trauma z umrtí psa

Milovat zvířátko je přece normální. Je to němá vděčná duše.

Tys to trefil. Když vidím často ty psí Barbíny tak to je na žalobu za týrání zvířat. I pozitivní přehnaná láska zabíjí.

Nám umřela milovaná fenka (Shih-tsu 13 a půl roku) teprve před čtyřmi dny. S manželkou a synem jsme úplně vyřízení. Víme, že je to moc brzo a chce to čas, ale kdo to nezažil, nemůže pochopit. Před dvěma lety jsem byl 2 měsíce upoután na lůžko po nehodě při perašutismu, zlomené obě nohy, několik operací, hodně bolesti, ve všem odkázán na pomoc sestřiček v Motole. Nepřeháním, ale proti bolesti ze ztráty naší Ťapky, to nebylo vůbec nic. Alespoň tak to cítím já. Je mi 47 let, mám skoro 2 metry 110 kilo, o parašutistech si leckdo myslí, že jsou tvrďáci, ale já tedy určitě ne. Přiznám se, že každou chvíli bulim jako malý dítě a je mi hrozně smutno. Možná to vzhledem k mému věku a tělesným proporcím to někomu přijde nedůstojné a trapné, ale každý páníček, který svého psíka miloval ho musí pořádně obrečet.

Vcera nam zemřela 11 leta fenecka. Pisi to asi abych si ulevila a zároveň dala jeji pamatce ukazku toho, jaka to byla bojovnice. Brali jsme si ji pred jejim 9. rokem od rodinnych clenu, kteri se o ni poradne nestarali. Kdyz se nasi sousedce narodil vrh bisonu, tak jsem chodila pomáhat dokrmovat a po zadosti techto pribuznych ze hledaji pejska misto dítěte po svatbe ( deti meli z předchozích vztahu) se ode me dozvedeli o tomto vrhu. Kdybych vedela, jak dopadne, nikdy bych nerekla jedine slovo a stejne tak bych to zakazala babicce o tom mluvit pred nimi.
9 let se o psa starali stylem nejlevnější granule, odmítnutí zaplaceni veterinarni pece o zuby a kožní problemy, nepočítaje, ze kdybych ja student ze sveho nezaplatila antibioticke injekce a speciální pripravky na kuzi, nechali by ji utratit, protože se jim za ni nechtelo platit. Jezdila jsem za ni po skole a brigadach, kdy jsem stala 17 hodin na nohou, abych ji vyvencila a mohla se o ni postarat aspon trosku.. Byla to ticha, bazliva, mazliva holcicka.. Kdyz jim tahlo po 9 letech na rozvod, dali mi na výběr, bud ji daji do utulku, uspi nebo si ji vezmu. Nevahala jsem ani minutu. Prvni měsíc, co jsem si ji vzala následovala operace, kde ji museli vytrhat prohnile zuby, odstranit bradavice a osetrit kuzi. Do rok následovala dalsi operace, kde jsem nechala odstranit celou levou stranu struku plne nádorů a pulroku na to následovalo zbytek na leve straně s dalsima 60 svorkami.. Fenecka mela 4 kila, velky stupen zákalu v ocickach, protrhane zuby.. Kvuli předchozí peci mela znicena jatra, nadlevninky a casem se zjistilo, ze ji mlatili tak, ze mela špatně srostla zebra a kosti.. Prdolka si vybojovala vsechny operace, léčby a milovala zivot. Sam veterinář nechapal, ja muze takto stary pes, v takovem stavu se hojit a bojovat. Bohuzel po posledni operaci, i pres to, ze se hojila velmi rychle a behala už druhý den, se ji po narkozach objevily eliptické zachvaty. Do nyni nevime, zda z intoxikace, nebo mela nador na mozku.. Bohuzel ji skolilo nekolik mrtvicek najednou dne 22.3. Ve 4:15 rano. Zacalo to ve 4 odpoledne. Přestala chodit, mlatil sebou, tak moc bojovala, snazila se vstat. I pres to, ze několikrát v zachvatech prestala dychat, vzdy si silou vybojovala další nadech. Bohuzel po nekolikate to uz nezvladla. Zemřela mi v naruci. Nikdy na to nazpomenu, kamkoliv se podívám, vim ze tu byla a jak moc trpela a bojovala na konci. Byla to nejsilnejsi bojovnice, kterou jsem kdy videla a ja i partner to neseme s placem velmi tezko. Na památku si necham udelat srdicko z brouseneho skla, at ji mam neustále u sebe, ale vim, ze takto milovat nemohu zadneho dalsiho pejska. Mozna casem prijde dalsi chlupac, ale moje bojovnice bude vzdy to nejuzasnejsi, co se mi v zivote dostalo. Nebyl to jen pes, byl to clen rodiny, nase dítě, nas spolecnik..

Tak si ho nepořizujte a máte po starostech ...

Znal jsem jednoho cikána, který se poté, co mu scípl čokl, zasebevraždil.

Přečetl jsem si celou diskusi a souhlasím s tím, že ztráta psa může bolet více, než ztráta člověka. Souhlasím i s tím, že je příčinou to, že s tím psem někdo prožije více času než s lidmi. Ale myslím, že tu je ještě jeden důvod a tím je neuvěřitelná, nepochopitelní emocionální vybavenost psa. Pes neumí mluvit, nechápe význam slov, ale má v mozku mimořádně rozvinutou oblast pro emoce a empatii. A se svým pánem komunikuje pomocí neverbálních signálů. Pes je jeden z mála tvorů, s kterými lze "mluvit" a vytušit, co si myslí. A taky lze poznat, že rozumí člověku. Proto je to blízké jako vztah dvou lidí. Protože v průběhu spolužití prostě docházelo ke komunikaci mezi pánem a psem a bezpočtu přenosu informací v emocionální rovině. Pes je parťák člověka. Jak se to naučil - to nevíme. Ale každopádně je to parťák, myslí, rozumí, cítí a komunikuje. Má svébytnou osobnost. Unikátní. Já měl tak dobrého psa, že když někdy zajdu na zahradu k jeho hrobečku, smekám klobouk. Byl to Pán Pes. Tak dobrého, vstřícného a chápavého člověka jsem nikdy nepotkal. Můj pes byl charakterově unikátní. A zatím se mi nedaří najít náhradu. Prošel jsem útulky, nabídky, měl jsem i pejska doma na zkoušku, ale když tam není osobnost, tak to nejde. není pes jako pes. Není člověk jako člověk. Když se hledá partner, taky to někdy trvá roky, než to klapne. A pes je taky člověku partner svým způsobem.