Rakovina slinivky

Evi,opravdu jsem odjížděla a bylo mi fajn.Vím,že tahle nemoc je nevyspitatelná,teď je a zítra být nemusí.Určitě bych ho ráda viděla,ale když to nedopadne,tak nebudu mít výčitky.Opravdu jsem mu řekla vše,ale tak nějak aby netušil ,že se s ním loučím.Oparavdu jsem jediná,kdo mu dává pusu,já to dělala vždycky a jsem za to moc ráda.Taky jsem ho obejmula a pošeptala,že ho miluju a je můj miláček.Jen ségra semnou moc nemluví,nevím proč.Ale to se dá vydržet.Jsem člověk který nedělá problémy,bavím se s ní,odpoví nebo ne,hlavu si s toho nedělám.Vždycky na mne žárlila,je taky asi na nerv,to jsme všichni tak uvidíme dál.Já mám velké srdíčko a chci každýmu jen pomáhat a pk se to otočí,ale já jdu dál.Život se semnou nemazlil,co já dostala facek od života a manžela.Ale už bude snad jen fajn.Holky jste honé že jse semnou,třeba se někdy poznáme abych tobě a Ivě mohla poděkovat,opravdu jste hodné.Tak přeji hezký den.Pa pa pa

Evi,tady je prý jen LND a...Jani, LDN jsou strašné, viděla jsem ta na vlastní oči a nemohla jsem z toho spát. Píšeš, že jsi se s tátou rozloučila, to je na tom nejdůležitější a můžeš odjíždět s pocitem, že mezi vámi bylo vše řečeno. Tohle já nestihla, hlavně říct tátovi, jak moc mu děkuju. Říká se a můžu to potvrdit, že v nouzi poznáš přátele. Já jsem v době, když táta umíral našla cestu ke starší ségře, se kterou jsem si nikdy nerozumněla. Držím ti palečky a přeju ti, aby si se ještě s tátou viděla.

Evi,tady je prý jen LND a tam mamka nechce aby šel,hospic je až v Prachaticích a to je dost daleko od rodičů.Uvidíme jak to bude.Jsi hodná pa pa pa

Dneska musím odjet domů.bude se mi odjíždět těžko,ale pokud se s tatínkem něco stane,tak vím,že jsem se s ním rozloučila a řekla jsem mu že ho mám moc moc ráda a že je moje zlatíčko a miláček,když jsem mu to říkala,tak jsem ho hladila a myslím že jsem jediná,kdo mu dává pusinky.Dělala jsem to vždycky,když přijedu a odjíždím,takže neremcá.Všechno co jsem tady dělala,jsem dělala pro něj.Za týden zase přijedu,snad počká a když ne,tak jsem mu opravdu dokázala říct všechno co jsem měla na srdíčku.Kdybych byla vdaná a nebyla na vše sama,tak bych tu třeba mohla zůstat,ale bohužel jsem na vše sama,tak musím na týden domů.Jsem ráda,že jsem tady byla a mamka mohla být v nemocnici s taťkou,teď tu bude švagr a když taťku pustí domů tak i sestra.Byla jsem za doktorkou jestli bude píchat to morf. a taky za starostou.Tak snad to dopadne,řekla jsem mu,že taťka toho pro obec za svůj život udělal hodně,tak by mohl říct doktorce aby mu to píchala,tak slíbil že ano,vždyť můj taťka jejich celé rodině postavil baráky,tak to je jediné co pro něj mohou ještě udělat.Věřím mu má taťku taky rád.Včera dali taťkovi krev a mamča říkala,že má barvičku.Holky zítra napíšu.Pa pa pa

Ahojte holky,,
Já jsem teď nepsala,byla jsem celé dny v práci. Jsou ještě dovolené,tak sloužíme skoro každý den.
Jani,určitě ti taky pomáhá,že toto špatné období neprožíváš sama,ale i jiní toto trápení prožili a to tak nějak člověk lépe snáší. Náplasti opravdu méně zabírají,mají delší uvolňovací schopnosti.
Já pro změnu vůbec nebyla tatínkův mazánek. Byla jsem poslední s pěti dětí a mám tři sestry a jednoho bratra. Jak se říká nejmladší největší mazánek,tak u mě ne. Už na mě neměl nervy,aspoň mi to říkával. Byla jsem ale poslušná holka,ale ani to nestačilo. Měla jsem ho ale strašně moc ráda i když jsem mu to nikdy neřekla. Teď se starám o maminku a ta mi vždy tvrdí,že nikdy nevěděla jak moc krásně se o ni starám a nejvíc se jí ze sourozenců věnuji. Je pro mě velkým vzorem.Tak to je něco víc o mě. Jani drž se a jak psala Eva ,máš jedinečné rodiče.

Naši jsou spolu 46 let.Taky...Já jsem byla taky tátův mazánek a byl to úžasnej táta, když se mi narodila dcera, tak se z něj stal ten nejskvělejší děda. Chybí nám všem strašně moc.
Jani ve stavu v jakém tvůj táta je, opravdu náplasti nepomůžou a injekce morfia je jediné, co zabírá. Moje babička umírala na rakovinu doma, jezdili ji píchat injekce proti bolesti, mě bylo asi 6 let a do dnes si pamatuju, jak naříkala, když se někde sanita s doktorem zdržela a jí už přestalo zabírat morfium. Takže dobře zvažte, kde tátovi bude lépe. Dneska jsou sice soukromé zdravotní firmy, které jezdí za pacienty domů, ale taky pouze ve stanovenou dobu. My jsme to tak chtěli původně udělat a vzít si tátu domů, ale protože táta už nemohl chodit a stále se mu otevírala rána po operaci, tak nám to doktoři nechtěli dovolit. Proto jsme si našli hospic a tam to bylo o celodenní péči a úplně jiném přístupu k pacientům.

Naši jsou spolu 46 let.Taky nebylo s dědou jednoduché,ale vydrželi spolu.Včera jsem tam byla a taťka se i 2x zasmál.Jsem mu vyprávěla jak krmím králíky a ostatní havěď a tak se usmál.Jsem taková tlama a byla jsem vždycky jeho mazánek.Uměla jsemto s ním a vždycky dal jen na mne.Ségra mu nesměla moc říct,ale já mohla všechno,znáš to.Jsem jediná kdo mu může dávat pusinky a hladit ho.Mamka když ho pohladí tak jí řekne ať ho nehladí.Ale stejně ho pohladí,má tu potřebu,tak jsem mu včera řekla,že ho mamka hladí místo mě,tak řek tak jo.Říkala jsem mu že dneska kolem oběda zase přijedu,tak prý můžu.Holky díky Vám,to zvládám a ani nebrečím,nějak mi to nejde,ale vím že to přijde.Mamka je silná,i když je uvnitř úplně určitě na hadry.Ale musíme to vydržet,nic jiného se dělat nedá.Taky jsem mluvila včera s pani doktorkou a ptala jsem se,když taťku pustí domu co mám zařídit,tady ta blbá doktorka mu chce dávat jen nějaké náplasti,tak mi řekla,že oni mu píchají 2x denně morfium,že náplasti může dávat jako doplněk,že trvá dlouho než se to dostane do těla a injekce je rychlá,že prý by měl bolesti.Tak to tady musím dořešit.Holky moje,kdyby jste věděli jek moc mi pomáháte,už jenom tím že napíšete.Moc Vám děkuji,přeji klidný a poho den.Papapa

Holky,dneska jedu zase za...Jani,tvému tátovi by se mělo lépe dýchat, když mu budou brát vodu z plic. Pokud by si jen trochu mohla, tak neodjížděj. Ale to se lehce řekne a hůř udělá, viď? Musíš mít úžasnou maminku a o to je bolestivější, když vidí, jak jí manžel odchází. Jak dlouho spolu vaši jsou? Opatruj se:-(

Dobrý den,maminka kolegyně se někde doslechla o vitaminu B17. www.B17.cz. Byl jí doporučen při chemoterapii, jako podpůrný prostředek.

Holky,dneska jedu zase za tatínkem do nem.Taky mu mají dneska brát vodu na plicích.Uplně se bojím jak bude jiný.Je to opravdu svinská nemoc.Evi je to jak říkáš,bolesti nemá,kdzž má morfium.Holky zlaté,moc bych nám už přála klid a hlavně mamce,ta zestárla o deset let,jak je tam s ním denně.Ale opravdu s velkou láskou se o něj stará,myslím,že kdyby tam nebyla,tak taťka už taky není.Pořád ji tam chce a těší se když je tam.Já mysím holky v sobotu odjet domu,už asi taťku živého neuvidím,ale rozloučila jsem se sním.Bude tu teď jen mamka a ségra,ale já vážně musím,trápí mě to ale takový je život.Vím že se může stát,že odjedu a zase přijedu,protože zemře.Holky musím běžet,taťka chce palačinky a já v půl jedenácté jedu do nem.Papapapa a jsem ráda,že jste

Jani úplně ti rozumím. Když jsem tátu viděla,tak jsem si taky přála, aby usnul a už se neprobudil. Je to to nejlepší, co mu můžeš v současné situaci přát. Když mi řekli, že táta umřel, tak moje první myšlenka byla, že je to dobře, protože ho nic nebolí a nemá žádné trápení. Vůbec jsem nebyla schopná žádných emocí, protože jesm najednou cítila strašný klid. Bolest z toho, že mi odešel můj milovaný tatínek se dostavila až za pár dní a dostavuje se neustále. Pamatuju si, že tátu poslední den strašně bolely ruce a tak jsem mu je mazala ibalginem a strašně jsem se lekla, jak má najednou hubené ruce. Je neuvěřitelné, co tahle hnusná nemoc udělá s člověkem během pár dní.
Jani snad máš ještě dost sil, aby si ustála to, co přijde. Mě pomohlo to, že jsem věděla, že musím fungovat kvůli mamce, která byla strašně statečná, ale když táta odešel, tak to na ní dolehlo. Myslím na vás.....

Jani,my moc dobře víme jak to myslíš. Chceš pro tatínka jenom to nejlepší a proto smrt by byla jeho vysvobozením.On morfium sice pomáhá,ale taky zabíjí.On po něm usne a je mu chvíli bez bolesti. Já si myslím,že to nebude dlouho trvat a usne navždy.
Jani pamatuj si,že na něj budeš vzpomínat denně. Já nemám den,kdybych si na něj nevzpoměla a to je můj táta už 20 let mrtvý.Každý den mu věnuji aspoň jenom tichou myšlenku,vzpomínku,prostě jako by tu s náma stále byl.
Drž se holka ty konce jsou nejhorší...pa

Ahojky,v pondělí nám doktoři řekli,že máme počítat,že každým dnem bude konec.Že je to moc špatný a ta infekce mu vzala hodně sil.Včera jsem tam byla zase a strašně moc se za noc změnil.Strašně moc chřadne a pořád hubne.Už je jen kost potažená kůží.Taky mu píchají morfium 2x denně a bere nějaké prášky.Špatně se mu dýchá a skoro vůbec nemluví,už jenom když to jde tak ukazuje.Od včerejška hodně pospává,ale holky pořád jí,sice málo,ale pořád.Včera jsem mu tam vezla štrůdl,měl na něj chuť.Tak si kousek dal.Holky moje,nikdy bych nikomu nepřála aby umřel,ale tatínkovi to přeji.Když na něj koukám,tak vidím jen klubíčko bolesti a beznaděje.Večer si říkám,kdyby tak usnul a už se neprobudil.Nemyslím to zle,ale jemu už nikdo nepomůže,tak aspoň to trápení a bolest zkončí.Moc ho miluju a vím že na něj budu pořád myslet.Zase písnu pa pa pa

Přesně tak Jani,nemáš se za co omlouvat. To jenom jak moc jsou ty naše příběhy stejné. Já si naopak myslím,že ho domů pustí. Myslím si a asi i oni,že by šel domů stejně umřít.Byl by mezi svými a hlavně doma. Já to taky tak chtěla,ale maminka byla na něho sama,byla vyčerpaná a nezvládla ho ani zvednout,když jí doma upadnul,tak zůstal do konce v nemocnici. Kdybych věděla,že ten týden umře,vzala bych si volno a byla s ní,jenže to nikdo nedokázal odhadnout.
Evi,můj táta by strašně moc jíst chtěl,ale nešlo to. Dodnes vidím,jak s námi seděl u stolu a jeho milovanou knedlíčkovou polévku,kterou si vždy v neděli bral dvakrát najednou nemohl ani ochutnat. Prostě to nešlo,vstal a odešel od stolu si lehnout. Bylo mi ho strašně líto.Jenom řekl nejde to.
Jani drž se a za nic se neomlouvej,my ti rádi v rámci možností pomůžeme. Odměnou je pro nás fakt,že ti to pomáhá se vypsat. Jsem v myšlenkách s tebou...

Ahojky holky.Včera jsem za...Jani, neomlouvej se, není za co. Jen je smutné, jak si je to strašně podobné. Ale nemyslím si, že by tvého tatínka pustili domů, podle toho co popisuješ je ve stavu, kdy potřebuje neustálý lékařský dohled, hlavně kvůli tomu dýchání. Musím ti ještě napsat, že tvůj táta je velký bojovník. Náš táta, když mu řekli jak na tom je, vše vzdal a úplně přestal jíst. Tím asi uspíšil to, co by stejně přišlo. Držte se, myslím na Vás.

Ahojky holky.Včera jsem za tatínkem nebyla,protože je tam maminka.Jedu tam zítra,je to lepší,jen pořád špatně mluví a dýchá.Je ale strašně hubený,když udělá tři kroky,tak si musí odpočinout a vydýchat to.To dýchání mi dělá starosti,ale jak píšete lepší to nebude.On počítá,že půjde v týdnu domu a mamča si to myslí taky.Holky moje děkuji za podporu a zase písnu.Moc děkuji že na nás myslíte.Jinak se moc omlouvám,že vám připomínám vaši bolest,kterou jste prožívali úplně stejně jako teď mi.Ještě jednou se omlouvám.papapa

Je to tak jak píše Eva. Já to taky znovu zažívám při čtení tvých příspěvků a spousta věcí se mi vybavuje znovu. Bylo to úplně stejné jako s tvým tatínkem. Jani,já si myslím,že už to dlouho trvat nebude. Tatínek musí mít dobré srdce,to ho drží při životě. Taky s tím kyslíkem má jana pravdu. Někdy je smrt opravdu vysvobozením. U nás v domově někteří klienti leží celé roky na lůžku a taky už by si přáli jenom umřít. Je to děsné,když jsou jinak zdraví,ale jenom nemohou chodit,tak leží a leží. To je hrozné,ale nepomůžou si,nemůžou.))Myslím na vás ..

Ahojky,dneska jsem byla zas...Jani, já jsem byla vždycky zastáncem toho, že by nikdo neměl trpět a když se to stalo s naším tátou, tak jsem si to jen potvrdila. To dýchání není dobrý, táta to měl taky a museli mu pak pomáhat s dýcháním přístrojem. Asi to taky tvému tátovi dají. Připrav se prosím na to, že teď to spíše už bude jen horší. Tak strašně moc ráda bych ti chtěla napsat něco pozitivního, ale pokaždé když si přečtu tvůj vzkaz, tak mám pocit, že zažívám znova ten koloběh událostí s mým tátou. A přece jen tady něco pozitivního je a to, že tvůj táta ví, že ho máte rádi a že vám na něm záleží. To pro něj musí být strašně moc velkou oporou.

Ahojky,dneska jsem byla zas za tatínkem.Brali mu opět vodu a je pořád tak křehoučký.Trošku se mu ulevilo,nevím co simám o tom stavu myslet.Maminka je tam s ním celé dny a je unavená.Chtěla bych ji poslat aspoň na dva dny domu a starat se o taťku sama,ale on chce jen mamku.Nás rád vidí,ale chce tam jen mamču.Je to hrozný,vidět jak chřadne.Nikdy bych nevěřila,že uvidím svého tatínka takhle,bezmocného.Kdy to zkončí,jsem úplně na dně,tohle je to nejstrašnější co mne potkalo.Je to jen kost potažená kůží a takový to byl chlap.Moc nemluví a už se nedokáže ani usmát.Vždycky jsem měla za zlé lidem to,když řekli,že smrt je vysvobození,dneska chápu a všem se omlouvám,vím o čem to bylo a měli pravdu.Jeho stav je jeden den,celkem dobrý a druhý den je to hrozný,nejhroznější.Špatně dychá a nejde mu mluvit.Moc mu všichni pomáháte písmenkama,moc moc děkuji

Nedá mi to přispět i když snad trochu mimo téma.
Když jsem byla v nemocnici naposled u své maminky, držela jsem ji za ruku. Druhý den zemřela a já to teplo cítím ještě dnes. Je to již 12 let.