Rozchod a navrat - co vy na to??

No, Tome, my byli od sebe osm let, pak jsme se dali dohromady a byly z toho nádherné dva roky, které skončily ze dne na den bez vysvětlení. Přesto to tam pořád je :-)

znám mnoho párů, které se po delším chození rozešly. Pak se ti dva, klidně po roce, zase dali dokupy, vzali se a pořídili děti. Takových párů znám 10, všichni tak 28-30let. Jediné nevím, jak dlouho jim to spolu vydrží, zatím se nerozešel nikdo z nich

nech se vest srdcem.

Ráda bych zase začala se svým ex:(, ale nevím jak na to...Jsme sice od sebe už pár let a vůbec se nestýkáme, jenže za celou dobu jsem na něho nemohla zapomenout. Nikdy dřív se mi to s nikým nestalo. Jsem člověk, který ,když něco ukončí, tak nehledí zpět, ale snaží se dívat do budoucnosti. Jenže...o tohle se snažím marně celou dobu po rozchodu a míjí se to účinkem.

Jééé, Tome, to by bylo moc krásné. A co dvakrát zlomená kost? My už se k sobě jednou vrátili? :-)

srostlá zlomenina je pevnější než původní kost

Ahojky děvčata..,
i já se musím připojit s podobnými zkušenostmi.Po 11ti letech mne manžel opustil-po čtyřleté známosti a žití ve společné domáctnosti svatba-po 7 letech rozchod.Po dobu manželství mne nikdy nepodved!Já ovšem ano,v domnění mé "hloupé naivity,pocitu viny,kerá byla silnější a ve slabé chvilce jsem se mu svěřila.
Jen chvilkový pocit úlevy se rázem promněnil v daleko hlubší vinu-hodila jsem problém na oba.
"Odpuuštím Ti.."..,zněla jeho slova z úst,...oba dva jsme ovšem cítili a věděli,že jsou to jen slova..Po celou dobu,než jsme se rozešli,neslyšela jsem jedinou výčitku,narážku...a pro dané okolí jsme dokonce byli tím nejdokonalejším párem,který nám zdravě "záviděli"..
Oba dva jsme si nasadili pomyslné růžové brýle a již jsme stáli jen na jevišti,ale hra musí mít konec...
Měl více síly na ukončení...,ano zhroutil se mi domeček z karet,přála jsem si vše vrátit zpět,prosila jsem ať se vrátí,bojovala jsem..,zkusili jsme se vrátit k sobě 2x. Oba dva návraty trvaly cca 1měsíc...
Jen to bylo horší a horší...Trvalo mi to rok,než jsem "vyléčila"
Nyní jsem šťastna,spokojena se sebou,sama jsem vybudovala domov pro syna a sebe,práci,která mne baví,přátelé..sny,které jsem si promněnila ve skutečnost a ty,které mám před sebou-nemůžu se jich dočkat jak se na ně těším.,přirovnám to k adrenalinu..
Stále známost nemám,né proto že bych ji nechtěla,ale zatím nechci...,ještě na ni nejsem připravena..,nikam nespěchám..,vždyť máme tolik času před sebou..,nemyslíte?

Ahoj holky :-)
Alice, tak ten můj ex je přesně ten případ, co popisuješ. Na to, že jsme spolu bydleli, milovali se, ON chtěl svatbu a děti, tak najednou ze dne na den došlo k obratu o 180 stupňů a teď jsme na tom tak, že spolu vůbec nekomunikujeme. Od rozchodu jsme se jednou sešli - pozval mě na přihlouplý mejdánek u sebe doma, kde byl obklopen suitou pubertálních holčiček a chlapečků (je mu sice 28, ale z nějakého důvodu mu tihleti konzumenti trávy, kterou on distribuuje, zvedají sebevědomí). Jinak se nevídáme, netelefonujeme si a na sms, ve kterých jsem se s ním chtěla dohodnout na předání zbytku mých věcí, které u něj mám (mimo jiné PC :-() mi prostě nereaguje. O víkendu se ozval, ta nádhera, slíbil, že se za mnou staví, ale skutek utek.
Můžu ho milovat jak chci, může mě bolet duše i srdce, ale po takovémto jednání u mě klesá jako člověk. Vlastně mohu říct, že mě to uráží. Jinak, ano, taky si stěžoval u kamarádů, každému navykládal svou verzi, proč vztah skončil, několika dokonce řekl, že je nešťastný, protože jsem ho opustila já. Hahaha. A já mezitím pendlovala mezi psychiatrem a postelí. Ani jsem mu nestála za zájem a ještě si na mě vymýšlel blbosti.
Alice, tohle se asi nedá pochopit. Má lékařka mi na to řekla, že si myslí, že se jedná o nezralého jedince, který vlastně ani neví, co dělá a co chce. Prostě se jednoho dne probudí a řekne si - co kdybych byl zase free? To že někomu ubližují ani neví, nebo nechtějí vědět. Jasně, rozchody jsou normální, ale vždycky se můžeme chovat k tomu druhému slušně, zvlášť, když bylo partnerství bez větších konfliktů.
Prostě, měly jsme smůlu na duševní invalidy :-)
Zdravím vás a držím palce. Netruchlete, oni za to už nestojí.

Ahoj,mám také zkušenost.V roce 2005 jsem poznala svého přítele,byla jsem v té době vdaná,manželství ale bylo každou chvíli před krachem a přítel to jen uspíšil.Chodili jsme spolu 4měsíce a hodně se milovali ani se mě nechtělo věřit,že se ještě v 38letech zamiluji.Pak jsme spolu začli žít s mými dětmi,bylo dobře i hůř.On měl také dceru,kterou vodil jednou za 14dní.Milovala jsem ho,vánoce 2006proběhli docela dobře,ale cítila jsem,že nějak uniká i když se snažil být milý.Po vánocích onemocněl a já chodila do práce,málo si ho všímla,až jsme se pohádali.Další den jsem šla zas do práce,ale mezitím se snažil v tichosti ode mne odstěhovat.Bohužel přišla jsem rovnou do jeho tašek.Byla jsem jak smyslu zbavená,mohla jsem si ušetřit ty slzy,ale nešlo to.Pořád na něho musím myslet nejde to z hlavy ven.Nemůžu uvěřit,že ještě pár dní před Silvestrem jsem byla láska a najednou nic.Nechápu chlapské myšlení.Zatím si chodí stěžovat k mé kamaádce,ale já bych si tajně přála aby se vrátil.Teď si máme vyměnit svoje klíče od bytu a přeju si ho vidět.Bojím se,že se mě vyhýbá,nevím proč.Je bohužel taky tvrdohlavý.

Ono je to asi individuální, někomu ten návrat vyjde a jsou třeba šťastnější než před tím a někteří se k sobě vrací a stejně to po čase zase skončí rozchodem nebo rozvodem. Já nevím já bych svého bývalého partnera moc chtěla zpět, ale vím, že by to už nebylo takové jako předtím, proto se ani o nic nesnažím, občas si napíšem, ale to je vše, prostě si myslím, že by měl přijít zpět ten kdo odešel, ale i kdyby se to stalo asi bych se hodně rozmýšlela jestli bych se vrátila nebo ne, to co jsem zažila po rozchodu už bych zažít nechtěla, ten strach z bolesti by mě asi nedovolil vrátit se k němu zpět. Jak říkám je to individuální, někomu to vyjde a někomu ne...

Jsem mesic po rozchodu s partnerem, ktereho jsem si nasla dva roky po rozvodu. Ale to, co pisu s mym predchozim partnerem nijak nesouvisi. Zminuji to spis proto, abyste vsichni vedeli, ze o svem manzelstvi jiz dokazi psat s nadhledem.
S mym manzelem jsme spolu zili sest let jako partneri, sedmy rok jsme byli manzele. Po prvnich trech letech spolecneho souziti jednou prisel domu priopily a sdelil mi, ze nevi, zda me ma jeste rad, ale zrejme uz se mnou nechce byt. Nasledovalo jeho stehovani. Strasne jsem ho chtela zpet. Po tri tydny jsme byli v kontaktu a ja se snazila ho ziskat zpet. Povedlo se. Ted uz ale vim, ze to byla chyba. Stravili jsme spolu dalsi tri roky, pak jsme se vzali. Rok po svatbe prisel s tim, ze se chce rozvest.
Chci tim jen rict, ze je hezke dat tomu, co odesel druhou sanci, ale ma zkusenost je takova, ze to, co udelal jednou, udela i podruhe...

Moino, četla jsem si tvoje, ale i ostatní příspěvky, myslím že ti hodně rozumím, budou to dva měsíce co jsem se po roce a půl rozešla s klukem, vlastně on se mnou a pravda je, že ho pořád miluju a teď vím, že nejspíš hodně dlouho budu, já se docela bojím toho, že dokud k němu budu cítit to co cítím, nebudu schopná začít novej vztah s někým jiným, měla jsem teď možnost začít novej vztah s klukem kterýho dobře znám a je fakt skvělej, ale prostě nemůžu, nechci tomu klukovi ublížit, protože bych ho asi nemilovala tak jako on mě, ten kluk kterýho pořád miluju už začal novej život, sice je sám, ale nemyslím, že by o mě ještě stál, nějak už na návrat nevěřím, prostě je smutný, že milujeme ty kteří o nás nestojí a odmítáme ty, kteří nás milují. Je to takový začarovaný kruh a já zatím vůbec nevím jak z něj ven :(

Jojo, máš pravdu :-) Ze mě se za tu dobu taky stal ještě nadšenější sportovec, než jsem byla dřív a plně souhlasím, že zejména lezení na stěně dokáže zahnat černé myšlenky. Já si koupila kolečkové brusle, permici na lezení a snažila jsem se být co nejméně doma. To je cesta do pekla, protože jak se člověk začne litovat, je na nejlepší cestě pod kytičky.
Ne že bych občas nefňukala a nemyslela na svou lásku, ale už vím, že to za ty slzy nestojí. Málem jsem se zničila kvůli chlapíkovi, který o tom ani neví a možná by ho to ani nezajímalo.

Moino, to je pozitivní myšlení. Já začal hodně sportovat, vyčistilo mi to hlavu. Dal jsem se na cyklistiku a lezení na stěně, občas zahraju pinec a mám už na tyto potíže úplně jiné pohledy. Každého v životě trápí jiné potíže

Ahoj Rico, máš pravdu, můj současný přítel nedostává tolik lásky, co by chtěl a co si rozhodně zaslouží, ale já s ním jednám od začátku zcela na rovinu a ví, do čeho investuje čas i city. Asi mu za to stojím :-) Biologické hodiny by snad tikat mohly, je mi 28, ale já žádné touhy po dětech nemám, takže téhle paniky jsem ušetřena. Nevím, jestli se bojím být sama, to asi ne, jsem dost samostatná a samota mi celkem vyhovuje, jen mi přijde škoda zavírat se před světem a čekat, jestli se náhodou nevrátí člověk, kterého sice miluju, ale evidentně o mě nestojí. Takže jsem teď trochu cynická a hodně opatrná partnerka pro jednoho střeleného, ale milého kluka, který mě miluje i když jsem dost mimo. Taky nevím, co bych měla podnikat, aby se vrátil. Myslím si, že když se jednou rozhodl, nemá smysl mu to nějak vyvracet, jediné, čeho bych dosáhla je sebeponížení a ztrapnění se. Možná si to nemyslíš, nevím, chlapům do hlavy nevidím, ale myslím si, že kdyby o mě stál, už by se ozval sám.
Kamčo, my jsme se k sobě s mým ex vrátili po deseti letech. Mezitím jsme každý měli někoho jiného a vůbec jsme o sobě nevěděli, takže čas je opravdu relativním pojmem. Strávili jsme spolu pak krásné dva roky, kterých nelituju, i když se teď trápím.

pokud se jeden z dvojice zakouká do jiné lásky, pak to zamilování trvá tak 3měsíce, potom dva měsíce opadnutí zamilování a pak takové to uvědomění, že zamilování je fuč. Hodně lidí bylo od sebe půl až rok pryč a nakonec se vzali. Je to individuální. Já sám kdysi v jednu dobu spal se třemi milenkami v stejnou dobu, všechny měly partnera nebo manžela. Já se snažil z trucu vyléčit z nešťastné lásky, docela se to povedlo. Horší bylo těm milenkám říct, že to chci ukončit. Nedalo se to stíhat, citově mě to začalo unavovat. Navíc, když už jsem pustil bývalou z hlavy, najednou se ozvala, když se dozvěděla, že spím s jinou (netušila že jsou tři), úplně se žárlivostí zhroutila. Pak jsme začali spolu zase chodit. Už mě podruhé neopustila, docela nám to klape. Mě je 28, jí 27 roků. Já jsem v pohodě, už by mě rozchod nerozhodil, našel bych si jinou :-)

osm měsíců není dlouhá doba? máš s rozchodem a návratem nějakou zkušenost? zajímal by mě tvůj názor...já jsem opuštěná dva měsíce a pořád nepřestávám doufat, že si k sobě najdeme cestu, ve vztahu jsme neměli vážnější problémy...ale říkám si, co podniknout? nemá ten impuls přijít ze strany toho co rozešel? jinak by to ani nemělo smysl něco podnikat ne?

Moino, 8 měsíců není dlouhá doba, zachránit se dá ledacos. Třeba budeš mít štěstí a vrátí se ti, chce to risknout a něco podniknout. Za to nic nedáš. Spoustě lidí se to podařilo, osud je někdy nevypočítatelný. Je to takové zvláštní, když říkáš "I když už nejsem sama". Vypadá to jako by ses bála osamocení. Píšeš o deseti letech... možná už jsi ve věku, kdy tě dusí tikot biolog. hodin. Jen abys ze žalu a smutku neublížila sobě a svému současnému příteli. Protože ten zcela jistě od tebe nedostává 100% lásky a vášně.

Dvakrát (po deseti letech) jsem vstoupila do jedné řeky - nebyla stejná, díky bohům. Poprvé jsem odešla já, před osmi měsíci ON. Mám zlomené srdce, stále to bolí, i když už nejsem sama. Ale vlastně zodpovědně nedokážu říci, jestli bych HO chtěla zpět. Strach, že se znovu dostanu na dno, že budu muset prožívat peklo ztráty je asi větší, než má láska. I když, stále si nedokážu představit, že už NIKDY neuslyším tlukot jeho srdce, neucítím jeho vůni..... Amores perros :-)

uz to nikdy nebude takove jak predtim,furt budes se bát a nebudes mu uz verit...bude to jen z rozumu ze si s nim..laska se ztrati tim strachem..pokud ste se rozesli,ber to jako uzavrenou vec.ale pokud chces,tak se s nim dej dohromady znova,ale sama uvidis ze to k nicemu nebylo.