Také Vám vztahy nic moc neříkají a jste raději sami?

Mně taky vztahy nic neřikaj a jsem radši sám.

Jeden dědek vode mě z práce, kerej teda je dědek i proto, že má vnoučata, prohlásil, že lidi, kerý nemaj vztah a sou sami, dřív umíraj. Tak jsem mu vysvětlil, že jsem znal jednoho člověka, kerej byl celej život sám a dožil se vosumadevadesáti let. A pak jsem znal druhýho člověka, kerej měl manželku, a umřel, když mu bylo šest měsíců.

tak to vopravdu je! A pak...Co si k sobě přitáhneš, to máš. Nic se neděje jen tak samo od sebe.

"nebudu muset být nikdy...Jenže já to beru tak, že za svoje zdraví i mládí jsem právě sama nejvíc zodpovědná, tj. je hlavně na mně, jak dlouho mi to vydrží. Proto píšu tak, jak píšu. S tím, že jednou mě to třeba může sakra mrzet. Jenže já to aspoň nebudu svalovat na jiné lidi, nevydařené vztahy, nevděčné děti... apod., ale budu hledat chybu v sobě a v tom, co jsem sama udělala špatně. Jsem si vědoma, co riskuju.

tak to vopravdu je! A pak...Musíš ho vokamžitě ve vlastnim zájmu vypráskat z kvartýru - dřív, než vo ten kvartýr kuli němu sama přijdeš.

To neni jenom...tak to vopravdu je! A pak taky mám pocit, že je všude takových vychcánků okolo, který se ti ve jménu lásky snaží usalašit do bytu a co pak s tím?

Přesně tak. Já mám pocit,...To neni jenom pocit.To tak vopravdu je.

"nebudu muset být nikdy na nikom závislá, ať už jde o stát, nebo o jiné lidi"Až budeš hodně stará, tak budeš moc ráda tohoto využívat. Být mladej, zdravej a OK - tak se to mluví jinak, vím.

Přesně tak. Já mám pocit,...příspěvky se mi líbí, Alien. Taky myslím, že záleží trochu na povaze člověka. Někdo je hloubavější, klidnější typ. Vystačí si sám. V práci jsou tyhle typy většinou oblíbené, jsou spolehliví, vyrovnaní. Pak jsou lidi, kteří neumí být sami. Ať muži či ženy, neustále se do něčeho ženou, rozchody, nové sňatky, rozvody, míchanice dětí. Každému je do vínku dána jiná povaha a nikdo za to nemůže. Někdo se klidně požene k oltáři popáté pošesté i když předem ví, že to nemá cenu. A zároveň si nemyslím, že všichni samotáři jsou sobci. Prostě jim to tak vyhovuje.

až budete starý tak kdo se...No, já právě doufám, že se o sebe dokážu postarat sama a nebudu muset být nikdy na nikom závislá, ať už jde o stát, nebo o jiné lidi. Není ničí povinnost se starat o druhé. Rovnice, že když já někomu jenou něco poskytnu, tak on mi za tu musí být vděčný a nějak mi to oplatit... to je takový výměnný obchod. S láskou to nemá nic společného, láska žádnou odměnu ani jistotu nečeká. Jestli jo, tak pak už jde fakt jen o ty "papuče"... možná jenom proto, aby se neřeklo a okolí nás nepomluvilo...

Zdravim všechny. Prožil...až budete starý tak kdo se o vás postará - myslíte že stát - TO sna NE!!!! Pořidte si děti a ty by měli mít úctu k rodičům a jejich péči ve stáří, ZRUŠTE DOMOVY DŮCHODCŮ - DĚTI S EPOSGTARAJÍ.

To stejně nevovlivníš,...Přesně tak. Já mám pocit, že většina lidí si pořád někoho hledá právě z důvodu, že se bojí být sama se sebou. Pokud si člověk nevystačí sám, tak pak neustále někoho potřebuje. Nejde jen o vztahy, ale vůbec o to, jak se spousta lidí pořád musí obklopovat dalšími lidmi a nevydrží chvilku sami, pořád vyhledávají něčí společnost. Kdo si dostatek lásky neposkytne sám, ten ji stejně marně bude hledat u jiného. Tu největší lásku si můžeme poskytnout jen sami. A mít vztah jenom kvůli vidině nějaké budoucí jistoty? Vždyť co je jisté? Nic, všechno se neustále mění, to je podstata života a vesmíru. A tím, že pokud někomu já lásku poskytnu, tak se mi to vrátí, bych si vůbec nebyla tak jistá. A to ani u dětí.

tak to je jasné,je to...To stejně nevovlivníš, jestli za tebou děti přijdou, nebo ne. Když nebudou chtít přijít, nepřijdou. Dělat si je proto, aby za mnou ve stáří přišly, je taky čůrákovina.No ale ňáká holka to tady na Doktorce kdysi psala, že vona děti chce kuli tomu, aby za ní měl kdo přijít, až bude v domově důchodců.

tak to je jasné,je to každého věc a pokud se mu takový život líbí,tak proč ne.Honzo,ani by mě nenapadlo hledat si partnera kvůli tomu,aby se o mě měl kdo ve stáří postarat,vždyt to může být naopak,že já se budu starat o toho druhého.Jen je smutné,pokud potom za vámi nikdo nepřijde,myslím tím děti atd.Ale já říkám,pokud někdo tu lásku dá,tak se mu vrátí.

Máš pravdu Honzo,ale jestli...Samozřejmě, že v šedesáti je situace naprosto jiná.Ale copak má ňákej smysl si dělat plány na desítky let dopředu a uvažovat vo tom, co bude v šedesáti? Žít se má přítomností.Ve dvaceti ve třiceti si seženeš holku, vo kerý si v tu dobu budeš myslet, že když budeš v šedesáti ležet doma na pelechu jak lazar, protože chytneš hexenšůs, tak vona tě bude vobskakovat jak pánaboha. Přitom výsledek bude ten, že pokud se člověk takovýho věku vůbec dožije, tak s tou babou už dávno nebude, a dokonce to nemusí bejt vina ani jednoho z nich.Shánět si v mládí někoho na to, aby se vo mě ve stáří staral, je čůrákovina. A na to nepotřebuju bejt nejdřiv starej, abych na to přišel.

Neodsuzuju to každý jsme jiný a ať to má každý jak mu to vyhovuje prostě žít a nechat žít....Vztah pak nastavuje zrcadlo a člověk se zkrz druhého lépe poznává....pokud to vydrží...:-)

ale jsou lidé,co sami žít neumějí.I já znám ženu,co raději se špatným partnerem,než být sama.Neustálé rozchody,návraty,jiní partneři.Ne,raději bych byla sama,musela bych mít jistotu,že to jako klape a pokud se rozejdu,pak to má velký důvod a už bych se nevracela.Já jsem měla kolegyni a už je také ve věku a stále nemůže najít toho pravého,nastěhuje si ho,pak se zase odstěhuje a takhle dokolečka.Sama asi i nestálá,jinak to není možné,ale sama žít nedokáže.

A taky se všechno...Souhlasím s tím co je tu napsané.Většina těch kvalitních je totiž zadaných.Nerozumím tomu jak se lidé hrnou do toho být z někým za každou cenu aby nebyli sami.Pokud to není ten pravý tak stejně má člověk samotu v srdci na co takový vztah.To raděj mít hezký vztah sám ze sebou.....:-)

Nevím co je spousta ani co...Podle mě se tady hlavně zaměňuje samota s osamělostí. Osamělý může být člověk i uprostřed davu, pokud si s ním nemá co říct, a zase na druhou stranu někdo je sám sobě vším a nikoho dalšího prostě ke štěstí nepotřebuje. Nebo aspoň ne za každou cenu, byť by kvůli tomu měl slevovat ze svých nároků.Mmch, pokud mi někdy bude opravdu zle, což ale nemám v plánu, tak k tomu naopak žádné obecenstvo nechci. Papuče pak stejně budou k ničemu, pokud je teda někdo nebere jako symbol lásky a starostlivosti.

Máš pravdu Honzo,ale jestli je ti dvacet let tak to máš na háku.Máš rodinu která se postará a vše je v pohodě.V 60-ti je situace naprosto jiná a to jsem si si nevycucal z prstu.Já ty lidi znám z bezprostředního okolí.Někdy mně je jich i líto,na druhou stranu bylo to jejich rozhodnutí.Nemají nikoho,jen ulici.