Také vás okradli příbuzní?

já,je to fakt hnusné jak se k tobě příbuzní zachovali,sice nevím jakou máš diagnozu ale moc a moc ti držím palečky.medo,věřím že by jsi se vzdala toho na co máš právo,ale jestli ti můžu poradit nedělej to!Víš u manžela to bylo zase naopak,on tam dělal blbce,pořád tam dřel jak vůl i když mu tam nic nepatřilo a pak dopadl tak že ho vlastní matka vykopla,její dcera je na matku sprostá a nechává se od ní živit a vytahuje od ní peníze i když má práci ale to tchýně nevidí je to její holčička a její syn pro ni neexistuje.medo je mi tě strašně moc líto,vím co prožíváš a o to je to horší že to jsou vlastní rodiče,nevím co bych dělala kdyby byli moji rodičé tak zlí.Znám to jenom od tchýně a švagrové a také mi s toho není dobře jaké obě dvě jsou a že tak nenávidí mého manžela.Ale víš co se říká,boží mlýny melou pomalu ale jistě.Hlavně se drž a ničeho se nevzdávej!!!

jišo... já bych se klidně vzdal i toho, na co mám ze zákona nárok!! bratr jim nikdy nepomohl , na oráci jsem jen já, on na peníze... celý mě to moc bolí, neuvědomil jsem si, že je to citové vydírání!!§

příbuzní mne neokradli,pouze vykopli ze života.Když jsem se dozvěděla od lékařů svojí diagnozu,manžel a jeho rodiče se ode mne distancovali

Ahoj holky,když to tady čtu co dokáží rodiče je mi hrozně,naštěstí mí rodiče jsou hodní ale znám to sama u manželové matky a sestry,když zemřel tchán tak jsme se vzdali dědictví a nic jsme nechtěli,byli na nás hodní asi tak rok,pak mě tchýně začala všude pomlouvat a manžela vyhodila z baráku s tím že mu tady nic nepatří i s její povedenou dcerou,pořád po něm chtěli aby jim tam dřel na baráku a když jednou odmítl tak to všechno začalo,manžel jim řekl že chce vyplatit podíl a oni se mu akorát vysmívají že se všeho vzdal že nemá na nic nárok,už tam nejezdíme a jsou nám ukradený,jsou strašně falešné a zlé.Proto se nikdy nevzdávejte toho co vám patří,potom dopadnete jako my.Od našich jsem nikdy nic nechtěla a stejně nám dali peníze a druhá strana se nám jen směje.Mějte se moc hezky a medo držím moc palce a silné nervy.

Já tu situaci neznám z druhé strany, ale kdyby mne rodiče ponižovali, vydírali a moje matka řekla, že jsem se neměla narodit a sourozenci dali všechno a mě nic, tak bych se o ně rozhodně nestarala. Ať si každý myslí, co chce.Ať se stará tvůj bratříček, co je nejlepší na světě.

myslíš , že se ona chová hloupě... mám strach, jestli ne já. říká mi, že mě málo byla a proto jsem takový hajzl. opravdu jsem nikomu neublížil, jen se nechci nechat ponižovat?? nemusím je poslouchat a starat se o ně, není to neúcta k rodičům.. mám strach , žer to jednou děti udělají mě, až je budu mít

Vždyť oni Tě psychicky týrají! Jsi dospělý člověk a máš svůj život. Děti by měli mít úctu k rodičům a pomáhat si navzájem, ale tohle není ten případ. Jenom, to, co Ti řekla matka je hodně drsné. Ona by měla být potrestána za ta slova.

Kdybys věděla jaký mám strach a cítím, že budu potrestán, pokud se nepostarám o rodiče, že mě stihne boží trest!! rodiče mi to naznačují...

Víš Jani. Já už s nimi nežuji 7 let. Táta zavolá a já se ho bojím a podřídím se mu........ mám z něho obrovský strach. Nařídí ostřiháš se a já jsem jak sparalizovaný a musím mu vše říci, nevím proč, je jak magnet. a vzdychá přede mnou a i skákal z okna

Medo, nikomu pomáhat nemusíš a jestli Ti tohle řekla vlastní máma, tak to mi úplně stačí. Vem nohy na ramena a pryč od nich! To je hrůza. Nenech si zničit život.

Jano.... potřebuji se zbavit pocitu , že musím pomáhat. mamkla mě nikdy nechtěla a kopala do mě, že jsem jí skazil život svým narozením

Jak čtu Vaše příspevky, tak se mi z toho doslova zvedá žaludek. To je pravdu, nikdo si svůj majetek a peníze do hrobu nevezme. Méďo, nevím, proč Ti je rodičů líto, vždyť oni Tě taky nelitují. Já vím, že to myslíš dobře, ale mysli také na sebe a na svůj život. O Tvé rodiče ať se postará bratr, co vše zdědil.

tečou mi slzy, když si uvědomím, že nemám žádnou šanci a máma mě ještě pomlouvá

nevím, co si mám o nich myslet, oni vědí, že mám pořád o ně strach a využívají toho, hlavně táta

Ono se říká:majetek rozdej až tehdy,až ti někdo zadek třikrát opucuje.Ne dřív!A je na tom kus pravdy!

mám taky zkušenost s bratrem i když po otci nevlastím a to takovou,že matka než umřela tak měla větší zahradu,z níž dala dvě třetiny mě a jednu třetinu bratrovi,já jsem ji měla poslední dobu před smrtí,kdy doslova těžce umírala na rakovinu vnitřností,byla to hrůza,ale jsem ráda,že za pomoci mého muže jsme ji dosloužili k smrti,zemřela nám ve velkých bolestech doma.Když jsem jednou chtěla,aby mě bratr ji pomohl převlékonout,když se tam náhodou zastavil a matce se stala nehoda,tak řekl,že nemůže,že se mu dělá špatně.To bych docela chápala,ale když zemřela,tak mě začal napadat,že jsem té zahrady dostala víc.a to mě bylo moc líto a taky to ovlivnilo i naše vztahy,sice se stýkáme ale víceméně formálně.takže všude je něco.Heslo:nikdo si do hrobu nic nevezme

Moji ženu také okradl bratr ale říkám si boží mlýny melou pomalu a jistě a na každou svini se najde řezník!!!!

Mám kámošku,bude jí 40 let,v dětství přišla o tatínka který ji mšl moc rád.Z dědictví po něm nedostala nic.Měla dva o hodně starší bratry,jeden svobodný,druhý se přiženil do velmi bohaté rodiny,svobodný a velmi agresivní a zlý bratr zemřel,uchlastal se.V dědickém řízení kamarádka přišla no to,že veškerý majetek dala matka zesnulému bratrovi a v dědickém řízení se veškerý majetek vrátil matce.A co udělala matka?Veškerý majetek dala svému žijícímu synovi.Dceři nedala ani malou parcelku na stavbu chatičky.Přitom majetek měla obrovský. Synáček co mohl odvezl.Ted´byla nemocná a kdo se přijel postarat o maminku?Synáček?Ne.Dcera,který šla z domu s doslova holým zadkem,matka dětí které od své babičky nikdy neviděli ani desetikorunu. Já bych se za ty roky tyranizování asi nestarala

Jano,Medo na ty nenažrance taky jednou dojde.I na toho mého strýčka.I na toho tvého povedeného bratříčka.I na ty povedené rádoby rodiče.

Tak buď se v mámě hnulo svědomí, že ti ubližuje a měla by se chovat k sourezencům stejně, nebo si z Tebe jenom vystřelila, aby Ti opět ublížila. Jestli o Tobě lže, tak bych šla vlastní cestou. A jak říkám, ono se jí to vrátí, uvidíš. Raduj se ze života a zamomeň na ně. Hlavně nebuď smutný.