Soc.Fobie, obsese, PP, GUP, arachnofobie, deprese, uzkosti, vse dohromady, je to k preziti?

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti

John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257

Martina:
Ano, obvodní lékař může předepsat slabší antidepresiva, např. skupinu SSRI, kam patří Cipralex, Zoloft, apod. Silná antidepresiva jsou v kompetenci psychiatra.
Záleží na míře potíží, jsou-li ale těžší, je lepší kontaktovat psychiatrii.

Dobré odpoledne Všem, mám dotaz, může antidepresiva předepsat i obvodní lékař, nebo se pro ně výhradně musí zajít k psychiatrovi?

No jo, mam panicku poruchu,uzkost, agarofobiu, mensiu depresiu, chronicku unavu, asi hypochondriu som zavisla na internete aj nakupovani no parada a nejako sa pretlkam, ale veru rada by som nasla riesenie uz

Vlasti,to co popisuješ jsem zažívala taky. Můj průběh byl stejný jako u tebe. Od psychologa k psychiatrovi a užívám zase Cipralex. je to v podstatě to samé. Jen ho beru asi 3měsíc,ale cítím se dobře jako ty. Člověk dnes opravdu nemusí trpět. ahoj

ahoj všichni,i mě potkala tato nemoc,před 10 lety a myslela jsem si že umřu.Nebojte si zajít k psychologovi,mě moc pomohl.Řekla mi že mám nechat strach at přijde,on v tobě chvilku zustane a zase odejde.Hlavně se neuzavírejte doma,to je pak začarovaný kruh,jděte ven.Psycholožka mě potom poslala k psychiatričce a ta mi napsala lék CITALEC.ze začátku to bylo těžký ale po 4 týdnech se mi začal stav zlepšovat a dnes/beru lék 4 roky/je mi dobře.moje stavy se mi moc zlepšily,pocituji klid a spokojenost.taky mě někdy přepadne strach a nervozita ale o proti tomu jakou jsem ji mívala je malá.Doktorka říkala že to nevadí brát tento lék,je nenávykový.Lidi berou tolik léku když jsou nemocný tak proč bych já nemohla brát ten muj jeden.Netrapte se a zkuste to,uleví se vám.Byla jsem na dně a dnes žiju jako zdraví člověk.Ten stud a trému má každý ale nesmí Vás omezovat,pak si už musí člověk pomoct.Přeji všem,at se vám uleví Vlasta.

Klidek holky,to poznam tiez.Bojujem s tym uz desat rokov a je to boj dopredu prehrany.Docital som sa v lekarskych knihach ze tento problem obvykle pretrvava az do konca zivota,neostava nam nic ine len hltat tony praskov.Coma vsak najviac stve je fakt,ze hoci sme normalny ludia,byvame vytlacovany na okraj spolocnosti.Kde je ta solidarita a empatia co svet hlasa,jedno je iste nik nema predstavu aku bolest vo vnutri prezivame.Drzte sa, Milan

Ahoj,to je neuvěřitelný kolik tu vidím holek,co mají takový problémy. Jsem také jedna z vás. Jen já jsem schopná,když mám dobrou náladu se překonat a chvíli to jde,dokud se mi holt zase nepřihodí nějaká situace,nad kterou by jiný mávl rukou,která ale mě úplně vykolejí a nastane období chmurné,kdy mi pak opravdu nic nejde,časem člověk ale zapomene a takto stále dokola. Chodila jsem k psychologovi,ale v podstatě jediné,co jsem si od něj odnesla bylo vědomí,že mám nízké sebevědomí a že si mám říkat,že se mám ráda a že to zvládnu,před tím,než jdu něco dělat. Ale...nějak to nepomáhá,strach je větší.Ze stresových situací(což může být i setkání s velmi blízkou osobou),které jsou mi nepříjemné se snažím co nejrychleji uniknout,to samozřejmě druhý člověk nějak vycítí a vzniká tak velmi prapodivný a nervózní rozhovor,který je nakonec nepříjemný pro oba. No a při každém dalším setkání se samozřejmě vybaví ten nepříjemný pocit,tentokrát i druhé osobě. Nakonec zjistíte,že se vám někteří lidé tak trochu vyhýbají. Bojím se setkání,protože nevím,na co se mám lidí ptát. Můj přítel mi jednou řekl,že to nevím,protože mě nic nezajímá a pak se mě zeptal,co mě zajímá a to bylo,jak kdyby do mě bodl. Já totiž nevím,co mě zajímá.Asi nic a to je to nejhorší. A takto se dostanu do stavu,kdy ani nevím kdo jsem a nemám chuť vůbec být.

ahoj,
tak já jsem an tom stejně, při kontaktu s lidmi jsem nervózní, roztěkaná, všechno dělám špatně, všechno mě stresuje. Je to začarovaný kruh. Zatím chodím k psychologovi, nevím, jestli se to dá léčit. kdo má podobné stavy napište na vyukaajmost"seznam.cz

Ahoj Martino,
mam neco velmi podobneho. Koukam, ze tvuj prispevek je cerstvy, ze vcerejska! Je to dost tezke zvladat, k psychologovi jsem chodila, ale nerekl mi o co jde a leky mi zadne nedal. Ted ziji v zahranici a povim ti, ze misto toho, abych si uzivala a navazovala nove kontakty sedim spis doma a resim svoje stavy a uzkosti. Nemuzu z toho ven!

Ahojky Marti,
určitě navštiv psychologa - vím, o čem mluvím, zažívala jsem to také... A to, že jsi rak, nic neznamená, znám plno raků, co jsou v pohodě - musíš se s tím zkrátka poprat, není to lehké, ale výsledek bude stát za to, věř mi ;)

Ahojky, já se přidám taktéž do diskuze. Je mi 22 studuju ale stále se sebou vnitře bojuju. Jsem spíš vážná povaha a bojím se chodit mezi lidi, bojím se, že když něco řeknu, že se mi vysmějou. Rozčiluje mě, jak ostatní jsou v pohodě a já pořád něco řeším, jsem v úzkosti. Jsem plachá a citlivá..často z toho mám depku..neumím se k ničemu přinutit a něco s tím dělat, vidím vše nad mé síly. Jsem rak a pořád mám na paměti jací raci jsou a že se do dnešního světa skoro vůbec nehodí. Jsem pořád hrozně smutná, řeším to doma s rodičema, s kamarádkou ale už je tím nechci otravovat...máte někdo podobné pocity, stavy? Nevíte co s tím?

Pavlo,
žiješ ještě? Jak je? Dej mi na sebe kontakt na adresu nux.vomica"volny.cz

ahojkii,trpím soc.fobii od dětství,doopravdy jsem si začala uvědomovat v 15 letech,,v 18 letech jsem začala pít,ono se to uvolnilo,vše,pak mi bylo zle.za mne,kradle jsem babičce léky na spaní-uvolnily mne,tak jsem pila,jo mimochodem rodiče mi nikdy,nikdy v tomto nepomohli,vysmívali a smáli se mi,že jim dělám ostudu,nejdřív to bylo ohledně třesu,tímto myslím dětství,pak to pití,to rodiče taky nic jen ,že dělám ostudu,jsem z vesnice,no jak to chodí na vesnici,vyučila jsem se prodavačkou,pracovala s máti a pila i v práci-vdala jsem se,vzala si podobného muže-pili jsme oba,,já,ale měla smysl pro povinosti,on né,,pak jsem sama ve 28 letech navštívila psychiatra,á,moment,já už tam byla v 18 letech,to mi dal léky ,já je nebrala-pila,,no,ted beru RIVOTRIL již 10 let,,bez léků neumím žít,,rozvedla jsem se,jsem 5 let sama s dětma,bydlím u rodičů,vše jsem jim v duši odpustila,bude mi 40..cítím se jako debil,pracuji ve fabrice,mám vymytý mozek,chci žít-nejde to,chci někoho milovat-muže-nemám sílu,odvahu,jsem magor,miluji své děti,,nemám kamarádku,jinak mezi ženským kolektivem je mi fajn,,jak jdu na seznamku,tak a jsme u toho dalšího problému ,tak se npiji vína a jdu,,stejně nikoho nedajdu,nevím,proč to dělám,já nenašla SEBE a hledám chlapa...neví si se sebou rady,mooc mne mrzí a vím to,že má holčička bude stejná?? DĚDÍ SE TYTO CHOROBY-PORADTE...Pavla

Jsem ta anonymní, nějak jsem zapomněla napsat jméno. Já obvodní nepřesvědčovala, aby mi dala doporučení, prostě jsem k těm specialistům zašla a řekla, že mám problém.Neodmítl mě žádný, myslím, že na mně bylo vidět, že je mi fakt zle.Neříkám, že mně vzali hned, ale objednání nebylo víc než za 14 dní.

Ahoj Mony, nemáš zač.To máš pravdu, někdy mají lidé dost nepříjemné problémy a všechny důvody pramení z rodiny a hlavně z dětství a jediný, kdo může pomoci je vlastně člověk sám, ale potřebuje někoho, kdo ti pomůže a podpoří.....nasměruje na správnou cestu, sám to většinou nedokáže nikdo.
Víš, pro děti je rodina to nejdůležitější, hlavně máma a pokud je problémová, tak to většinou odnášejí děti, odrovná to jejich psychiku a změní to jejich život. Mám s opilcema taky špatnou zkušenost už jako dítě, takže vím co to je.
No nic to byla minulost, tak spíš co teď s tím? Zkus se podívat na netu, po kineziologovi, případně po někom, kdo dělá ty regrese, ale chce to v první řadě, aby s tím manžel souhlasil a byla to jeho vůle něco změnit.
Bude potřeba, aby manžel uměl mluvit před někým cizím o tom, co zažil jako dítě, ne každý umí být otevřený. No a pak to nejdůležitější, najít někoho opravdu dobrého.

Jo napadá mě ještě, že by pomohl někdo, kdo se vyzná v čakrách, tam může být nějaká zablokovaná.
No něco zkus pohledat a uvidíš, pokud se to podaří vyřešit, tak bude vše OK.
Budu držet pěstičky, aby to dobře dopadlo.

Teda je fakt síla co lidi můžou mít za problémy!!!Muselo to být pro tebe nepříjemné!!Zkusím kouknout po nějakém tom kineziologovi,a uvidime.Manžel neměl nejl.dětství,když mu bylo 10let zemřel mu otec doma na infarkt,byl u toho,a matka dost pila,kolikrát přišla domů tak opitá že nedošla ani do postele a usla na zemi,a počůrala se.Tuším že se to nějak od toho může odvíjet.Pro manžela to samozřejmě nepříjemné je,ale pro mne taky.Dík za radu

Mony:Kineziologie je jedna z možností jak zbavit člověka nějakých bloků, které komplikují život. Je to specielní metoda, která pomocí otázek zjišťuje ze signálů svalů, kde a jak je ten problém a krom zjišťění je možné i odstranění problémů. Ale nejprve je potřeba zjistit v čem je zakopaný pes a pak už se s tím dá něco dělat. To se musíš nejdřív u nějakého kineziologa objednat a pak on, nebo ona tě vyzpovídá a pak přejde k diagnóze. Stojí to většinou tak 500Kč za jedno posezení. Kineziology najdeš na netu, zadej do vyhledávače Kineziologie a pak hledej nejbliššího.
Jednou jsem na tom byl, já teda po jednom sezení nic nepozoroval, ale ségra mi říkala že jsem se trochu změnil, tak asi to funguje, ale chce to víc sezení a myslím, že by něco takového bylo jedno z řešení pro tvého manžela, jemu samotnému to musí vadit, tak by to určitě uvítal. Je to bezbolestné.
Nebo by taky mohla pomoci ta hypnóza, Regrese, která vrátí člověka zpět a tam se najde příčina a vyřeší se a zase se vrátí zpátky a mělo by být po problému.
Na mě ta hypnóza nefunguje, nějak se neumím uvolnit a dostat se do hypnotického stavu. Jinak já měl problém opačný, já jsem se nemohl vymočit jinde než doma, nebo na opravdu klidném místě, což si asi každý dovede představit co to je, když máš kam jít na záchod, ale nejde to ven, prostě tělo to nespustí, tak jen trpíš.
Bylo to dost nepříjemné a radši jsem nechodil do společnosti. Pomohl až chirurgický zákrok, sice to není úplně dobré, ale už se stím dá chodit mezi lidi.

Honzo,dík za pochopení.Co ta kineziologie vůbec obnáší?

v příspěvku ze 14.6.2007 psala anonymní pisatelka, že si sama všechna vyšetření zajistila. To mě se vůbec nedaří, všude mě odmítají, že musím mít doporučení od obvodní, ale tu jsem za ty roky přesvědčila, že jsem dokonalý hypochondr a tak mě už nikam neposílá. Kvůli motání hlavy bych se chtěla dostat k neurologovi, ale nevím opravdu jak doktrorku přesvědčit.