Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Lenčo, teda pěkně si to napsala!

Lenča má pravdu, doktorka mi taky říkala, že někoho to zasáhne a někdo to úplně hodí za hlavu. Prostě to pustí jedním uchem tam, druhým ven. Já bohužel k těm šťastným nepatřím, ale budu se snažit naučit se to.

Danielo, já bych dala ruku do ohně za to, že máš OCD, to je fakt divný, že tě psycholožka zařadila jinam...Aapspoň z toho, co popisuješ, je to nad slunce jasný! Já se taky bojím o své blízké a vždycky jsem se bála nepřiměřeně, jsem moc úzkostlivá a přešlo mi to v OCD. Naučila jsem se s tím ale pracovat, to je opravdu nejdůležitěší a dlouhodobé..., léky jsou vážně jen berlička. Ale to už všechno víš. Jen zopakuju tu nejzásadnější věc, která proti OCD pomáhá - přestat se těch myšlenek bát! Představ si, že ta tvoje úzkostlivá porucha OCD je nějaký trapný bacil, kterého se potřebuješ zbavit. A tomu bacilu se směj, posílej ho "někam"...,vždy, když přijde, tak situaci zlehčuj, zesměšňuj, ignoruj, začni myslet na něco jinýho, abys předešla úzkosti. Když nebudeš pociťovat úzkosti, budeš mít z toho menší strach...a čím menší strach..,tím bude OCD slabší. Já jsem věčící, takže mě z toho dostaly i modlitby, nejsilnější je Otče náš. Pomohly mi i v tom, že jsem z toho měla menší strach a že jsem věřila, že nikomu neublížím. Víra v sebe sama (ve své činy) mi v samoterapii taky strašně pomohla ;-). Jsou to opravdu JEN MYŠLENKY, které se kolikrát proženou hlavou i člověku bez OCD, jenže oni to neřeší, nebojí se jich..., prostě jak je to napadne, tak to zase odejde...Když jsem se manželovi tehdy svěřila, co mě napadá..., tak mi tvrdil, že je to normální, že ho to napadá taky a určitě každého..., jenže on nepochopil, že my to tolik řešíme, že nás to sužuje a straště trápí, že prožíváme kvůli tomu peklo a děsíme se toho...On z toho nemíval ty úzkosti, protože to bral skutečně jako blbou myšlenku a "no a co jako"...Nedávno jsem v TV viděla zase nepříjemnou zprávu, že někdo zavraždil roční dítě. Nespala jsem kvůli tomu 2 dny, myslela jsem na to pořád, bylo mi z toho zle. Ale pracovala jsem s tím a přestala se toho děsit. Ujistila jsem se, že "takovej je život", že se tím nesmím trápit, že si musím užívat svojí rodiny a smířit se s tím, že se to prostě děje, bohužel. Je to zjednodušeně řečeno, ale není to nic jednoduchého se přestat něčím, co nás zasáhlo, trápit :-(. Ale povedlo se a já jsem ráda, že jsem to zase zvládla a překonala. Musím se víc obrňovat, jinak se v tomhle světě zblázním! A nesmím se tomu vyhýbat, jinak nebudu moct normálně žít! Když jsem se svěřila manželovi, že pořád myslím na to děťátko, tak ani nevěděl, o čem to mluvím. Přitom se na ty zprávy díval se mnou a něco jsme u toho i říkaly. Prý už neví, že si takový věci nepamatuje. To je přesně ono. On to neřeší, netrápí se tím. Šťastnej to člověk ;-). Měli bychom se užit být taky víc odolnější, nebýt tak přecitlivělí, protože pak z toho máme psychické problémy, které ovlivňují podstatně náš život, naše zdraví, naši rodinu. Musím končit, tak zatím pa

Ahojte.Dakujem Vanesse a Pete za povzbudenie,pomohlo mi to.Myslim ,ze aj Sida ma v niecom pravdu,ale ja to momentalne bez liekov,tej chemie ako ona vravi nezvladam,neviem si sama pomoct.Keby som vedela,tak ich neberiem,lebo najradsej by som nebrala ziadne lieky,je to chemia,vsetko ma svoje neziaduce ucinky,a ako lekarka viem,ze vzdy je lepsie pomoct pacientovi co s najnizsim poctom liekov.Asi vyskusam ten novy liek,neuroleptikum,co mi dal psychiater Abilify,aj ked sa ho bojim brat.V neziaducich ucinkoch ma napisane,ze moze vyvolat samovrazedne myslienky a konanie,a to teda naozaj nepotrebujem.Vcera som mu volala a povedala,ze mam strach z toho lieku,no hovoril,ze s nim ma dobre skusenosti,tak mozno mi pomoze,aby som stravila pekne Vianoce bez tych hnusnych obsedantnych myslienok.Najviac by mi pomohla asi psychoterapia,lenze co z toho,ked moja psychologicka si nemysli ,ze mam obsedantno kompulzivnu poruchu,ale schizotypovu poruchu.A mojpsychiater ma zaradil do OCD.Jedna holka odtialto z fora mi poslala mail,kde pisala,ze tie myslienky vznikaju prave preto,ze sa o svojich najblizsich privela bojite,ze sa im nieco stane,az sa to otoci proti vam,bojite sa ,ze im niekto alebo nieco ublizi,az si nakoniec vytvorite myslienky ,ze im ublizite sama.tato teoria mi skor pasuje,lebo vzdy som sa o svojich najblizsich velmi bala,napriklad ked si otec viac vypil(alkoholu) a zaspal potom na gauci,vzdy som ho chodila celu noc kontrolovat,ci este dycha, a bala som sa o neho,lebo vzdy mal apnoicke pauzy-t.znamena ze chvilu nedychal a potom hlboky nadych.Alebo som sa bala o priatela-chodi na bicykli cez tu najrusnejsiu premavku skoro arano rozospaty,tak som sa onho vzdy bala ze ho prejde auto,a som mu volaval do roboty ci dobre dosiel.A tak dalej mohla by som pokracovat o dlasich clenoch mojej rodiny.Lebo tie myslienky typu zabit,zabi ich,zabi ju,uskrtit,alebo podobne ma napadali najcastejsie proti nim.Ale mate pravdu aj v tom,ze vznikaju preto,lebo nie ste spokojni so svojim zivotom,mate nedoriesene konflikty,a to sa obracia proti vam.Pocity depersonalizacie a derealizacie som nikdy nemala,aspon o tom neviem,ale myslim si,ze tiez je to prejav OCD,iste nutkave myslienky,ktore otravuju a neviete sa ich zbavit.Ja som napriklad mala okrem svojich myslienok o zabijani este jednu obesdantnu myslienku-ze ma posadne diabol,a to odvtedy ako som az v sluzbe v nemocnici videla mladu holku,ktora hovorila,ze ju posadol diabol a ten ju nuti robt zle veci a tak dalej,typicka schizofrenia,a ja som sa vtedy zlakla,ze dopadnem raz podobne a dalsia nutkava myslienka bola na svete.Ale ta ma trapila chvalabohu len malokedy,obcas,vytvorila som si rirual,ako sa tomu hovori,dala som si kposteli krizik a obcas vecer sa modlim k bohu,aby ma ochranil-a to mi pomohlo.Inac mam aj dlasie priznaky OCD-napr.vzdy musim opakovane skontrolovat auto,ci som ho zamkla.Ked pridem z roboty domov,musim prezriet cely byt,ci tu nahodou niekto nie je,nejaky vlamac a tak.Takze typicke crty,a vzdy ked to spravim,tak ma to ukludni.Objednala som si knizku o OCD ako sa jej branit,som zvedava,aka bude a ci mi to pomoze.A rozmyslam,ze ak mi psychologicka nebude pomahat,ze zmenim psychologa.Tak sa zatial majte,drzte sa,a tiez suhlasim so Sidou,sme uzasne zeny a matky.

Taky děkuju Sido.

Děkuju Sido za moc krásný příspěvěk, pomohl mi, a zase jsem si uvědomila, co ve mě je, a jak to všechno funguje.Myslím, že nás tady všechny navádíš na tu správnou cestu a za to ti moc děkuju, takové lidi mít "kolem" sebe je k nezaplacení.

Jo a ještě něco: jste úžasné ženy a matky.To je jediná skutečnost.Jiná není, fakt ne!:-))

Ovšem že za vším stojí strach a ten za všechno může.Strach svírá,omezuje a zatahuje do bahna.
Chemické prášky kterým se říká "léky",člověka otupí a zbaví ho možnosti se svým strachem pracovat a bojovat.Mně vždycky proti jakémukoliv strachu pomohla myšlenka, že ve skutečnosti strach neexistuje,že je to jen iluze.A že to jediné, co doopravdy existuje, je láska.To je jediná realita.Jakýkoliv strach,který prožívám, existuje jen v mojí hlavě protože mu to dovolím.
Prášky, když už,tak jen přechodně.Psychiatři za každého pacienta nasazeného na tyto "léky",dostanou slušně zaplaceno.Proto je jejich zájem, aby je vyděšené duše zobaly.Bohužel.Ještě pokud věřím, že mi lék pomůže, budiž, ale opět,jen na přechodnou dobu, než se sama zorientuji.Pokud mám k léku nedůvěru,nemá vůbec smysl ho brát.Braní jakýchkoli prášků není léčba.Léčení člověka spočívá v něčem úplně jiném a to dnešní uspěchaná doba přehlíží.Člověk je individualita a každý z nás potřebuje na to či o ono něco jiného.Stejně tak, jako stejná nemoc může u každého z nás vzniknout z úplně jiné příčiny.Chemické léky nic neléčí, jen cosi potlačují,kdežto my to potřebujeme dostat na povrch, aby to mohlo odejít ven,mimo nás a jedině tak se toho zbavíme.Když mi bude "lék" blokovat v mozku vznik určité látky, nebo bude vznik jiné látky podporovat,je to umělá korekce,která mne neuzdraví a jen moje utrpení prodlouží.
Já věřím, že každý člověk má v sobě silný potenciál k sebeuzdravení.
Na akutní bolest si klidně vezmu prášek k utlumení bolesti.Pokud se ale jedná o bolest chronickou,musím zjistit příčinu svého utrpení a odstranit ji, protože práškama se nemůžu cpát donekonečna.
Proto jsem tu psala, že důležité je zjistit, co způsobuje moje stavy.Je to vždycky strach, nic jiného to být nemůže.Odkud ale přichází a proč.Přichází proto, že jsem v životě s něčím nespokojená a něco mi vadí.Mohu mít v sobě i nepořešené a zablokované konflikty,výčitky a každý jsme jinak citlivý.Možná se tak cítím jen proto, že se bojím pohlédnout svému strachu do očí a pojmenovat ho. A když svůj strach pojmenuji ILUZÍ která tedy ve skutečnosti neexistuje a proto mi nemůže nic, vůbec nic udělat, protože já toto o něm vím, mám vyhráno.Když si to napíšu zlatým písmem nad postel a budu každý den věřit, že ve skutečnosti není nic,nic než láska,zvítězím.Vtíravé myšlenky se možná neztratí hned, ale ztratí nade mou svou moc a já je budu moci ignorovat.Přestane je to bavit.
Máte v sobě ten nejvyšší stupeň léku, který existuje a tím je láska.Proto o sobě víte, že byste nikomu neublížily.Kde by se jinak brala tahle jistota? ŽENA je láska sama o sobě.. :-))
A ještě k tomu strachu,trochu ho rozeberem.
Normální je mít obavy, ty jsou zdravé a varují mne před tím, abych neudělala chybu.Když se podle toho zařídím,obavy zmizí.Když se nezařídím, přerostou ve strach a ten může narůst v hrůzu.Děje se tak proto, že jsem to dovolila já.Je to řečeno zjednodušele, jen jako základní model.Někdo může mít strach,který vzniká jakoby bez příčiny.Je to proto, že něčemu nerozumím,chybí mi nějaká zkušenost, něco zatím nejsem schopná vidět.Strach nemusí vzniknout jen proto, že jsem udělala něco špatně.Můžou se za ním často skrývat i dobré úmysly,neboť těmi často bývá dlážděna cesta do pekla..:-)
Když zjistím z čeho můj strach vyrostl a kde má kořeny, můžu se ho zbavit tím, že zatočím s jeho příčinou. Když to zjistit nejde,můžu si uvědomit, že není reálný a začít ho ignorovat.
Můj strach je jen moje iluze a záleží jen na mně kolik moci této iluzi dám sama nad sebou.Když jí nedám žádnou moc, přestane mne ovládat.
Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán.Strach je druh ohně.Není ale reálný jako skutečný oheň, je to jen imaginace..ve skutečnosti neexistuje. :-)

Vanesso,klobouk dolů a držím pěsti!!
Pěsti držím samozřejmě všem děvčatům.

ahojky, přesně jak to píše peta, tak to je.nebát se myšlenek a naučit se, že ti nevadí.já to tak taky dělám, vždycky si říkám, jak to je, a nevadí mi, to co mě napadá a za chvíli to pomůže.ale trvalo mi rok, než jsem pochopila, jak na to, a než jsem se poznala.dřív jsem se pořád zkoumala a přemýšlela nad sebou a nevěděla, jaká jsem a stále jsem si říkala, že sem zlá, ale dneska už vím, že určitě ne.strach je největší nepřítel, a když se zbavíme strachu at z myšlenek, nebo z činu, máme vyhráno, jen danielo vydrž, nejde to hned a dlouho to trvá ale ovoce zklidíš, neboj.mě ted občas trápí ta depersonalizace a derealizace, pocit nereálna, to mě trošku vadí, že ty stavy se jakoby trošku vracejí, uklidním se a řeknu si, že to bude dobrý a za chvíli je.máte to někdo?moc se tu o tom nemluví.někdy mám pocit, že je to divný, jiný svět, jako bych tu nebyla....to k tomu patří a i tam je asi podstata ocd, protože to jsou také jen ty myšlenky....

Ahoj Danielo, už dlouho si čtu tuto diskuzi a pořád tady lidi píšou jak doufají,že ty hrozný myšlenky nepřídou. V tom je ta největší chyba, to je pořád jak v začarovaném kruhu. Podle mého se musíš naučit jak se jich nebát, i když tě napadnou. Mě to teda pomohlo, ale je to velký boj sama se sebou. Mně to pomohla překonat psycholožka, je na to spousta různých cviků. Je potřeba ty myšlenky pochopit a vůbec pochopit celou OCD poruchu. Pak s ní můžeš bojovat. Čím víc se jich budeš bát, tím víc se budou objevovat, přímá úměrnost. A tak je to i z úzkostí. Ba naopak, řekni si čím víc tím líp. Přeju Ti hodně štěstí a neboj se zvládneš to.

Ked ja neviem.Pisu tam,ze su mozne samovazedne myslienky po nom a toho sa najviac bojim.Aj ospalost je tam.A to mi doktor tvrdil,ze z neho ospala nebudem.Neviem,nechcem mat tie myslienky,ale co ked mi ten liek neurobi dobre?Bojim sa ,velmi sa ho bojim.Dnes som nejaka spomalena od poobedia,nemala som ani obed.To je strasne,v robote ma chyta uzkost,ked pridem domov,tiez ma chyta uzkost,vobec nie som v psychickej pohode.A som taka unavena,ze aj vcera som sla uz o polo osmej spat.Ked pride vikend,tak sa tesim,ze rano nemusim vstavat do roboty,ale potom ma chyta uzkost z toho,ze co budem robit vo svojom volnom case.Nejak sa neviem zamestnat svojimi zalubami.Ale budem si musiet nejake najst.Mam uzkost aj z toho,co budem cez vikend varit,som zaciatocna kucharka a vela vci teda neviem robit.Ale ucim sa.Ja mam uzkost uz asi zo vsetkeho.To je strasne.Ale radsej mat uzkost,ako tie hnusne myslienky o zabijani.Cipralex mam v maximalenj davke,ale zabera mi vobec?Bojim sa ,ako to bude na Vianoce.Chcela by som ich prezit v klude a v pohode.23 sluzim,mam prvu sluzbu,toho sa bojim ako cert kriza,neviem ci to zvladnem.Dufam,ze ano.Este nemam ani jeden vianocny darcek,nestiham po obchodoch chodit,aj dnes som prisla z roboty o pol siestej.Som sama doma,mam depresivne ladenie,hm to nie je moc ruzove.Neviem sa prinutit chodit cvicit,mozno to by mi pomohlo.Predtym som chodila do posilovne,a fakt mi to robilo dobre.Lenze teraz som taka unavena,ze a neviem prinutit. a nechce sa mi chodit samej.Chodievala som s kamaratkou,no ta je teraz cez tyzden v Blave.Skoda.no zatial ma tie myslienky nenapadli,takze dufam,ze ma ani nenapadnu.

Ahojte.No vcera som bola na kontrole u psychiatra,povedal mi ze schizotypova porucha a OCD sa liečia rovnako,antidepresívami a neuroleptikami.A nasadil mi nove neuroleptikum,ktore je antipsychotikum a ja sa ho zatial bojim uzivat.Vola sa to Abilify a ma to mnozstvo neziaducich ucinkov.Bojim sa ho uzivat.Je to vyslovene antipsychotikum.

Danielo, já Ti v žádném případě nechci tvrdit, že budeš brát AD celý život. Jen jsem napsala jak jsem na tom já a jak to vidím se sebou do budoucna. V žádném případě jsem Tě nechtěla strašit, tak promiň jestli jsi to tak pochopila. Každá máme úplně jiný průběh a intenzitu problému takže i jiný způsob léčby, přeju Ti abys našla tu pravou pro sebe a hodně štěstí.

Danielo, jen chci upozornit na to, že je to vždy individuální, tak hlavně nepropadej panice, že budeš muset brát AD celý život. Vůbec to tak být nemusí, ale vždy je potřeba řídit se svými pocity a radami odborníků, abys něco nepodcenila...
Jinak já si myslím, že momentálně mi hodně pomáhá i kojení. Jak je známo, tak při kojení se vyplavuje do mozku "hormon štěstí" a já se skutečně cítím už dlouho nějaká "šťastnější" :-).Samozřejmě že to dělá i to, že se můžu mazlikovat se svým miminkem, že mám skvělýho manžela,prostě skvělou rodinku..., ale hormony dělají taky svoje, vliv na psychiku mají uričtě ohromný ;-). Třeba kamarádka měla problémy se štítnou žlázou jako já kdysi, měla to fakt hodně, vypadalo to, že se dostane do normy až možná za několik let, aby mohla otěhotnět...a ejhle, dostala se do psychický pohody a doktorka najednou valila oči na výsledky! Prostě psychika ovlivňuje fyzický stav a naopak, na to bysme neměli zapomínat, protože vyřešení nějakého problému může znamenat změnu (a často i velikou) ve zlepšení jiného problému. Vpodstatě o tom psala i Sida a já si to taky vyzkoušela na vlastní kůži. Tak se zkuste zaměřit i na to, jestli by se nedalo zkusit něco udělat s jinými problémy, aby se vám tyhle psychický zmírnily...a taky doporučuju zkusit vitamínky, hlavně hořčík, ten má vliv na nervozitu, depky apod. Čauec :-)

Ještě jsem Ti Danielo zapoměla napsat, že Cipralex jsem měla taky, teď mám Apo-cital, je to to stejné, jen jiný název. Pokud jsi v létě vysadila a potíže se vrátily, tak začínáš zase od začátku, chce to opravdu trpělivost, doba léčení je opravdu dlouhá a i po úplném odeznění problémů, se musí ještě dlouho užívat léky. Taky jsem se tomu bránila, při každém zlepšení se snažila léky vysadit a myslím, že díky tomu jsem se z panické poruchy dostala až k těmto myšlenkám, což je hrozné. Už jsem se proto smířila s tím, že budu raděj doživotně brát AD a prožiju ho vklidu a pohodě i když s touto berličkou :). Asi si ten serotonin neumím "vyrobit" sama. Tak papa

Danielo, já už užívám AD přez dva roky a až teď můžu říct, že jsem se dostala do pohody. Je to opravdu na delší dobu a chce to trpělivost, taky tyhle stavy (jako panická porucha) mají prý sklon chronizovat, takže je to opravdu na dlouho. Rozhodně souhlasím s Lenčou, že alkohol Ti může jedině ublížít a tvoje problémy určitě zhoršuje i když krátkodobě se Ti asi uleví. V kombinaci s léky které užíváme je určitě nevhodný, tak by jsi to neměla přehánět :). Já osobně už jsem několik let abstinent, taky jsem si dřív dala ráda skleničku, teď už ani nemám chuť a potřebu. Tak Ti moc přeju ať se Ti daří :)

Ahojte.No beriem AD cipralex,v podstate uz rok a pol,v lete som ho na dva mesiace vysadila,lebo som nechcela brat ziadne lieky, a neviem ci mi vobec ten cipralex pomaha.ale rok som mala od tych mylienok v podstate pokoj,len obacs sa nejaka objavila,a za akych okolnosti sa mi objavili teraz sm uz pisala predtym.Mala som aj AD efectin istu kratku dobu,ale z toho som bola tak nabudena,ze som si nedokazala odpocinut.Beriem este Zeldox-6Omg,neuroleptikum,mala by som ho brat dvakrat denne,ale teraz ho beriem len raz,lebo rano,ked si ho dam,ma totalne oblbne,a ja si musim na chvilu lahnut a neviem pracovat.Tak som si ho rano v robote prestala davat.Teraz je to lepsie,dnes som zatial tie myslienky o zabijani moc nemala,bola som si nakupit nejake oblečenie,urobila som si radost.A teraz si trochu surfujem.Zajtra nejdem do roboty,som objednana k zubarovi,tam sa bojim,lebo neznasam bolest...vzdy tam chodim az na poslednu chvilu,ked musim,ked ma uz bolia zuby,ale teraz som si povedala,ze musim,lebo uz mam 5 kazov.Tak sa vecer nejako ukludnim a snad to zvladnem.Potom sa idem dat zaockovat proti hepatitide B,chcem ist na kontrolu k svojmu psychiatrovi,lebo uz mi pomaly dochadzaju lieky,a chcem mu navrhnut,ci nevyskusame ine AD.Co sa tyka toho tehotenstva,viem,ze momentalen na to nie je vhodna doba,takze este pockam.Len dufam,ze raz budem v poriadku,stastna,vesela,nebudu ma trapit moje obsedantne myslienky zabit niekoho.Tak sa drzte.

Ahoj, jen chci taky poděkovat Sidě za krásný příspěvek a souhlasím s holkama, Danielo, s těhotenstvím raději ještě počkej, protože alkohol,cigarety, léky a stres, to je nejhorší kombinace,všechno, co dítěti nejvíc škodí :-(. V tomhle raději nikam nespěchej, vždyť jde o zdraví dítěte, o celý jeho budoucí život, nestojí za to si v nesprávný čas ukojit svoji touhu. Vhodnější doba bude, až se dostaneš víc do pohody a nebude ti dělat problém zůstat bez vína,cigaret a budeš moct brát léky, které by byly v těhotenství vhodné nebo možná i žádné :-). Co je několik týdnů,měsíců, či pár let...v porovnání s celým životem tvého dítěte?!? Přeji ti hodně štěstí, zdraví a sil, abys byla co nejdříve vpohodě a mohla úspěšně otěhotnět ;o).

Danielo, taky ti nedoporucuji otehotnet, dokud nebudes v poradku, ja trpela jen "panickou uzkosti", lecila jsem se dva mesice a otehotnela, prasky jsem vysadila a behem tehotenstvi se mi to hodne moc zhorsilo, az to vyustilo v tyhle myslenky, kdybych to vedela, urcite bych s tehotenstvim pockala az budu v poradku. Porad premyslim, jaky duvod mam ja, proc tyhle myslenky mam, myslim, ze se toho u me nakupilo vic a hlavne jsem mela hodne stresu a vse jsem drzela v sobe a nikomu nic nerekla, kdyz jsem se sverila manzelovi, trochu se mi ulevilo, ale bohuzel ty myslenky zatim nezmizely a porad ve me vzbuzuji strach. Ale hodne mi pomaha tahle diskuse a hlavne kdyz vim, ze je spousta lidi, co se toho dokazala zbavit, to me trochu uklidnuje a dava nadeji, ze zase budu zit klidny a pohodovy zivot a budu si uzivat sveho ditete. Posledni dobou mi vadi byt s nim sama, jsem nervozni, ze ty myslenky zase prijdou a ze se stane neco strasneho a ja jsem z toho pak hrozne vystrasena, samozrejme se nic nestane a rozhodne bych nechtela nikomu ublizit, ale jak pisete, mam strach z toho, abych se udrzela, aby mi nejak nepreskocilo a ja to opravdu neudelala. Strasne rada bych, aby mi ty myslenky nezpusobily zadne negativni emoce, abych se jim dokazala jenom zasmat a prejit je, jako by nebyly. Nekdy se mi to dari, ale nekdy ne, mam pocit, ze je vzdycky jeden tyden lepsi a jeden horsi. Tak holky drzim vsem pesticky at tech lepsich dnu pribyva, ahoj

Taky moc děkuji Sidě za krásný přispěvek. Chtěla bych se zeptat Dniely jestli užívá antidepresiva a jak dlouho. Myslím, že ty přášky na první pomoc nejsou moc dobré, hlavně proto, že jsou návykové, což antidepresiva nejsou. Já beru Ad už dlouho, můj problém je panická porucha, která v těhotenství přešla na obsedantní myšlenky, moje doktorka si myslí, že nemám přímo OCD, jen jsem moc úzkostlivá. Nicméně, mám stejné problémy jako všichni tady. Léky jsem už skoro nepotřebovala a měla jsem jen udržovací dávku tak jsem se rozhodla v těhotenství vysadit a to byla chyba, měla jsem pak hrozné stavy a jsem ráda, že je to za mnou. Antidepresiva v těhotenství nevadí, moje psychiatrička mě ani nedoporučovala vysadit, nechala ale rozhodnutí na mě. Antidepresiva působí hlavně na tvorbu serotoninu v mozku, tak si myslím, že pokud to nejde bez léků, nemá cenu se trápit a raději je brát a užívat si života v klidu. Lepší, než se pořád stresovat a obviňovat, že jsme z nějakého důvodu špatné a vadné. Což nejsme !! Taky je Danielo rozhodně špatná cesta přemýšlet nad těmi myšlenkami takovým způsobem, že proč tě to napadá vůči miminku, které Ti ničím neublížilo....atd. Tyto myšlenky s ním nemají nic společného,jsou jen v tvé mysli a Ty doopravdy nechceš nikomu ublížit a ani se s nimi neztotožňuješ, jen prostě prochází tvou hlavou i když o ně vůbec nestojíš. Tak je nech jen procházet a nepřikládej jim žádný význam, ony ho ani nemají. Mě trvalo moc moc dlouho, než jsem si tohle dokázala srovnat v hlavě, je to opravdu moc těžké, to je jasné. Až to ale zvládněš, tak se ti moc, moc uleví, mě teda jo. Tak přeji hodně sil !!Antidepresiva všem slabším povahám, co nejsou jako Lenča ale jako já opravdu doporučuji a ještě knížku od doktora Jána Práška : Obsedantně kompulzivní porucha a jak se jí bránit ( dá se koupit přez internet). Papa