Rozpory mezi mnou,mým přítelem a rodiči

Já si také myslím,že měsíc není dlouhá doba,nebo vážný vztah,ale když jsme spolu víc jak 9 měsíců,tal už by mohly Davida alespoň tolerovat... Já jsem druhou část mé "story" nebrala za podstatnou,ale někomu možná podstatná přijde... To je věc názoru a bez urážky!myslím i věku a hlavně zkušeností... Máma mi řikala,že by jí babička zabila,kdyby u ní měl přespat nějaký její tehdejší kluk,ale babička sama mi teď pomáhala ve všech směrech... Je pravda,že pro rodiče může být až zdrcující,když se jejich potomek rozejde s protějškem na ktrerého si hodně zvykli,ale myslím,že to může být stejné pro ně,jako bych se pohádala s kamarádkou,kterou oni tréž znali...

Zdenku, rodice muzou mit svuj nazor na kohokoliv jakykoliv a take ho muzou komukoliv sdelit (s citem), to jej jejich pravo. Treba kdybych byl Marketinym otcem, mel bych stejny nazor na Davida jako on. Ale nelibi se mi, kdyz vyuzivaji sve rodicovske prevahy a moci k tomu, aby ovlivnovali da se rici formou natlaku Marketu.Pokud si ma Marketa nabit usta, tak to musi udelat sama. Ridit se radami druhych proti vlastnimu presvedceni je podle me spatne a muze to mit negativni dopady na psychiku. Jina vec je poslouchat rady druhych, premyslet o nich a brat si z nich to co mi prijde rozumne.

A v okamžiku kdy bude plnoletá a po škole, tak se budu zabývat otázkou jejího vlastního bydlení, protože ja si panelákový byt nějak neumím představit pro společné sdílení - mám rád soukromí.

Musím se přiznat, že po dopsaní druhé části Tvé story (podle mého názoru dost podstatné)posunující problém někam jinam mohu konstatovat, že na některé věci se asi dívám podobně jako Tví rodiče. Má dcera mi také vyčítala, že moc nekomunikuji s jejími kluky. Jenže při třetím jsem jí řekl, že měsíc není pro mě vážná známost a že si nemíním pořád zvykat na nové a nové. Aniž bych obhajoval Tvé rodiče, je možné že se s Tvou první láskou hodně sblížili, zašli až za mez, za kterou nechtěli, poté co jsi se zamilovala do dalšího si nejsou jisti co od Tebe můžou v budoucnu očekávat. Pro srovnání: já mé dceři nebráním jezdit s jejím klukem na chatu ap., ale spaní u nás jsem nepovolil a návštěva u nás je omezena do 23.00 hod. Možná tvrdé, ale vycházíme s manželkou z našich zkušeností, měli jsme stejná omezení, "své" jsme si taky užili a nijak nás to nepoškodilo. A v okamžu

Máš pravdu,jsem zbytečně vztahovačná.Docela jsi mi to s tím usnadnil. Uvidim,jestli se to bude nějak dál vyvíjet,jestli v horší nebo lepší. Rodiče mi právě v tomhle problému s Andreou nahrávaj,tak mám asi trochu zkreslený představy...

Nejdriv to jednodussi - to ze David bydli s bejvalkou jsi vedela a tak to tak musis brat. Bejvalka je stejna jako kamaradka a jestli Ti vadi, ze pouzivaji neco Vaseho, tak to nejak vyres. Mne osobne nevadi, kdyz se v posteli povaluje kdokoliv, ale kdyby mi to vadilo, tak bych se nebal je pozadat o to, aby si sedli treba na zem.Tezsi vec jsou rodice. Je nespravedlive, ze k jednomu klukovi se chovaji jinak nez k druhymu a ty reci okolo se mi zdaji jenom jako vymluvy. Za nestastne povazuju to, ze Ti vycitaji, ze jsi se s Jirkou rozesla a v podstate oduvodnuji svoje chovani k Davidovi. Dalsi rozpor je mezi tim, ze Te presvedcuji, aby kluk jezdil za Tebou a ne Ty za nim, ale zaroven ho nechteji prijmout. Je jedno kdo za kym jezdi, David ma zazemi, ktere je pro oba privetive a tak ho prirozene vyuzivate. Pokud by takoveto prostredi vytvorili pro vas oba Tvoji rodice, tak by jste se nejspis navstevovali navzajem.Jako vzdy rodice svym chovanim poskozuji sami sebe - prichazeji o Tebe na vikendy a nemohou se delit o Tvoje stesti.

No jo je to těžké,když mi řekne matka,jak se má chovat k člověku,který je ji nesympatický a kterého v podstatě nesnáší... David je můj druhý vážný vztah a ještě před ním jsem chodila s Jirkou. S tím si matka velmi rozumněla a on dokonce mohl u nás spát a matka mu kupodivu podstrojovala... Jejím velkým argumentem je také to,že si nechce zvykat na dalšího kluka,když měla Jirku velmi ráda... Pak si prý najdu zas někoho jiného a ona o něj opět přijde. Prý jí mám seznámit až s mým budoucím manželem s kterým se bude ochotná bavit... Sice by jí prý velice mrzelo,kdyby to měl být David. Tohle je těžké rozhodnutí,věděz,zda se někdy vezmeme nebo ne. Teď mi říká,že jí to moc mrzí,když povolila Jirkovi,aby tu spal ale že si nepřeje aby tu byl ani David! To je těžký,když mi napoprvé povolí toho dost a potom zase vůbec nic. Je pro ní nepochopitelné,že za Davidem jezdím,že mu lezu do postele! Podle ní by to mělo být naopak,že kluk má chodit za holkou,ale to je podle mě stará škola. Tenhle problém asi nikdy nevyřeším,leda že bych se doopravdy odstěhovala,ale to relativně nejde,protože tu mám školu a bydlet u Davida by bylo hodně složité,protože má společný byt se svojí bývalou holkou,která má také jiného kluka,ale ten tam s nimi též nebydlí jako já... Je to spletitá situace a vc určitých situacích nevím kudy kam,protože komu by nevadila i ta skutečnost,že je v jednom bytě se svou starou... Jediné co mě uklidňuje je,že ana má kluka s kterým jsem mluvila a je celkem v pohodě... Koho by ale neštvalo,když si Andrea se svym klukem lehne na naší postel a koukaj na PC na filmy... Je to velký byt 4+1,takže každý pár tam máme svoje ložnice,ale my máme ve své na¨víc počítač.... Řekněte mi jestli to je normální,hlavně jestli jsem já normální???

Jsem ráda,že mohu přispět do diskuze.Také naše manželství začínalo prakticky od nuly,bez podpory rodičů,protože byli proti našemu sňatku a naše manželství se bohužel po 4 letech rozpadlo.Ne nadarmo se říká,že nedostatky dělají hádky.Dnes už jsem v letech tvojí maminky a na jednu stranu se jim nedivím,že mají o tebe strach,aby sis zbytečně nezkazila život.Někteří rodiče volí i dost drastické způsoby vydírání svých dětí.Já osobně bych ti radila toto.Kvůli rodičům se své lásky nevzdávej,ale ubezpeč je,že jsi zodpovědné děvče,že samozřejmě dokončíš školu,otevřeně mamince řekni,že se chráníš antikoncepcí a že ji ctíš jako svou matku,ale aby se rozpomněla na své mládí,kdy také byla zamilovaná a jak by jí asi bylo,kdyby její rodina takto do vztahu zasahovala.Že stejně nejlepší,co pro tebe teď můžou udělat,je nechat si lásku prožít a ty sama časem uvidíš,jak se vztah vyvine.Čím víc na tebe budou tlačit,tím víc si svou lásku budeš hájit.Ono co nevydrží-stejně za moc nestálo,ale na to si musí přijít každý sám.

Bojovat je těžký, ale těžší je hledat smír.Ještě mě napadla jeden způsob, který občas pomůže napravit patologické prvky chování ve vztazích (manipulaci považuju za patologický prvek). Spočívá to v tom, že se zeptáš, jak by se chovali rodičové v Tvé situaci, např. "Rozešla by ses s tatínkem jenom proto, že by Ti to Tvoji rodiče podsouvali?" Nebo: "Co bys dělala, kdyby Ti někdo z rodiny proti Tvé vůli zapíral?" Zkrátka zkusit je podívat se na to Tvýma očima.Boj by byl, kdyby jsi používala jejich zbraně (např. zapírala je před lidmi, kteří je volají). Takový stav se ale těžko urovnává.Podstatné podle mě je, aby byla vůle se dohodnout, aby rodiče respektovali Tvoji právo na volbu. Znal jsem podobný případ, kdy se holka nerozhodovala podle sebe, ale tak, aby "neubližovala" mamince. Maminka toho neskutečně zneužívala a byl to její způsob manipulace. Že nechceš opustit rodinu je v Tvém věku (teda jestli myslíš třeťák střední) rozumné, ale zkus si svoje přesvědčení nechat pro sebe a dát rodičům najevo, že problém je pro Tebe vážný a jsi ochotna ho vyřešit i za cenu osamostatnění. Pokud jsi ve třeťáku na vejšce, tak je to něco jiného. Ono vyskočení z hnízda mnohdy napraví vztahy mezi rodiči a potomky, byl to i můj případ.

Jsem ráda,že mám možnost si přečíst vaše názory a plně s vámi souhlasím! Je pravda že bojovat proti někomu,koho v duši miluji,je těžké... David mi sám říkal,že si myslí,že na něj žárlí a možná to bude taky částečná pravda... Když si dám všechny rady všech dohromady,tak z toho vyvozuju řešení,které by udělal podle vás asi každý... Musím rovnat na rovinu a neutápět se ve smutku.

Nestačí o problému jenom mluvit, ale domluvit se. Domluvit se na něčem, co budou obě strany dodržovat. A pokud to některá poruší, tak zmínit dohodu. Pokud se nedohodnete nebo, tak říci otevřeně rodičům, že nasazování na přítele Tě od nich odcizuje a je pro Tebe neúnosné, že tuto situaci budeš muset nějak vyřešit, např. osamostatněním. Buď zkrátka upřímná a pokud maminka na Tobě tolik lpí, že by Tvůj odchod těžko nesla, tak ať se nesnaží Ti život znepříjemňovat. Osobně bych jim jasně řekl, že pokud mě ještě jednou zapřou, tak udělam to co cítím jako adekvátní.

Nechci být pesimista, ale rozhovor bez odborníka nebude nic platný, pokud by rodiče byli přístupní argumentům, dávno by na ně přistoupili. A chápu že člověk nechce ranit své blízké - to vnímám jako největší paradox života:my můžeme být zraňováni, ale my nechceme "manipulátorům" ubližovat. A nejhorší je, když se tento manipulátor navenek chová jako nejmilejší osoba pod sluncem.

To je taky rozumné řešení. Mluvila jsem s nimi mnohokrát,ale marně a mám pocit,že zbytečně... Zkusim ale cokoliv. Díky moc

Zdravím Marktétu v její nelehké situaci. První můj názor je ten, že rozejít se s někým kvůli cizím názorům a tlakům nejonom že není spravné, ale může to mít značný vliv na Tvojí sebeúctu - taková věc se před sebou samým těžce obhajuje.Podle mě musíš vyřešit problém s neúnosným chováním rodičů a zároveň soucitem k mamince, který Ti brání se osamostatnit. Já osobně bych rodičům řekl, že nerespektování Tvého přítele narušuje vztah k nim a že Tě to mrzí. Že vztah s Davidem se bude vyvíjet podle Tebe a pokud ho nebudou respektovat, tak se zařídíš tak, aby život pro tebe byl přijatelný.

Mezi námi je rozdíl 8 let a já chodím do třeťáku.

Kolik ti je let a kolik tvému příteli?

Děkuji za radu,kterou jsem též již od svých starších starších přátel také několikrát dostala,ale pro mou matku by to bylo nepochopitelné a myslím,že by se z toho dokonce zhroutila... A na to jí mám tak ráda,že bych jí něco takového neudělala. Vždy jsem spíš tíhla k matce,protože otec byl už od mého narození "studený čumák". A měla jsem s ním mnoho dalšíéch neschodů... Možná že i ve svém klukovi hledám takzvaného "otce"... Je to těžké,protože jsem měla vždy jiné představy o svých rodičích a v poslédní době mi je neustále vyvrací. Věřila jsem,že nikdy nebudou soudit člověka za to čím je a kolik má peněz... Připomíná mi to dávnou dobu,kdy se brali lidé kvůli moci,majetku,náboženství,...,ale láska v tom žádnou roli nehrála... Přesto díky moc!

Někdy je každá rada drahá. Je zde několik diskuzí na podobné téma, např. - Věčný problém matka, kam jsem psal i mé problémy s rodiči. A to bych mohl být tvůj otec a vidíš, taky mám problém s rodiči. Na jedné straně je chápu - každý rodič si "plánuje" osud svého dítěte a je evidentní, že v Tvém případě se dost liší od jejich představ. Proto jsou schopni i z tvého pohledu špatných věcí - je to v podstatě zoufalství. V tomto případě existuje jediné řešení, osamostatnit se. Pokud tvé soužití s přítelem bude v pořádku, budeš spokojená a šťastná, hodní a moudří rodiče se s tím po nějaké době smíří, odpustí Ti a bude vše jak má být. Pokud tyto vlastnosti nemají, potom až do smrti někoho z vás (vím, že je to drsné vyjádření) to lepší nebude. nemohu posoudit, do jaké míry jsou jejich obavy oprávněné (někdy jsme my starší schopni člověka lépe odhadnout)nebo je to jen projev jejich zoufalství. I tak Ti přeji aby těchto starostí bylo co nejmíň.

Ahoj. Už to bude téměř rok co si nodokážu rozumně promluvit se svými rodiči. Před touto dobou jsem se seznámila docela komickým způsobem s mým přítelem a dá se říct,že jsme si padli do oka... Davida znala mnohem dříve i má starší sestra,která ho prý před nějakým časem "uháněla". Vzhledem k tomu,že nikdy nedokázela navázat bližší kontakt s nějakým partnerem,aniž by ho milovala... Měla jen v určitém duševním rozpoložení...danou "mechanickou záležitost". Ale to se pořád netýká mého problému. Jak jsem začala s Davidem chodit,moji rodiče ho ihned odsoudili,aniž by ho jakkoliv poznali. Už od začátku měli nejapné narážky a svými urážkami mě přiváděli do ůzkostné situace. Oba moji rodiče jsou vysokoškoláci a nedokážou přenést přes srdce,že David je jen vyučen na automechanika a není dostatečně zámožný... A i kdzž jsem jim nesčetněkrát vypravovala jeho dospívání,přesto mě i jeho nechápou! David vyrůstal u své babičky,protože rodiče měl rozvedené a jeho nevlastní otec ho psychicky i fyzicky týral. Neměl možnost dlouhodobě studovat a musel si jít vydělávat,protože babička byla chudá a stará a plně ho chápu,že ji nechtěl sám sebou zatěžovat a přudělávat problémy... Jemže moji rodiče jakoby tuto skutečnost pustili jedním uchem dovnitř a druhým zase ven... David nýní bydlí v Praze a já asi 50 km za Prahou,tudíž ho mám možnost vidět jen o víkend a to k němu jezdím a přespávám u něj. Je to jediná doba,kdy se vidíme,protože já studuji a on má své zaměstnéní... Jen tyto 2 hloupé dny mi rodiče vyčítají takovými způsoby,ze to překračuje hranice... Nemám je ráda,výužívám je,David je ratlík,ktérý mě má jen do postele... Všichni my tvrdí,že se ženu do záhuby,protože mi prý brání ve vzdělávání a zužuji si své okolí na jednoho člověka... Když mi volá,tvrdí mu nejrůznější výmluvy,aby mi ho nemuseli dát k telefonu... Jsem z toho nešťastná abyla bych ráda za jakoukoli opověď...