šéfka mne programově psychicky týrá

Já jsem z práce odešla po 2 leté "šikaně" ze strany nadřízené. Problémy v práci trpěl můj vztah a moje zdraví. Jsem v nové práci a nedá se to srovnat...'

Ahojky přikáním se k Sandře no myslím , že jste to neněla nechat dojít tak daleko a při prvním napadení si to s ni vyřikat s očí do očí i za cenu odchodu na uřadě by jste vydržela 2roky a možná i našla něco jiného no záleží na povaze já jsem taková bouřlivačka a musím se spíš kontrolovat takže pokud tu zabrousíte dejte vědět jak jste dopadla
Ps šéfem taky nemusí být věčně'

Lidi braňte se!!!Přece se nenecháte psychicky týrat!!Já bych ji řekla pravdu do očí co mě s..e,i kdyby mě to mělo stát místo.Mám svoji hrdost a nenechám si na sebe házet absolutní špínu!!Paní Danito ukažte ji,že jste silná žena!!Jste asi starší než ona a už z tohohle důvodu Vaše šéfová na tohle nemá právo!!Má asi nějaký komplex,který si ukájí na Vás!!Sice jste to psala v červnu,ale napište,jak jste dopadla...'

Dle mých zkušeností a pozorování jsou nejhorší šéfové ti, s kterými jsme si kdysi v pohodě tykali nebo se s nimi dokonce kamarádili. Prostě to nedělá dobrotu. Ve vztahu zaměstnanec - nadřízený musí prostě existovat odstup. Těžko se přijímá kritika (byť i neoprávněná) od někoho koho znáte kolikrát mnohem lépe než on sám sebe. On ví, že "víte" (npř. věci z jeho osobního života)a podvědomě se vás snaží shodit né-li se vás zbavit. Zřejmě se vás bojí více než vy jeho, aniž to tušíte.'

Nikdy v životě jsem nic podobného nezažila, až v ženském kolektivu. Vyřešila jsem to rázně podáním žaloby a stížností u zřizovatele. Rozvířila jsem stojaté, kalné vody v malém městě, ale vyhrála jsem! Nyní pracuji jako ředitelka a nedovolím aby se takové svinstvo opakovalo. Řeším to supervizí pracovníků. Držte se a pamatujte si, že nikdo nemá právo ponižovat toho druhého!!!!'

Něco podobného prožívám právě teď. Bojuji a chystám protiútok ale je to tak škodlivé na zdraví a deprimující, že vás absolutně chápu. Ještě se ozvu. Budu také svině, pokud mi síly vydrží.'

Jediná rada odejít, prožil jsem něco podobnýho, šéf se bál, že by mě mohli dát na jeho místo a podrážel, lhal,shazoval mě dával mi malý prémie a tak jsem odešel, místo mám mnohem lepší a teď jsem šéfem já.Byl to můj bývalý spolužák z VŠ, takže jsem to od něj nečekal .'

no to je typický mobing, hrůza... :-( podle mě je jediný řešení odchod - ať už na jiné místo, pokud se povede těsně před důchodem sehnat, nebo do předčasnýho důchodu. Já jsem prožila něco podobnýho - moje bývalá kamarádka se stala šéfovou a udělala jsem tu chybu, že jsem neodhadla její touhu po moci přesvědčení o neomylnosti, a řekla jsem jí jednou, že s ní nesouhlasím, a od té doby to jelo - tak jak to popisuješ. Byla jsem z toho taky úplně na dně, člověk čte, jak se má bránit, a šéfa žalovat, stěžovat si či co, ale já jsem na to sílu neměla... takže já jsem prostě hledala jiný místo a odešla. Nevydržela jsem to. Budu ti držet palce, ať to zvládneš!!!!!'

No to to nezávidím, v práci jsme měli šéfa kolem padesátky a ten si zasedl na jednu kolegyni a doslova ji psychicky týral, pracovala dobře a nikdo z nás nechápal, proč ji neustále shazuje a ponižuje.Jeden kolega s ní potom začal chodit a ten blbec se vozil i po něm. Vyřešili to odchodem, protože s ním se nedalo mluvit, byl to hajzl.Ale odcházet dva roky před důchodem je těžký, snad jedině do předčasnýho. Přijdeš o nějaké peníze ale zachováš si nervy a zdraví.Držím palce.'

I když mám jen dva roky do důchodu, a mám tedy už nějaké zkušenosti s různými šéfy, ta moje poslední je něco nepravděpodobného! Už z toho šílím, zvracím denně, hlava mne bolí, a neumím si poradit, jak z toho ven. Připadám si bezmocná proti ní, že nemáš šanci - má v rukou moc, moje peníze, a můj duševní stav.
Nesmírně mne ponižuje, nebo zcela ignoruje, řve - vulgárně, neustále mne shazuje, a přitom - dělám svou práci ráda, a dobře. to vím. Je jí 45, kdysi se se mnou velmi kamarádila, až moc, pak jsem onemocněla, a když jsem se vrátila zpět do práce, ani mně neodpověděla na pozdrav, a začalo to...
Nevdržím ty dva roky pracovat v takovm stresu, jak z toho ven? Být chvílu na nemocenské, chvílu v práci, to bych asi trpěla ještě víc. Můžete mně někdo poradit, co mám dělat????'