Rakovina slinivky

Evi, to fakt nerada slyším,...Omlouvám se pokud jsem napsala něco, co Vás zabolelo. Moc ráda bych Vám nějak poradila, ale po tom, co nám sdělili tátovu diagnozu, tak jsem zkoušela všechno možné a snad i nemožné, ale bohužel všechno bylo marné. Opravdu nejhorší fáze je ta, když Vám milovaný člověk odchází a Vy tomu jen můžete přihlížet. Ale vím, jak se táta na nás vždycky těšil a my na něj. Všechno ostatní šlo stranou a my tady byli jen pro něj. Vždycky nás to stálo hodně sil, aby jsme před ním neplakali, ale byli to potoky slz, které jsme po návštěvě prolili. Hodně mi pomohlo, že jsme fungovali jako rodina a dodávali jeden druhému sílu, takže Vám přeji, aby jste ve svých blízcích měla velkou oporu a hlavně je důležité, aby lékaři s Vámi komunikovali. Držte se, myslím na Vás.

Evi, to fakt nerada slyším, bolí mě to !

Tatínkovi to pan doktor řek...Chtěla bych Vám popřát mnoho sil, protože je budete potřebovat. Můj tatínek umřel před 14 dny na rakovinu slinivky, takže vím, jak Vám je. Pokud můžete, tak buďte s tatínkem každý den. Je to to jediné, co můžete udělat.

Klárko děkuji,víš já mám se smrtí dost blízký vztah a to takový,že pracuji v domově pro seniory. Se smrtí se prto setkávám dost často a můžu vám říct,že i když to tak možná nevypadá,tak smrt je tak přirozená věc,jako to,že se člověk narodí. Nemá cenu se jí bát. Jsou tací,co ji vyhlíží a umírají s úsměvem na tváři.

Jani,něco ti povím.Ťahle situace,kterou teď s tatínkem prožíváš je horší,než ta smrt co přijde. Teď procházíš tím nejtěším obdobím pro tebe i tátu. Zní to možná divně,ale až umře už to nebude tak hrozný,jako teď. Popláčeš si,ale budeš mu nakonec přát ten klid co přijde.
Nediv se,že máš k tátovi tak blízko. Jsi dcera a ty tatínky bezmezně milují a oni je. Kluci zase jsou více fixovaní na mámy. Já sama už mám 50 let a mám dva třicetileté syny. Mám je nesmírně ráda a myslím i oni mě. ))
Jani ještě jsem ti chtěla říct,že za slzy se nemusíš stydět i když plakat před tátou nechceš i tak on pozná,že se stěží ovládneš. Už tím mu dáváš najevo jak moc ho máš ráda a jak moc trpíš.Mysli Jani ale i trochu na sebe a snaž se nějak odreagovat a trochu vypnout. Jsi po vážné nemoci a musíš se šetřit.
Klidně zase napiš a držím ti pěsti ať to zvládneš...
Měj se I klárka IVA

Ivy, to mi je líto, máš ale velké srdce a soucit dle toho psaní.

Jani, o to je to horší, že nekouřil, nepil a dostane rakovinu a ti, co tomu holdují, tak ji třeba nikdy nemají, to je nespravedlivé.
Dneska držím palce, neumím si představit s někým mluvit, koho tak miluji, jak píšeš a vědět, vidět, jak odchází. A jde mu to jíst ? Jinak pak dej vědět.

Ivo,děkuji za písmenka.Snažím se s taťkou mluvit,ale když začne co mám a jak mám,musím odejít,nezvládám to a bulím.Ví že umře,tak mi to pořád opakuje.Mám ho a vždycky jsem ho měla moc ráda,mám s rodiči úžasný vztah.Miluji je moc,k taťkovi ale citím něco víc,proto mě to tak trápí,ségra to zvládá líp jak já.Trošku mi teď pomáhá i ta vnučka,ale až to přijde tak to bude maso.Moc se toho bojím,už teď beru tabletky na nervy.Holky já jsem na dně.Chci ho až to přijde držet za ruku,ale nevím jestli to stihnu.Držte palce,zítra tam jedu,tak ať moc nebulim.

Holky zlatý,obě to máte moc těžké. Můj tatínek byl taky chlap a potom zhubnul na nějakých snad 60kg pří výšce 185cm.Doslova se ztrácel před očima. Ke konci hodně otekl a vypadal,že přibral,ale byla to jenom zadržovaná voda v těle.
Janičko,jsi hodná,že za ním jezdíš a hlavně s ním mluvíš.Víš můj táta na to přišel pozdě,ale myslím si,že už delší dobu věděl,že se něco děje.Jednou si ke mě přisedl na lavičku a začal se mi omlouvat za celý život co mě vychovával a co měl udělat jinak a kdy mě potrestal a neměl,no prostě si dával život do pořádku. Já tehdy nechápala proč to dělá a smála se,že mě vychovával velice dobře a pohlavky co lítaly když bylo třeba byly na místě. Až když umřel jsem pochopila podstatu věci.
Jestli ti Jani můžu poradit,hodně s ním mluv.Děkuj mu za všechno co pro tebe udělal a hlavně mu říkej jak moc ho máš ráda,protože toto je ta poslední šance,jak mu a sobě nejvíce pomůžeš a on bude spokojený,že vše co dělal mělo význam a že zde nebyl nadarmo. Je milován a i když je vážně nemocný,tak má kolem sebe milované blízské a to je strašně moc.
Já sama tuto šanci promarnila,protože jsem nebyla schopná ho v posledních hodinách držet za ruku a vše mu povědět,protože jsem se bála aby nepoznal,že už mu moc času nezbývá.
Dnes toho nesmírně lituji.
Klárko,ty se šetři a já si myslím,že máš nejhorší za sebou.Opatrujte se holky obě.

Tatínkovi to pan doktor řek nedopatřením,ale ví to.Je to šílené když říká,to jsem zvědavej kdy to začne bolet a jak to zvládnu.Když jsem sním sama,tak si povídáme jak jsem to měla já atd.tak myslí že to bude mít stejné.Jinak nikdy nekouřil a moc nepil.jen když se něco slavilo,nebo si dal v létě pivko.Myslím že se taťka snaží bojovat,ale nevymaže z hlavy,to co mu řek doktor,tři měsíce a konec.Taky je špatný s toho jak moc zhubl,Když se to dozvěděl,tak měl 90kg a teď má 78kg,zítra tam jedu a teď se bojím až ho uvidím,budu zase bulet.Strašně mě to trápí,když vidím jak chřadne.

Ano, to si přesně říkám, i když mi je zle, i když nikoho nemám, tak jsem ráda, že žiji, bojím se strašně moc smrti. Zhroutila jsem se , i když umřel Václav Havel.
Jani, to, že je opravdu konec je strašné, tatínek to ví ? Nevím, jak bych se zachovala, jestli bojovala na smrtelné posteli nebo to chtěla mít rychle za sebou....Když o tom čtu i jinde, tak mi jdou vždy slzy z té bezvýchodnosti, všechno se snad dá i vyléčit nebo protáhnout na dost dlouhou dobu, ale u slinivky je to tak rychlé. A byl tatínek třeba kuřák nebo pil, jestli se můžu zeptat ?

To ti moc moc přeji,aby jsi byla v pořádku.Mému tatínkovi už není pomoci,mám kamarádku lékařku a ta mi řekla jak se věci mají,taky říkala že se může stát zázrak,ale tomu já nevěřím,po tom všem co mám za sebou něvěřím na zázrak.Já mám jen smůlu,kdejaky neřád se mě chytne.Taky nechci umřít,každé ráno když se vzbudím,tak jsem ráda že žiji.Tak se hezky šetři a užívej život.papapa

Jani, já jsem zažila sama na sobě, že mě doktorka dávala půl roku života, pak jen týden, je to 3 let zpět, teď se stále diví ,že vůbec žiji, nejsem zdravá. Ale snažím se věřit, že v takovém věku neumřu, jsem o 10 let mladší. Všude čtu, že každý na rakovinu slinivky umře, já tomu nemůžu prostě uvěřit, takže nevím, já bych se snažila věřit, jako já věřila a věřím sobě.

Je to moc těžký je navštěvovat,bydlím v HK a oni v ČB,takže to mám z ruky,ale jezdím tam každý měsíc na týden.Jinak jsem se to dozvěla,když jsem jim vezla ukázat vnučku které bylo šest týdnů a myslela jsem že to nedám.Byl to šok,můj tatínek je můj miláček a mám ho strašně moc ráda.Já mám 44 let a rakovinou jsem onemocněla před 4lety.Zatím to mám snad v pořádku,ale jsem hlídaná.Měla jsem rakovinu štítné žlázy,loni měla maminka rakovinu ledviny,takže je po operaci a letos tatínek,jen mě mrzí,že nemá šanci bojovat jako já a mamka.Nás ta mrcha sežere všechny.snažím se jim pomáhat po psych.stránce,ale sama jsem někdy tak unavená že brečím,že to nezvládnu a pomyšlení že čekám kdy tatínek umře je strašé.Jsem na vše sama a ještě chce každý mou pomoc.Moc děkuji za tvá písmenka,potěší to.

Musíš to zvládnout a hodně tatínka nevštěvuj aby sis nedávala vinu,že jsi u něho byla málo. Bohužel s tímto nic neuděláš.Mě taky tatínek zemřel v 63 letech a měl rakovinu slinivky,játer,plíce,prostě to bylo všude. Umíral asi půl roku. Bylo to děsný,ale byli jsme s ním.
Mysli taky trošku na sebe a snaž se s tím trochu vyrovnat. Zátěží psychickou se rakovina může vrátit. Čeho jsi měla rakovinu ty a kolik je ti roků?

Dobrý den,mému tatínkovi diagnostikovali také rakovinu slinivky v posledním stádiu,dávají mu tři měsíce života.Je to šílené vědět že odchází můj milovaný človíček kterému nemůžu pomoct.Je mi hrozně a děsím se dnů když je jedu navštívit.Vidím jak stašně hubne a slábne.Nevím jak to zvládnu,sama jsem prodělala rakovinu,ale žiju,prala jsemse jako lev,on ale šanci nedostal,hned mu řekli to nejhroznější,že umírá.Bojím se že to nezvládnu.

Je mi to moc líto. Mému...Dobrý den,mému tatínkovi diagnostikovali rakovinu slinivky loni v prosinci.Lékaři řekli jen, že jim je to líto.Hledali jsme a zkoušeli kde co,ale bohužel.Tatínek 23.4.2012 v necelých 65 letech zemřel. Ještě stále tomu nemůžu uvěřit a vůbec nevím, jak se s tím mám vyrovnat.Jak jste psala,svět se zhroutil.

Miluše,prosím vás,chtěla bych se vás zeptat na svého známého. Léčil se s rakovinou na mozku a snad úspěšně mu ji odstranili,jenže asi za dva roky se mu přidaly potíže se slinivkou. Měl koliku,nebo záchvat a byl hospitalizován s akutním zánětem slinivky břišní. Má strašně přísnou dietu a na reverz utekl domů. Bojím se,jestli to nemohly být nějaké metastáze,ale to by mu snad řekli,že? Mám ho ráda a musím na něj myslet.Předem vám děkuji za jakoukolo odpověď.

nchte si vyhledat rakovina a homocystein

jana chtela sem se sepdad jak jemožni kdiž sestře sjistili rakovinu slinivki nemjela žadnu žanci od sjižteni umřela pjehem mjesice ve vjeku 36 led nepila sanedpana chotila pravidelne navižedřeni nakrev namoč na kene diku na uldrasvuk na cete vrd řikali vže vpořatku cele pedled ji polelei sada nic nepilo sjižteno jak doje možni předem tekuji sachipi se velice omlouvam sem tisletik

Dobrý den, MNili, prosím o...Vracím se na stránky o rakovině břišní, protože když jsem jimi tenkrát projížděla a hledala pomoc, můj manžel ještě žil.
Zkusila jsem všechno, klasickou, alternativní léčbu, i léčitele. (mimochodem léčil i paní Pilarovou). Myslím, že mám k tomu co říct a chci vás všechny uchránit od prodejců "léků a neléků". Byla jsem nešťastná jako vy. A trn smutek a ztráta nikdx nezmizí.

Můj manžel a s ním celá...Je mi to moc líto. Mému manželovi diagnistikovaly nemoc 28.12.2009, 28.1.2010 byl na operaci a 28.4.2010 zemřel. Ne, že život naruby, mně se život zhroutil. Taky jsme čekali hezká podzimní léta.
Jestli ještě není všechno ztraceno, mám pár rad, ale obávám se, že je.
Omlouvám se.
Na stránky chodím pořád z toho důvodu, jestli jsem něco nezanedbala.