Sexualni zneuzivani v detstvi

Myslím, že každý člověk který prožil nějakou situaci ji prožil právě tak jak ji prožil a nikdo jiný by ji necítil zcela stejně, každý člověk je jiný a každého určitý prožitek zasáhne jinde a jinak. Chápu Tě Belineo, byl to Tvůj malý anonymní krůček, popsalas své problémy a čekalas pochopení někoho, věděla bys, že v tom nejsi sama. Mám úplně jiné problémy než Ty a ocitla jsem často až na dně sil a možností a trvalo mi dlouho než jsem pochopila, že jen sama v sobě musím hledat cestu ven, abych mohla jít dál, protože co člověk to názor a žádný z nich nemůže dokonale pochopit právě ten Tvůj vnitřní chaos, který v sobě probíráš. Budu Ti moc držet palce, abys i Ty dokázala vymyslet svou cestu ven.

Myslím, že jsem omylem vymazala odpověď, tak se pokusím napsat znovu.Možná by jsi chtěla slyšet, že na to zapomeneš. jenže skutečnost je taková, že ne. To, co potkalo tebe, potkalo i mě. byla jsem dítě a dnes je mi 40. Je mi líto, ale musíš v sobě najít " vnitřní sílu". Pokud si o tom chceš popovídat, dej vědět. já jsem až do svých 35let mlčela a byla to jedna z nejhorších věcí, co jsem pro sebe mohla udělat.

Ptala jsem se tě, jak je to dlouho, protože tvoje pocity velice dobře znám. Byla jsem dítě, dnes jsem dost dospělá, je mi téměř 40 a to, co se ti stalo, tě bude, bohužel, provázet celý život. Pokud si o tom chceš promluvit, což je asi to nejdůležitější a já jsem to mnoho let neudělala, dej vědět.Jinak ti přeji mnoho vnitřní síly.

Belineo, já bych k tomu ještě ráda dodala: To, že se ti tohle stalo, NENÍ TVOJE VINA! Nemůžeš za to ty. Myslím, že je důležité si to uvědomit. Hodně štěstí.

Belineo, v prvé řadě nebuď smutná a nešťastná a nenech se otrávit odpověďmi,že sem nemáš psát.Každý si sem přece může napsat svůj problém a buď dostane odpovědi chytré nebo méně chytré, a záleží na něm, co si z toho vybere.Ale k tvému problému-to, co se ti stalo je hrozné a už to nejde vrátit, avšak chci se tě zeptat, ví o tom ještě někdo z tvých blízkých např. matka?Pokud ne, svěř se s tím vším někomu, komu opravdu důvěřuješ.Já na tvém místě bych pak vyhledala nějakou starší hodnou lékařku-a jistě se taková ve tvém okolí najde, a je jedno z jakého oboru-a té bych sdělila své trápení, protože si myslím, že bez odborné pomoci již tvé problémy řešit nelze.HLAVNĚ se nevzdávej, vše se dá řešit, ale v prvé řadě MUSÍŠ chtít ty-bez toho to prostě nejde.Takže hlavu vzhůru a nic nevzdávej!!!

Holka holka, SAMO SE NIKDY NIC NESPRAVI! Musis se snazit, neco pro sebe udelat, starat se o sebe, najit si terapeuta, sverit se. Je to na par let.... Ale stoji to za to. Takze jestli dal zustanes trcet ve sve giganticke sebelitosti, NIC SE NEZMENI A BUDE HUR, ver mi! Takze chces nebo nechces se sebou neco udelat?! Je to jen a jen na tobe!!!

Mas pravdu. Nemam tu co delat. Je mi lito, ze jsem otravovala. To jsem opravdu nechtela jen jsem hledala nekoho co ma stejne zazitky a taky je mi zle.Hledal jsem zpusob jak si pomoci bez toho aniz by to nekdo vedel. Jeste jednou je mi lito. Sbohem

Pokud si nechces nechat si pomoci a pokud nemas silu to nekomu rict, pak se utrapis k smrti a pokud je tohle, co chces, pak nechapu, proc tady vubec pises? Bud chces pomoct nebo ne. Veskerou nabizenou pomoc zavrhujes. To znamena, ze pomoc nechces, pak opravdu nechapu proc tady pises? Nejak mi unika smysl? Cekas radu, ale zaroven kazdou zavrhnes. Nejsi jedina komu se takova hnusarna stala, ale ani posledni. Myslis, ze kazdy to resi takhle? Neresi, tak proc ty ano? Proc se za kazdou cenu utvrzujes v tom, co tady pises? Nepripoustis si jinou moznost, jinou volbu. Jediny kdo ti muze pomoci jsi ty sama. Bud ches, nebo nechces. Rozhodnou se musis ty.

Ja vim Bily kruh bezpeci, Elektra.... mam to vsechno nastudovane, ale zacina to tim nekomu to rict a ja nechci. Bojim se, ze jakmile to jednou nekomu priznam uz to tam bude stale. Obcas na to nemyslim a ja nechci o ty okamziky prijit.Takhle na netu je to jako povidat si sama se sebou:-) Zit s nekym? To nemuzu. Jde o to, ze ja chlapy z duse nenavidim, vlastne mi vadi i muj otec;-(. Jsem na ne neuveritelne hnusna pokud se o neco pokusi. Vim, ze je to v kazdem z nich a tak je jenom sleduji, kdy se projevi.Jo chci si nechat lhat. Lzu si a vsem kolem mne cely zivot a jinak uz to ani neumim.Nekdy si premyslim jaka bych byla bez neho. Mozna bych byla stejna. Mozna je pro mne proste snazsi na nej vsechno hazet, nez si pripustit, ze on za to nemuze, ze je to ve me. Boze, ted se v tom vazne placam. Nemuzu spat. Rano se probudim kolem 4 a rikam si, zase dalsi hnusny den prede mnou. Proc proste nemuzu usnout a uz se neprobudit? Ne nechci spachat sebevrazdu. Neudelala bych to mame. Vim, ze ji i tak ublizuji ale ona proste nepochopi, ze beze mne by ji bylo lepe:-(

Belineo, bude to dobré, jen s tím musíš začít něco dělat. Sama vidíš, že je to stále živé, že to pracuje, že to v tobě stále přetrvává. Dětské vědomí je velmi jemné a všechny "důležité" zážitky si pamatuje a ukládá velmi hluboko. Pak se to najednou vynoří, ani nevíš jak. Nech si od někoho pomoct, skutečně. Není ostuda, že to nezvládneš sama. Horší bude, když se tím necháš ubít. Vydržela jsi jako dítě hodně, jako dospělá vydržíš i to, že si necháš pomoct a vyřešíš to. A je na světě spousta lidí, kteří ti rádi pomůžou.

Dokud si nenajdes tolerantniho partnera, ktery bude schopen si o tom s tebou promluvit, vyslechnout te a ty budes schopna se mu s tim postupne sverit a dokud nezacnes zase sexualne zit s nekym koho budes milovat, pak na to neprestanes myslet do konce sveho zivota. A to, ze bys rada od nekoho slysela, ze to bude dobre, je sice pekne, nicmene chces si nechat lhat? Jsou veci, na ktere nelze zapomenout, pouze je utlumit, odsunout do pozadi, ale k tomu jeste nekoho potrebujes. Sama to nezvladnes ani, kdybs ses rozkrajela.Je sice pochopitelne, ze mas ke klukum a k sexu odpor, nicmene je to pouze psychicka prekazka, blok, se kterym se musis vyporadat a skoncovat, ale znova opakuji, ze sama to asi nezvladnes.

Zkus kontaktovat nějakou organizaci, např. Bílý kruh bezpečí, tam Ti poradí přesně co dělat, aby ses s tím nějak mohla vyrovnat něbo něco, prožila jsi hnusné věci. Ze strany toho pána jde o trestný čin.

Riko, prestal mi to delat kdyz mi bylo asi 11. Potom to nejakou dobu slo a najednou to na mne vytahl znova v 16 a ja rekla ne a nic se od te doby nestalo. Jen to obcas zkousi po telefonu- k nemu domu uz nechodim nikdy sama.Zalezi na tom jak je to dlouho? Mne se zda, ze se to jen cim dal tim vic zhorsuje. Ted je mi 21 a citim se snad uplne nejhur

No Smajlinko, to jsi mne moc nepotesila. Chtela bych slyset, ze to bude dobre. Nevadi mi, ze nejsem schopna jakehokoliv kontaktu s kluky. Stejne jsem deti nikdy nechtela. Jen bych chtela slyset, ze na to prestanu stale myslet...

Jak je to dlouho, co se ti to stalo?

Belineo, asi nejde, kdyby šlo, tak už jsi to dávno udělala a necítíš se hůř a hůř. Je spousta cest, kterými se můžeš vydat, záleží na tobě, k čemu směřuješ a tíhneš... někdo vyhledá psychologa, někdo zkouší homeopatii, návraty do minulosti současného i minulých životů... záleží jen na tobě, čemu věříš. Ale začni hned, dokud k tomu máš ještě sílu. Věř mi!

Ahoj. Zajimalo by mne jestli to nekdo z vas taky zazil a hlavne jak jste se s tim vyrovnali - jestli to vubec jde;-( Mne to delal deda. Nikdy jsem to nikomu nerekla a ani nehodlam. Citim se hur a hur. Jde si nejak pomoci sama?