceš nejprve budovat kariéru, pořídit si pěkný byt a cestovat jsi bezohledná kariéristka kterou bude dítě jenom obtěžovat. Nevím odkud bereš jistotu že každý kdo si pořídí dítě dřív než ve třiceti je nezodpovědný, nezaměstnaný a bydlí ve špinavém podnájmu bez vodovodu. A i když tomu možná neuvěříš ne každá se nechá "zbouchnout". Když se nad tím zamyslím ve svém okolí za posledních 5 let nevím o jediném neplánovaném početí. Á propós ty považuješ svobodnou matku za lepší variantu než plánované mimčo v manželství?

Andy (Čt, 23. 9. 2004 - 09:09)

Inga: Moc děkuju za tvůj příspěvek. Krásně mě naladil úplně jsem zapoměla co jsem chtěla napsat ostatním. Jenom prosím tě příště nepiš tak emotivně musela jsem si zajít pro kapesník :-)(ty hormony mě zničí, brečím i u dojemné reklamy).

Inga (St, 22. 9. 2004 - 13:09)

Andy, keď som otehotnela, zaskočilo ma to. Mala som 29, stálu prácu, malý byt v centre KE, úžasného chlapa,s ktorým som žila cca 7 rokov, po práci večera niekde v reštike a každý rok dovolenku, víkendy s priate?mi, dámske jazdy alebo volali sme to "útok na Tesco"-hoci nešlo len o Tesco, skrátka nákupy.Takmer všetky moje priate?ky boli slobodné a šťastné. A v tom bum,bác. Kúpila som si pre istotu 3 testy, lebo stále sa nám zdala tá druhá čiarka akosi "málo vidite?ná". V práci som bola do 8 mesiaca oficiálne, neoficiálne som si tam zbehla ešte v 9.-tom mesiaci tak zo 10x.Zobrali sme si úver,kúpili väčší byt(teraz sa mi aj on zdá malý),a tri dni pred pôrodom som "tajne" bez vedomia partnera presadila všetky kvety v byte (cca 50kúskov), vyprala a vyžehlila všetky veci pre bábo,previedla posledné úpravy v byte, ušila všetky záclony a tiško čakala. Pôrod bol v pohode, žiadne horory sa nekonali, neboj. Ber to tak, že Ty si tu pre to dieťa a pôrod je len cesta.A ak Ťa nezaplaví obrovská rodičovská láska na pôrodnom stole, nezúfaj. Ani na mňa to neprišlo tak, ako to ukazujú v amerických trhákoch(hoci ocinko bol naozaj paf - chlapa to zmení,ale on bol už aj predtým fajn). Musím však skonštatovať, že dnes je zo mňa úplne iný človek. Zmenil sa mi hodnotový rebríček. Nechodím na tescové nájazdy, byt už nemám tip-top,hoci sa o to snažím a aj obchody si musím vyberať pod?a toho, či tam vojdem kočiarom a či nákupný vozík má sedačku. Ale čo je to v porovnaní s tým, keď sa ráno zobudíš a malá Ťa ťapká rúčkov po líčku a kričí: HAM.Keď spokojne spinká a v brušku všetko funguje, ako má. Čo je to v porovnaní s tým, keď Ťa muž obíjme, pozrie na bábo a povie:Ďakujem.Keď v nede?u ráno hráte vankúšovú vojnu a vidíš tie šťastné oči...Keď upečieš dobrý koláč a vidíš ten šťastný úsmev plný nových zúbkov, keď Ťa prvý krát chytí za ruku...A je toho hrooozne ve?a.Sú tu, aby sme boli lepšími, aby sme dozreli, aby sme sa stali zodpovednejšími, emotívnejšími, proste ?uďmi. Ale o tom vedia svoje LEN rodičia. Držím Ti palce, zvládneš to.Všetko dobré. Inga

Mirka (Út, 21. 9. 2004 - 00:09)

Patrina plne s Tebou súhlasím. Môj názor najprv vybudovať pre dieťa dobré zázemie a potom ho s láskou splodiť a vychovať. Neodsudzujem páry, ktoré sa rozhodnú (alebo sa im bábo podarí), mať najprv dieťa a popri ňom zaistiť bývanie. Dá sa aj to. Je to slobodná vô?a každého.Ja som sa pre dieťa rozhodla až v 29 (keby sa podarilo skôr, aj tak by som bola šťastná!). Najprv som doštudovala aj s terajším manželom, zariadili byt, spravili si kariéru, pocestovali, mojimi slovami povedané vybláznili sme sa a dospeli pre dieťa. V 28 som pociťovala, že mi niečo chýba. Bolo to dieťa. Dnes mám 2,5 roč. dcérku. Dni na MD sú krásne, nemôžem sa šťažovať na stereotyp a ?utujem, že MD je lem 3.roky, ja by som vydržala s malou ešte ďalšie dva roky. Andy, prajem Ti krásne tehotenstvo a po pôrode, keď uvidíš bábo, budeš šťastná, že si mamička bez oh?adu na to, ko?ko máš rokov, či máš bývanie a či splácaš auto. Budeš myslieť hlavne na svoje bábätko. Maj sa krásne a držím palce. Mirka

patrina (Po, 20. 9. 2004 - 21:09)

k memu predchozimu prispevku - podotykam nejsem zadna karieristka, moje prace me bavi, sice je casove narocna ale kdyz jsem uz studovala ten gympl, vejsku a 7 let to delam, tak jsem v tom take nechala kus zivota....nekdo zasveti zivot detem pokud zlobi tak jim vycita, ze se pro ne obetoval a ze si "skazil mladi" - to take neni asi to prave orechove. a jiny se radeji nejprve zabezpeci, protoze mit kde bydlet je pro rodinu rozhodne lepsi nez zit v plesnivem pronajmu v suterenu, nebo se hadat s tchyni v 2+1.

patrina (Po, 20. 9. 2004 - 21:09)

prominte ale taky se vyjadrim a asi se vam to nebude libit. je mi 31 a jak okolo sebe pozoruji, tak deti maji jen moje totalne neuspesne spoluzacky. tim chci rict, ze ty co nebyly ani schopny odmaturovat se nechaly sbouchnout v 18 letech, ty co se nebyly schopny uzivit v 22 letech po vysce se nechaly sbouchnout v 22 letech... ty kterym se nechtelo chodit do prace patym rokem se nechaly sbouchnout v 27 letech. atd. tesim se jak se v tom nektera z vas uvidi a vynada mi. ale je to tak. vyjimky samozrejme existuji - moje kamaradky svobodne matky (neco jako Miranda ze Sex ve meste). Vesmes ty okolni zeny jsou ale totalne neschopne, jedine co umi to je nechat se zivit manzelem a vstavat v 10 odpoledne. Podotykam ze mam pritele a tak do dvou let s take detatko poridime, ale vim ze nebudu nadavat ze s nim chodim na pisek a je to nuda, protoze to bude moje rozhodnuti a ne tchyne nebo moji matky (matka na me tlaci dost intenzivne asi 7 let). tot muj nazor, zapatrala jsem v pameti na 2 zakladky, 1 gympl a 1 vysokou skolu - snad dost objemny vzorek.

Marketa (Po, 20. 9. 2004 - 18:09)

To Andy: Tak to myslim, ze nemusis mit starost - tech, ktere se rozhodnou pro dite spis nez pro karieru je podle me vetsina (a z nich se zase vetsina snazi nejak zvladnout oboje - a nejen z financnich duvodu, ackoli ty casto hraji velkou roli).

saba (Po, 20. 9. 2004 - 15:09)

Ackoli jsem take mlady a bezstarostny clovek, myslim si, ze mit deti je velice dulezite. A to cim driv,tim lip. Aby vas mohl nekdo co nejdriv sponzorovat, az se vam nebude chtit chodit do blbe prace!

Raduzka (Po, 20. 9. 2004 - 14:09)

Protože je to jistě krásný pocit "být maminkou", Já se sama na to strašně moc těším, a doufám, že to bude už jen otázka letošního roku - snad Vánoce ;o)

Reklama

Přidat komentář