Rakovina slinivky

Ahojky,moc se omlouvám,že jsem nedala vědět,ale našim nešel internet,tak se nedalo psát.Ve středu když jsem přijela,tak přišla za taťkou doktorka.Poslala ho do nemocnice aby řekli co bude dál.Tak v pátek jel taťka do nemocnice,doktorka napsala doprovod,tak mamka jela taky a já jsem jela za nima autem abych je přivezla.Vzali mu vodu z břicha,ale jen litr,protože to neteklo,má to v nějakých kapsách a pak je to prý nějaké husté.Jinak už i ve vodě má tu rakovinu.Holky,já už ho unesu.Je tak slaboučkej,ale pořád baští,málinko ale často.Byl tak rád když jsem přijela,zase jsme se nasmáli,vždycky něco řeknu a pak se smál i děda.Jinak mu zrušili chema že by to tělo nezvládlo,nic už s ním dělat nebudou max.odpustí vodu,ale prý to půjde špatně.Takže to je jako by řekli,čekejte až umře.Ještě se ale drží,dojde si na záchod sám,projde se po baráku,zacvičí si,ale nebojte holky,znáte tyhle lidičky,jen zakroutí hlavou a dojde z ložnice do kuch.a obýváku.Chtěl abych spala s nima v ložnici,vůbec jsem se nevispala,ze spaní naříkal,ale on to neví,jen se pohnul,tak jsem byla hned vzhůru a ráno mi vynadal,že se pohne a hned čumím.No neva mamka to má to samé,ale občas usne a spí jak prkýnko.Stejně ji obdivuji,že to zvládá,někdy mi ale přijde,že ji zneužívá a hlavně ji chce mít pořád u sebe.Taky jsem ho tahala abych mu upravila postel,ale sama jsem tomu moc nedala a pak jsme se museli smát,že sním mlátím jak z hadrem.Prý že ségra má větší páru,ta ho čapne jak mimino a popostrčí,já ho opravdu táhnu,nemá sílu nám pomoct.Mamka je na tom stejně,taky se s ním dře.Ale aspoň je tu s náma.Je tak slabej.Doktorka nám řekla,že se utopí má prý plíce plné vody,je fakt,že to dýchání je šílené.Mám ho tak moc ráda,včera jsem ho hladila jako on hladil nás,když jsme byli malé.Když jsem odjížděla,tak se ptal kdy zase přijedu.Tak příští týden tam zase pojedu.Holky mějte se krásně a děkuji za písmenka,zase něco písnu papapa

Jani,co se děje,jak to že o...Taky čekám až se Janča ozve, ale psala že bude u taťky až do neděle, ne? Tak snad je všechno v rámci možností v pořádku.

Jani,co se děje,jak to že o sobě nedáváš vědět?Myslím na vás..

Hoky,co nového? Janičko já se na tebe nevyprdla,jenom mi nejde net. Občas si to přečtu v práci,ale jak to půjde tak hned napíšu...pa a drž se.

Máma umírala podobně....http://www.cestyksobe.cz/anona-ostnita-zabijak-rakoviny-ab1081/

prosím přečtete si to

Ahojky,jen musím napsat pár...Jani, je fajn, že se tátovi udělalo lépe a snad to nějakou dobu vydrží. Přeju ti, ať tátu stihneš vidět v tomhle "lepším" stavu, určitě ti přidá trochu energie, kterou potřebuješ.

Jani,já viděla umírat na...Máma umírala podobně. Hrozně. Ale nenechala to dojít tak daleko. Morfium, co dostávala na tlumení bolesti si poslední dny tajně schovávala a pak si ho vzala všechno najednou.

Ahojky,jen musím napsat pár písmenek,dneska jela dcera k rodičům,protože taťka chce vidět vnučku.Moc se na ni těší.Holky představte si,on sám chodí,má hlad.plynule mluví no prostě bomba.Vím co se říká,ale mě to takhle připadá,že se uzdarvil a ne že by měl zemřít.Já tam jedu v uterý v noci,po práci nebo ve středu ráno.Teď to tady táhnu už týden od 8h do 20h a mám toho dost a to chci dát ještě ponělí a uterý abych tam byla do neděle.Už ale potřebuji odpočinout.Ještě vydržím a pak padnu a bude.Tak se zatím holky mějte krásně a poho den.Ivo,doufám že jsi ustála tu bolest.Já bych to chtěla mít už taky za sebou

Ivo moc děkuji za...Tak zemřel můj táta, špatně se mu dýchalo, kašlal a lapal po dechu. Ani přístroj na podporu dechu mu nepomohl.Iva má pravdu, nechtěj ho vidět nrtvého. Nám v hospicu umožnili rozloučit se s ním v takové místnosi, kterou na to mají určenou a byl to pro mě hrozný pohled, na který nemůžu zapomenout.
Jani máte před sebou tu nejhorší část, až to skončí, tak bude líp, věř mi. My budeme v sobotu ukládat urnu, čekali jsme na ní skoro 2 měsíce, takže víkend bude u nás dost plačtivý, ale mám pocit, že tím se to všechno uzavře a my se vrátíme do zajetých kolejí.
Jani myslím na tebe a hlavně na tvoji mamku a držím vám pěsti, ať to všechno zvládnete.

Jani,já viděla umírat na zadušení vodou v plicích. Není to příjemné,ale je to dost rychlé. Nebudu ti to popisovat,ale leší by bylo,kdyby to přišlo ve spánku. U toho bys opravdu zrovna být nemusela. Ne že bys to neustála,ale je pravdou,že mrtvého člověka budeš vidět po zbytek tvého života tak,jak ho uvidíš naposledy. Proto až tatínek umře,tak už se s sním nijak neluč a zanechej si ho v paměti takového,jakého jsi ho znala když žil. Já si na něj taky tak vzpomínám.))
U nás v domově mi umřel přímo na mé službě můj tchán. Umřel při odpoledním spánku,ale já ho stejně vidím už jenom mrtvého na posteli,kde ležel. Měla jsem s ním i tchyní pěkný vztah.
Jani,jsem stále ve vzpomínkách s tebou,,,,ahoj

Ivo moc děkuji za písmenka,opravdu to vždy potěší.Včera se byla na taťku podívat doktorka,tak nic příjemného to nebylo.Musíme už jen čekat na konec.Nic už mu nepomůže,má zase vodu na plicích,taky spí už v sedě,protože mu ta voda tlačí na srdíčko,tak ho mamka podepřela.Prý se taťka udusí,voda ho zaleje.Mamka ji řekla,že až se bude dusit,tak zavolá záchranku,tak prý může,ale jemu už nikdo nepomůže,takže ho musíme nechat umřít,nebo spíš udusit.Příští týden tam zase jedu,tak uvidíme,co tam budu platnáNechci být u toho,až vydechne naposledy,to bych asi neustála.Takže Vám moc děkuji,že držíte palečky.Ivo taky mám Monyovou ráda,něco jsem si přečetla a je to hezké.Já jsem začla číst až když jsem onemocněla,jinak jsem neměla čas,pořád jsem něco pracovala.Znáš to,až pak jsem přehodnotila život a teď se snažím to trochu sklidnit,ale zatím nic moc.No snad někdy jindy.Papapapa Přeji Vám pěkný a klidný den.Ahoj

Jani zvládnete to,ale bude to fuška,jak pro vás,tak pro tátu.On se bojí,že nebude moci dýchat a musí to být velký strach,protože nemít kyslík,tak to je hodně stresující.Mohli by jste si o něj ale zažádat. V nemocnicích ho půjčují. Je to taková bombička s hadičkama,ale pozor,pokud manipuluješ s kyslíkem nikdy nesmíš mít ruce natřené krémem. To si tak nějak ještě pamatuji,když jsem dělala na plícním,ale je možné,že už je to všechno jinak.))
Jani s tím neurolem má Eva pravdu. Ten je dobrej,ale pozor je taky dost návykovej,ale pokud ho budeš brát jen na spaní,nebo jen když ti bude fakt děsně,tak se nemusíš bát.)))
Jani teď odběhnu,ale já vždy v knihkupectví dělat chtěla. Já jsem totiž knihomol. Teď zrovna si objednávám všech 30 výtisků Monyové Simony a musím je mít doma všechny. Ještě mi chybí posledních deset knih,ale ty objednám tento měsíc. Vezmu si i CD-Tchyně a uzený co bylo sfilmované. Ona píše tak bezvadně,že si někdy myslím,že žije tu s náma doma.
Tak to bylo mimo téma,ale ty jako knihkupec asi víš o čem píšu....)
Jani zase ti přeji hodně síly a až to všechno pomine,tak se i s Evou můžeme trochu více poznat. Můžeme si potom vyměnit mejly a trochu si pokecat o nás ,protože to bybylo mimo diskuzi a ostatní by to asi nebavilo. Tak se holka drž a hodně síly ti posílám...Ahoj

Ahojky,pracuji jako prodavačka v knize,takže jsem mezi lidma a celkem to utíká.Jsme tady s kamarádkou a teď tady dělám 12hodim denně,pondělí až neděle,ale zvládnu to.Já vždycky utíkala do práce,tady si odpočinu a přijdu na jiné myšlenky.Protože jsem sama,tak ráno od 7hod.do 8hod.uklízím v lékárně,pak jedu prodávat a po práci mastím ještě uklízet k doktorům.Pak uvařím něco synovi k véče, umýt a spát.Ráno znova.Jinak se tady střídáme,dělám krátký a dlouhý týden,jen teď když jezdím k našim.tak to táhnem celý týden,je to fuška,ale udělám to.Ivo,s jídlem to mám takhle blbě,nic do sebe nedostanu,ale neboj,někdy si dám polévku a sunu ji do sebe,občas i brečím,je mi už moc zle a proto bych chtěla,aby to bylo už za náma,lepší to nebude a horší už to nechci.Já jsem zestárla snad o deset let.Evi,nechám si ty prášky napsat,hodná děkuji.Tak,taťka je doma a ráno jsem mluvila s mamkou a prý je na ní protivný,nic nechce a dělat nebude,bojí se,že se udusí,protože se mu zle dýchá ze spaní sténá nahlas,je mi moc líto mamky,ale takhle to rozhodla.Taťky jsem se ptala,jestli je rád,že je doma a řekl,že moc ne,protože to neudýchá a když byl v nemocnici,tak zazvonil a hned přišli,ale tady ne.Myslím,že to ještě mamka dostane naservírované,ale domů chtěl sám a když ho pustí,tak je naštvaný.Určitě to zvládneme,ale sáhneme si hodně na dno,já to tam znám,ale mamka a ségra ne.Nebojte pomůžu jim.Pa pa pa

Ahojky,mamka jde se štítnou...Jani, já vůbec nepochybuju o tom, že máš ségru ráda. Jen to každá prožíváte jinak. Víš co je zvláštní, náš táta taky nechtěl domů. Řekl mi, že nemá sílu a my se o něj nezvládneme postarat.To mě dostalo, protože jsem si uvědomila, jak to musí být pro něj hrozný a přes to myslí na to, aby nám nepřidělal práci. Mě bylo v práci taky nejlíp, naštěstí jsme měli fofr a tak jsem mohla mít myšlenky někde jinde.Nejhorší byly pro mě rána, když jsem se vzbudila a uvědomila si, že se mi to všechno nezdá. Se spaním jsem měla problémy a pomáhal mi neurol, brala jsem ho 1 a jen na noc. Tak to Jani zkus.

Jani ani v nejmenším nepochybuji,že máš svou sestru ráda. Poznat je,že jsi dobrá dušička a že bys pro udělala pomalu nemožné.)))
Jani,ona práce nás opravdu trochu odreaguje. Člověk přijde na jiné myšlenky a chvílema vypne. To ty potřebuješ jako sůl. Jani,co máš za práci? Kam chodíš do zaměstnání?Pokud je vás více v kolektivu,tak sláva,ale pokud děláš třeba někde u pásu,nebo sama,tak jsi v začarovaném kruhu.
Já do práce chodím moc ráda. I když mám nějaké trápení,tak to s holkama probereme a hned je šlověku trochu líp...)
Hlavně jez abys měla sílu a hodně odpočívej. O tatínka bude určitě dobře postaráno. ))))Drž se holka...pa

Ahojky,mamka jde se štítnou žlázou.Dneska pustili taťku domu.Mamka říkala,že když mu to včera řekli,tak nebyl vůbec rád a přestal mluvit.Ptala se ho jestli se bojí,tak řekl,že ano.Bojí se bolestí,ani se nedivím,tak uvidíme co mi řeknou večer až zavolám.Taky se bojím jak to bude mamka zvládat,ale je tam švagr,tak snad to dají.Holky,já mám svou sesru moc ráda,nebojte udělám vše aby jsme byli v poho,jsem psala,že se nehádám a nejsem zlá.Musí se s tím poprat sama,je to jen na ní.Tak moc bych chtěla,aby měl taťka klid,ale nevím jak zvládnu to,že už ho nikdy neuvidím,nepohladím a nedám pusu.To mě ničí,už ani moc nejím,spat nemůžu,bolí mě celé tělo,nevím jak dlouho to musím ještě vydržet.Holky pa pa ještě že jsem v práci a přijdu chvilkama na jiné myšlenky.pappa

Evi,to jsi napsala moc pěkně. Přesně tak to je.
Jani tvoje mamka jde s čím na tu operaci? Je to štítná žláza? Teď si nejsem jistá jestli jsi to psla,ale ono je to jedno,hlavně aby to dobře dopadlo. Já byla taky na operaci s prsem,jednou fibrom a podruhé to byl taky fibrom,ale to bylo na vážkách a tak jsem se smiřovala i s tím,že by to mohlo být zhoubné. No naštěstí nebylo,ale ten fibrom tam mám zase a tak s těmi prsy jsem si v životě vystála hrůzy až až.Jani,tvůj tatínek teď po těch injekcích bude více spát,ale to je jenom dobře. Bude klidnější a hlavně ho zbaví bolestí. Je to ale bojovník, to ti řeknu.Mamce držím pěsti aby dopadla dobře,už jste toho v rodině měli dost.)))
Jani,myslím na vás každý den a vždy s obavami čtu tvoje příspěvky kdy napíšeš,že už má taťka klid. Já si myslím,že to vezmeš s úlevou,že už ho nic nebolí a netrápí.)))Měj se a hodně síly ti posílám...Iva

Ahojky Ivo.Odedneška...Jani, každý to prožívá jinak a třeba je tohle u tvé sestry jen způsob, jak se s tím vypořádat. Moje ségra když se o tátovi dozvěděla, tak na pár dní s námi přestala komunikovat. Když jsme to pak spolu probíraly, tak mi řekla, že se s tím musela poprat a potřebovala být sama. Pak nám pomáhala a byla úžasná. To, že přicházíte o někoho milovaného by vás mělo spojit a jedna druhou by jste měla podržet. Takže ti hlavně přeju, aby si nikdy a na nic nebyla sama.

Ahojky Ivo.Odedneška píchají tatínkovi morf.3X denně.Myslím,že už to nebude na dlouho.Strašně se bojím až mi řeknou,že není.Ale musím to zvládnout,pak jde mamka na tu operaci,tak to budou taky nervy.Mluvila jsem s její doktorkou,že teď na operaci nepůjde,ale až to bude za námi,tak si dojde.Nemělo by to být zhoubné,ale to mi doktor řek taky a pak to bylo a šla jsem znova na operaci,v Praze mi pak doktor řek že na biops.ne nemám spoléhat,nic ji neříkám nechci ji stresovat,ještě víc sama toho má moc.Ivo,ale moje ségra tu šanci má,mamce jsem taky řekla,že jestli má potřebu ho pohladit,tak ať to udělá a dělá to.Tak sakra čeho se bojí,je mi jí líto,když to nedokáže a pak s tím bude žít,že nedokázala natahnout ruku a pohladi a dát pusu,nechápu to,když vidí že to dělám já.Jsme každá jiná.Ona ho vidí zase obden já ho teď týden neuvidím a možná už nikdy ho neuvidím.Ale budu na něj myslet každý den a svítit na cestu mu taky budu.Jsem hrozná,omlouvám se ti.Pa pa

Jani opravdu máš velké štěstí,že jsi se dostala až tam,že jsi tátovi vše řekla a vlastně jsi se s ním rozloučila. Já to štěstí,tak jako Eva neměla.
Víš,ona ta tvoje sestra možná ti závidí,že ty to umíš se k němu přivinout,obejmout ho a vše jak ho máš ráda mu říct. Já jsem asi jako ona. Taky jsem to nedokázala a u nás nikdy nějaké to objímání nebylo. Ona ti možná tohle závidí,ale neměj jí to za zlé. Prostě ona to drží v sobě a nějak neví jak s tím naložit. No to strašně deprimumující a člověk najednou ví co by udělat měl,ale nějak mu to nejde a když přijde konec,tak už je to v háji úplně. To byl můj případ,propásla jsem to.
Drž se a přeji hodně síly.Ahoj