Transsexualita

Víte, ona to asi nebude žádná sranda. Představte si, že se narodíte jako něco, co nejste a někdo vás pořád žene do něčeho, co dělat nechcete a co vám nepasuje. Pak v těch 18ti, kdy může dojít ke změně pohlaví, začínáte od nuly. Představte si, že v 18 letech se vám škrtne celá vaše minulost a začínáte jako někdo jiný, ke všemu na to máte málo času, rychle jdete studovat na jinou školu nebo měníte zaměstnání, musíte si nechat změnit všechny doklady a písemnosti, odstěhovat se (většinou se TS lidé odstěhujou, protože ten tlak okolí v původním městě by asi nezvládli).
Jedna moje spolužačka to měla. Jenže to bylo naopak, byla holka a chtěla být klukem. Měl typicky mužské chování, styl života, mužské ego atd. Jenže se nikdy neodvážila k tomu, aby šla k odborníkovi. Už to bude rok, co zemřela. Měla autonehodu. Někdy si říkam, že bourala naschvál, protože už to prostě nevydržela. Pokud to někdo nezažije, tak to nemůže posoudit. Já TS nejsem, ale co můžu na 100% říct je to, že pokud to neřešíte, tak ten život je dlouhý a krutý, jak tu někdo s tímto problémem psal. Vím, co to s tim člověkem dělá, já vím, co ta moje spolužačka měla za trápení. Ani rodině se to neodvážila říct.
Takže je mi těch lidí líto a my, co tuhle "nemoc" nemáme, tak to nemůžeme nijak hodnotit a nedokážem si představit, co to všechno obnáší a na psychiku to musí být velice náročné.

Jo, vyčetl jsem někde, že si jméno vyberu. Karla snad nebudu.

máš smůlu, je to tak -...Já myslím, že si budeě moci zvolit jiné jméno, ale důleežtější než jméno je přeci aby jsi měla vaginu, ženskou postavu, co dát do podprsenky a aby se na tebe klukovi postavil a ztvrdnul penis, měl ho kam strčit do tvého otvoru a pusa by to nebyla.......Jo a nebudeě nikdy těhotná, bohužel, rodit nebudeš. To asi víš. Hodně štěstí.

máš smůlu, je to tak - budeš se muset jmenovat Karla. Buď Karla, nebo nic!

Souhlasím s výše...Oslovujete mi Karlo, ale to se potom budu muset jmenovat Karla? nebo budu moci mít jiné ženské jméno? Karla bych se nechtěl jmenovat :-(

Ano,je to hrozné žít...Souhlasím s výše uvedeným. Je to tak. Musíš s tím něco dělat. Mužské ego prostě nemáš, jen ženské. A ženy jsou jiné, mají právo být slabší, nečeká se od nich dobyvatelství apod, Konec konců proto mají penis s kterým se dobývají do našich vagín. Neumím si představit, že bych se probudila v mužském těle a měla se chovat jako chlap. Vím že bych to nedokázala. Te'd mě chlapi obletují a snaží se o mě. Také si neumím představit mít plochý hrudník, bez podprsenky, místo kalhotek trenýrky. Karlo, hodně štestí. Zvládneš to, my ženy jsme statečné, když to je třebna.

Ano,je to hrozné žít jako něco, co nejsem. Ale postoj vašich rodičů nebyl správný. Já se taky bojim, jak to jednou moje rodina přijme. Ale ve městě, kde žiju, asi nebudu moci žít, protože bych se z těch lidí asi zbláznil. Oni jsou drbny, každého jen pomlouvají a já bych byl jejich hlavní téma. Každopádně to ještě půl roku vydržím, v červnu končim základku. Pak to už budu muset začít řešit. Zatím se to dá vydržet, ale postupem času se to zhoršuje. Třeba před rokem jsem tohle skoro vůbec neřešil, jen občas jsem si zkusil mámy oblečení. Tady na základce nechci mít větší peklo než mam teď. Po prázdninach jdu na střední a tam bude hodně holek, to se budu cítit docela dobře. Ale lépe se budu cítit jako holka opravdová, pak budu úplně šťastná. Ale na to si ještě počkam...:-(

Souhlasím s tím, že je potřeba to co nejdříve řešit.já jsem to štěstí neměl a za mého mládí se toto přímo tajilo a běda mě, pokud bych na veřejnosti sebe méně dal na jevo, že uvnitř jsem něco jiného.Rodiče mě za každý sebemenší náznak řezali jako koně a nejvíce vynikala moje matka. Opovaž se nám udělat nějakou ostudu, to bych tě raději zaškrtila! A tak jsem vše v sobě dusil. Ale uvnitř jsem jsem jen křehonká dušička, a tak těch proplakaných nocí a polštářů bylo nepočítaně. Dnes jsem již v důchodu a teď již na nějakou změnu je pozdě.Mohu ale s klidem říct, že ten život v jiném těle je opravdu dlouhý a dost často jsem uvažoval o jeho zkrácení. Po rodičích mě zbyla jen hořká vzpomínka a bolest v srdci. Mnozí cizí lidé mě v životě pomohli více jak vlastní rodiče. A stačí aby někdo hezky mluvil o svých rodičích a v tu ránu ve mě vše vře!Vzpomínky jsou příliš živé a léty jsem si myslel, že to poleví ale opak tomu je!

Niky: přesně tak. Já jsem...Milá karlo, nezbývá Ti než to řešit. Pokud top v sobě budeš dusit,k ničemu to nepovede. Vzhledem k věku musíš začít s terapiií u dobrého sexulologa a pokud se se změnou začne hned v plnoletosti, máš šanci na dobrý výsledek. I lékařské umění je dnes jinde než 20 lety, tak bych se toho v tvém věku zase až tak nebála. Když vše dobře dopadne, tak si prožiješ i ženský orgasmus, bohužel ale zůstaneš bezdětná. Ale co okolí? Rodina. To je asi nejtěžší. Ale stojí to zato. Mít vaginu, prsa, ženskou postavu a vizáž...... Hodně štěstí.

Niky: přesně tak. Já jsem TS bohužel a je to hrozný. Je mi už skoro 16 let, ale na kluka si ve škole jenom hraju, chovám se jako holka, jednam jako holka a cítím se tak a ta touha stát se holkou je hrozně velká. Denně se ptám sám sebe a nebo si říkam o svých rodičích: proč nejsem holka? Já bych to zvládl, ty dívčí věci mi víc přitahujou než ty chlapecký, mezi klukama jsem dost pozadu, třeba když máme tělák, tak já mam nervy, protože všem klukům jde fotbal a mají ho rádi a já jenom stojim a oni ze mě mají srandu. Pořád jsem jim pro smích, berou mi jako holku, i plno lidí si toho všimlo, že třeba jsem radši s ženskýma a povídam si radši s nima a tak. JE TO DĚS! Ve škole se přetvařuju, ve skutečnosti žiju jako holka, občas si tajně zkusim mámy oblečení a to je prostě něco skvělýho. Kolikrát i v noci brečim, že nejsem holka a jak bych byl jako holka šťastný. Nejsem kluk! a kluk jsem NIKDY nebyl! kluk jsem byl jenom TĚLEM, nic víc! je to trápení, každý den se s tim peru už od té doby, co jsem začal chodit do školky a hrál jsem si s panenkama. Tohle je poprvé, co jsem to ze sebe vypustil a někomu to sdělil, přestože mi neznáte. Tak se mějte a já to snad zvládnu, držte mi palce!

Těžko se vysvětluje blbci, že opravdu tím blbcem je! On to nikdy nemůže pochopit.Takovým idiotům nemá cenu ani se snažit něco vysvětlit. Rozsah jejich chápání tak velmi omezen, že jediné čím jsou schopni argumentovat " Buzerant, úchylák". Na to jim ten omezenej mozeček stačí. Ale pochopit podstatu problému je pro ně nemožné.

nechápu jak někdo nemůže...Toto si nikdo , kohoi se to netýká, neumí představit. A´t si takový chlápek představí, že najednou nemá sílu, hrudník je dost objemný, že pořebuje podprsenku, mezi nohama dírka, krev a že si jde koupit vložky ! A naopka supr kočka má plochý hrudník, mezi nohama něci překáží a že nemůže se předvádět v krásné podprsence a krajkových kalhotkách, ale musí na sbe oblékat trenýrky, to jsou věci co? Nezlehčujte náš osud, postižení TS je vskutku hrozné. . .

nechápu jak někdo nemůže být spokojenej ve svým vlastním těle, a ještě vymýšlet takový úchlylárny jako uvažovat nebo se nechat přešít na něco co není. Jedním slovem ODPORNÝ!!!

Moje slova,musíme doufat,že...jestli se ti chce tak mi můžeš napsat na mail [email protected]

Mě je 23 a pořád tak...Moje slova,musíme doufat,že v příštím životě už budeme mít štěstí...je to skutečně na mašli...

Pravda, že nemá cenu čekat,léta přibejvají a najednou zjistíte,že je pozdě!!A žít v cizím těle které je ti odporné, celý život je opravdu na mašly! Na nic nečekejte a běžte do toho ! Držím palečky!

jste prostě banda buzíkůtransexualita nemá se sexuální orientací nic společného

jste prostě banda buzíků

Mě je 23 a pořád tak nějak doufám že se to časem srovná nebo nějak vyplyne, prostě že se to naučím ignorovat. Bohužel ale čím jsem starší tím je celá situace horší. Jako malý/á jsem se oblíkal/a do holčičího a hrál/a si s panenkama, fotbal ani nic podobnýho mě nikdy netáhlo, což bylo rodičům divný když jsem kluk. Taky na základce to nebyl žádnej med když jsem byl jinej jak všichni ostatní spolužáci. Časem jsem se ale naučil/a hrát mužskou roli a tak nějak přežívat. Nikdo by na mě nic nepoznal ani rodiče, sestra, kamarádi nic neví ale hroznej pocit to je. Nicméně jak už jsem psal/a chybí odvaha - co na to okolí, co všechno to co jsem do teď zvládl/a. Takže nezbývá nic jinýho než nechat všechno tak jak je a veřit na příští život. Zní to sice blbě si takhle stěžovat ale realita je neúprosná. :o)

Je to na nic...od malička vím, že jsem mužem, ale bohužel jsem se musela narodit v ženském těle :(( je mi 30let, ale o operaci ani neuvažuji, myslím si, že pak člověk není pořádně ani muž ani žena...škoda, doufám, že v příštím životě už se narodím ve svém správném těle a snad už to bude brzy...Snad kdybych potkala člověka, který je na tom podobně - žena v těle muže, možná bychom si mohli rozumět...Jestli někdo takový je, napiště na [email protected]. Díky.