Je mi smutno

nejsem v Dubaji, jsem doma. Šla jsem po dovolené do práce a byl to fofr, tak mi na PC moc času nezbylo. Chlapcům jsem oznámila, že jestli chtějí mít uvařeno, že umyjí nádobí, no, koukali, ale párkrát nádobí umyli. Bylo to v kuchyni na ploutve, měli z toho dobrodružství spoustu zážitků k vyprávění mezi sebou. Mám dojem, že manžel snad čte tuto diskusi, šel do sebe. Držte mi palce, ať to vydrží. Pa

Marie,nejsi uz nekde v Dubaji na plazi,ze se neozyvas???

Paní Marie, je mi líto, že máte doma tolik problémů s chlapy :-( Nejvíc mě našťouchlo, že vás nechají vařit v nedodělané kuchyni, kde je navíc zima! Víte, co bych udělala? Přestala bych vařit, dokud by kuchyň nebyla hotová! A odjela bych někam na dovolenou. Proč ne k moři? Ať si chlapi poradí s jídlem, s nepořádkem, se vším. Musí pochopit, že máte svou cenu, že nejste jejich uklízečka a kuchařka. Nebyla byste vůbec první, kdo by to takhle udělal. Dokonce jsem viděla TV inscenaci na podobné téma, natočenou ještě za totality, obětavou maminu hrála I. Janžurová. Četla jsem váš příspěvek včera, ale pořád na vás musím myslet, tak jsem napsala svůj názor. Mějte se, prosím vás, líp, než dosud, držím vám palce!

tim hodne spolecneho nemyslim zajmy,pratele atd-spis finance,deti,...

Jeste jedna vec je ta,ze jsem si vzdycky rikala,ze pokud prestanu byt ve vztahu stastna,tak proste a jednoduse odejdu a vida!Neni to tak jednoduche,lide maji po letech toho vice spolecneho,nez by se zdalo a chce to vsechno nejen nejprve dobre naplanovat ale pak to jeste zvladnout a vetsinou to neni jednoduche psychicky...

Marie-take by mi pomohlo rameno,ale vzdy,kdyz je mi zle,najednou jsem sama,jak kul v plote...Je zvlastni,kolik clovek najde kolem sebe lidi,kdyz je silny,stastny a zdravy....Kdyz je tomu naopak,shledavam,ze musim byt sama sobe nejlepsim pritelem...

ano, ale právě v době, kdy mi není hej, je fajn mít rameno, kde najdu oporu a když to není, tak musím hledat jinde, ne zrovna rameno, ale alespoň slovo útěchy .........

Je to tak, ze všeho se nakonec musíš Petro dostat sama. Možná má někdo to štěstí, že má partnera natolik empatického, že co dává jemu, taky dostává. Bude to ale malé procento žen, protože ti empatičtí pánové dělají takové hlouposti, že se zamilují do potvory.Je to tak....moje zkušenost stokrát ověřená...

Někdy člověku není do smíchu, ale musí se zakousnout a vydržet. Nikdo neví jestli bude líp, ale zkuste být spokojení sami se sebou. Je mi 26 a taky jsem neměla nejlehčí cestuživotem. Mamka byla přes 10 let závislá na alkoholu, ale teď naštěstí vypadá, že se z toho dostala. S přítelem je mi dobře, ale jako všude je to někdy na prd, neumí moc dávat najevo city a kolikrát jsem byla úplně na dně z mamky a on mi nedokázal pomoct. Ale člověk se z toho musí prokousat a vidět to lepší. Vždyck může být líp, ale nebudu si stěžovat.

No ted na zacatku roku uz nemuzu najit 2 veci, na kterych mi zalezi, sem sice trosku bolderar, ale z pokoje se jentak neztrati, to hezky ten zas. rok zacina!

Vřele zdravím všechny Snowbordisty a Lyžaře,máme objednaný zájezd do Francouzských alp do střediska Les Trois Vallées ( http://www.les3vallees.com/ ) v termínu 16.1.-25.1.09. Uvolnila se nám tři místa (z 8-lůžkového apartmánu) a potřebujeme je zaplnit alespoň z části. Hledáme především mladé lidi, protože sami jsme také mladí a hodláme si to tam patřičně užít. Ubytování máme zarezervované v nedávno postavené luxusní Les Chalet du Soleil*** ( http://www.chaletsdusoleil.com/gb/menuires ), která je nadstandartně vybavené za velmi zajímavé zaváděcí ceny. Cena zájezdu je 10 990,- a zahrnuje vše krom jídla. Na případné slevě je možné se dohodnout. Pokud máš jakýkoli dotaz nebo by jsi chtěl zažít nezpomenutelné hory se skipasem na 600km sjezdovek v největším evropském středisku, tak nás neváhej kontaktovat na mailu: partylisty"email.cz nebo na telefonu: 736 138 498. Podrobné informace o středisku, ubytování nalezneš také na adrese: http://mountains.pantheonprague.eu !Horám zdar!Vojta

Já sem taky sama,každej někoho má a já tvrdnu doma sama je mi 26. Přitom všichni v mém věku se jdou někam bavit. Většina přátel co mám, jsou už zpárovaný a já abych nebyla celej víkend sama doma tak radši jedu k našim do menšího města jen abych nebyla sama..achjo..tak jestli je na tom někdo stejně i v mojím věku tak si založíme klub zoufalců.. :-))

Marku,za chvíli zase zapadneš do normálního koloběhu života.Přijedou spolužáci a zase se vše vrátí do starých kolejí.Vím,že pro studenta je každá kačka dobrá,ale peníze nejsou všechno. Hod to za hlavu a poctivě nevydělané nikomu štěstí nepřinesou...držím ti pěsti,jsi dobrý kluk,myslím na tebe a prosím tě nevzdávej to,uvidíš,že štěstí na tebe teprve čeká,,,vím toto určitě!!!

Delam jen blbosti, brouzdam po netu, nedokazi dlouho se ucit. Nevidim v tom perspektivu, rikam si, ze vse je zbytecne, nic se mi stejne nepodarilo, nic sem nedokazal.Stesti sem mel jen v tom, ze me parkrat neprejelo neco, jinak moc ne, doufam, ze lonskej rok se uz nikdy nebude opakovat, prisel sem o 130000, poznal sem nektere hodne spatne lidi.I kdyz ted smutnim, 8. ledna tomu bude rok, co sem odlital na pul roku do zahranici, ach jak ja tam byl stastny, nez sem se mel vratit?

Yoss, jen urazi a ponizuje, Natura a Granvin, nikdy mi nic zleho neudelali, neponizili me, nemam proti nim nic.A kdyz ste sami na kolejich, ostatni sou doma nebo u rodin, kterou vy nemate, napr. ja sem cca od 22. na kolejich sam, psycholog vam asi sotva o pulnoci pomuze, takze vypsat je nekdy opodstatnene, navic tu ctete nazory vice stran, tudis...Me samota ubiji, rad bych se nekomu rozdal, ale nemam komu.

Marie: A co sex. zivot?

Děkuji za příspěvky. U nás je problém v manželově padesátce. Tím rokem, kdy oslavil padesáté narozeniny, se z něho stal jiný člověk. Do té doby pohoda, říkala jsem, že je to moje nejlepší kamarádka a také byl. Pak, asi měl dojem, že mu něco v mládí uteklo, se začal oblíkat jako náš syn, poslouchat hudbu stejnou, jako on, nechal si oholit hlavu a ještě s hrůzou čekám, kdy přijde s tetováním na rameni a oholenýma nohama. Takhle komplet je to pousmáníhodné, říká mi, že jsem směšná, když tlumím rádio... Ze dne na den žiju s jiným člověkem. Jediná oblast, kde zatím nejsou problémy, jsou finance. Bez problémů dáváme všechny peníze na jednu hromadu. Jinak vše je v kopru. Já mám doma další směnu, manžel si čte, nebo rejdí na PC. Z pracovních důvodů jsme žili několik let víkendovým manželstvím a všechny problémy s výchovou dětí a organizací domácnosti jsem řešila sama levou zadní. Byla jsem mladší, měla jsem více energie, byla jsem hlavně spokojená a to bylo asi to nejdůležitější. Manžela dříve rodina zajímala, alespoň se ptal. Dnes neví nic, co se v rodině děje. Myslím si, že ani ho to nezajímá, aby náhodou po něm někdo nechtěl řešit nějaký problém a to by mu ubralo čas pro něho samotného. Stal se z něj pokrytecký sobec, který si sám sobě lže, že je vše v pořádku. Máme domek na hypotéku, což je, mimochodem, větší pouto, než láska, kde je šíleně práce. Zde jsem narazila poprvé, moje teze byla udělat vše nyní, abychom měli pohodlné bydlení v relativním pohodlí a pak si budeme užívat, manžel si práci šetří, aby mu zbyla, on si bude užívat teď, práce počká, tu za něj nikdo neudělá. Dříve býval pracovitý, měli jsme chalupu, tak tam nešlo předstírat pilnost, to by bylo hned vidět. A teď? Za co vezmu, to mi zůstane v ruce, ale nikdo nepozná, jaké úsilí musím vyvinout než jen třeba uvařím, kuchyň nemáme, jen takový koutek, kde je to jak venku, tam se netopí, odevšad tam fouká. Když si stěžuju, že vařit nebudu, tak furt něco mám a jestli chci ještě něco. Diskutovat se u nás o ničem nedá, manžel se hned urazí a několik dní na nás nikoho nemluví. Podezřívám ho, že si hledá záminku, aby se mohl urazit a mohl si v klidu číst, nebo lajdat po internetu, či jinde. Už mě nebaví na něco si hrát a něco předstírat. Rodiče už nemám, příbuzné daleko, sem jsme se přistěhovali před nedávnem, je to maličká vesnice. Do práce jezdím denně do Prahy přes 30 km, když přijedu domů, jsem ráda, že si na chvíli sednu a už začne kolotoč. Už jsem šla taky do revolty, když chcete uvařit, umejete nádobí, berou to jako hru, když byl u nás největší bordel, tak někdo neočekávaně přijel, měl cestu na Prahu, tak se prostě zastavil. No, trapas až na půdu. Velice těžko snáším okolo sebe nepořádek a vždycky jsem nevydržela a prostě vše udělala. Ano, je to moje chyba, ale pro tu chvíli bylo pro mne menší zlo to udělat, než překládat nepořádek po stole, abych si měla kam postavit hrneček.Na víkend za náma jezdí vnučka a hambou bych se propadla přijmout je v takovém nepořádku a nic pro ně nepřipravit. Kamarádky mám přes půl republiky ty, kterým můžu říct, jak to u nás je, ale také je nechci obtěžovat svýma problémama, každý má dost svých, proč na ně nabalovat ještě ty moje. Občas si vezmu auto a jedu do Prahy do nákupní zony procournout obchody, ale už ani tohle mě nebaví, když vím, co mě čeká, až přijedu domů. Jsem ráda, že se můžu svěřit takhle anonymně, svěřená starost je poloviční, někdo přidá radu, nebo slůvko útěchy a je hned líp. Díky.

Jinak jsem vylezla ze sprchy a on od stolu(kterej je za rohem-prej-"dobry vecer"Normalne jsem se tak lekla,az se mi rozklepaly ruce.Ted tady drepi a vzdycha,nebo si drbe palici-proste porad ma nejaky problemy,ale ja uz nemam chut se ani ptat...

no,bodet!!!To je rec!!!Az deti povyrostou,budu delat totez...Co je to za zivot,smutnit v koute a jeste kvuli nekomu,kdo vas ma "nekde"...Ja se taky obetuju rodine az moc a zjistila jsem,ze ten muj si ze me dela akorat tak hadr na podlahu...A jeste si mysli,kdo vi,co neni...

Maruš kup si pejska a šupky venčit,potkáš nové lidi,a chlapi co máš doma tolik neobskakuj,mají to za samozřejmost.V létě odlet´s kamarádkou alespon´na 2týdny k moři,a vůbec začni se věnovat taky sobě-chodit cvičit,solárko,vínečko s kámoškami aj.Uvidíš doma změnu,já to už tak začala praktikovat.