Také vás okradli příbuzní?

Medo, to je zajímavé, že Tvého bratra velebí do nebes a najednou půjdo do pečovateláku? Takže bratr je na braní peněz a majetku a ty jsi na práci? Tak to bych je poslala někam!

Mě okradla dokonce pčr....

medo,to nám tchýně také řekla že půjde do pečovateláku a že od nás nic nechce,tak ji manžel řekl že ji asi nic jiného nezbyde že pochybuje že se o ni dcery postarají a že s náma ať nepočítá a tím to pro nás se jeho rodina uzavřela.Buď hrdá na sebe a nenech se ponižovat,nic si nevyčítej,ty nejsi ta špatná.Držím ti palečky.

jíšo. Napsal jsem rodičům , že bratrovi pomohli k dvěma bytům a at se o ně postará. oni, že půjdou do pečovateláku a od nikoho nic nechtějí.. táta pořád cítí, že já mu pomůžu, něco mě nutí pomoci, ale hlavou nechci. jsem jejich otrok. chtěl bych být jako tvůj muž.. vše mi zapřeli a vše si koupil honzík sám a jen lžou a mě říka .... já, že jsem hloupý a neschopný-

medo,máš pravdu,ať se o rodiče posrará bratr,manžel to řekl také své matce,ze vším jsme jí pomáhali a kdykoliv něco potřebovala tak jsme pro ni udělali,a byla jsem i ochotná se o ni ve stáří postarat a vzít si ji třeba i k nám,ale teď vím že bych to už neudělala,má ještě dvě dcery které ji jenom využívají tak ať se starají,a vůbec z toho nemám špatný pocit,jak se ona zachovala k nám tak se zachováme my k ní,i manžel říkal že by se o ni nepostaral,a žádné výčitky svědomí rozhodně nemám,když je nemá tchýně tak proč by jsme měli my?On si to každý uvědomí až je pozdě,ale vrátit se to prostě nedá a odpustit bych ji už také nedokázala,však ono na každého jednou dojde.

Mede,to je psychický nátlak a vydírání,nikdy tomu tak nepropadej a nemysli na to ,že ti to tvé děti vrátí,jak je vychováš takový budou.Když je vychováš s láskou a k lásce,tak budou s tebou ne z povinnosti ,ale rádi!Cítíš ten rozdíl?

Marku,když ty své rodiče ani nelituješ,to je klidně necháš na ulici?A i přesto bys chtěl od nich lásku?Myslíš,že podnikali a vše dělali ve špatném úmyslu-zruinovat rodinu?A co chceš na nich vysoudit,když jsou na mizině?Já pokud bych byl na tvém místě,tak jim zavolám,že je mi líto jak to dopadlo ale ,že pomoct jim nedovedu.Pokud bych dluh co ke mě mají mohl oželet,tak bych jim řekl,že to je jedinné co pro ně mohu udělat a dluh jim odpustím.Pak už záleží na nich jak se zachovají,ale já bych měl čistý svědomí a pocit,že jsem pro rodinu udělal co bylo možné.

Pořád to čtu a marně přemýšlím, kde se v mámě vzala taková nenávist ke mě... Dělám pro ní vše a dělal jsem.

chápu to a jsem rád, že i pocity viny mají i jiní lidé.. potřebuji se těch rodičů pustit a nestarat se o ně at jim pomůže bratr

marku, mam to podobne a strach, že nekdo umre kvuli mě a nerozešli jsme se v dobrém

Milý Marku,tvůj příběh je také moc smutný,ale jsi statečný jak to všechno zvládáš,nic si nevyčítej ty za nic nemůžeš,spíš by měli spytovat svědomí jiní.Moc ti držím palce,je nás víc co se na nás rodina obrátila zády,jsem ráda že tato diskuse existuje,tady si člověk alspoň vylije srdíčko a je tu spoustu chápavejch lidiček co mají takové problémy.Měj se moc krásně a vy všichni taky.

Tak tez napisi svuj pribeh. Nevim, asi sem nevdecna svine, ale...:

Narodil sem se jako nemanzelsky a navic postizeny. Maminy rodice to tezce ensli, Slovaci tezce nesou, kyz je dite nemanzelske. Jedina babicka nevlastniho taty, vlastniho neznam co me mela rada umrela na rakovinu.
Mama mi mnohokrat rikala, ze muzu byt rad, ze me nedala do decaku. Bodejt, kdyz meli dluhy a dostavali na me do 18. prispevky od statu, zas tolik sem je nestal, intr na zakladce ani na stredni neplatili, to sem pak musel zaplatit, resp. byl donucen abych odmaturoval. Utekl sem z domova, kdyz se tata s mamou pohadali, rok a pul na ulici.
Zazaloval sem mamu a chtel po ni penize plus alimenty, soud vyhral, ale psychycky v pr.. Babicka z maminy strany me na Vanoce nechtela videt, pry sem nevdecna svine a kdyz sem v Praze, at si tam sem.
Mama mi nekolikrat pak volala, at si vezmu jen 250000 pujcku, ze nebudou mit bydlet, resp. abych si koupil byt, ale proc asi?
Pak dostala infarkt, bylo to i castecne mou vinou, ze sem ji dal k soudu?
Pak vyhrozovala, ze pojede delat do Nemecka hadejte co?
Opravdu jela. Na Vanoce me premluvili, at sem s nima, desne Vanoce.
Ted na me po roce chtela od tety cislo, to ji nedcala. Na jednu stranu sem rad, na druhou, co kdybynekdo z rodiny umrel, budu si vycitat, ze sem se nerozesli v dobrem.
Ted nevim co mam delat.

To máš naprostou pravdu, Jíšo. A je těžké se vyrovnat s křivdou. Tak hodně síly.:-)

Holky,je to fakt strašný co člověk musí prožít,já si vždycky říkám,že jsme na světě tak krátkou dobu a ještě si lidi musí ubližovat a co je nejhorší že ani rodina nestojí při sobě,kde se v těch lidech bere ta zloba,nenávist a honba za prachama!Místo aby se rodina podpořila a měla ráda tak se nenávidí.Nikdy nic nepřeji nikomu zlého,protože přej a bude ti přáno a dej a bude ti dáno,pak vše zlé co se přeje druhým se obrátí na tebe.Dobře to vyjádřila já.Holky držme se,nic jiného nám asi nezbude.

já osobně jim nepřeji nic zlého,jen si říkám,že na každou svini se vaří voda.Dá se říct,že jsem se po psychické stránce již dala dohromady,ale mohu říct,že z kraje to byl pro mne šok,byla jsem totálně na dně.

Takovým lidem bych opravdu přála, aby se jim vše vrátilo i s úroky!

je to již rok a půl co se to vše semlelo.Manžel má již novou přítelkyni,jeho rodiče se radši otočili než aby mne museli pozdravit.A já jen čekám až mi přijde rozhodnutí soudu ROZVOD.

Pro "já". To je taky hodně smutný. Manžel a rodina by měli být lidé, o které se můžeš opřít... Vždyť přece jste si slibovali ve zdraví i v nemoci, viď? Je mi z toho do breku.

Jišo, já jsem zažila něco podobného, co Tvůj manžel. Můj bratr a otec mne léčkou připravili o dědictví po matce a ještě mne pomlouvají a ubližují mi. Matka byla těžce nemocná a oni mysleli na peníze a majetek, ještě, než zavřela oči.

jsem rád,mže to nikdo chápe a taky to zažil