smutny pribeh mladeho dievcata...

Lauro, promiň, nečetla jsem to teď celé, zaujala mě poslední část, že se chceš čistit ovocem. Chci tě varovat.To je špatný přístup. Nejdřív je potřeba očistit si duši, až budeš vyrovnanější, začni s tělem - ale pomalu, proboha!!! Dokud nebudeš víc v pohodě, je zbytečné tělo stresovat čištěním a zdravou stravou. Je to po ně jen další zátěž a stres. Mluvím z vlastní zkušenosti. Co psycholog, psychiatr?Začni prosím nejdřív psychikou Lauro!!! Opačně to nejde, věř mi. Čištění by mělo probíhat pozvolna, tvoje tělo na to není zvyklé, mohla by sis přivodit šílené tělesné reakce a problémy a bylo by ti ještě hůř.Nedělej se svým tělem žádné pokusy, vymstilo by se ti to - prostuduj si informace o půstu (nejlepší způsob čištění těla), nepreferuj jednu potravinu (ovoce), vše pomalu, v klidu pozvolna a informovaně. Zdravá strava není o tom, že se budeš hlídat, jestli jíš pětkrát denně tolik a tolik jídla, ale že si budeš vybírat kvalitní potraviny a budeš sledovat své tělo, co a kolik potřebuje. A hlavně budeš psychicky v lepším stavu. Život a jídlo není o hlídání se.To že ti tvoje tělo říká, že potřebuje takovou šílenost jako je téměř týden na ovoci je hloupost, je to pro něj nezdravá zátěž, to si říkáš ty sama. Chci ti pomoct radou, sama jsem si prošla roky "čištění a zdravé stravy" kvůli zdraví a tak vím, co má smysl a co ne. Jestli to bereš jako odhováraní, je mi líto, pomoc není jenom přitakávání.

lauro pořiď si pejska, bude tě mít rád takovou jaká jsi a ty díky němu poznáš, že jsi dobrý a hezký člověk. Člověk je nešťastný když necítí lásku a nemá ji ani komu dát.

Při čtení tvého dopisu,pociťuji rozmanité emoce,které začínají soucitem,neboť mám pocit,že v tvé rodině si svůj život žije každý sám.Chybí ti láska,zájem,povzbuzení od těch nejbližších,hlavně od mužských členů rodiny.Proto není divu,že se plácáš v problémech,které popisuješ a jako způsob řešení volíš alkohol,drogy,stravovací extrémy.Jsi natolik inteligentntní,že si sama uvědomuješ,že tato cesta správná není.Psychology odmítáš a čekáš,že ti někdo poradí,jak dál,což nelze.Jediný člověk,který ti může pomoci,jsi ty sama!!Bude to dost těžké,vzhledem k tomu,že se nemáš moc ráda,stále čekáš až zhubneš/ ikdyž nevím,jakou máš váhu/,že bude všechno jiné,lepší,ideální:=((Vzhledem k tvému věku,nemá cenu psát,že se jedná o silně nezralý názor.Závěr tvého dopisu,mě trochu popudil.Přesto oceňuji,že zde svou panovačnost přiznáváš.Tvé dětství asi nebylo ideální,ale zase ne tak hrozné,aby ses "rochnila"v problémech,řešila je už zmiňovanými způsoby a nesnažila se změnit,dokonce vydírala své okolí zmiňováním o sebevraždě.Každý by se měl alespoň snažit změnit to,co jde,najít na sobě něco pěkného a zkusit se ke svému okolí chovat láskyplně sama a neuzavírat se do sebe.

ani neviem ako mam zacat tento pribeh..dajme tomu, ze sa volam Laura, budem mat takmer 19 rokov..a som psychicky na dne..rozmyslam preco a kedy sa to asi cele zacalo..a ked tak nad tym rozmyslam, zistujem, ze vlastne cely zivot som bola asi trochu ""ina""..najhorsie je si to priznat..do 10tich rokov mojho zivota bolo vsetko este ako tak v poriadku,..ved som bola iba dieta..aj ked i vtedy som sa dost casto za seba hanbila a podcenovala som sa..bola som skor ticha, ustrachana, doma rozmaznana..pamatam si ked mi mama kupila cervene kratasy a kratke polovicne tricko, hanbila som sa v tom vyjst na ulicu lebo som si pripadala srasne tucna (mala som asi 9 rokov, moje bmi bolo v norme)..a tak som si zila dalej,pomaly prichadzala puberta..v 12tich som mala anorexiu,ku doktorke som nesla,""vyliecila"" ma mama..prerastlo to do nenormalnej pazravosti striedanej s dietami..vzdy som si hovorila, ako sa tesim na to ked schudnem a budem moct konecne naplno zit..som velky perfekcionalista, aspon co sa tohoto tyka tak urcite..viem to..neprinieslo mi to nic dobre, robim pravy opak toho co chcem a co viem ze by som mala robit..kazdy den si hovorim, ze od zajtra zacnem, o mesiac uz budem chudsia a zmeni sa moj pohlad na svet..kazdy den cakam na ten okamih..nemozem ist nakupovat (ved o mesiac,dva by mi to uz bolo velke), nemozem sa sustredit absolutne na nic, nedokazem si vychutnat svoj zivot, stale cakam , kedy pride to obdobie ktore som si vysnivala,planujem si ake to bude krasne a ako velmi sa na to tesim,zit bez komplexov, pocuvat chvaly ako som opeknela,ziskat sebavedomie..je to tak daleko, ze ak sa mi ten sen nesplni, skor ci neskor si siahnem na zivot..premyslam o tom coraz intenzivnejsie, nenachadzam zmysel v tomto zivote..som tu absolutne nepotrebna..s rodinou mam iba formalny vztah.brat ma v detsve bil( to boli take detske normalne bitky, no horsie bolo ze ma aj s jeho kamaratmi ohovaral, podcenoval, smiali sa mi ako sa obliekam- cakala som kym schudnem a nedokazala som sa dovtedy pekne obliect, je to tak doteraz,navyse sme boli velmi chudobni)..sestra je odomna o osem rokov starsia, ona mala vzdy svoj zivot a ja svoj, navyse moja ticha zakomplexovana osoba mi zakazuje s niekym komunikovat, vyhybam sa rodinnych oslavam, sedim cele dni zavreta v izbe, nedokazem ist medzi ludi..s bratom, ktory je odomna o pat rokov starsi sa vlastne nerozpravam vobec, povieme si ahoj a to je asi vsetko, on pride do mojej izby ked potrebuje ist na pc, vtedy ja idem prec..on ani ocino mi este nikdy nezablahozelali k narodeninam ani k meninam, ked som bola tieto prazdniny na brigade v zahranici, sms k meninam mi prisla iba od mamy a od kamaratky..ked som prisla po takmer troch mesiacoch domov, tak ani ziadne objatie, nic, iba ze ahoj, kolko som zarobila, co som im kupila..rozpravali sme sa cca 10 minut, potom som isla do izby a zavrela sa tam.. a zase to iste..moj vztah s mamou je asi da sa povedat najlepsi, no od mojich 13tich robi v zahranici, dva tyzden je tam dva doma..tak som sa vlastne v obdobi puberty od nej viac vzdialila, nemame rovnake nazory, nemam moc rada jej povahu( vzdy musi mat pravdu a vsetko srasne zvelicuje, je dost velky pesimista, zivotom casto skusana, nestara sa o seba), vzdy chcela pre nas to najlepsie tak nam nakupuje vela sladkosti, nemusim upratovat, neviem ani varit, von mozem byt dokedy chcem, dokonca vie, ze fajcim a je jej to akosi jedno, ze to je moj zivot, moja vec..chodim na gympel a tento rok maturujem, len je tu jedna zaujimava vec..vzdy som mavala dobre znamky, ale ja akosi nic neviem..nic si nepamatam z toho, co sa naucim, asi preto ze sa ucim akosi mechanicky a nenachadzam medzi vecami suvislosti..musim sa vsetko ucit odslova doslova, ako basnicku a neviem vlastne co som sa to naucila a preco, neviem to povedat svojimi slovami.po pismoke to ihned zabudnem, akokeby sa moja hlava chcela toho zbavit. mama povedala ze mam ist na taku vysku ktora by ma bavila, lenze mna nebavi nic,mam tendenciu vsetko skatulkovat a skola znamena pre mna povinnosti, ktore ?emam rada..mna bavi sediet doma a prejedat sa, vzdy sa tesim ked pridem zo skoly domov, nemozem vydrzat medzi ludmi, trasie ma, boli ma hlava, je to strasny pocit,.posledne tri mesiace nechodim vobec von..dovod?cez leto som na brigade v zahranici schudla, svet bol krasny ale som sa tam aj dost nestastne zamilovala, svet sa zrutil, prisla som domov, no nikto ma nepochvalil ako som pekne schudla, teda aspon nie ti, od ktorych som to ocakavala najviac..zacala som sa prejedat,zacalo to v septembri a trva dodnes, tieto tri mesiace su najstrasnejsie v mojom zivote,pribrala som 10 kg, nemam co nosit, nedokazem ist nakupovat, hanbim sa za seba, hanbim sa vysjst z domu, skola je pre mna teror lebo su tam ludia, pekni, dokonali, s cielmi v zivote, dobrymi priatelmi,stastnou rodinou, jedniencny,obdivovani, chodia sa stale niekam zabavat..kedysi som cez vikendy chodievala von a kazdy piatok sa poriadne opila, niekedy aj zhulila, to bolo aspon male odreagovanie pre mna..ja ked som opita tak som zevraj strasne zlata,mila,sialena,zhovorciva,zevraj som uplne iny clovek.lenze opijat sa kazdy viekdn nie je riesenie.chalana som nikdy nemala,boli nejake pokusy no nikdy to nevydrzalo viac ako tri dni..mam v hlave vpisane, nezmazatelne vsugerovane ze pokial neschudnem tak si chalana nezasluizm a bodka..toto sa nezmeni, pokial ja naozaj neschudnem a nezacnem so sebou nieco robit..trpim nespavostou, vzdy kazdu noc preplacem pri pomalych pesnickam..niekedy, ked som nervozna tak msuim buchat do steny,mam chut vsetko rozbit, vytoci ma aj malickost..som si viac nez ista, ze pokial nezacnem so sebou nieco robit, narodi sa mi postihnute dieta. viem presne povedat, ako kto dopadne, ako sa bude jeho zivot vyvijat a neviem , kde sa tato vlastnost vo mne berie..dvakrat som brala kuru na akne (mala som ho v strasnej podobe,tvar, chrbat, hrud..) zvanu roaccutanne, kto tento liek pozna tak vie o co ide..velmi silny na pecen,ja som do tychto liekov rok a pol pila kazdy vyikend aj castejsie tvrdy alkohol..som casto chora, trochu sa ochladi a ja som medzi orvymi, co ochoreju..avsak moc sa neliecim, hovorim si,ked schudnem, vsetko bude az ked schudnem, teraz predsa nemozem lezat v posteli, ved by som pribrala atd..ani zo skoly nemozem vymeskat, ja nie som schopna naucit sa potom vela uciva naraz, lebo sa neviem ucit, vsetko iba ako basnicky..lpreco vam to vsetko pisem?lebo uz nevlazdem dalej takto zit, ja viem co je zle,ako by som to mohla zmenit no nemam dostatok sil uskutocnit to,..uz je to v takom stadiu, ze sama to nedokazem..trva to uz strasne dlho, ja davam tomu este rok a ak sa mi nepodari splnit moj sen, tak si uz urcite neico spravim, zblaznim sa alebo nedajboze niekomu ublizim..no nedokazem uz zit, takto nie..iba prezivam, nechapem tento svet,ludi, to ze clovek musi makat od rana do vecera aby mal za co zit..je to strasne..cchela by som byt zviera a spravats a prirodzene, neriesit modu, druhy jedla, vzdelanie, prosto len tak jednoducho zit..kto mo chce odporucit navstivit psychologa, nemusi ani pisat, ja viem ze by som mala ale ja to nidky neurobim, uz mi to radili na viacerych strankach, ale NIKTO MA NIKDY NEPRINUTI!!!.nedokazem sa vyrozpravat nikomu blizkemu, nie este psychologovi, ktori si za to bude pytat odomna peniaze a bude ma dopovat liekmi..NIE!!..to mi radsej napiste ake lieky a kolko by som mala zjest,ked chcem zomriet..bojim sa totiz noza, zbran doma nemame, chcem smrt pri ktorej nemusim vidiet krv ale chcem ist na istotu takze tie lieky su najlepsie riesenie, len neviem ake a kolko..hladala som anonymne psychologicke poradne na internete, lenze oni ziadaju za to peniaze..ano, zas tento sprosty svet!!vsetko je za peniaze!!!som z toho nervozna, zase musim stale dupkat nohou, kludne neposedim..som strasne tvrdohlava, tak ked si nieco zmyslim tak to uz inak pre mna nebude..dalsia zla vlastnost, bohuzial...preto ak sa tu najde niekto, kto sa vyzna v tomto probleme a mysli si, ze by mi pomohol a podporoval ma, tak nech odpise..hladam ciste srdce a nezistnu pomoc, za ktoru si nikto nebude pytat peniaze..niekoho, kto to bude robit jednoducho preto ze chce a zaujima ho to..niekoho, kto mi pmooze a bude ma pdoporovat..este som chcela dodat, ze ked drzim diety alebo lepsie povedane ked sa nestravujem nezdravo, tak sa citim vyborne, zacnu prevladat pocity stastia, idem aj na hodinku von..no moja zrdava strava vydrzi maximalne styri dni, nie viac..moj organizmus je urcite zatazeny jedmi, stresmi, ma toho vela,,musim ho ocistit chcem zacat zajtra jest iba ovocie, pti vela vody, precistit sa..toto vydrzat mozno 4-6 dni a potom sa zacat trvalo zdravo stravovat, patkrat denne atd..nechcem aby ma tu od tohto niekto odhovaral, ale aby ma v tom niekto podporil..mozno si myslite ze byt 4-6 dni na ovoci a vode je nezdrave, ale moje telo mi hovori ze to potrebuje po takom zasahu, aky posledne roky malo..preto prispevky, ktore to budu odvrhovat, ignorujem.. a ludi, ktori budu chciet pomoct, s obdivom prijimam.neskor mozno emaily.