senioři v pečovatelských domech

Nechtěl jsem, musel jsem. Nic o tom nevím a tak se k tomu vlastně nemohu vyjadřovat. A taky s dovolením už nebudu. I kdybych měl donekonečna psát o počasí a o jídle. Blbé, ale bezpečné.

Do třetice všeho dobrého i zlého. Stručně.

Já jsem soběstačný, ale být s naší maminou samostatný by bylo nad lidské síly pro každého. A teď jsem to odskákal, že jsem to odseděl. V domově pro seniory.

Že by to doma nešlo. To říká Hlavní Technik. Nikdo jiný si to už nemyslí.

Pro mne už slunce dávno nesvítí.
Jeho zář mě vůbec nehřeje.
Louka je tu pustá, bez kvítí.
Všude jsou jen samé závěje.

A přesto pevně věřím tomu,
že se jednou vrátím domu.
Rodinný krb mě opět zahřeje.

A takto vidím svoji světlou budoucnost. Vy to víte taky, ale snažíte se tomu zamezit.

Tady mládí, zdraví a život nemají své místo. Tady vládne stáří, nemoc a smrt. A tak já, mladý, zdravý a živý, spočinul jsem v hrobě. Všude kolem samý nebožtík. A tak se musím jako mrtvý chovat, abych přežil. Aby mě nezastřelili.

A vůbec to není reklama,...Ale jenom trochu. :-)

Zdravím Vás do diskuze. S...A vůbec to není reklama, že? :-))

zajímaly by mě zkušenosti...Zdravím Vás do diskuze. S domovem pro seniory zkušenosti máme a musím říci, že jen ty nejlepší. Mám babičku ve Světě pro seniory v Krabčicích (www.svetproseniory.cz/podminky-prijeti/) a je zde spokojená. Má zajištěnou celodenní kompletní péči, je zabavena aktivitami a má kolem sebe přátele.

ale, on doma koupelnu nemá,...plně Vás chápu, také bych si rozmyslela, jestli nepřeruším kontakt. On už se nezmění, trápí Vás, možná si myslí, že máte pravdu, ale schválně to neudělá. Na poslední chvíli si chce dokázat, že jeho slovo platí a myslí si, že Vás donutí přistoupit na jeho názor.
A že je to zrovna hygiena, Myslím, že s ním máte problém i v názorech na jiné věci.

ale, on doma koupelnu nemá, šudlí se v lavoru,a do vany u nás nevleze. Odůvodní to tím, že je přece čistý, že se myl! Je velice svérázný a nesnese, aby mu kdokoli radil, nebo cokoli doporučil. Nechce nic měnit, je tak zvyklý a jak říká - vy, vy jste móóóc chytří. Abyste se neposrali. Tak co máme dělat?

Veverko,tak to je hrozný,že se neumíte o toho člověka postarat,právě proto,že to potřebuje. Když vám doma smrdí,tak si ho vykoupejte a třeba i v tom domově,když by jste se štítili potom do té vany vlézt.Tak mu pohrozte,že pokud se neumyje,tak boužel k vám nepůjde,protože je cítit špínou a hotovo. Buď se umyje,nebo ať si je tam kde doteďka.))Já vím o čem mluvím,protože v takovém domově pracuji jako ošetřovatelka,tak vím jak jsou lidi cítit,když se neumyjí. Ale od toho jsme tady my,abychom jim pomohli.

to musíte být pěkná rodina....mýlíte se, on žádnou pomoc nechce, on je úplně soběstačný, zcela zdravý - nebere žádné léky , ale má velmi špatné hygienické návyky.Odmítá praní prádla.Tvrdí, že si pere sám! dnešní prášky prý jsou tak účinné, že stačí namočit do vody, nechat chvíli stát, pak vymáchat a usušit. Nepřála bych ti vidět jeho ruce - zažraná špína, jak ho donutit, aby se umyl?

Jednoho devadesátiletého seniora máme v rodině, smrdí stuchlinou, nevyprané obleční, po použití záchodu se neumývá, když ho napomenem, řekne, že se nikdy neumýval a umývat se nebude. Fůůůůůj! Bereme si ho domů 1x ročně na pár hodin, pak musíme všechno na co sahal umýt savem a větrat dva dny. Odmítá měnit svoje zvyky, a hledá skulinku, u koho by mohl zakotvit. Může se někdo divit, že ho ve své domácnosti nechcem? Po poslední návštěvě jsme se rozhodli, že už ho nikdy k nám nepřivezem a raději navštívíme nějakou lepší hospodu a posedíme u jídla a u kafíčka. Jeho dmomov nejde navštívit, z toho smradu by se člověk udusil.

Dobrý den. Provádím výzkum ke zjištění kvality domácí péče o seniory. Dovoluji si zúčastněné požádat o vyplnění dotazníku na adrese http://kvalita-domacich-sluzeb-pro-seniory.vyplnto.cz. Děkuji za spolupráci.

JE TO MAKAČKA!

Jejda... to jsou zážitky... Nejvíc mě zaujal příspěvek od Honzy, nad některými pasážemi jsem se vyloženě zasmála. Ovšem do té chvíle, než se nad nimi člověk zamyslí a uvědomí si, že, ač to vypadá úsměvně, zažít to... těžko říct, jak bych reagovala. Proto smekám před každým, který pracuje se seniory. Vím, že to musí být náročná práce a už teď vím, že já bych jí asi vykonávat nemohla. :-)

Taky jsem dělal "pečovatele"
No, záleží hodně na lidech. Někteří vidí svůj stav realisticky, ale jiní jsou opravdu, no, nepříjemní jak kudlanka v pr***:)
Pounámky o páchnoucím mléku a ostatním jídle taky tak nějak znám. Bohužel, můžou to být symptomy demence stejně tak dobře jako nesmyslné stařecké zlosti na ty mladší.
No, naučil jsem se to pouštět hlavou zleva doprava a ven:) Nakonec,když jdete někomu vyměnit ložní prádlo,nebo roznášíte stravu, nemáte čas se s ním moc vybavovat.
Ale na co si vzpomínám jako na nejhorší, byly návštěvy různých agentů dementů ze sekt a sdružení za nějaký zdravý život a rozum a tak. A obchodníků s nesmyslama:)
Protože to vedlo k obrovským konfliktům. Ty OmegaTricium nebo tak nějak tam spustily opravdovou konspirační válku. Nějakej ten agent tam tajně rozdal vymyšlenej seznam otravných látek , kde bylo, že omega3 je ve skutečnosti botulin. No, není to tak. Můžete si svoje sardinky baštit dál a třeba lopatou:) Shodou okolností je podobný název rybího tuku a krycí název bojového nerovového plynu z Vietnamu:) No, byla tam vdova po někom z války. Přijela sem ze zahraničí užívat si levné české zdravotní péče. Jako hodně emigrantů, divili by jste se, mimochodem, asi nebude ta péče až tak špatná:)....Co ta s tím za pomoci Internetu, známých v USA a balších babek z domova udělaly, to bych Vám nepřál zažít:(
Ti obchodníci s plastovejma ježečkama a postříbřenejma nesmyslama škodili zase jinak, tahali ze seniorů, kterým už to nemyslelo dvakrát rychle,veškerý peníze, co jim dávala rodina na přilepšenou. A tajně jim prodávali chlast a kuřivo, jednou kvůli tomu byl i požár:(

Myslím, že bychom měli rozlišit Domovy důchodců /dnes Domovy pro seniory/ a Domovy s pečovatelskou službou.
Ty druhé jsou pro klienty celkem soběstačné, kteří jsou schopni chůze případně manžele, kde se jeden částečně postará o druhého, jsou tam malé bytové jednotky, většinou je zajišťován jen oběd, jinak si vaří a nakupují sami, mohou tam mít svůj nábytek. Zdravotní služba je zajištěná jen přes den, nebývá tam sestra noční.Úklid, praní je většinou za úhradu, podle zdravotního stavu.
Tak zvané domovy důchodců jsou pro lidi /nejen seniory/, kteří se o sebe sami postarat nedovedou, potřebují celodenní péči a zdravotní dozor.
Tam je v mnoha případech nevýhoda umístění ve starých objektech, kde jsou pokoje pro několik současně. Je zajišťováno celodenně jídlo, hygienická péče, péče o šatstvo a prádlo, drobné nákupy, zdravotní sestry jsou tam celých 24 hodin, praktický lékař má ordinační hodiny přímo v domově. Většinou tam bývá i stálá rehabilitační sestra /sestry/ a různě vybavené rehabilitační pracoviště. Tam je možno najít
samozřejmě i těžce nemocné, jak fyzicky, tak psychicky, jak píše Honza. Podezřívání, krádeže /předpokládám domnělé/ patří např. k obrazu pokročilé mozkové sklerózy nebo psychiatrických nemocí.
Obecně - u nás jsou oba druhy domovů, vždycky jsem při návštěvě domova důchodců měla pocit jakési domáckosti, dá-li se to tak říct. Nikdy jsem nezaslechla, že by někdo z perzonálu na obyvatele křičel. Ale to už je záležitos vedení a vrchní sestry. Je umění pospojovat nějak starší lidi, kteří se nikdy předtím třeba neznali a teď musí žít těsně vedle sebe tak, aby to fungovalo. Ale jde to.
Jen bych dodala, že u nás chodí do obou domovů děti ze škol i ze ZUŠky několikrát za rok, zvláště před vánocemi, bývají tam i
výstavky.

Dělal jsem taky v domově s pečovatelskou.
Zkušenosti blbé, člověk se mohl přerazit a ti staří nevěděli, co by kde by a ještě nás všechny docela hrubě hodnotili. Nejblbější byly poznámky, že my jako Havlova generace už nežijeme pod útlakem a neumíme za to být vděční,ale oni si to všechno vyžrali, aby my jsme měli tu svobodu...nebo něco vtom stylu. Zejména staří pedagogové na to byli mistři. Nejhorší bylo, když se denně někomu něco ztrácelo a občas to řešila policie, aby se ten důležitej krám nakonec našel někde zastlaný za polštářem. No, nejhorší..Byly vlastně ještě horší věci, když někteří psali obžaloby o tom, jak se na nich dělají testy pro farmaceutický firmy, protože nedostávají ty samý prášky jak ten vedle se stejnou bolestí. Mě teda vytočily už ty hloupé, strašně jedovaté poznámky o páchnoucím mléku a másle, které by nežralo ani prase, na chlebě, která je jako podrážka wermachtu:). Nebo nesmyslné poznámky o humánní likvidaci seniorů additivy v kaši z ovesných vloček. Já jsem tam ty Omega 3 kyseliny nepřidal, ani nešel hrabat do popelnic obal, abych měl proč nadávat. Tak jsem přesně nepochopil, proč si to musím u jedný takový bývalý doktorky vždycky vyžrat až do dna.
No, nebyli takoví všichni. Ale můžu říct, je to opravdu síla. Hlídat bandu ukarjinských kopáčů je proti tomu balada.

Já jsem zase rok dělala v Domově důchodců, kde byly postiženi Alzheimerovou chorobou. Ze začátku jsem myslela, že odtamtud uteču. Pracovala jsem tam jen jako admin. pracovnice, takže s lidma jsem byla ve styku jen na chodbě. Každý den, jsem procházela chodbou, kde byli lidé v tom nejhorším stádiu, takže to tam šíleně smrdělo močí, až se mi zvedal žaludek. Ale postupem času, jsem si na to začala zvykat.
Co se týče personálu...tak se někteří k těm lidem chovali jako ke zvířatům a to právě proto, že věděli, že si neumí říct o pomoc či si někomu stěžovat. Jednou jsem tam také zažila, že je tam jeden ošetřovatel mlátil. Ihned jsme to zdělili ředitelce a ta ho vyhodila. Jenže mezi sestrama jsem byla největší bonzák a že mlátil lidi, bylo podle nich správné. Samozřejmě, že se tam našli i vyjímky, které se k lidem chovali moc pěkně, ale těch bylo vážně mooooc málo.
Já a má kolegyně, jsme si ty lidi brali do "kavárny", která se nacházela v DD, aby aspoň na chvilku vypadli z toho příšerného oddělení. Nechtěli se ani vracet.
Nedokázali už ani rozpoznat svou rodinu, ale nás vždy poznali a přivítali s otevřenou náručí.
Prac. smlouva mi zkončila již v říjnu a už teď se mi po těch lidech moc stýská.
Takže na závěř - záleží zrovna na jaký DD narazíte, neříkám, že to takhle chodí v každém zařízení, ale napsala jsem pouze svou zkušenost.

Moje babička je v domově důchodců už tři čtvrtě roku. Personál si chválí, že se o ni dobře starají, ale má pořád konflikty se spolubydlícími... Ale ona byla celý život takový vlk samotář, tak se nedivím. Někteří obyvatelé jsou psych. narušení, jiní vysloveně zlí, ale jsou tam i normální. Byla na tom už zdravotně špatně, tak stálou péči potřebuje. Podle mého názoru tam ale mají strašně málo prostoru a soukromí...