Je mi smutno

A víte, co je zvláštní. Vůbec se necítím jako svobodná. Mám pořád manžela, mám, sice v trochu jiné formě, ale mám. Pořád se považuju za vadnou ženu, pořád je mým manželem. A přitom naše manželství nebylo až tak idylické, ale nakonec které je? A pak najednou konec, mozek to nebere, nechápe.

Už téměř rok

S. a můžu se zeptat, jak je to dlouho ?

Děkuji děvčata. Není to až tak moc čerstvé, ale stále bolestivé, tak moc bolestivé. Pracuji v administrativě, moje další povinnosti a koníčky mě sice vyplní den až do večera, ale ta prázdnota je pořád se mnou.Někdy se dá snést a někdy uhodí takovou silou jako by se to stalo včera. Nejvíce bolí to, že se osud nedá zvrátit, že se nedá vrátit čas a že už nikdy mu neřeknu to, co jsem nestihla říct, to že jsem mu víc nenaslouchala, že jsem se občas na něj utrhla a ani to, že mu nemůžu říct jak moc mě chybí, jak moc je mě po něm smutno.

Ahojky ,moc ráda bych Ti pomohla ,tak si s tebou mohu dopisovat ,jestli budeš chtít !!! Mám taky již odrostlé děti ,Martina a Petru a už mám taky dvouletého vnoučka! Je to naše zlatíčko a máme s ním opravdu všechny volné chvilky vyplněné !! Pracuji ve výzkumném ústavu ,jako technička a je to práce ,která je moc zajímavá a baví mě !! Tak jsem se tě tak trochu představila a teď mě napiš něco o sobě ty !!! Měj se moc hezky a přeji Hezký zbytek dne !!! Ahojky

Ahojky ,moc ráda bych Ti pomohla ,tak si s tebou mohu dopisovat ,jestli budeš chtít !!! Mám taky již odrostlé děti ,Martina a Petru a už mám taky dvouletého vnoučka! Je to naše zlatíčko a máme s ním opravdu všechny volné chvilky vyplněné !! Pracuji ve výzkumném ústavu ,jako technička a je to práce ,která je moc zajímavá a baví mě !! Tak jsem se tě tak trochu představila a teď mě napiš něco o sobě ty !!! Měj se moc hezky a přeji Hezký zbytek dne !!! Ahojky

Ahoj smutná!Je to moc smutné,že ti(promiň to tykání) zemřel manžel.Asi je to ještě dost čerstvé,proto je bolest tak silná.Uvidíš,časem se to částečně upraví..chce to jen čas.Mé babičce před rokem taky zemřel manžel,s kterým byla celý život.Jestli máš už vnoučata,určitě ti alespoň částečně tu ztrátu nahradí..ja vím,je to moc těžké.V životě nastanou chvíle,které neuvěřitelně bolí.Někdo nemá ani ty děti a je úplně sám.Určitě si časem najdeš nějaké koníčky a částečně se s tím vyrovnáš.Jestli chceš o tom psát,občas tu budu a kouknu sem.Napiš třeba,co právě děláš a jak se cítíš.Pěkný den.

Jsem sama. Manžel zemřel a já se s tím nedokážu vyrovnat. Děti už mají své rodiny, navštěvují mě opravdu často, ale smutek a bolest přetrvává.

Smutná,proč jsisama? Rozešla jsi se s přítelem? Napiš víc,probereme to. Bude ti líp uvidíš.

Přečetla jsem si pár vašich příspěvků. Už nějakou dobu jsem sama a ten smutek a opuštěnost jsou tak hmatatelný, tak zlý a tolik, tolik to bolí. Několkrát denně si v plně uvědomuji tu hrůzu - jsi už SAMA,SAMA bez ohledu na to, kolik lidí je kolem tebe. Ta bolest je často tak nesnesitelná. Musela jsem to někomu aspon napsat.

Zrovna jsem dočetla knížku Kam se poděl můj sýr?? a tam je jedna zajímavá myšlenka...Vždy je lepší zkusit něco než nedělat nic...Co bys udělal, Jackie, kdyby ses nebál??? Strach je tu od toho, abys ho překonal...A výsledek může být nečekaný - pozitivně nečekaný!! Takže přestaň sedět a být smutný a začni jednat, přesně jak ti tu radí, najdi sizpůsob, jak se s ní vidět, povídat, protože evidentně se ti moc líbí, a to je krásný, snad ten nejkrásnější začátek něčeho, čemu se říká ... láska....:-) Držím palce!!!

Jackie,musíš jí o svých citech říci. Je docela možné,že ti je opětuje. Třeba si na tebe v duchu taky myslí. Musíš udělat ten závažný krok a najít ji. Třeba přes tvého otčíma. Pokud budeš jenom pořád smutný,nic se na vašem vztahu nezmění.Jsi asi velmi citlivý a nesmělý kluk a to je pěkné a čisté. Budu na tebe myslet..

ahoj Jackie ja ti poradim tak si zjisti nejak na ni telefon nebo e mail a napis ji ;)

Je mi smutno, ale tak, jak mi ještě nikdy nebylo. Vždycky jsem se dokázal se vším vyrovnat, ale teďka-teďka neím co mám dělat. Nikdy mě holky moc nezajímali a nikdy jsem nechápal ty, u kterých holky tvoří většinu života. Jednoho dne si otčímův kamarád našel přítelkyni a ten s ní a s jejími dětmi přišel za námi na koupaliště (za mnou a otčímem) a její dcera se mi líbila. Teprvě toho dne jsem poznal, že právě ona je ta pravá, ale nedokázal jsem jí to říct. Před holkama se stydím a nevím, jak se v takovýchto situacích chovat. Když už jsem se, ale překonal, že jí to řeknu, tak poslední den, kdy jsme se měli vidět něpřišli. Byli tu na prázdninách a dneska se vraceli domu. A právě při tom mi začala být smutno. Bojím se, že už jí nikdy neuvidím, ikdyž by měla zase přijet. Když na ní myslím, nebo o ní slyším, je mi smutno, že skoro brečím (a mě jen tak něco nerozbrečí). Ještě nikdy jsem necítil, to co cítím k ní. Co mám dělat, aby nademnou neustále nevítězil smutek? Pravda, trochu se mi ulevilo, když jsem to psal, ale nesutále jsem velmi smutný.

Eli - každý má jiné názory a postoje...stejně jako já ty nebo kdokoliv....takže i jednání bude odlišné, ale ne špatné nebo nesprávné...ve stejné situaci udělají dva lidé naprosto něco jiného...tajně užívat si můžeš, ale za čas převládnou city. Taky jsem se snažila svého muže milovat, a to bez někoho dalšího, nebyl žádný další...a přesto jsem se několik let přemlouvala s ním být...

Tak jsem si říkala jak jsem smutná , ale po přečtení těchto příspěvků bych měla být úplně v pohodě. Jsem vdaná , miluju jiného už jsem se to snažila řešit tak, že jsem všechno vyklopila doma. Manžel mi nevěřil, až když jsem mu to zopakovala snad popáté tak uvěřil, šel do hospody , opil se a pak se vrátil, prosil mě , že se změní , že půjdem na večeři, bude se věnovat více rodině. Já jsem byla kamenná, že ne , byla jsem ráda, že jsem to dokázala říct,a on brečel. Já podotýkám, že jsem mu nezahla s tím dotyčným jsem nespala. Jen cítím v srdci, že přišel do mého života další důležitý člověk. Já jsem se mu už neozvala, tak nějak jde čas a s manželem jsme spolu, spíme spolu samozřejmě, mám pocit, že přilnul ke mě ještě víc, ale já cítím strašné prázdno, snažím se mého muže znova milovat ,ale nějak to nejde. Myslím na toho druhého a je mi strašně smutno a tak se trápím a užírám smutkem.Už mi radily kamarádky , jedna jako co že mám ze života ať si tajně užívám a druhá zas , že mám být ráda za záchranu manželství.A já? Nic stagnuju a čekám kdy se vzpamatuju. Myslím ,že nemám daleko na PL.

no, že jsem toho příjemnějšího ale napsala, že...:-))tak třeba příště.

Magdi, trochu něco o mně...jsem rozvedená, se svěma rošťáky a jednou dospělou samostatnou holčičkou...Nooo, je větší než já, ale pořád je to moje holčička...Klukům je 10 a 12 let, a mně něco málo přes 40. Kopanců bylo tolik, že vlastně nevím, kde začít, tak raději o něčem příjemném...Ono na to smutné pak řečmi dojdem...Trochu se mi ten život zkomplikoval, protože mám velké potíže s bývalým manželem...neplatí výživné, vzal mi klíče od společného domu a zdržuje jeho prodej, takže nám na něj skočili exekutoři....S tím se vezou další problémy, třeba takové, že není něco včas zaplacené, no jasně, protože na to už nemám...Kluci jedou na výlet....a já se stydím, když z peněženky doluju poslední drobný...Jenže jem člověk, který nelpí na majetku a materiální problémy tak nějak zvládá, občas brigáda, občas pomůžou rodiče...Ale co je pro mě důležité, jsou vztahové otázky. Myslela jsem si, že rozvodem moje špatné dny takřka skončí, ale to co bylo před rozvodem a po něm, mě docela vzalo.... Ex se choval jako psychopat, ještě teď mám husí kůži, když s ním mám jen promluvit. Když jsem se před časem, v době rozvodu, ptala na tísňové lince, klasifikovali jeho jednání jako psychické týrání..Něco z toho se dokonce objevilo i v rozsudku. Za dobu trvání manželství se mu povedlo mě odstřihnout ode všech známých a také od mých rodičů...Normální manipulátor. Hodně smutno mi tedy je zrovna z takových věcí...Takže Lyly, nejsi sama, kdo je tak trochu uzavřený, sám u telky...SÁM.....máš tu výhodu, že kamarádky nějaké v tvém životě jsou... Já jsem se raději odstěhovala od manžela, a tak se vracím zpátky na místa, kde jsem nějaké známé a kamarádky měla..Jsem uzavřená do sebe, mimo jiné i proto, že jsem si začala slibovat něco od vztahu, který se tvořil, který rostl....a nic... Zkrátka jsem se zamilovala, chtěla s tím dotyčným strávit b áječný čas....ale nějak to nedopadlo...A to přesně jsou ty věci, které mě hodně ovlivňují a pro které bych dala život...Pro něj a pro život s ním...Je těžké tu všechno napsat v jednom příspěvku, ale není těžké uhodnout, že ten smutek v srdíčku je a jen tak se ho člověk nezbaví.Tak se holky zatím mějte, a pište... ať je nám míň smutno...:-)

ahojky,myslím že smutno je snad každému,hlavně jak je sám a nechce být sám..určitě chápete jak to myslím..mě je smutno jak jsem sama,myslím že kamarádek mám dost ale nechci je otravovat že zrovna mám čas a je mi nějak divně že chci si jít sednout a jen tak pokecat..ono jak děti byli malé tak jsem čas strávila s něma ale ted jsou trochu odrostlé a každý má kamaráda a mě je blbé je přemlouvat aby šli třeba semnou k vodě protože je venku krásně a já sedím u telky,zrovna jako ted..je mi 37 a ráda něco podnikám..

Ahoj ,jsem z Ostravy , jsem vdána je mi taky někdy smutno tvoje psání mě zajalo , napíš více, kolik je ti ,jsi vdána ,maš dětí ,a co za kopance jsi udělala , já jich taky udělala dost v životě ale o tom ten život je ,co bys mé dělali když bude vše ok , ten život bude nudný ,já si myslím že žadní nema pravo radit tomu druhému , muže říct svůj názor a nic víc ,ty bud si to vezmeš k srdci , a nebo si uděláš po svém mě taky radily jo poslouchala jsem ale stejnak jsem udělala si po svém ,že nezvládáš situace , to přeci není že musíš, sice nevim o co jde, napíš mi ahoj