rozchod s partnerem

Souhlasím s Mertinou.

ta holka je ten typ, která neví co chce, ta jí vidíš v růžových brýlích. Dal jsi jí šanci změnit život, o na toho nevyužila.
A dám ti radu - nezačínej si s s žádnou, která bydlí "u svého EX". Každá rozumná ženská, která to "se svým EX" chce opravdu ukončit, tak první co udělá je, že se odstěhuje, i kdyby měla bydlet u kamarádky nebo někde provizorně...

Zdravím...Vím, že bych měla kopat za ženy, ale tady ti radím, začni jí balit věci. Tys jí umožnil oddechový čas, po 7 letech je krize normální. Ona svou minulost nemá dořešenou a nezapomeň, že mu odpustila i nevěru. Znáte se krátce, jsi asi zamilovaný, ale toto ti snad za to nestojí.
Jestli jsi masochista, vem ji zpět, ale přemýšlej o tom, že má pořád v hlavě toho druhého, který jí očividně jedno není.

Zdravím přátelé,

obracím se na vás s velikou prosbou. Hledal jsem zde odpověď na můj problém a úplně jsem odpověď nenašel. Zkusím nastínit situaci, o co jde a budu rád za jakoukoliv radu. Na přelomu března a dubna mě oslovila na seznamce moc super holčina.Já už od minulého roku sám, takže jsem byl už srovnaný s minulostí. Nicméně ona ještě ne. Bydlela u svého EX. Pomalinku jsme spolu začali více a více komunikovat a začali jsme si více a více rozumnět. Její EX (se kterým byla 7 let) o nás věděl. Ona mu řekla, že se schází se mnou. Nicméně jednou se nám podařilo spolu být v kuse 4 dny a tehdy to nabralo spád. On se dozvěděl, že je se mnou a ne, že je u rodičů. Takže když jsem jí tehdy přivezl domů, tak tam dostala docela zabrat. Proběhlo tam i něco, co nebylo vůbec příjemné. Vykopl ji na ulici, bez veškerých věcí. Prostě ji vykopl jenom tak. Každopádně jsem pro ni ještě ten večer jel a odvezl si ji k sobě domů. Druhý den (protože její ex jí stihl během těch 4 dnů veškeré věci naházet do sklepa) jsme spolu jeji pro její věci a odstěhovali téměř vše ke mně. Od začátku jsme si strašně rozuměli (bavili jsme se otevřeně i o budoucnosti). Tak, jako s ní jsem nikdy vážně šťastný nebyl. Bylo to vidět i na ní. Prostě jsme si užívali života, jako kdybychom spolu byly už nějakou dobu. Jenže toto pondělí se s ním viděla (to mi ještě tvrdila, že jde s kamarádkama oslavovat). Nicméně v úterý mi přiznala, že se viděla s ním a že neví, koho z nás dvou chce. Ve středu "na zkoušku" k němu odešla a potom na víkend měla jet údajně za svými rodiči a dnes mi chtěla říci ortel, jak to vypadá. Nicméně už mi ani neodpovídá na poslední dvě zprávy... A tímto bych se chtěl zeptat. Je vůbec možnost, že by zůstala se mnou (neboť to mezi námi bylo neskutečně silné) nebo se definitivně rozhodla pro něj? Takový příspěvek píšu poprvé, neboť až na tomto vztahu mi neskutečně záleží, ale bojím se, že už jsem o ni nadobro přišel. S EX byla ve vztahu 7 let a defacto se mnou už ho opustila podruhé. Loni ho už opustila kvůli tomu, že ji podvedl s jinou. A v tom vztahu nebyla šťastná. Já v současné době nevím, co mám dělat, ale jsou to hrozné chvíle teď, to co prožívám...

Kažodpádně děkuji za jakoukoliv odpověď. D.

"Letilko":to co pises mne osobne dokazuje,ze k tobe ztratil nejen lasku,ale i uctu.Mozna mu novy vztah moc vlezl do hlavy.
At' uz' je v tom ale cokoliv,myslim,ze pro tebe to znamena jenom jedno:zapomen na nej! Nepocitej s navratem a ani si nic takoveho neprej - o jeho lasce k tobe by jsi pak uz' stejne pochybovala,a opravnene - bo,odesel jednou,odesel by zase.
Zbav se vseho,co ti ho pripomina,opravdu vseho.Zacni se venovat lidem nebo cinnostem,na ktere jsi pro vztah s nim nemela cas.Vypust' ho z proste uplne z hlavy.Vim,je to lehke napsat,ale az' si pripustis,ze nema smysl se pro frajera trapit,hodne se ti ulevi.
Muzes' ho i nenavidet,za to co ti udelal,ale ver' mi,takovouto negaci budes' ublizovat jenom sobe.Bud' nad veci.Vlastne mu to prej ...a uvidis',ze se toho trapeni zbavis' lepe.Asi to chvili potrva,vim,2 roky jsou dost,ale az' to preklenes',az' prejdes' ten most,budes' za vodou a zpatky uz' se ani nepodivas'.. ;-)
Pak teprve budes' pripravena vejit do dalsiho vztahu.Do te doby nehledej,bo by to byla jen "naplast na bolest",coz' vsak nefunguje,bo,to neni o lasce,kdyz' pritom myslis' na minulost.Ja jsem presvedceny,ze v srdci muze clovek mit a nosit si jenom jednoho cloveka,jen jednu lasku...
Drzim ti palce,at' te to trapeni brzy prejde.Chce to nejaky cas,ale pujde to,uvidis'.Hlavne vse zahod',deletuj,netrap se nad fotkama,kde jste spolu,fakt..!

Holky, na FB jste pod kontrolou mé bývalé firmy i dalších každodenně !!Dělal jsem to roky!
Nechám to na Vás, co s tím uděláte!

To by bolelo každého.Já bych si ho hlavně odebrala na FB z přátel,abys nemusela koukat na jeho fotky.Po nějaké době přijde smíření,on třeba pozná,že jsi byla lepší,je u něj nestálost,už bych se nevracela,i když by jednou chtěl.Jinak,poradit si s tím musíš sama,chce to jenom čas.

Prosím o radu,rozešla jsem se spřítelem po 3 letech vztahu a 2 roky bydlení v bytě ketrý jsme spolu vybrali a zařídili,celou dobu chtěl přitel po mě dítě tvrdil jak moc mě miluje až do poslední chvile.Už jsme planovali že to dítě zkusíme.A pak najednou napsal že ma jinou že mě nemiluje že se zamiloval do holky co zná chvíli,už se sním nedalo mluvit nechtěl nic slyšet Odstěhovala jsem se teda,po měsíci a sem tam nějaké komunikaci ohledně věci,si poslední den dal hned fotky na fb a hned vztah s novou, jezdí jejím autem klidně i zamnou pro věci.Nechápu jak nemuže mít ke mě uctu po tom všem co jsem spolu prožili vždy jsme na sebe byli tak moc zavíslí pořád v kontaktu a najednu tohle.Chapu že vztah ma právo skončit každy ale,jak mam překousnout to že mě takhle ponižuje a že ani chvíli nepočká a hned je sní provokuje mě na socialních sitích fotkama atd,najednou ke mě nemá žádnou uctu,klidně ji da klíče od bytu a jede dál jako by nic, jen s někým jiným. Nechápu to a nevím jak to mám zvladnout poradte děkuji

dagmar to je mazec, ze takhle si uvedomujes svoji chybu, s tim se musi blbe zit.mozna mate sanci,asi tomu dej cas.a uvidis.

V 17 letech mají obě strany plné právo odejít ze vztahu bez vysvětlování a výčitek. Proto je dobré nenavazovat ty vztahy v nácti-letech tak, jako byste se už chystali založit si hypotéku. Přečtěte si něco od Plzáka - ono to pořád platí.

Ahoj, se svým partnerem jsem...Tezko radit, kazdopadne od 17 let jsem ja mela dlouhodobe vztahy, tak vim o cem ted mluvim. Pokud si rozumite, tak bych to nedelala. Kazdne zamilovani jednou odejde, a zustava stabilni vztah, to jak se k sobe dva chovaji v ruznych situacich je daleko dulezitejsi nez kdyz se zeme parkrat zatrese.
Na druhou stranu, jestli citis jen soucit, tak to radeji hned utni. To si totiz nezaslouzi ani on...
Odjed nekam na 14 dni bez nej a umoudri si to v hlave...

Ahojte. Chodil jsem se svou...To je smutne Romane...myslim, ze v jejich nezralych letech to citi tak, ze te ma jisteho, asi bych s ni ted uz o nicem nemluvil, nepremlouval, jen ji ukaz, jak Ti to ublizilo, a u toho ji nech. Zazivam to z jineho uhlu.
Sama jsem v osklive situaci, jak vse dopadne. Mela jsem super pritele, ale presto jeho dokazovani lasky me casem hodilo na jinou kolej, ja hloupa husa, a zacala jsem si toho nevazit. Jak bych to rekla, nedelala jsem doma u nas pohodu, coz zakonite po dvou letech vyplodilo u nej zamilovani nekde jinde...jsme spolu 5 let, ted cerstve to resim, je sice u me, ale hlavou jinde. Ja se ted snazim, o to, co po me vzdy chtel, bezmeznou lasku, ale boli, kdyz vite, ze na tenhle problem uz nejste sami dva. Ma me rad,vazi si me za spoustu veci, rekl, ze hodne take zalezi na me,jak se ted budu chovat, ale na druhou stranu vim, ze kdyby si to nerozmyslela a neutla to ona,velmi rychle, trvalo to jen mesic, tak by tady asi nebyl...rekl: dej mi cas, ale jak zit s tim, ze v hlave uz nejsem ja?...chovam se laskyplne, prezivam jen proto, ze si za to v 80 % muzu sama...
Proc to utla, to nechci rozebirat, ale my dve se zname, o to horsi, co mi beha v hlave...
Nevim, jak on to zvladne, a jestli vubec lze,ji vypudit z hlavy uplne? Vratit se do toho laskyplneho souzneni na zacatku...Nevim, jak na to mam dlouho cekat...?
Takze, ta jistota u druheho neni nikdy jista...je to nebezpecne si s tim zahravat...

Na druhou stranu zacinam mit pocit, ze pokud ma cesta ma byt jina, tak bude...Je nam pres tricet, uz nejsem deti...Delam ted kvuli sve chybe maximum, na to jsem hrda, a kdyby to nevyslo, tak si alespon reknu, ze jsem proto udelala dost a tu moznou dalsi cestu meho zivota si nejak zacit razit sama...nastesti mam dite, to me dost drzi nad vodou...
Velmi to boli, ale verim,ze jsou daleko hruznejsi veci...to si stale rikam,a proto tu bolest drzim v jiste hladine...zkuste to take...

Dobrý den, mému synovi je...Jiřino, jsem v podstatě stejné situaci jako Váš syn a je pravda, že žádná jiná to nespraví. Našel jsem si nové aktivity a snažím se být činný (smutek ukládám do básní, vztek na sebe vybíjím v kapele), přesto jsem v prvních měsících úplně vypustil školu a bylo mi ukončeno studium z nedostatku kreditů a taky jsem byl dost nemocný a bez chuti k životu. Neuběhne hodina, kdy bych si na ni nevzpomněl a poprvé od ranných dětských let zase brečím (a často se mi pak uleví, tak jen ať to proudí). Pokoušel jsem se ji jakkoliv dostat zpět a jen jsem zhoršil situaci, nechce mě už ani vidět. Chystám se odjet do zahraničí, snad mě změna prostředí dostane do jiné nálady.

Už jsem sem psal před pár měsíci, můžete si to přečíst. Od té doby se to jen zhoršilo. Zkusil jsem jinou, ale musel jsem to vzdát, akorát jsem viděl zpětně další a další věci, který jsem tak miloval a který žádná jiná nemá. Nemá cenu se přemáhat, tohle se prostě musí protrpět a ve společnosti to jde nejlépe.

Nevím, jaký byl důvod rozchodu v jeho případě, ale jediný, co může a musí udělat, je vykašlat se na to, vzít si z toho co nejvíc kladů a hlavně poučení.

Ahoj, se svým partnerem jsem přes tři roky.. Není to zrovna nejdelší doba, ale jsem s ním od 15let. Jemu je 28. Rozumíme si ve většině věcech maximálně, smějeme se spolu, bavíme se.. Ale já ho už celý poslední rok nemiluji. On mě ale ano a hodně, nepřipustí si, že bych s ním v budoucnu nebyla. Do teď jsem řešila jen to, abych po rozchodu netrpěla já, a to hlavně kvůli tomu, že jsem na něj zvyklá, na vše okolo něj. Trávíme spolu skoro každý večer, noc, víkendy, dovolené. V ničem není problém, máme i spoustu společných přátel. Za poslední dobu jsem si ale i připustila, že bych i tohle všechno možná dokázala opustit. Jinak řečeno-nechci se zakopat s někým, koho nemiluji, hlavně ve svém věku a to i přesto, že je mezi námi jinak vše v pořádku. Ale teď už řeším jen jeho. Jak on by rozchod vzal, vůbec nic netuší, chovám se normálně, ale vím, že bych mu tím strašně ublížila, má se mnou spjaté všechno, plánuje bydlení.. Já si chci ale také ještě něco užít, chvíli bych chtěla být určitě sama, užít si volnost, bavit se jinak, za nějakou dobu bych si třeba někoho našla, takže mě i láká poznat něco zase nového. Možná mi jen chybí vetší zájem o mě, vím, že ten by byl u nového partnera určitě větší, ale pak by to mohlo zase dopadnout úplně stejně. Proto nevím, co mám dělat. Nevím, jestli mám brát větší ohledy na něj nebo na sebe, když mezi námi vše jinak klape. Díky předem za nějakou radu, ráda bych věděla i názory jiných.. Kamarádi samozřejmě poradí, ale berou vše z pohledu tak, jak nás oba znají, což mi moc nepomůže. Díky, M.

Ahojte. Chodil jsem se svou přítelkyní přes tři roky. Začali jsme spolu, když jí bylo 15 a mě 23. Pravda je, že zezačátku jsem na ni byl hodný, milý, pozorný. Tohle mi říkala, i mamce. Sem tam jsme se nepohodli, jednou jsem už toho měl dost a chtěl se rozejít. Pak ale přišla hrozivá rána. Přítelkyně otěhotněla. Já dítě nechtěl, ona ano, protože má jisté zdravotní problémy a těhotenství bylo spíše zázrak. Podotýkám, že oba dva jsme před naším vztahem sexuálním životem nežili. Chtěl jsem se k tomu všemu postavit jako chlap a zůstal jsem s ní. Vztah začal fungovat tak, že přes týden jsme byly každý doma a ona k nám chodila na celý víkend. Já osobně jsem hrozně stydlivý a dělá mi velký problém jít třeba i na wc na návštěvě. Malý se narodil, život šel dál. Jako miminka jsem si ho sice moc nevšímal, ale staral jsem se o něj.. Zamiloval jsem si ho, až "začal chodit". Ale zároveň se mezi mnou a přítelkyní udělala jistá zeď. Byla čistě z mé strany, přítelkyně mě milovala a moc, já jsem ji měl naopak pouze rád. Nechoval jsem se k ní správně, říká, že sem byl sobec a podobně. Teď s odstupem času si to uvědomuju a lituju toho. Kluk má dva a půl roku. Začali jsme spolu plánovat budoucnost. Přítelkyně chtěla bydlet sama, tak jsem jednoho dne koupil s rodičema pozemek a začlo se bourat, kreslit plány a vyřizovat stavební povolení, hypotéka. Přítelkyně měla velkou radost. Přišlo pár hádek + moje nesmyslné chování a přítelkyně řekla dost, jdu pryč. Odešla. Naštvání mě vydrželo den, druhý den na mě přišla depka, přestal jsem jíst, nešlo to. nespal jsem. Zašel jsem si pro malého, chodil s ním na vycházky a snažil se přítelkyni nějak přemluvit. Povídali jsme si, pobrečeli si, ale říkala mi, že to chce čas, že to trápení trvalo moc dlouho. Já se do ní hrozně zamiloval. Tak jsem ji pokaždé přinesl kytku a podobně. Snažil jsem se jí přesvědčit, že sem se změnil. Po 14 nekonečných a probděných dnech a nocích polevila a já k ní šel na víkend. Hned první noc jsme se začali líbat a pomilovali se. V noci jsme se vzbudili a pomilovali se znovu. Druhou noc taky a začal jsem k ní chodit pravidelně každou noc. Choval jsem se co nejlépe a klapalo to. Sem tam mi přišlo, že mě nemá ráda, ale pak se vše změnilo a bylo to super. Nádherný vztah. Krásné milování a všechno. Nicméně stereotyp. Práce, na barák a k přítelkyni spat. O víkendu pracuje, tak jsme se taky nikam nedostali. Začli jsme se bavit o druhém miminku, že až se zabydlíme, tak by mohlo být..A jednou mi řekla, že pojede na 4 dny za kamarádkou pryč. Tak jsem si řekl, dobrý, budu jí chybět.. Poslední noc, krásné milování. Odjela, komunikace nebyla ideální, ale neměla kredit, tak mě to sice mrzelo, ale vstřebal jsem to. Předposlední noc před příjezdem jsem ji napsal hezkou romantickou sms na dobrou noc, odeslala z netu, že je to překrásné, že posílá moc pusinek a že zítra. A zítra, dva dny před Valentýnem a v den jejích 19tých narozenin mě oznámila, že ke mě nic necítí, že sice chvilkově mě milovala, ale že se přetvářela a že dál už se přetvářet nemůže.. Mám pocit, že se snaží osamostatnět.. Já ji hrozně miluji, nechci ji ztratit, navrhl jsem ji poradnu, ale nechce, zeptal se jí, jestli by si mě někdy nechtěla vzít, že jsou spolu s malým ti, se kterýma chci strávit zbytek života, ale řekla mi, že jí teď svatba nic neříká. Že ale o ní už uvažovala taky.. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, abych ji získal? Aby se do mě zamilovala.. Někam ji pozvat, pobavit se, zatancovat a třeba se něco zlomí, nebo jen čekat? Opět nejím, nespim, brečím a trpím.. Držím se jen díky představě, že to bude dobrý, že se vrátí...

Děkuji všem za rady....To chce pořádnou partu a odjet někam pryč, kde mu jí nebude nic přopomínat.. Nebo pořádně zaměstnat prací...prostě si najít něco na co se zase může upnout..

Chtěla v listopadu, abych u...Nikdy to nebude jen tvoje chyba, není blíženec? Taky jsem byla na začátku hrozná borkyně a bylo mi všechno jedno. Myslela jsem si totiž, že se mnou nikdy nerozejde.Páč by pro mě udělal všechno... ale před pár dny mi vyrazil dech... :-( Takže až se o ní přestaneš zajímat, tak třeba pozná že jí chybíš...A když ne tak, tak to nestojí za to...na vztah musí být dva. Bohužel...

Já bych to snad ani nenazývala chybou.
Pokud muž chce jet k moři a žena na hory, není přece chyba, že každý jede kam chce.

Pavle,chyba ze skončeného vztahu není nikdy jen na straně Tvé,či partnerky,ale vždy se o to dělíme stejným dílem.Jsme přece 2.Na všechno.Na radost,na lásku,ale i na bolest.

Třeba jsi neudělal nic špatně, třeba jen nehledala takový vztah,jaký jsi ty nabízel.
Takže nemusí být chyba v tobě, zbytečně bych se tím netrápil, každá žena má v sobě něco okouzlujícího, jen je někdy třeba to v ní najít.

No a co jsi udělal? V prvním příspěvku jsi o tom nic nepsal...