rakovina prsu

Mila Hano,Moje maminka (52 let) prodelala nedavno neco obdobneho. Nastesti byla rakovina podchycena hned v zacatcich. Myslim, ze to bylo kvalifikovano jako stadium cislo II. Jak sama vis, tak u nas v CR ohromne zalezi na doktorech. Moje maminka byla lecena v nemocnici ve Stresovicich a byla tam velice spokojena. Nejprve absolvovala operaci, kde ji odstranili malou cast prsu. Myslim, ze lekari z psychologickych duvodu "nevychrli" na pacienta okamzite veskery prubeh lecby. Ale postupuji postupne. Tak ze nejdrive operace a pak "jako vyber", zda se chce podrobit lecbe radiaci. Primar, jez ji lecil ji to s onkologem "doporucil". Po te ji jeste "doporucil" 6 davek chemoterapie. Mamka se rozhodla celou lecbu absolvovat. Samozrejme se po chemoterapii zacaly obevovat vedlejsi problemy: s chrupem, ztrata ochlupeni (vlasu), nafoukly oblicej a "sloni ruka". Presto vsechno je mamka a cela rodina rada, ze lecbu absolvovala. Nyni si muze rici, ze udelala pro sve vyleceni maximum. Posledni chemoterapii mela pred Vanocemi 2000. Nyni jiz ma krasne dorostle vlasy, oblicej uplne normalni a ruka se s pomoci rehabilitace take srovnala. Myslim si, ze dulezitym rozhodujicim faktorem v pripade tve maminky je take jeji vek. Nadruhou stranu, ona klidne muze oslavit 100. narozeniny. Nejsem lekar a tak to nemohu zhodnotit. Zaroven si ale myslim, ze pokud onkolog doporucil lecbu, tak by se nad tim mela zamyslet... Ja vim, je to tezke. Moje mamka ale uprimne rikala, ze cele leceni nebylo tak hrozne, jak ocekavala. Po kazde chemoterapii dokonce sama dojela autem domu. Je to tezke hlavne z psychickeho duvodu...

Setkání s rakovinou je fakt hrozné. V současné době to prožívám s maminkou (73 let), které při běžné prohlídce našli bulku v prsu (mamka se mi pak přiznala, že o bulce věděla asi 2 roky). Nyní je po operaci - dali jí vybrat zda vzít celý prs nebo jen část s tím, že po odnětí celého prsu by se nemuselo ozařovat.To rozhodování bylo strašné!!! Rozhodly jsme se, že pro jistotu raději celý prs.Pak čekání na výsledek - nádor byl malý (1 cm),zapouzdřený, všechny odebrané uzliny čisté, to špatné je to, že buňky nádoru byly nediferencované (divoce rostoucí).A zase jsme se mohly "svobodně" rozhodnout- ozařování, možná chemoterapie,hormonální léčba nebo nic?... V prvním šoku jsme se rozhodly pro ozařování (zase ten pocit jistoty, že to bude pojištěné)a pro případnou hormonální léčbu. Protože ale maminka těžko snášela představu každodenního šestitýdenního ozařování, začala jsem shánět všemožné informace. Nakonec rozhodla rada známého primáře - "kdyby to byla moje maminka, neozařoval bych, nechal bych jí v klidu - teď je vše čisté a není vlastně co ozařovat, a nynější ozařování stejně možnou recidivu stoprocentně nezajistí."A pěkně srozumitelně mi (na rozdíl od lékařů v nemocnici) vysvětlil všechna možná pro i proti. V tu chvíli se mi všechno zdálo úplně jasné,ještě mě v tom rozhodnutí podpořila i kolegyně, která podobnou operaci s ozařováním prodělala a nyní má potíže s otékáním ruky.A tak jsme ozařování zrušily, mamce to psychicky hodně pomohlo, ale ty moje strašné pochybnosti, zda jsem neudělala chybu, když jsem ozařování odmítla, samozřejmě zůstávají. Ještě teď čekáme na výsledek tkz. receptorů - v případě, že budou pozitivní, bude možná hormonální léčba. Ráda bych, kdyby mi odepsal někdo, kdo má zkušenost s touto nemocí, ozařováním, nutností rozhodovat se ap. a taky bych byla ráda, kdyby mi paní doktorka objasnila, co jsou to ty receptory - slyšela jsem totiž i názor, že výsledek se vztahuje vždy k momentu odběru krve a že se vlastně mění i během dne. Takže případný výsledek vlastně není až tak objektivní. Ještě musím napsat svou zkušenost - není dobré se s takovými problémy uzavírat sama do sebe, to, že o tom mluvím (i když je to moc těžké), to, že sem píšu, člověku hodně pomáhá - pozná totiž, co lidí prožívá stejné obavy a hrůzu. Je moc dobré zakládat spolky lidí, kteří tím prošli a jsou schopni své poznatky předávat dál. Nejlepší by to bylo v každém městě - protože 100% platí sdělená starost poloviční starost! Hana