Rozchod a navrat - co vy na to??

Víš Evko, nadeje jsou takova mala naplast i kdyz neni dobry se na ne upinat. Ja se snazim zadny nadeje si nedavat, ale pravdou je ze kazdej den cekam ze mi napisu, treba jen aby se zeptal jak se mam nebo tak neco. Nepise. Takze kazdej vecer je to stejny pobrecim si a pak v slzach usnu a reknu si, ze dalsi den je za mnou a doufam ze rano bude lip, tesim se na to az tomu tak bude, ty urcite taky vid?

Ono je to vážně strašné, já mám taky strach, že ho někdy potkám s jinou a to asi opravdu psychicky nezvládnu.Nevím proč,ale pořád si dělám naděje, že třeba napíše, že mě chce zpět, že si uvědomil, že mě vlastně miluje.Já jsem taky sice z většího města, Olomouce, ale právě proto, že bydlíme kousek od sebe a chodíme do stejných podniků, nejde se nepotkávat.A tím trpím, jak už jsem psala.A jsem tak blbá, že i když se se mnou rozešel on, tak ho ještě pomalu lituju, když ho potkám.Připadá mi, že on je ten nejskvělejší.Když se potkáme na diskotéce a já tam třeba tancuju s jiným a vím, že můj bývalý mě sleduje, trpím tím, protože ho lituju a říkám si, že mě třeba chce, prostě si to uvědomila já mu tím, že tancuju s jiným, zazdívám naděje.Jsem vůl, no.Vím, že je to nesmysl, že už je to definitivní konec, ale nedokážu to.A to ještě moje segra začala ted chodit s jeho nejlepším kamarádem.Takže další věc, která mě s ním spojuje.

Lucko, uplne mi mluvis z duse..ja si o tom ani nemuzu promluvit s kamoskou protoze ona nic podobneho nezazila, nemuze me chapat..ja mam taky pocit ze budu porad milovat ..kdyz si predstavim ze je ted treba s jinou..rve mi to srdce a jestli ho nekdy uvidim s jinou nevim jak to zvladnu..ale rikam si ze prece nemuzu zit s tim ze ho porad miluju..:( a ty se taky drz..

Kamco na spolecnou budoucnost mysli kazdej,zvlast kdyz mas pocit, ze je to nejskvelejsi clovek, ktery jsi potkala a ze uz zadnej takovej nebude ze? bylo by skvely si rict, ze mi za to trapeni nestoji, ale stoji, protoze i kdyz udelal to co udelal, milovat ho a vazit si ho budu asi do konce zivota. drz se

a Evco, je mi to opravdu lito...ale pokud jsi tehotna mel by se postavit za tebe..a jestli nepostavi tak za to nestoji..

jo ja vim, ze se neda zit s tim ze se vrati, ja v to nedoufam, protoze bych to mela o 100% tezsi..je to ale spis horsi nez lepsi protoze mi postupne dochazi ze s tim clovekem uz nebudu...me taky pomaha se takhle vykecat, uz je mi blbe otravovat kamosky, sama uz s nima o tom ani nechci mluvit, takhle je to fajn, i kdyby na muj prispevek nikdo nereagoval...
a taky moc neverim tomu ze cas vse spravi..mozna spis me nauci zit bez neho ale ja pomalu myslela na spolecnou budoucnost a to se z hlavy vymazat neda..

ahoj Evco, trochu se bojim, ze ani u me to cas nespravi, asi to mam jednodussi on bydli jinde, takze se asi uz nepotkame, v Brne sice chodi do skoly, ale to je velky, takze ho mozna uz nikdy neuvidim, nikdy nezapomenu na ten jeho pohled, kdyz jsem ho videla naposledy,asi ho to taky bolelo i kdyz on ted zacina novej zivot a ja nevim jestli to zvladnu. ja bych ti chtela nejak pomoct, ale ted nevim jak,drz se, bude zase lip.

ahoj kamco, ja tu nadeji moc nechci brat, spis uz se chci naucit zit s tim, ze se nevrati a mozna mi tu nadeji dal aby mi to ulehcil, ja nevim, ja ted nic nevim, jen vim ze me to hrozne moc boli, ale taky mam hroznou chut zit i kdyz bez nej nevim jak. ja myslim, ze by si nemela cekat jestli se vrati, zacni zit s tim ze ne, ja vim, ty vzpominky jsou krasny a hrozne je chces zase zpatky, chces aby to nebyli jen vzpominky, ale aby to byla zase skutecnost, presne vim co citis, me treba hodne pomohlo to takhle napsat, ulevilo se mi, tak jsem prezila prvni den bez nej.

Luci a kamčo, je nás víc.Já už jsem bez svého přítele skoro 2 měsíce a připadá mi, že je to spíš horší než lepší.Člověk by si řekl, že 2 měsíce po rozchodu to musí být už tak nějak relativně v pořádku,ale není.Pořád trpím, je mi zle, pořád na něj myslím.Ke všemu na něj nemůžu nikdy zapomenout, protože byl můj první i v sexu.Vždycky, když už se s tím začínám pomalu smiřovat a i usmívat, tak ho potkám.A to je vždycky ten okamžik, kdy spadnu znova tam, kde jsem byla.Na dno.A zase nad ním přemýšlím, pořád, pak se z toho začnu zase hrabat a když už jsem alespon z časti nahoře, zase ho potkám.A tak je to pořád dokola.Ono totiž nejde se nepotkávat, když bydlíme kousek od sebe.Ach jo.Mám nabídku od kluků, kteří mě chtějí, zvou mě na rande, ale já nemůžu.Myslím jen na něj a doku se z toho nevyhrabu, nebudu schopná navázat nový vztah.

Ahoj, jsem smutná ... ano, týká se to rozchodu s mužem :) a i když bych mohla můj bol rozebírat s kamarádky či s mamkou, přijde mi tato cesta a forma anonymity nejspíš v tuto chvíli nejpříjemnější ... můj příběh o rozchodu je nejspíš stejně bolavý jako Vaše, a asi mi bude rozumět každá, která se rozchází s mužem, kterého milovala a snila ... můj příběh není o tom, že by on mne opustil kvůli jiné ženě, můj příběh je o tom, že jsem po dvou letech vztahu s tím mužem/klukem otěhotněla a on nechtěl dítě mít v tu chvíli s semnou :( od té chvíle do dnešního čekám, kdy mi řekne jak to s semnou myslí ... :(

Luci, jsem na tom stejne..pred mesicem me po vic nez roce opustil kluk, ze uz to neni jako driv..porad to moc boli, je to spis horsi, postupne si uvedomuju ze budu bez neho..chtela bych ho zpatky...ty mas aspon nejakou nadeji ze se vrati, na druhou stranu neni mozne takhle zit, jen cekat az a jestli se vrati..je to tezke:(((

Oto, pravděpodobně se nevrátí. Je smutný, že si všeho člověk začne vážit až ve chvíli, kdy už to nemá.

Nepodepsaná (s rozvodem) - stalo se mi něco podobnýho, i když naruby - já ženatý, v době, kdy jsem řešil rozvod, ona odešla, taky to vzdala. Moc si přeju, aby se vrátila, ale vím, že není cesta zpátky, už je vdaná a má děcko (už je to pár let). Jenže dodnes mě to všecno bolí, jako by to bylo včera.

ahoj ja jsem nahodou nasla tuhle stranku a nevim jestli mi nekdo odpovi, ale byla bych rada. vcera se se mnou po roce a pul rozesel pritel a ja se v tom hodne topim. v zari jsme oba nastoupili na vysokou, predtim jsme chodili na stejnou skolu, nas vztah byl perfektni, nikdy jsem si s nikym tak nerozumela a nemilovala. posledni 3 mesice jsme se videli jen o vikendech, protoze byl pres tyden na intru a chodil do skoly. nas rozchod zduvodnil tak, ze je toho na nej moc a ze ma pocit ze me nema rad uz jako driv. ale nerikalo se mu to lehce, to bylo videt. myslim ze je toho na neho fakt moc chodi na dve skoly a uz asi nevedel jak dal, nestihal se ucit a nestihal byt se mnou, takze to videl jako jediny vychodisko. vecer me pak jeste napsal, ze mozna casem pozna, ze beze me nemuze byt, ze me nechce davat falesny nadeje, ale ze to chce cas. mozna se vrati, ale co mam delat do te doby, me ten zivot vubec nebavi, porad na nej myslim, navic mam pred zapoctama a na uceni nemam ani naladu. porad te mi prosim nekdo, strasne to boli.

Tohle bych neodpustila, prtz pak bych uz partnerovi nemohla nikdy verit. Odpustim hodne ale tohle ne...

Ahoj jak se tady tak koukám tak tady píšou samé ženy.Nevím ani jak sem se na tuto stránku dostal,ale proč bych taky něco nenapsal.Taky sem ztratil někoho koho opravdu miluju a přál sem si s ní žít.Byli sme spolu skoro 4 roky, byli sme mladí a tak se stalo, že sme oba udělali určité chyby a to nám narušilo důvěru jeden v druhého.Poslední kapka byla, že se dozvěděla že jsem ji podvedl.Bylo to hodně tím, že sme celý vztah měli jen na víkendy. Já jsem studoval daleko od ní, jinak to nešlo. Nevím proč sem tohle udělal a dost se za to teď stydím. Uvědomil sem si však, že je pro mě nepostradatelná a to , že takovou holku už asi nikdy nenajdu. Teď mě nesnáší a já bych ji chtěl moc zpět.Je to týden co sme se rozešli a já na ni nemůžu zapomenout. Myslíte že se dokáže někdy vrátit, nebo odpustit. Je pro mě celeý svět

Ahoj všichni, i pro mne je bohužel tato rubrika teď aktuální.Je to týden, co se se mnou rozešel můj přítel po 4 nádherných letech, kdy jsme alespoň si to myslím byli oba šťastní.Pravdou je, že nevydržel nápor který jsem na jeho břímě položila..jsem totiž vdaná a nyní již v rozvodovém řízení.Paradoxní situace...jeden vztah ukončuji protože jsem chtěla žít se svým přítelem a nyní budu sama.Nesu to dosti těžce...svého přítele stále moc miluji, ale bojím se, že už pro nás není šance...že to prostě vzdal...a přitom si ve skrytu duše tak moc přeji aby se vrátil.

Zdenko, podle me chyba v tom, ze delas, co mu na ocich vidis. Staci parkrat rict: "NE". neudelam, udelej si sam anebo je, ja zrovna nemam cas, jdu -- na kafe s kamaradkou, nebo jdu cvicit .... A deti uz jsou velke, tak at se taky snazi. Nejsi jejich sluzebna. Je težké od nekoho, koho máme radi, odejit, ale v jedne veci bych souhlasila. Jednou se muzes probudit a zjistis, ze jsi sama.

Zdenko mysli sama na sebe a pak na ostatni,jako to delaj vschni v tvem okoli,co te maji tak radi!:-( Cas leti a za par let si reknes,mela jsem to za potrebi!!

Zuzko, děkuju, za odpověď, ale bojím se že na tvojí radu nejsem vůbec připravená. Mozek mi to asi říká taky, ale srdce je nějakého jiného názoru. Mám toho chlapa ráda. Ale asi se nezmění,že? Máš nějakou podobnou zkušenost?

Zdenko ,utec driv nez bude pozde !!