vodnář-lev

Má šanci manželství ženy Lvice a muže Vodnáře

Zajímalo by mě když je to opačně,když je ženská lev a její partner muž vodnář-muže mít tento vztah šanci? má někdo nějaké dobré zkušenosti?

s tou pohodlností souhlasím, mám dojem, že lvi vždycky čekají, až za ně ostatní problémy vyřeší. Uměj to vždycky postavit tak, že oni sami nic udělat nemohli a vždycky je někdo z louže vytáhne. To mě trošku štve, páč já jsem pravej opak a lvi mají tendenci mě využívat když nemůžou jinak tak citové vydírání zaručeně zabere, oni jsou takoví chudáčci. Taky bych řekla, že je problémy ostatních příliš nezajímají a jsou HODNĚ ŠPATNÍ POSLUCHAČI

tak tohle jsou mí rodiče:-) táta lev, vzteklej občas je (hlavně když ho vytočím:-), docela pohodlnej, zásadovej v tom, že nerad mění zaběhnuté zvyky, nedokáže nebo nechce se vcítit do jiných, ale zas si nedělá z moc věcí těžkou hlavu, rád věci řeší hned a co nejjednodušeji. Takhle to nezní moc hezky, ale je fajn, a já blíženec jsem v dost věcech po něm.Máma vodnář je hrozně obětavá vůči ostatním, pracovitá, aktivní, někdy až příliš, důležité věci řeší rychle a efektivně, ale do některých problémů zabředává a není schopna se rozhoupat k radikálnímu řešení.

jo a lvi chlapi jsou strašně vzteklí, když jim něco nejde, dost toho ve vzteku zničí, to bych vraždila

no tak můj postřeh vodnář vs.lev (jsem vodnář)lev muž je pro mne přitažlivý maximálně do té míry než se s ním seznámím. Svou bytostí chováním absolutně nepřitažlivý, nezajímavý. Lvi jsou hodně moc zásadoví Co se týče přátelství s muži lvi, tak mě spíše vytáčí svými postoji a názory. Má nejlepší kamarádka je lvice a rozumíme si, ovšem většinou řešíme jen její problémy, takže spíše v takové symbioze. Já pomáhám řešit její problémy a tímpádem přestanu myslet na ty své :)

Na začátku bude Lvice cítit, jako by byla tryskovou rychlostí přitahována (jako magnetem). Jakýmsi způsobem se zdá, jako by ji Vodnář téměř do-slova táhl do hlubin svých zasněných očí, jako by byla jen cár mraku rozplývající se v prostoru jeho pohledu. Protože je Lvice, přirozeně odo-lala. Ale nebylo to k ničemu. Cítí se unášena vzhůru jemným vánkem jeho vzdušného charismatu, kolébána uklidňující hudbou jeho dud. (Pro nás ostatní mohou dudy znít trošku skřípavě a pištivě, ale pokud jste Lev, uklidňují vás, protože vám připomínají střídání stráží, korunovační průvo-dy a podobně.) Po nějakou dobu bylo vše růžové a krásné. Choval se jako skutečný světec. Občas si byla jistá, že dokonce vidí jeho svatozář, ale zdálo se, že má nějaký divný tvar. (Byla to jeho aura a všechny uranské aury mají po-divný tvar. Připomínají obrácenou pyramidu se šipkami blesku mířícími na tři plochy, které tvoří trojúhelníkové strany. Neobvyklé, I barvy jsou neobvyklé. Jakási elektrická modř se záblesky černého hromu a jiskřících bílých pojmů.)Zvláštní, ale téměř úplně stejně si připadal zpočátku i on. Cítil se nu-cen bosky kráčet v jejích sametově fialových stopách, líbat diamanty na její tiáře. Často se vznášel díky jejím voňavým písním, její lenivost uklidňovala jeho neklidné údy, zatímco mu její dokonalá rovnováha brala dech a rozechvívala ho. On si byl také čas od času jist, že svým ""třetím okem"" vidí její zářící zlatorudou svatozář. (Byla to její aura ve tvaru Slunce, jas-ná a oslepující, od které se nemohl odtrhnout a která ho hypnotizovala.) Chovala se jako královna andělů. Předla jako koťátko a cvrlikala jako ko-libřík. Smála se jako zlatavá perská kočka a šklebila se jako jeho oblíbený papoušek. Byla dechem nebes, plápolající vášní, a přesto někdy chladná jako kostka ledu. Najednou se obloha zatáhla. Blesk proťal nebe. Hrom zaburácel. Vo-dopády, které by i samého Noema odradily od stavby archy, se vylily z jeho uranského džbánu, zatímco jeho vzdušná podstata roztočila torná-do a její živel Oheň se spaloval jako v Pompejích. Zkrátka nastalo větrné, dusné a deštivé období jejich romance. On začal být nabručený, nudný, la-komý a sarkastický. Ona začala být hrubá, panovačná, zuřivá a odmítavá. Řekl si, že ona je protiva, ona si řekla, že on je křupan. Bylo to smutné. Co se stalo?Stalo se to, že jejich polarity se střetly a zatočily. Lev a Vodnář jsou na karmtickém kole života v opozici. Jsou polarizovanými osobnostmi, ovlivňovaní nejprve magnetickým, později odpudivým vzorcem 7-7. Ale protiklady se přitahují, jsou-li i pohlaví opačná - a to je ten hlavní bod v maratonu lásky - opozice. Přinejmenším je to to, v co většina lidí vě-ří. Ale nemají pravdu. Pravým cílem lásky a milování a aurického stýkání není zůstat navždy v protikladu, ale smísit protikladné síly do hladké har-monie, kombinovat to nejlepší z každého a odhodit nebo vyloučit to nejhorší, a tak odstranit sílu záporných rysů, které mučí jejich vztah. Jednoduše řečeno, ona by mu neměla závidět, ale měla by se pokusit napodobit vlastnosti, které on má a ona postrádá, a mohla by tak těžit z je-jich nabytí, Podobně by si on měl uvědomit, že ona má několik milostí, které by obdařily jeho osobnost, kdyby se jen o trochu více snažil jich do-sáhnout. To je to, co znamená opozice - to neznamená protivit se. Znamená to splynout v blaženosti. Ale vždy hrozí nebezpečí, že Lvice a její Vodnář ztratí neustálou snahou předběhnout se na každém kroku své cesty všechno vzrušení a inspirativní přísliby milostné záležitosti či sňat-ku. Odpovědí je ""dej a vezmi"". Nedávej příliš mnoho a neber si příliš mnoho. Právě směsice toho správného množství podřízenosti a žádostí dokonce i ve zkumavce nepředvídatelného Vodnáře namíchá elixír zvaný ""rovnost"". Rovnost pohlaví - královské Lvice a jejího milence nebo manžela Vodnáře. Mnoho Lvic si udržuje od žen Vodnářů odstup, ale dívku Lva může ne-smírně přitahovat Vodnář muž. Přijímá život a lidi tak bezstarostně, jak by ona ráda (a jak to předstírá), ale nějak se jí nedaří toho úplně dosáh-nout. Mezi námi - je si vědoma toho, že falešná pýcha příliš často uvězňuje její pravou vnitřní vřelost, a často si přeje, aby se mohla utrh-nout a jen si tak lehnout do sedmikrásek, aniž by se starala, co si ostatní pomyslí - tak, jak to dělá on. Díky němu si chce rozpustit vlasy a běžet s ním rozkvetlou loukou - jak v představách, tak i ve skutečnosti. Závi-dí mu jeho svobodu vyjadřování, jeho schopnost být odtažitý a neemocionální. Její vlastní vášně, i když většinou pod kontrolou, občas k její pozdější lítosti ovládnou rozum. Jak dokáže být chladný a nedotče-ný tragédií a zklamáním? Možná kdyby se stala jeho součástí, pochopila by to kouzlo a mohla by mu být podobná.Muži Vodnáři bylo vždy záhadné, proč se nemůže spolehnout na muže Lva jako na přítele (s výjimkou několika vzácných Lvů, jejichž měsíční znamení jsou v příznivém aspektu s jeho Sluncem). A pak přišla žena Lev, toto hrdé a povznesené kočičí stvoření, díky níž začíná přemýšlet, zda není v lidských kontaktech skryto i něco víc než jen intelektuální komunikace. Navzdory jemu samému ho přinutila přemýšlet o lásce a dospět k poznání, že se možná mýlil, když vypustil city jako ""dětské věci"", které nestojí za to, aby se jimi zabýval dospělý muž. Později pocítil neodolatelnou touhu stát se její součástí, jak jen to příroda může dovolit, a to byla pro jeho srd-ce nová zkušenost, a to ani nemluvíme o jeho těle. Nerozumí tomu - ale protože je to záhada, rozhodně nedovolí, aby zůstala nevyřešena. Detektiv-ní instinkt v něm (spolu s ostatními prvotními instinkty) ho žene k hledání odpovědi, proč má nad ním jeho dáma takovou moc. Nejrozumnější způ-sob, jak začít - povzdechne si a konečně to připustí -, je být s ní takovým způsobem, o kterém všichni ti sentimentální lidé vždy říkají, že je tak radostný, tak neuvěřitelný, tak výbušný a naplňující. A tak to udělal. A tak to i bylo. Radostné. Neuvěřitelné. Výbušné. Naplňující. Sentimentalisté měli pravdu. Úžasné. Samozřejmě že si ji nepřivlastnil ten první okamžik, kdy se k tomu rozhodl. Koneckonců ona je Lev a Lvice se nevzdá, dokud muž, kterého miluje, po nějaký čas svůj obdiv nesčetnými způsoby nedokazuje. Když se konečně rozhodla poctít ho upřímným darem veškeré své lásky a své bytostí, jejích sexuální potě-šení bylo dokonalé. Často je Vodnář muž se ženou Lvem mnohem výmluvnější a lásky-plnější, než by kdokoli (dokonce on sám) věřil, že je vůbec možné. Také Lvice často objeví, že se jí líbí milování s mužem Vodnářem, který zajal její srdce, aniž by se musela bát, že ztratí svou důstojnost, sebeúctu, kte-rou potřebuje k zachování své vlastní identity ve vlastních očích, neřkuli v očích ostatního světa. Cítí, že tento muž se jí nebude posmívat ani na ni nebude shlížet svrchu, když bude během jejich důvěrných chvil zcela svá. A tak může být jejich fyzická jednota pevným poutem, které je znovu po hádkách táhne zpět k tomu druhému, znovu a znovu. Vzájemná touha, je-li dostatečně hluboká a naléhavá, je mocným léčitelem drobných pora-nění a frustraci. I když je šťastné sexuální souznění nádhernou stužkou lásky mezi mu-žem a ženou, pouhý sex však trvalé štěstí nezaručí. Tito dva budou muset přistoupit na kompromisy a dohody v jiných oblastech své vzájemnosti, jinak její původní vášeň pomalu zmrzne v led - a jeho původní něha a spontánní reakce na její vřelou povahu se přemění v typicky uranský za-sněný nezájem. Je naprosto nutné, aby žena Lev pravidelně slyšela komplimenty, ujiš-tění, že je pro svého manžela pokladem. Lvice, která hladoví nedostatkem obdivu a uznání, je stejně patetická (a nebezpečná) jako pravá lvice, která je zuřivá hlady. Hlad je hlad a může přimět lidi, aby se chovali zvláštně. Muž Vodnář se přirozeně snaží, aby žena, do které je bláznivě zamilova-ný> s ním hrála hry na hádání. On naznačuje. Navrhuje. Zve ji dovnitř své mysli (tam, kde většina lidí najde nápis Zákaz vstupu) a myslí si, že by ji to mělo přesvědčit, že je pro něho velmi důležitá- že ji potřebuje víc, než dokáže vyjádřit. Ale to nefunguje. Ona nemá ráda rébusy. Rafinovanost ji činí netrpělivou, protože sama je tak přímá a otevřená. On ji skutečně mů-že potřebovat víc, než je schopen vyjádřit, ale bude se muset naučit to vyjádřit, jestliže si ji chce udržet. Nebude to lehké, protože typický Vodnář obtížně zvládá komplimenty a lichocení. Má-li vyjevit své nejhlubší poci-ty a emoce slovy, bývá na rozpacích. Cítí se mnohem lépe, může-li je říci v ženu nebo i říkankou. Dokáže jí napsat báseň či píseň, ale přímé osobní vyznání z romantických citů ho zahanbuje - někdy až bolestivě. Ona se bude muset více snažit, aby si uvědomila, že tento muž je svým nevyzpytatelným, excentrickým způsobem zvláštní lidská bytost. Nevy-jadřuje svou lásku denně. Měla by vědět, že pokud jednou řekl ""miluji tě"", myslel to s jejich vztahem vážně. Neměla by se pokoušet nutit ho opakovat to, co považuje za bezvýznamné tvrzení, a nikoli skutečný dů-kaz svých tužeb. Pokud jednou něco vyslovil, tak to platí - dokud se to nezruší. Tomuto muži, jehož mysl se vždy dívá dopředu, nikoli na to, co bylo, připadá jako strašné plýtvání časem opakovat výrok, čin, myšlenku - nebo cokoli jiného. Je to, jako když ho matka nutila říkat ""děkuji"" a ""prosím"" a ""rádo se stalo"" tisíckrát denně. Připadalo mu to jako ne-smysl. Jsou jiné způsoby, jak vyjádřit zdvořilost a vychování. Zjistil, že pokrytečtí lidé, kteří dodržují sociální nebo romantické zvyky pouze slovy, jsou právě těmi, kdo porušují to, co on považuje za základní pra-vidla slušnosti a laskavosti, upřímnosti a loajality - a on nenávidí pokrytce každým vláknem svého bytí. Možná se pokusí jí to jedné půlnoci nebo jednoho poledne říci. Budou ležet vedle sebe v posteli nebo v poledne ruku v ruce přecházet rušnou uli-ci. Jen mu to tak vytane na mysli, a tak to