Rozchod a navrat - co vy na to??

D: nemyslim si ze v tom musi byt zakonite nekdo jiny, proste mas najednou pocit, ze ti ten vztah nic nedava. ale mas pravdu,ze u noveho partnera ti neco chybi a casem se to zpravi. mam stejnou zkusenost

Myslim si ze kdyz nekdo od nekoho odejde vzdycky je v tom nekdo jiny jinak by byl clovek v tom nudnem zabehlem.Taky myslim ze kdyz se s nekym clovek rozejde stale mu u noveho partnera neco chybi a on mysli na toho predesleho ale to se casem spravi.Mam to vyzkousene.Na prvni prispevek....ja bych se asi nevracela.Kdyz uz to takle udelal...ten problem se casem podle me zopakuje.

Tohle ted presne resim ja.. Rozesla se semnou pritelkyne po 3 letech. Rekla ze uz to neni laska ale jen zvyk.. Vim ze v tom neni nikdo jiny. Muzu za to ja - byl jsem sobecky na svuj cas - kdyz chtela byt semnou ja s ni nechtel byt. Nechtel jsem nic podnikat, v tom vztahu jsme se oba nudili ale ja si myslel ze to prejde az budou penize.. myslel jsem si ze to nejlepsi je otazka penez a pritom stacilo se jit treba projit nebo si zasportovat.. Nenapadlo me to ale vedel jsem to.. Je to 3tydny co jsme se rozesli a ja si hodne bolestive uvedomil sve chyby.. Moc ji miluju a chtel bych ji zpatky.. Vim co jsem ztratil.. Chtel jsem si ji do 3 let vzit.. Pak s ni mit deti a byt s ni do konce zivota! Uvedomuji si co jsem udelal spatne a chci to napravit a dokazat ji zmenu.. Ale nevim jak. Verim tomu ze v ni je stale laska ale ublizil jsem ji svym chovanim. Nevim ted co delat. Jedine co chci je ona :(

jina holka v tom neni ... je to o mem chovani k nemu. vim to 100 % ...

Holky , a muzu se vas zeptat, proc vas opustil? Rikate, ze to byl skvely chlap, hezky vztah. Proc chlap odejde? V cem je chyba. Je v tom jina zena? Jestli je v tom jina zena, jak to zvladate? Ze uz to najednou nejste vy, a on uz vubec nejevi zajem, vymenil vas, to je fakt hnusny pocit.

Petka: Co bych za to dala, kdyby se ke mně chtěl můj poslední přítel vrátit! Už to bude rok, co se se mnou rozešel, ale já ho pořád miluju a chtěla bych ho zpátky. Je to báječný chlap a já se bojím, že nikoho podobného už nenajdu. Na tvém místě bych se k bývalému příteli vrátila, jestli ho ještě pořád miluješ a nic ti na něm zásadním způsobem nevadí, ale do tvých vztahů nevidím, je to jen můj pohled na věc.

Gracii, vedel, ze nekoho mam uz od zacatku, rekla jsem mu to hned treti den, co jsme se znali .... dokonce se znaji i oni dva, ovsem diky me. nemohla bych mu lhat. tapu sama v sobe, rika mi ze me nemiluje, ale treba dnes jdeme spolu a s nasimi novymi prateli na veceri, planujeme spolecny vikend. Nejak se v tom sama nevyznam. Asi by to chtelo tretiho chlapa, do krereho bych se zamilovala ... jenze ted to nejak nejde.... mam spousty prijemnych, sympatickych pratel, kteri o me stoji, ale ja jeste nemam v srdci pro ne misto.

Chápu, že člověk může začít litovat, že se rozešel s někým, koho miloval . Taky jsem to zažila. Po čase jsem pochopila, že minulost už vrátit nejde. IKDYŽ jsem měla pocit, že už nikdy to s nikým nebude takové hezké. Bylo těžké se rozloučit s ním v mém srdci. Přestat na něj myslet.
Bylo to krásné, to ano. Ale kdyby byl ten pravý, tak neodejde..a je se mnou. není proč nakonec litovat. Třeba jsme ten nelehký krok udělat měli, protože na nás čeká ten vysněný partner.Třeba by budoucnost s bývalým partnerem nebyla tak růžová, jak si jsme sí ji představovali...Jak to už tady psala Maruna.

Milá Ajo, byla jsi postavena do opravdu nelehké situace. Nová láska, stávající partner vážně nemocný, tlaky z okolí...Asi jsi měla být k tomu novému příteli upřímná a říct mu pravdu. Věděl vůbec, že někoho máš? Víš, vztah bez důvěry nemá cenu.

tak vidim, ze nejsem sama, ktera resi stejny problem. Byla jsem s klukem dva roky a ja poznala uzasneho clovicka, na kterem mi moc zalezelo. udrzovala jsem zaroven dva vztahy, nic horsiho jsem udelat nemohla. :( za pul roku tohodle souziti jsem se rozhodla, ze se od pritele odstehuji a budu zit s tim novym ... meli jsme novy byt par dni a ja se rozhodla udelat razny krok a vse oznamim. Jenze ... kdyz jsem rekla priteli, ze se odstehuji, klekl si prede me a prosil me, v zivote jsem ho takhle nevidela, abych s nim zustala. Víte, kazdy normalni clovek by odesel, ale kdyz zjistite, ze vas potrebuje, a kdyz vam oznami, ze ma rakovinu a vidite to i na lekarske zprave, hlava vam rekne: "Muzes zit s pocitem, ze jsi mu nepomohla". Uz jednou mi pritel umrel na leukemii, a pocit ze nemuzete pomoc, je sileny. Zustala jsem. duvod svemu novemu priteli jsem nerekla, a asi to byla chyba ..... zacala jsem se chovat jako kdybych to nebyla ja, byla jsem ve stresu uplne ze vseho. nemoc, prace, natlak ze strany noveho pritele. muj novy pritel to se mnou vydrzel hodne dlouho, skoro pet mesicu. Musela jsem na nej porad myslet, chtela jsem s nim byt, ale najednou rekl dost. Dostala jsem posledni sanci zmenit se. a ja si uvedomila, ze ho miluju, ale on uz ne me. Pred par dny mi rekl, ze potrebuje prostor, aby se rozhodnul, jestli se mnou chce byt nebo ne. Z jeho chovani, ale citim, ze uz se to nikdy nevrati, ze uz nebudeme spolu, chova se stejne jako ja pred casem, vidime se jednou dvakrat do tydne, nespime spolu, protoze nechce ... chci to zmenit, ale jak??? uvedomuju si, ze za to muzu sama, ze ja jsem ta spatna, ale uz to nemuzu vratit.

No a nekdy si clovek tu hubu asi nabit musi, aby pak vedel, ze kdyz ma toho praveho partnera, tak je to to nejvic. Nekdy si nadavam, nekdy me to strasne stve, nekdy si rikam, ze pokud spolu mame byt, tak budeme. A nekdy...bych si naliskala. Ale kdyz se clovek jednou rozhodne, mel pro to nejaky duvod. A zodpovednost za sva rozhodnuti si neseme sami. Sakra, treba je to osud, treba na nas ceka neco jako velka laska:-)))

Hmm, taky bych se chtěl vrátit ke své bývalé přítelkyni, se kterou jsme byli skoro šest let. :-( Jenže má už jiného a moc nejeví zájem se vrátit. Nadávám se, že jsem se s ní před půl rokem rozešel.

Udělal jsem samozřejmě klasickou chlapskou chybu, že jsem si myslel, že ten vztah nemá perspektivu. A že s jinou to bude lepší. S tou jinou to samozřejmě lepší nebylo.

A já si teď myslím, že už nikdy nebudu šťastný jako s tou původní přítelkyní. Že nikdy nebudu nikoho tolik milovat a nikdo nebude tolik milovat mě.

Rozesla jsem se s pritelem po peti letech, zamilovala jsem se do jineho. Ale po pul roce s novym partnerem jsem zustala sama. Myslim na puvodniho dlouholeteho partnera, ze on me opravdu miloval, ale ja vim, ze jsem nemilovala jeho. Tak jak by si zaslouzil. Treba nejsem schopna lasky, jsem ted sama s pocitem, ze sama asi zustanu, neznam nic jineho nez praci a praci. Dost silena vec je, ze se casto a rada lituji, ziji v minulosti a vzpominkami. Nejakym zpusobem mi to vyhovuje, proc jinak bych v tom zustavala. A pritom tak moc se chci zamilovat a nekoho poznat, s nekym se vznaset...Nekdy bych chtela slepit stary hrnecek asi jen kvuli pocitu jistoty, pocitu, ze nejsem sama, ze me nekdo miluje. A co na tom, ze ja ho nemiluju? Ze z toho bludnoho kruhu se nikdy nevymotam? Momentalni potreby budou uspokojene...

Jsem hrozně ráda,že jsem ten hrnek už nelepila, protože včera jsem dostala další zprávu o tom,že jsem udělala velmi dobře. Můj manžel byl přistižen s manželkou jeho bratra v lese a celé to nafotil a fotky předložil jejich mámě, to už mi opravdu rozum a hlava nebere.

Když se náš rok starý velice originální malovaný hrníček rozbil, tak to moc bolelo.Celý další rok jsem si ani jiný hrníček opatřovat nechtěla, nikde neměli tak hezký.Po tomto roce jsme našli všechny střepy a šli jsme oba strašně šťatsní lepit.Než jsme ale vybrali to správné lepidlo, tak se nám několik velkých střepů rozsypalo a protože byla tma, tak jsem do nich šlápla.A zase to strašně bolelo.Snažil se mi ty střepy vyndat, aby to nebolelo ještě víc, ale od tý doby se mohlo stát cokoli a mě to bylo úplně jedno.Přesto to byl moc pěkný rok, jenom jsem k tomu nějak přestala všechno prožívat.Když začly podzimní deště, tak se ukázalo, že lepidlo, ač vypadalo, že pevnějšího není, se začalo postupně rozpouštět. A po Vánocích jsme hrníček postavili do kouta, kde se na něj začalo prášit. Zvykla jsem si, a začala jsem pít z dlaní.A nevadilo mi to.V létě, když bylo horko, můj milý ten hrneek opět sundal a chtěl pít.Moc vody v něm ale nebylo, a on pořád chtěl abych tam té vody přilívala a přilívala.Nešlo to, bylo děsně sucho.
A pak jsem někde zahlédla jiný hrníček.Vypadal tak obyčejně, nenápadně, ale strašně dobře se z něj pilo.Je se mnou zajedno v každé situaci, svůj názor neprojeví, vždycky mě pochválí,neklade žádný odpor, ale ta voda je prostě bez chuti, mám po ní pořád žízeň.
A mám pocit, že nejlépe se mi pilo z mých vlastních dlaní.
Nevím co s tímto hrníčkem.Neumím si představit, že bych z něj pila pořád, stejně jako že zůstane někde sám....

Ten kluk z technoparty to musel bejt hroznej vůl. Ale daniela taky docela síla. To já bych žádnou domácí puťku nebo rozmazlenýho nedospělího lempla co se neumí o sebe postarat a umí jenom kalit na techo nechtěl. Postarat se o sebe samozřejmě umím tak jako správnej chlap a na to nikoho nepotřebuju a mít doma někoho kdo pořád jenom remcá jak musí tohle a támhleto. Takový páry lituju. Na jedný straně vůl a ubožák co si neumí uvařit, vyprat a postarat se o sebe a na druhý straně domácí puťka co zas kromě praní a vaření neumí vůbec nic.. To je peklo...K takovejm lidem se vracej snad jenom zoufalci...

Pro ty, co věří: pěkně jsi to napsala - některé vztahy stojí za to, aby je člověk lepil...ale jen některé!
Já taky měla možnost vrátit se ke svému bývalému (on se rozešel se mnou kvůli jiné), ale vydržela jsem. V té době jsem chodila už druhým rokem se svým současným přítelem a asi to mě zachránilo, kdybych totiž byla sama, asi bych mu šanci ještě dala. V tomhle případě mi ale rozum říká, že by to nebyl dobrý nápad, srdce si ho ovšem stále pamatuje i po pěti letech, nedokážu ho vymazat (občas se vidíme, jsme tak nějak v kontaktu stále). Navíc ten můj bývalý...no je dost na ženský :) má přítelkyni a klidně by mi vlezl do postele, protože pro mě má údajně slabost! Kolika ženám to asi říká? Teď spolu momentálně (neplánovaně) čekají rodinu, tak jsem zvědavá, jestli přijde z jeho strany nějaká náprava, no nevím... :o) Ale stejně je to člověk, na kterém mi v životě záleží a bude záležet. Přeju mu hodně štěstí a taky radosti v roli otce, hihi :o)

A ještě vzkaz pro všechny: nesmíme zapomínat na to, že všechno zlé je pro něco dobré a zase časem bude líp!!!

Abych to tu trochu zamotala, prinasim taky svuj pribeh, ktery se lisi asi ode vsech. Muj vztah uz je taky jednou slepovany. Jak se rika, ze po dvou letech prichazi krize, prisla a nejak jsme to nerozdychali. Je pravda, ze v tom bylo dost dalsiho, takovy utlum skoro ve vsem a ja krava blba se zakoukala do jineho a rozesla se. Trvalo mi asi mesic a pul, nez jsem zjistila, ze ten novy za to vazne nestoji, ze je uplne jiny, nez jsem si myslela a konecne poznala, jake zlaticko byl ten prvni. Poznala jsem hodnotu toho, kdyz mi vyznaval lasku, hodnotu toho, jak jsme si rikali uplne vsechno a toho, ze mel vzdycky oci jen pro me. Kajicne jsem se vratila. Dodnes jsem vdecna za to, ze me vzal zpatky. Oba nas to zmenilo, ale k lepsimu. Ja jsem konecne pochopila, co je dulezite a on se vzpamatoval a vyhrabal se z letargie, ve ktere byl, nez jsme se rozesli. Je to ted opravdu bajecny chlap a ja ho bezmezne miluju. Myslim, ze mi odpustil, ale ja sama sobe to asi nikdy neodpustim. Porad si to vycitam.
Ale taky vidim, ze to nejaky smysl melo. Nas vztah je ted lepsi nez driv...skoro bych rekla, ze to je jako na zacatku, oba jsme se proste znovu zamilovali a znovu si prozili tu prvotni poblaznenost. Verim, ze jsme si souzeni.
Co z toho pro vas? Neni vsechno cerne nebo bile, nekdy ten popraskany a poslepovany hrnicek muze mit jeste vetsi kouzlo nez ten puvodni malovany, protoze uz neco prezil a protoze nekomu stalo za to ho znovu slepit.

Je to přesně tak, lepený hrnek už nedrží, mám zkušenosti.Lepší být sama než být závislá na chronickým nevěrníkovi....

ahoj danko, chyba byla, ze jsi mu prala a delala sluzku, zkratka byla na neho moc hodna - chlapi to neodmitnou, to mi ver, ale budou si tebou moc jisti a zacnou se nudit a poohlizet se jinde. ja uz se poucila.

Tak jen k uplne prvnimu prispevku teto diskuse. Nakonec jsem se dala dohromady s pritelem, ktery se se mnou rozesel. Vztah ovsem od zacatku nefungoval, asi jsem mu nikdy nezapomnela ze me opustil a moc jsem mu neverila. Nespravilo se to ani po roce, navic jsem poznala zajimaveho muze, takze vztah zkoncil rozchodem tentokrat z me strany. Musim tedy potvrdit, ze "lepeny hrnek nedrzi" a nikdy se clovek nema vracet. Je to k nicemu, jen jsem ublizila jemu i sobe.