úmrtí partnera versus nový vztah

Nedávno mne opustila má celoživotní láska, přes padesát let jsme spolu sdíleli lásku, dobré i zlé a vychovali pět hodných dětí. Manželka byla dlouho nemocná a protože jsem stále pohlavně aktivní, vypomáhal jsem si masturbací, protože ona nemohla. Když jsem ovdověl, hned se přihlásily dvě vrstevnice, kterým jsem se upřímně otevřel. Obě mne politovaly, vyzpovídaly a odsoudily. Nešlo mi jen o sex, ale o porozumnění a souznění a když přeskočí jiskra... i ten sex. Jedna mne odmítla jako zvrhlíka a druhá, proto, že jsem na ní hned neskočil. Teď jsem se svou touhou po harmonickém vztahu sám a do ničeho už se mi nechce.

se do toho nenut,počkej...A na co má čekat? A nenutit se? Právě naopak. Nesedět doma, přinutit se vylézt z domu a chodit do společnosti, různé akce, kde se schází více lidí. Kolektiv. Samo nic nepříjde a když bude doma čekat a sedět v koutě najednou zjistí, že jí ujel vlak.

Ahoj všichni, diskuze je...se do toho nenut,počkej si,až to přijde samo,až i nečekaně,neplánovaně někoho poznáš.

Ahoj všichni, diskuze je starší, ale nevadí. Mohe životní láska je po tragické smrti už 9 let, a já si dalšího partnera stále nemůžu najít. Problém je ve mně, nedokážu k jinému muži cítit to, co k němu, při životě mě držel synek. Od té doby jsem zkoušela nové vztahy, ale bylo to na nic..Srovnávám pořád. Byla jsem i u psychologa..Sice už to není tak ostrá bolest, jako dřív, ale na nové přátelství.

čekat potřebuje, netušíte...Ano musi to jak se rika"prebolet",ale nikde neni psano, ze single clovek je neco min, ikdyz po rozvodu, nebo ztrate partnera prijdete o spoustu znamych, protoze vas nezvou z toho duvodu, ze si spolu povidali chlapi a zeny taky spolu o svych problemech. Ale i osamela zena ma vic sanci na udrzeni drivejsich pratelskych vztahu, protoze si s ni muze povidat jak hostitelka, tak jeji muz, ale samotnemu muzi zbyva pouze hospoda, kde si pokeca s kamarady.Ja byl od 2 rozvodu asi odroku 1993 sam a mival takove nahodne damske znamosti. Ne na jednu noc, ale na nekolik mesicu i par let, ale protoze jezdim s kamionem a casto jsem byl v zahranici 3 i 4 mesice v jednom kuse, tak to nema cenu, protoze ty mesice odlouceni zabiji i ten jepevnejsi vztah. Ted jsem uz nekolik let v Anglii, take tu jezdim a v roce 2014 jsem si sem vzal jednu pani s jejimz manzelem/ktery zemrel/ jsem dlouha leta kamaradil a navstevoval ho. Jenze ta pani po jeho smrti mela problemy s praci i s bydlenim a pozadala me, zda bych ji nevzal s sebou. Coz jsem udelal, ac jsem mel nekolik let v Cechach vztah s jednou vdovou, ktera si pokud jsem nebyl v Cechach delala a zila podle sebe a kdyz jsem priletel na 2-3 tydny, tak mi delala spolecnost a obema nam to celkem vyhovovalo. Chtel jsem , at se mnou odleti do Anglie, abych tam nebyl sam, ale to kategoricky odmitla. Takze kdyz ne ona, tak tedy tahle. Jeste navic obe mely stejne krestni jmeno. No jenze ta moje nova spolubydlici/predtim me jako muze nikdy nezaujala, oblekala se stylem cerne kalhoty, cerna mikina a kozenkove neco do pulky stehen-ala seda mys.Takze jsem vubec nepocital s nejakym vztahem./ Jenze behem par mesicu se ten vztah vyvinul a byl tak uzasne krasny a hluboky, ze uz si bud na drivejsi vztahy nepamatuji, nebo jsem takovy vztah opravdu neprozil. Takze jsme si tu nasi nadhernou lasku spolu uzivali, jak jen to bylo mozne a asi jsme vedeli proc, protoze koncem 2016 zacala mit problemy s pravou rukou, pak s pravou nohou a nakonec i s reci a az na CT zjistili mozkovy nador. Ten ji miniinvazivne odoperovali a do 14 dnu jsem ji mel zpatky doma. Jenze pri dalsim jednani o lecbe odmitla ozarovani i chemoterapii/tak byla to zkusena zdravotni sestra a vedela, co ji ceka/. Takze jsme doma zkouseli lecbu dietou dle Dr.Budwigove, ale protoze v mozku zustalo jeste velke mnozstvi nadorove tkane nador znovu zacal rust a kdyz ji podruhe odvazela sanitka, tak byla temer v komatu. Proste ta zkurvena rakovina vyhrala. Takze vcera to byl prave 1 rok od jejiho umrti. Me jeji smrt nezlomila, ale velice hodne me zmenila. Kontakty z minula udrzuji,komunikuji at pracovne tak soukrome ale sam na sobe vidim, ze jsem uplne jiny. Pisu si s jednou kamaradkou, se kterou jsem se seznamil prave tady na Doktorce v jedne diskusi. Ona je take sama a jeste jsme se ani fyzicky nepotkali, jen si posilame sms a maily a tak se nejak na dalku vzajemne podporujeme a navzajem si vylevame srdicka jeden druhemu. A foukame si na bolistky. Ja se priznam, ze se necitim na novy vztah, protoze pravy a skutecny vztah je o partnerce na 100% od nehtu na palci u nohy az po konecky vlasu-proste naplno a na jednu dobrou! Ale zatim se smiruji s tou pro me v zivote zatim nejvetsi ztratou. Sice pred 30 roky mi po dlouhych utrapach zemrela moje nejdrazsi milovana maminka na roztrousenou sklerozu, ale ta doba to tak nejak milosrdne prekryla, ale tady, kdyz jsme spolu byli denne nekolik hodin a vedeli jsme o sobe i to, co si preje ten druhy, aniz by on otevrel pusu a rekl to. Takovy vztah a takovou lasku uz nikdy v zivote nepotkam a nepoznam. A ja vlastne ani nechci, protoze stat se mi neco podobneho jeste jednou, tak asi budeme mit pohreb spolecne.Tak jeste 20-30-40 let a mozna se s ni tam nahore potkam. Diky praci nemam moc casu na truchleni, styskani a podobne veci a stejne by mi to nepomohlo, ale na novy vztah se rozhodne necitim. A ani nevim, zda se nekdy odvazim nejakou zenu oslovit. Ja vim-nikdy nerikej nikdy, musim si ted na ni hlavne odvyknout, ikdyz tu mam jeste spoustu jejich veci, obleceni atd a zbavovat se toho zatim nehodlam nekde to davat na charitu do kontejneru, pritom vim, ze uz se nikdy nevrati. Vsechno az casem, az to preboli.....Tedy jestli.....

A na co má čekat? A nenutit...čekat potřebuje, netušíte oč tu běží... dokud se člověk sám nenalezne a není schopen nového "vztahu", nemá to smysl... sama velmi dobře vím, že teprve až naprosté smíření s odchodem životního parntera a nesorvnávání, snaha nenalézat stejný vztah (to prostě nelze)... dokázat přijmout definitivní změnu života.. naučit se nejprve žít sám za sebe...pak je teprve čas dát šanci novému partnerství

Nevím jak u tebe, ale mně...je to hrozné, ten náhlý odchod. Mě manžel umřel do těžké nemoci a taky to moc bolelo. Je to už delší dobu, proto se chci s tebou podělit o zkušenosti. Nejhorší jsou první dva roky, to je pořád stejná bolest, zoufalství, beznaděj. Pak se to začne zlepšovat a člověk začne žít o něco lépe.

Lituji vás,musí to být moc...navštěvovat nějakého důvěryhodného psychologa,a neuzavírat se ve svých smutcích sama.Možná by pomohlo i rozebírání toho co se stalo,se svými dobrými kamarády,známými,příbuznými.Protože sdílený smutek je pak menší.

Jsem přesvědčen,že smrtí život nekončí,naopak že je to začátek nové etapy.Nebuďte tedy zbytečně dlouho psychicky sklíčená,váš partner sice fyzicky zemřel,ale jeho existence neskončila a nikdy neskončí.
Žije někde jinde dál,jsem o tom přesvědčen.

Nevím jak u tebe, ale mně...Lituji vás,musí to být moc těžké prožívat tyto chvíle.Určitě to nějakou dobu bude ještě trvat,než se z toho vzpamatujete,ale pokud vám mohu dát nějakou radu,tak by jistě bylo vhodné

Před třemi dny mi zemřel...Nevím jak u tebe, ale mně zemřel partner po 11 letech vztahu, (máme dvě děti 6 a 3 roky) asi o měsíc dřív něž tobě, při autonehodě, ráno odešel do práce a už jsme se neviděli :-(
A od pohřbu je to čím dál horší, zatímco se tam s ním všichni rozloučili a šli domů zpět za svými, svou rodinou..., mně je čím dál hůř a chybí čím dál víc. Nevím kdy a jestli to přejde

Před rokem a půl mi za...Před třemi dny mi zemřel přítel v mé náruči:(chápu tvojí bolest,co umřel ,bolí mě u srdce,jako kdyby něco umřelo ve mě s ním..měl epileptický záchvat a srdíčko to nezvládlo,umřel ještě dřív než přijela záchranka...hrozně si to vyčítám a opravdu jsem se snažila,aby tu byl..už dlouho mu bylo zle,ale k doktorovi nešel,i když jsem se kvůli tomu trápila..stihl jen říct,že se mu dělá špatně:(moc mě to trápí,byl to moc hodný chlap,měl smysl pro rodinu,byl věrný,pracovitý atd:( kdybych neměla syna atd šla bych za ním:(

na to musí přijít on sám.Pokud jí tolik miloval,pak mu to bude trvat déle.Bud mu dobrou přítelkyní,kamarádkou a po čase poznáš,až na to bude připravený.

Jsem tři měsíce s partnerem, kterému loni zemřela po 10 vztahu letech těhotná přítelkyně. Postupně začíná váhat nad tím jestli nový vztah zvládne, jestli to není brzo a začíná se utápět v sebetýrání a výčitkách vůči mně i jí. Za celou tu dobu vše řeší sám a nikdy nevyhledal pomoc žádného psychologa. Odmítá o tom mluvit i s kamarády nebo rodinou. Myslím, že jsem první s kým vůbec aspoň trochu komunikuje na toto téma a to jen tehdy až to přestane zvládat a začne "pálit mosty". Chápu jeho bolest a nechci ji zlehčovat, ani mu nahrazovat bývalou partnerku, to nejde, ale zároveň si myslím, že je nesmysl, aby se sám v sobě uzavřel a "topil se v tom" az nadosmrti.. Jeste mu není ani 40 a zaslouzí si nový zivot a vztah... mám ho ráda natolik ze jsem ochotná s ním tím vsím projít, ale uvítala bych radu od nekoho kdo byl v podobné situaci co je nejlepsí delat, jak mu pomoci aby mohl jít dál... zatím zije porád v byte po bývalé partnerce mezi záplavou zaprásených jejích vecí vsude okolo.. uplne na nem vidim jak je stastny pokud jsme spolu nekde mimo toto prostredi a jak poroztava a je mu lip... nechci jej do niceho nutit ale potrebovala bych radu jak jej citlive presvedcit o tom, ze si zaslouzi byt stastny

Diskuse je již sice celkem...nikdy nesmažeš z pameti a myslím,že nové přítelkyni je to úplně jasné.

Pokud bych ztratila...Diskuse je již sice celkem stará, ale rád bych se zde podělil o svůj příběh.
Před 14ti měsíci jsem ztratil manželku, se kterou jsem žil 28 let. Jelikož mnoho let bojovala s nevyléčitelnou chorobou, nebyl její odchod nečekaný a náhlý. Stihli jsme se i rozloučit, přesto byla tato situace pro mne velmi bolestivá. První měsíce jsem překonával různě, většinou pomocí prášků, nebo alkoholu, nebo kombinací obou způsobů. Před čtyřmi měsíci jsem se však "ocitl" ve vztahu s naší společnou známou. Tento vztah se začal rozvíjet úplně pozvolna. Občas se stavila s nabídkou pomoci, nebo jen tak na kafe, občas klukům přinesla bábovku, štrůdl, ... Jindy naplánovala víkendový výlet. Potom se to stalo. Jednou se na návštěvě zdržela déle a byla z toho společně strávená noc, pak další a další a já si začal uvědomovat, že nechci zůstat do smrti sám. Nyní ji všem představuji jako svou přítelkyni a dokonce bych si uměl představit mít s ní děti, i když je mi už skoro 50 a jí 40. Na svou manželku však stále myslím a často se mi o ní zdá. Moje nová partnerka se tak musí smířit s faktem, že s námi už navždy bude "někdo další".

Čas dokáže zhojit i...Kdy ti umřel/a partner, partnerka?

Čas dokáže zhojit i horší rány! Jo vzpomínky jsou krásná věc ale nesmí to být akorát sebetýrání.Určitě by ten kdo vás měl rád nesouhlasil. Rozhodně by pro aby jste si někoho našly, kdo by vám byl do konce života oporou. Sebelitování a stálé sebetýrání stejně nikomu nepomůže a akorát si ubližujete sami sobě. Člověk není od toho aby zůstal sám. Je to také pochopitelné a nikdo vám to nemůže mít za zlé. Těžko je jednomu samotnému a mít někoho o koho se můžete opřít je přirozené. Nelámejte na vším hůl a nechte tomu volný průběh. Příroda je moudrá a sama to vyřeší za vás a vy se nebraňte přirozenosti. Já vím, že to není lehké a říkáte si ono se to mluví ale co je na světě lehké. Proto přestaňte jenom brečet a začněte se rozhlížet po těch co kolem vás zůstali a věnujte se těm živým. V tom je smysl života a ten jde dál!

pro "J." :jenze,on na to opravdu nekdo neprijde,event.si mysli,ze navazanim noveho vztahu na ten stary snadneji zapomene.Pak se ukaze,ze ne,ze tam jsou ty vzpominky furt a navic se z nich stava "kamen urazu" pro vsechny nasledne vztahy.Vzdyt' kolik zen uz' takhle reklo: "ten muj prvni byl nejlepsi" a aniz' by to vedely,nebo chtely,tak timto zdelenim toho (do te chvile) soucasneho partnera degradovaly,snad mohu rict,ze i podvedly.
Takze,to ze chapes to,co zde pisu,neznamena,ze to tak chape kazdy(-a) jiny(-a).V tom pripade by se pak ani nemusela zakladat tato diskuse...

Za čas se vše srovná. Vše...Je nesmysl již pocelý zbytek života žít jako jeptíška.Přesně tak...

Tady se musim Anonymky (pro dnes'ek Sabiny) zastat,to co pise ma svoji logiku.
S pocitem tryzne a bolesti neni dobry napad hledat si novy vztah.Takovy je vzdy jenom "naplast na dusi" - ocekavane zapomenuti po boku jineho se vetsinou nekona,mozno rici,ze prave opak je pravdou,a pote,co chlapek pochopi,ze je "Vec'ne druhy",celkem logicky takovy vztah ukonci.Bo,kdo by chtel byt druhy,ze..?