Transsexualita

Já taky obdivuji co se vydají touto cestou.Sám jsem již v důchodovém věku a již se mě to nevyplatí a stejně by asi nikdo se mnou nic nedělal.V mém mládí to nebylo možný a nikdo se tím ani nezabýval.Co se mě rodiče namlátili za jakýkoliv náznak a jenom ně vyhrožovali abych se neopovažil něco dát nějak najevo.Měli příšernou hrůzu z toho,že by se něco takového mohlo dostat na veřejnost.A dnes už je na vše pozdě.Proto neváhejte s tím něco dělat ,pokud jste ještě mladý.Je to strašně dlouhý život a celý zbytek života se jen přetvářet a žít v jiném těle než se cítíte.Je to hrozný pocit!

Obdivuju lidi kteří mají odvahu s tímhle něco dělat.

jsem žena v mužském těle .....Co bych dal(a) za ko vaginu a prsa, tedy ženské tělo.

kluků a mužů se cítí být ženami....Je to asi tím, že ženy jsopu dokonalejší, lepší a chytřejší. Ale jistě, neplatí to na 100 %. Některé jsou také pěkné potvory.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli transexuálové mohou normálně vést plnohodnotný sexuální život?

Jana100: Pokud jde o přeměnu pohlaví, tak je to prý zhruba vyrovnané. Ale poměr crossdresserů/transvestitů a crossdresserek/transvestitek je dost vysoký ve prospěch mužů. Problém je ale v tom, že plno žen vlastně nosí pánské oblečení (líbí se jim), vypadají i v něm hezky, to přiznávám, ale nikdo se nad tím nepozastavuje. Muži, kterým se líbí nosit něco dámského, ti takto vyjít ven nemohou. To je diskriminace.
Ano, přiznávám, ženám prsa závidím. Velké bych mít nechtěl, stačily by malé, třeba jen jedničky. Podprsenky samozřejmě taky a prožít ženský orgasmus to musí být nádhera. Hlavně si ho lze vychutnat delší dobu a ne být hotov za pár minut.

Nikdo

Je stejně zajímavé, že tak monoho mužů se cítí být ženou. Jak je to možné ??? Jábych řekla, že jediné co nám ženám asi lze závidět jsou prsa a podprsenky. No a jsmwe hezčí a můžeme pořád......co, Tak odpoví na to někdo ?

chcela by som sa opytat.som transsexual,nepijem,nefajcim,neskacem z balkonov a nejde mi o sex.som panna.kde hladat kamosky a blizkych ludi,ak som stale sama a na doktorov nemam lebo som bez prace a su o nicom drahi.co mi poradite.co si myslite vobec o transexualite.nesplyva vam s gaymi a transvestitmi,mate predsudky ako by ste sa spravali k tymto ludom.piste .moc ma to zaujima a aspon sa mi ulavi....budem rada aj kontaktom a telefonom od vas.

vůbec nevíš, o čem mluvíš... nebo jo?U TS cca 50% klientů neunese svůj stav a páchá sebevraždu.

Ahoj všichni, koho trápí problém TS, vaše cesta by měla začít na sexuologii, to jednoznačně. A vzhledem k tomu, že máte přístup k internetu, doporučuju tyhle stránky:www.translide.unas.cztam najdete potřebné kontakty, příběhy i praktické rady.Držím palce...Ell.

Jak léčit sexuální traumata 1.Poskytování pomociPočátkem každého uzdravování je to, že si člověk svou nemoc uvědomuje a že ji emocionálně prožívá. Podrobit se léčení můžeme jen tehdy, když se cítíme nemocní, zranění. Proto i v sexuální sféře je. Při léčení emocionálně-sexuální oblasti je předpokladem léčení především to, že o svém traumatu víme a že si ho přiznáme důležité najít nejprve příčinu traumatu, eventuálně osobu, se kterou je spojeno. Při tom je obvykle nutná pomoc kompetentní osoby: duchovního rádce, někdy terapeuta nebo jiného důvěryhodného člověka. Pomoc musí být přiměřená vážnosti případu.V čem je význam této pomoci? Člověk, který má pomáhat, plní především roli důvěrníka. Nejprve postiženého bezvýhradně přijme: se všemi jeho obavami, nedůvěrou, pocitem viny, sebeponižováním. Přesvědčí ho o své náklonnosti a ochotě pomoci. Z celého jeho postoje, z jeho slov, reakcí musí postižený vyčíst přátelství, lásku a úctu.Projev "úcty a náklonnosti"(Směrnice) vůči postiženému je příslibem, že i on bude stejně akceptovat sám sebe. Nemusí se bát a stydět se před sebou, tak jako se nebojí a nestydí jeho důvěrník. Neostýchá se ani před ním samým, ani před jeho problémem.Sdělit své potíže důvěryhodnému člověku znamená problém oddramatizovat. A i když léčení některých traumat vyžaduje často delší čas, začíná se člověk učit se svým handicapem žít a své problémy nezveličovat.Při poskytování pomoci postiženému člověku je zvláště důležité snažit se ho přimět, aby přijal vlastní život se vším, co k němu patří. Uzdravit se v tomto případě znamená přijmout vlastní sexualitu takovou, jaká v dané chvíli je, zbavit se strachu, obav a ponižujícího pocitu studu za to, co se v prožívání vlastní pohlavnosti hodnotí jako negativní. Tato akceptace samozřejmě neznamená vzdát se úsilí o uzdravení.Osoba, která lidem pomáhá jejich sexuální problémy řešit, musí mít určitou míru psychologických znalostí, životní zkušenost a zároveň komplexní, integrální pohled na lidskou sexualitu. Měla by si být také vědoma svých kompetencí, aby neslibovala psychologickou pomoc v případech, které přesahují její možnosti.Plné pochopení ze strany člověka, který při léčení pomáhá, je také symbolem přijetí samým Bohem: Jestliže se člověk, který "mi naslouchá", mým problémům, pocitům, traumatům a neuspořádanému sexuálnímu životu nediví a přijímá mě s opravdovým přátelstvím, dobrotou a úctou, oč spíš to dělá můj nebeský Otec (sr. Mt 7,11).Vyznání vlastních sexuálních slabostí a hříchů "před svědkem" je také určitou přípravou pro vyznání těchto traumat, hříchů a slabostí před samým Bohem. Objevíme-li Boha jako milujícího Otce, který nás přijímá se všemi slabostmi, i se slabostmi v sexuální oblasti, pomáhá nám to mluvit o nich upřímně a otevřeně. Naději na vnitřní uzdravení nezískáme ani tak ve vztahu s člověkem, jako spíš ve vztahu s Bohem. Bůh sám dává zraněnému člověku sílu k práci na vlastním uzdravení.Člověk s těžkými sexuálními traumaty, zvláště když je dlouho a pečlivě skrýval, má obraz Boha většinou velice zdeformovaný. Lidé sexuálně narušení často vidí Boha ze zorného úhlu svých pocitů. Své vlastní odmítnutí sebe rádi připisují i Bohu. Často se stává, že mladí lidé spojují nějaké životní neúspěchy nebo neštěstí s Božím trestem za sexuální hříchy.K tomu, abychom se dokázali Bohu bezvýhradně otevřít, nechali se jím přijmout, otevřeli se jeho lásce, která léčí všechny bolesti, i ty sexuální, nám pomáhá především modlitba, rozjímání a koncentrace. Modlitba je přijímáním Boží lásky, která uzdravuje duši.Nesprávné chápání Boha a hříchu se však může projevovat i tak, že člověk své problémy zlehčuje a bagatelizuje. Pokud závažnost svého postižení a jeho následků neuzná, může to být překážkou uzdravení. Všimněme si, že když se Ježíš setkal s veřejnou hříšnicí, která se v sexuální oblasti těžce prohřešila, projevil jí na jedné straně bezvýhradnou lásku, náklonnost a úctu, na druhé straně ji však rozhodně a kategoricky vyzval, aby se svým hříchem skoncovala: Jdi a už nehřeš!(J 8,11).Pochopení, přijetí, láska a úcta nesmějí být chápány jako podceňování poklesků a jejich následků. Ježíš říká: pravda vás osvobodí (J 8,32). Při sexuálním narušení je nutno poznat celou pravdu: za prvé pravdu o svém stavu, o jeho závažnosti a příčinách, a za druhé pravdu o Bohu, který člověka miluje a tím ho uzdravuje a zachraňuje.2. Výchova svědomí Objevování pravdivého Božího obrazu je zároveň objevováním Bohem stanovené hierarchie hodnot. "Je-li na prvním místě Bůh, je všecko na svém místě"(sv. Augustin). Boží přikázání mají své pořadí a to je součástí Zjevení. Nemáme žádné právo Boží přikázání přemisťovat. Stanovenému pořadí přikázání odpovídá pořadí závažnosti našich slabostí a hříchů.V oblasti sexuální se můžeme považovat za uzdravené jen tehdy, poznáme-li sexualitu jako "šestou" rovinu lidského života a narušení v této oblasti jako "šesté". Uzdravení v této sféře dosáhneme mezi jiným tím, že uznáme prvních pět hodnot a prvních pět lidských slabostí a narušení. Neselhávali bychom v "šestém" přikázání, kdyby nebylo prvních pěti, závažnějších než je "šesté". Trauma v sexuální oblasti je většinou jen projevem traumat jiných, závažnějších. Nemůžeme uzdravit svou sexualitu, dokud se neuzdravíme v jiných, základních rovinách svého života.V jedné z knížek pro mládež, která vyšla v Polsku a která se také zabývá sexuálními problémy, čteme: "Je to přikázání až šesté, ale v mladých, ztřeštěných letech, kdy nebe plane, stává se toto přikázání prvním. Na něm v jisté chvíli závisí všechno, ono být nebo nebýt" (Tomasz Pawßowski OP, Sißa przebicia). Ačkoli snadno pochopíme dobré úmysly autora tohoto textu, přesto jeho doslovné chápání může uvést mladého člověka v omyl, protože svádí k tomu, aby se "šestý" problém řešil izolovaně od všech problémů ostatních. Sexuální problémy mají většinou symbolický charakter, protože se za nimi skrývají problémy jiné, podstatnější. Čím větší je selhání a narušení ve sféře emocionální, psychické a duchovní, tím větší bývá selhání a narušení v oblasti sexuální.Samozřejmě musíme zdůraznit, že "šestý problém", "šesté přikázání" naprosto neznamená "málo důležité". Znamená však, že mu obvykle předchází prvních pět. Máme-li si poradit se "šestým" traumatem, musíme si nejprve vyřešit první problém: "Nebudeš mít cizích bohů přede mnou". Pokud není Bůh na prvním místě, není pak už na svém místě nic. Potom se skutečně "šesté stává prvním".Zvládnout svou sexuální nezralost a svá traumata je věc velmi důležitá. Je to známka skutečného duchovního úsilí vynaloženého ve prospěch vývoje celé osobnosti, jejího duchovního i emocionálního rozměru. Podceňování sexuální nezralosti, hedonistické vyhledávání smyslové rozkoše je většinou dokladem toho, že člověk bere na lehkou váhu svůj vnitřní růst, uzavírá se do sebe a není schopen otevřít se druhému člověku. A přitom základním cílem lidské sexuality má být předávání lásky a života.Aby se uvedla narušená sexualita do rovnováhy, k tomu je nutná také výchova svědomí, při které se sexuálně narušený člověk učí správně hodnotit subjektivní odpovědnost za všechna selhání a hříchy v této oblasti. Dokumenty Apoštolského stolce, které jsme tu citovali, nabádají k "zachování nezbytné moudrosti při posuzování subjektivní odpovědnosti jedince" (Směrnice). Čím těžší a závažnější je trauma, tím větší se očekává rozvaha při posuzování subjektivní odpovědnosti. Z hlediska terapie není žádoucí, aby se každé sebemenší selhání považovalo za velký, těžký hřích, aniž se přitom přihlíží k tomu, nakolik je člověk ovlivněn svým traumatem. Ustrašené zveličování své omezené a podmíněné odpovědnosti - "pro každý případ" k uzdravení nepomáhá, protože upevňuje a prohlubuje chorobný pocit viny, ke kterému tato sféra značně inklinuje.Avšak na druhé straně je třeba si být vědom toho, že snižování vlastní subjektivní odpovědnosti, především odpovědnosti za snahu problém vyřešit, může být také závažnou překážkou. Zbavování se jakékoli subjektivní odpovědnosti a odůvodňování své slabosti a sexuálních hříchů pouze svým traumatem může být prostě nepoctivé. Psychologové tvrdí, že "nemocní lidé se často ve skutečnosti nechtějí doopravdy uzdravit. V nemoci je jim dobře. Touží po úlevě, ale nikoli po návratu ke zdraví. Léčení je totiž bolestné a stojí odříkání"(A. de Mello).Tuto neochotu podstoupit léčbu můžeme pozorovat i u lidí sexuálně narušených. Snad právě v sexuální oblasti je léčení obzvlášť bolestné a vyžaduje odříkání, protože v průběhu léčby se uvolňuje skrytý strach a je nutno naučit se ho přemáhat. Jeden terapeut mi vyprávěl, že spousta lidí, kteří se do jeho střediska hlásí s prosbou o pomoc, pozvolna couvá, jakmile se jim v rozhovoru pokouší ukázat závažnost problému, jeho velikost, nutnost jejich účasti na jeho řešení, nutnost úsilí a práce. Tito lidé se pomoci vzdávají a pokoušejí se to odůvodnit: "Ostatně se s tím dá nějak žít, jiní mají také podobné problémy", "Třeba to není tak zlé, jak říkáte" atp. "Mluvil jsem jako terapeut se stovkami lidí" - svěřuje se K. Meissner, "a pozoruji něco, co by se dalo nazvat vzdorem. Proto každou psychoterapii začínám otázkou, zda ten člověk chce začít se sebevýchovou s tím, že se bude opírat o mou pomoc. Přistoupím na pomoc v případě, že pacient "chce být ksakru sebou, sní proklatě třeba i žábu, ale chce být sebou". Musí v něm být odhodlání podstoupit často velice těžkou cestu práce na sobě"(K. Meissner, Przyjmowac ludzi takimi, jakimi sa). Člověk, který hledá pomoc při sexuálních problémech, si musí být vědom toho, že k vnitřnímu uzdravení je třeba času a trpělivosti. Tak jako léčení každé rány vyžaduje čas, vyžaduje ho i

Dobry den jmenuji se Marketa(muz)je mi 26 let a potrebuji pomoc s problemem jsem nejspis Transexual citim se byt zenou hrozne mi to vadi chtel bych nosit damske obleceni i na verejnosti a byt zena se vsim co k to mu patri.Prosim o pomoc nebo jsi neco udelam.Diky Marketa.

Dobry den chci se stat zenou ?Chlel bych poradit s nejakym odbornikem ktery je v tomto smeru dobry.uz jsem na tom velmi spatne psychcky.Dekuji predem za odpoved a pomoc.

Je mi skoro 50, ale od dětství toužím být ženou se vším všudy. dnes , když už jsou děti velké a nemám jiné závazky chtěl bych s tím něco dělat. poradími někdo?