Viděli jste ducha?
My jsme z mou mladší sestřenicí viděli ducha v nasi chatě staré cca 40let. Byla to celá černá osoba. První jsme si mysleli že to je naše starší sestřenice. Ale ta osoba měla i tvář černou takže to nemohla být ona. A ještě jen tak sami od sebe zaskripali dveře a byli jsme tam sami. Děkuji že jste tuto stránku vymysleli. Budu ráda když mi napíšete.
Za jistých okolností a při troše fantazie a představivosti můžete vidět cokoliv .
To je zajímavá zkušenost,Nelo.Pokud je to pravda,určitě jste viděli ducha.Co bylo potom dál?
Kdo se zajima otazkami ohledne smrti a duchu, 22.5.2021 bude online konference "Život po smrti - výmysly a fakta", doporucuji se podivat https://allatra.tv/cs/video/zivot-po-smrti-vymysly-a-fakta. Za posledni roky pribylo mnoho studii dokazujicich mimotelni zkusenost (zde je prehledny clanek https://www.epfl.ch/labs/lnco/wp-content/uploads/2018/08/2009_Blanke_TNCchap_leaving-body-and-life-behind-obe-and-nde.pdf) , coz nema k existenci duchu, resp. lidskym okem neviditelne slozky cloveka, moc daleko. Reinkarnace existuje, to je fakt, akorat ze se tyka duse, ne nas. My se rodime do sveta spojeni s nasim vedomim a s dusi. Mame svobodu volby venovat pozornost a cas dusi, nebo vedomi (tady je mysleno jako system zivocisneho rozumu, pozemske chute a touhy), a co behem naseho zivota prevlada, tim se take staneme - bud splyneme s dusi a budeme v duchovnim svete v Bohu, nebo zemreme a prijdeme o nase telo a se staneme duchem, sice jemnohmotnym ale stale privazanym k tomuto svetu. Mam za to, ze klicove jsou 7 dni a 40 dni po smrti, kdy se rozpadaji jednotlive jemnohmotne slozky tela a tim dochazi k urceni "posmrtneho" osudu cloveka. Duse se bude dale reinkarnovat v jinych lidskych podobach, ale my jako duch to uz muzeme akorat pozorovat. Vsechny emoce a zkusenosti, co jsme prozivali behem zivota, se budou stale vracet a budou nas mnohem vice szirat a drtit, v tom je analogie pekla. A jedine odlehceni muze duch dostat, kdyz mu nekdo venuje pozornost, tim o neco mene trpi. Proto se casto duchove objevuji ve snech a strasi. Akorat ze venovani pozornosti zemrelym na ubira nasi pozornost a cas, ktery mimo jine taky na to, abychom se sami nestali duchem (pokud se tak ve sve svoobodne volbe rozhodneme). Takze celkove, pokud mame zle sny, nebo se najednou pohne zidle nebo zavesy, nejlepsi bude nevenovat tomu pozornost a obratit se na pozitivni veci nebo k Bohu (byt ve stavu radosti, stesti, lasky atd.).
Skutečně je potřeba krmit lidi hloupostmi , aby neměly čas na věci podstatně důležitější . Už samotný termín život po smrti je tak relevantní jako suchá voda . Ale u lidí kteří potřebují ke svým mozkům berličku na cestu životem tahle pseudofilozofie zabírá . Díky jim z toho těží všechna náboženství . Mnoho chytrých lidí z toho velmi dobře až pohádkově žije . Jednoduše : ve světě plném hlupáků se chytré hlavy neztratí .
Máš pravdu, na světě je plno vyčúraných co lžou, jak slyším sekta tak se mi otevírá kudla v kapse. Jednou jsem málem rozbil hubu dvěma vymóděným jehovistům. Oni rozdávali knihy na konečné a moje dcera - trubka, si vzala a ještě jim řekla adresu. Oni si pro knihu přišli, zvonili, stáli tam jak dva čúráci, a že by si rádi pohovořili Holka nebyla doma, my tu blbou knihu hledali, ale nenašli. Třikrát jsem vyšl a říkám jim to , aby tedy přišli jindy, nebo počkali. Ti dva kokoti v kravatách ale byli docela už drzí a měli takové pindy. Nakonec jsem je vystrnadil, mnoho nechybělo a už jsem mu chtěl dát přes hubu. Od té doby tu nebyli, když někdo zazvoní a otravuje stane se ze mne lev.
Tak to je hodně divoká teorie :) Kde jsi to vyhul... totiž vyčetl? Nechci to vysloveně odsuzovat, názor o dvou nebo více druzích duše se vyskytuje v různých kulturách. Ale moc tomu rozdělení nerozumím. Pokud já zůstanu jako duch na zemi a moje duše se znovu reinkarnuje, tak ta duše musí nutně dostat novýho ducha, ne? Říkal jsi přece, že duch je vědomí. A jak se potom vůbec pozná, že to byla moje duše? Nerozumím, k čemu je tam potřeba to rozdělení na ducha a duši a v čem spočívá. Duše si sama sebe neuvědomuje? Jak se pozná, ke komu patří, neboli, v čem spočívá její identita? ......................... A teď druhá věc, co se týká snů. Zdává se mi o různých lidech. Většinou o nějakých fiktivních nebo o existujících živých, a někdy i o existujících mrtvých. Jak poznám, kdo z nich je skutečný duch a kdo je jen kopie nebo představa? Asi to nebude tak, že ti mrtví jsou vždycky duchové a ti ostatní vždycky představy...
Viděl, Prymulu, ten vleze všude
mh už vlezl.
Nevím, moc tomu nevěřím i když se říká že existují.
Dobrý den, zajímalo by mne, jestli má někdo zkušenost s duchem zvířete, domácího mazlíčka.
Ducha jsem ještě neviděl, ale občas je cítit.
jsem ducha neviděl,jen jsem ho cítil.
Hustý seriál k tématu: https://www.csfd.cz/film/347795-joogoonui-taeyang/prehled/ na uloz.to ke stažení s SK titulky. Dívám se na první díl. Hustý, skoro bych se i bál potkat takové duchy. Přesně proto jsem psal výše, že nemám potřebu si aktivity točit, abych nezjistil nějakou takovouto děsivou podobu ducha a pak se ho doma nebál.
Hlavně se neposrat !
Hlavně ta slušnost, že? To je problém.
Možná jsem to už tady psal, ale nejsem příznivcem vyhánění duchů za každou cenu, zvláště ne drastickými metodami. Vždyť tuto oblast nikdo pořádně neznáme. Rozšířená teorie je - umožněme dušičce odchod z tohoto světa, stejně se tu trápí a hledá cestu pryč, naznačme jí, že tady už nemá jaksi co dělat. S tím nemůžu souhlasit; co když je to v některých případech přesně naopak, jak naznačil výše autor "hns". Nemají zájem odejít ani škodit, jen si zachovat určité spojení s naším světem, ale mají jen omezené možnosti (energie). - - - - Moje bývalá kolegyně bydlí s manželem v patrovém domku se zahradou na okraji Prahy a nepravidelné návštěvy ducha bere zcela normálně. Nejčastěji ho zahlédne, jak přejde venku okolo okna (ve dne), někdy vnímala i jeho přítomnost uvnitř (byl cítit i cigaretový kouř). Neškodí, jen někdy prý se zlobi, ale ona na něj klidným hlasem mluví (Tak jseš zase tady? Copak chceš?) a nic proti němu nepodnikala. Z hovorů se sousedy vyplynulo, že podle popisu by to vypadalo na bývalého majitele. Zajímavé je, že jejich pes (velká klidná fena) nikdy nejevil žádnou změnu chování.
Abych nebyl špatně pochopen: jsem zastáncem odchodu duchů z pozemské dimenze, ke které jsou poutáni. Nejprve domluvou a pak opatřeními, které jim zamezí vstup do daného prostoru jako nežádoucím osobám, byť by šlo o bývalého majitele (vůně/pachy jsou popisovány jako jeden z typických příznaků jejich přítomnosti). Je to v zájmu všech zúčastněných.
Mnozí duchové si ani neuvědomují, že jsou po smrti, takže je vhodné si s nimi promluvit a vysvětlit jim, že jejich "zachování spojení s naším světem" je podobná iluze, jako kdyby se někdo stále dožadoval vstupu do bytu, z něhož byl vystěhován, nebo na pracoviště, z něhož byl propuštěn. Vše má totiž svůj čas, i doba pobytu v hmotném těle. Pak je třeba jít dál. Kam, to závisí na individuální karmě. Být v situaci ducha je výsledek negativní karmy, protože je to stav dost nepohodlný.
Pokud přesto chtějí setrvat a nikomu neškodí, je na stávajícím majiteli, zda je bude tolerovat.
K debatujícím hns a Jírovi. Samosebou kamera by se dala někde sehnat a nahrávat, ale proč, když o duchovi vím, vídám či vnímám ho? Navíc pokud duch vypadá nějak zle nevábně ještě bych se ho nakonec začal bát, štíti či co já vím co? Lépe detaily nevědět. Co psal hns o hýbání se věcí, otevírání a zavírání dveří apod. o tom píši v článku o chalupě/mlýnu. To je normální v rámci těchto entit a jejich aktivit. O příčinách jak a proč tu či onde zůstávají se není třeba dále šířit, to je všem dostatečně zřejmé z mnoha dostupných zdrojů. Vykuřování, sůl apod. určitě možné jsou, ale když nevyužil odváděcího rituálu a trvá na svém setrvání nevěřím, že zrovna tyhle soft praktiky zaberou. Navíc dům je rozsáhlý objekt, je zde řada sklepů, půdních prostor, x bytů, kanceláří atd.. Nemůžu přece reálně vykouřit celý objekt. Určitě by šlo použít církevních autorit a provést exorcismus. Ale... Jednak nemám církev tzv. svatou rád, protože mě v minulosti opakovaně i mé bližní sprovodila ze světa. Hlavně je třeba být humánní a neškodí-li duch pak je třeba brát v potaz, že je to stále člověk, byť aktuálně v jemněhmotné podobě a exorcismus může být pro něj dosti drastickou metodou a traumatizujícím zážitkem. Proto k tomu není-li to nezbytné raději neinklinuji.
Reklama
Článek ze svého blogu jsem tu myslím už asi 1 nebo 2x zveřejňoval, ale poněvadž se mi dostaly k dispozici nové informace a poněkud jsem ho v létě upgradoval a v závěru i rozšířil dovolím si ještě jednou dát odkaz: https://bohumiluvblog.blogspot.com/2019/01/duchove-ve-mlyne.html Každopádně děje se spousta nových věcí. Z poslední doby. Toulal jsem se sám v září v pohraničí Novohradska. Snímky z výletu přikládám
https://photos.app.goo.gl/WU9LUZeBg5mv1Bwj6 .
Jdu si to takto odpoledne z Hojnovodského pralesa po bývalých cestách pohraničníků a dostal jsem se do míst někdejší zaniklé obce Jedlice http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&obec=622 Šel jsem takto mnoho kilometrů aniž bych potkal člověka. Už se smrákalo, když jsem nahlédl k části rozvalin. Ale byla tam křoviska těžko prostupná, nebyl jsem vhodně oblečený tak jsem se vrátil na cestu a řekl si, že si někdy v půl šesté večer dám pozdní oběd - bagetu. U cesty kousek od té zaniklé vsi je odpočívadlo na takovém malém travnatém plácku. Usedl jsem tam k lesu čelem k cestě a tomu prostranství zády. Jím a najednou známý pocit jaký jsem míval na chalupě před začátkem strašení, že se vám někdo upřeně dívá do zad. Za chvilku jsem na té písečné cestě zaslechl jednoznačné lidské kroky. Vysloveně lidské i dunění té chůze jak se přes ten travnatý úsek blížily ke mě. Říkal jsem si nikde nikdo, ještě mě tu večer někdo v divočině daleko od civilizace přepadne. Tak jsem se otočil připravený se případně bránit nožem u opasku a tam nikdo. Nejspíš se na mě přišel podívat někdo z místních obyvatel. Nebo a to je ale celkem už komické a nechtěl bych tedy potkat skoro tamtéž jen o několik kilometrů dále a tím méně slyšet pošuka jako já. To jsem se šel před 14ti dny projít 38 km a podívat z opačného směru na zaniklou obec Veveří, Mýtiny a dál do obce Paseky na kamennou pyramidu, která je ve skutečnosti viklanem https://photos.app.goo.gl/wWgfuL97cq6gyJoT8 . Ve všední den opět nikde nikdo. Jdu po těch pohraničních cestách tzv. signálkách, všude krásné podzimní buky, padající listí, zurčící potůčky. Po cestě jsem si tak různě meditoval až mi přišla na mysl vzpomínka na toho ducha v té zaniklé Jedlici a nápad, že když tam ti duchové v místech někdejšího osídlení dále prodlívají (jsem zrovna nedaleko) a jsou to Němci a je tam tak krásně, že bych jim mohl z mobilu příhodně pustit pár starších německých písní ze 60. let Karla Gotta. No šílený nápad, ale kdo tvrdí, že jsem normální, že? ;-) Tak jsem tam pomalu procházejíc a kochajíce se krajinou decentně hlasitě přehrával skladby pro ty předválečné osadníky obsahově přijatelné jako In mir klingt ein Lied, Mit dir ins Zauberland, Wo meine Sonne scheint nebo Eine Melodie bringt Freud und Leid a že texty znám, mám je rád a nikde nikdo (myslím z živých člověků) nebyl prozpěvoval jsem si spolu s Mistrem. Ještě, že mě nikdo nepotkal :-) Jo ale jak jsem tak šel, kolem cesty mezi těmi buky se najednou začaly (viděnou jaksi úkosem bočním periferním viděním) objevovat pohyby. Nejdřív jen tak sporadicky se sem tam něco mihlo, ale přidávaly se další a šli kolem cesty spolu se mnou. I jakoby se úplně změnila okolní atmosféra. Nejsem si úplně jistý zda to byli lidští duchové spíše mi to přišlo jako nějaké přírodní bytosti. Ale cosi v nemalém počtu tam bylo a ten genius loci toho prostředí se naprosto změnil. Velmi pozitivně až mysteriozně.
- Odpovědět
Pošli odkaz