Vzpomínky dětí na své minulé životy

strasne by me zajimalo, jak se spojujete(nebo oni s vami?), s temi, kteri teprve maji prijit na svet?

"Nedávno jsem se bavil s bytostí, která přijde zhruba za rok jako holčička na tento svět. Tedy nemyslím tím porod. Matku je příbuzná a tak jsem na ní zvědavý :-) Už teď o ní vím dost na to, abych se na ni víc než jen těšil :-)"Mohl bych se jenom zeptat,jakým způsobem jsi se s ní bavil?

Jmsw, prosím Tě, můžeš tady tu debatu trochu rozvést? Strašně mě tohle zajímá a ráda bych se dozvěděla víc a asi nejen já.Také jsem slyšela, že se má brzy narodit nějaká "velmi" půvabná, důležitá bytost. Třeba myslíme tu samou...

To Iliška: Vzhledem k tomu, ze jsem sama v detství mela intenzivni pocit,ze mne kdysi v minulosti nekdo pichal nejakou jehlou do prstu a kricel, ze jsem carodejnice, protoze mi netece krev, tak mi to prislo i velmi pravdepodobne, ze jsme se s dcerou me kamaradky asi opravdu nekdy setkali. To s tim pichanim do prstu jsem pak videla v dospelosti ve filmu kladivo na carodejnice - zenam podezrelym z carodejnictvi opravdu krev netekla, protoze ta jehla byla duta a hrot zajizdel dovnitr. No nevim, jak to tenkrat dopadlo, asi mne neupalili, protoze z ohne zadne traumaticke zazitky nemam. Ale kdo vi. Myslim, ze az to clovek vsechno bude potrebovat vedet, tak se to dozvi.

pro jmsw: V životě se mi stalo už pár věcí, které jsem před tím rozumově vyloučila, takže považuju za možné snad úplně všechno.Ty se dokážeš spojit s "nenarozenými dětmi"? Zatím těhotenství neplánuju, ale zajímalo by mě, jestli ještě někdy budu mít dítě a jaké bude. Dokázala bych to poznat už teď i sama?

Proboha lidi. Dívejte se na své děti jako na samostatné, inteligentní, jedinečné bytosti, jejichž existence je jediná, jedinečná a neopakovatelná a vychovávejte je jak nejlépe umíte. Dnes mi manželka oznámila, že budeme mít druhé dítě. Přesně vím, že to dítě má už teď svoji dušičku (a prosím pěkně jedinečnou, jedinou a neopakovatelnou) a v životě by mne nenapadlo, že by do něj/ní měla vstupovat až někdy v 5. měsíci něčí cizí(???). Upřímně, mi vás je líto, protože dětem nerozumíte, jinak byste nemohli takto blábolit. Budete mi oponovat ať si přečtu tu nebo onu knihu - jděte s tím do háje. Já mám vlastní dítě a zkušenost a vím co je to dětská fantazie, snění, atd atd neb jsem to kdysi sám zažil. Vážíte si vůbec vaší existence?Váš problém je, že nechápete, že věci mají začátek a konec. Bez začátku není konce a naopak. Před začátkem nic není a po konci taky ne. Život je to co je mezi početím a smrtí. Pak je šmytec. Tak si ho užijte, přestaňte blábolit a věnujte se užitečným věcem ať jste na tom světě v tom krátkém čase co nám byl dán trochu prospěšní. Uvědomte si to, jak malá pravděpodobnost byla, že jste se narodili zrovna vy!TC

Tak já jsem si zažila svoje zplozeni, průběh mámina těhotenstvá a porod. Nebyla to žádná regrese, ani hypnoza, přišlo mi to tak samovolně, jako když zavřete oči, když se chystáte jít spát. Od té doby prostě "vím", že miminko vnímá všecičko od okamžiku zplození. Žijte tak a vychovájeme svoje děti, aby si byly vědomy svého jednání a nemusely nikdy, opravdu nikdy řešit svoje nerozvážné kroky potratem.Madalena

Káťo, líbí se mi Tvůj přístup :-) Ano, je mnoho názorů a já jsem rád, že nemáme všichni stejný - byla by to nuda. Já a j. máme každý trochu jiný a každý jsme k němu asi taky trochu jinak dospěl. To ale nevadí, protože důležité je to, jaký názor máte Vy. Nechte si ten svůj a nenechte se od nás ovlivňovat :-) Ani jeden z nás nemusí mít totiž pravdu a ta může být úplně někde jinde - tam, kde ji ani netušíme, tam, kde bychom to nečekali.Teď pro j. na vysvětlenou. Párkrát jsem se setkal už s těmi, kdo mi říkali, že jdou na svět třeba jen na tři dny a byla to bohužel pravda. Byla to smutná zkušenost, které jsem nejdříve nechtěl věřit - vždyť proč tak krátce - ale pak to byl fakt stejně neodvolatelný, jako utěšování od té bytosti ještě před tím, než vůbec k něčemu došlo. To jen abys věděl, odkud to beru já.Nedávno jsem se bavil s bytostí, která přijde zhruba za rok jako holčička na tento svět. Tedy nemyslím tím porod. Matku je příbuzná a tak jsem na ní zvědavý :-) Už teď o ní vím dost na to, abych se na ni víc než jen těšil :-)Káťo, Tobě přeji jen to nejkrásnější a pro doplnění, když se narodila mojí sestřičce první dcerka, tak už v porodnici s ní měla malinkatý problém. Neslyšela samozřejmě na svoje jméno, ale když jí řekla: "Babičko nezlob!", tak bylo všechno v nejlepším pořádku :-) Než se naučila slyšet na jméno Kačka, tak slyšela perfektně na "babička" :-) Je co dodat? Asi ne...

Je tady dost reakcí na mě. Víte, já se tímto moc nezabývám. Je kolem mě máti a sestra, které toto hodně zajímá a občas mi něco řeknou. Já po tom nepátrám. Jen jsem se zmínila o tom, co jsem slyšela. Netvrdím, že tomu 100%-tně věřím. Něco na tom je. Je to zajímavé. "Hloupý, kdo věří všemu a ještě hloupější, kdo nevěří ničemu."Líbí se mi představa, že mě sleduje dušička mého budoucího děťátka. Já ho ještě neplánuji, ale už se na něj moc těším.Je mi jedno jestli kluk nebo holka. Už teď ho/ji miluji.

Monika - to je přesně to, co jsem měla namysli. Zdánlivě nevysvětlitelné chování dětí. Právě při hře jsou tyto vzpomínky nejčastější. Díky za příspěvek.

k příspěvku výše..Uff, a jak jste se na ni dívala? To musí být docela stresující zážitek.

Když bylo dceři mé kamarádky něco mezi 2-3 rokem, tak se občas při hře dostala do jakoby transu a žačala být na mne zničehonic velmi agresivní. Říkala mi jiným jménem a křičela, že mne upálí.

Mam 10ti leteho syna. O svych minulych zivotech sice nikdy nemluvil, ale zato videl zrejme neco, co nam dospelym, zustava utajeno. Muj otec zemrel kdyz byly synovi 4 roky. Meli se opravdu moc radi. Muj otec se v nem videl a naopak. Kdyz zemrel, tak syn zacal obcas rikat, ze videl dedu. Kdyz jsem se ptala kde, jak, tak odpovidal, ze si k nemu nekdy seda v noci na postel... To trvalo asi pul roku. Od te doby uz nic, ale presto si na to pamatuje. Samozrejme, ze to nemusi nic znamenat , a ze se mu to mohlo zdat....

Reaguji na druhý příspěvek.Většinou se setkáváme i v tomto životě s hodně lidmi z minulého života. Hlavně, pokud si něco dlužíme nebo pokud nás pojí láska.Jak píšete, že se dostává dušička do tělíčka ve čtvrtém měsíci, tak to tak je, kolem té poloviny těhotenství, 4.-5. měsíc. A MOC záleží na stavu maminky a tedy i jejího okolí, protože to ji ovlivňuje. No, můžete si to zjistit třeba v okolí, poptat se, v jakém rozpoložení byla maminka v té době a jaká dušička přišla. Třeba těhotná maminka byla s dědou nebo chodila hodně k sousedům, a vida, děťátko je celý děda, soused, ... - přitáhl tu duši on, jako výrazná osobnost. Takže ochraňovat těhotné maminky od všeho zlého je velmi důležité.Hypnoza může být také dost nebezpečná. O minulém životě se můžete dozvědět různě, někdo to prožije např. při nějakém život ohrožujícím stavu, při návštěvě místa, kde jsme žili, nebo prostě při nějaké příležitosti, prostě, když to tak má být, samo, přirozeně. A o pykání za minulé hříchy? To je tak, co si zasejem, to sklidíme. Něco v tom životě, něco po odchodu na druhou stranu, něco v dalším životě, ... Ale je to o tom poznat, že to byla chyba, poučit se a být lepší. Není to snad pykání, ale spíše pomoc pro naše očištění, možnost napravení třeba velmi špatného činu. Chyby děláme, učíme se.Máte dost otázek a dost tématů jste zmínila. To s tím potratem, také si to tak myslím, že prostě je to špatný čin (zabíjejí vyvíjejícího se života) a musí se nám to nějak vrátit. A nevyvrací to, že pčicházíme do těla až v půlce těhotenství. Jak tu částečně zmínil jmsw (s něčím souhlasím, s něčím určitě ne), může být dušička blízko páru delší dobu, "hlídat" si to - pokud se k nim hodí, něco ji k nim přitahuje. Takových duší je ale více a zvlášť kdyby těhotná maminka podléhala temným vlivům, tak se prostě s nimi naváže spojení a přijde taková duše, i když třeba ta jiná světlejší by měla k nim přijít. A když ta dušička, co si místečko hlídá, zjistí, že už je život počat, jistě má radost, že bude moci brzo přijít na svět, kde je o mnoho jednodušší napravit své dřívější chyby zde na Zemi. Splétají se i spojovací nitky a pak třeba přijde to hrozné rozhodnutí - zabít vlastní dítě!I když ještě není dušička vtělena, je s tím vyvíjejím se tělíčkem dost spojená, těší se, ... a co pak ...Ale, jak to spravedlnost zařizuje, tak to bývá tak, že tato dušička něco takového udělala dříve, a teď to prožívá z druhé strany, aby vydala rozhodnutí - to je špatné, bolí to, to už NIKDY!!!Jistě, snažit se žít co nejlépe (ne z kalkulace, ale protože to chceme, že to tak cítíme, že chceme přinášet dobro ostatním i sobě, že chceme, aby bylo krásně na světě všem tvorům ...

Smajlinko, mám děti už o něco starší, nepamatuji se, že by jako malé povídali něco o svých minulých životech, ani jestli viděli skřítky nevím.Ale určitě jsou takové děti (i dospělí), co si to pamatují. Při nějaké příležitosti se to vybaví, prostě, když to má být, tak se to v pravou chvíli dovíme.

Díky za upozornění v chybě pravopisné - myslel jsem na jiné věci a klávesnice není pro pravopis můj kamarád :-( Ale jak koukám na Tvůj příspěvek, tak Ty jak pozorně čteš, tak nepozorně píšeš :-) A soudě podle odpovědi jsi "internetový teoretik". :-))

Píšeč se pykat ne pikat to je z hry za pikolou před pikolou.To si pamatuji z minulého života a jestli to hcete probírat zkuste si přečíst knihu Kosmická pamět.Jsme geneticky spojení až k velkemu třesku a jak se praví čemu věříš to jsi.Johanz

Vzpomínky na minulý život opravdu ještě chvilku po narození přetrvávají. Většinou se ztrácejí ve chvíli, kdy dítě začíná mluvit, někdy je to déle, někdy dříve, někdy dokonce to některé vzpomínky zůstávají po celý život. Kdybychom ale měli vědět, jaký náš minulý život byl, tak bychom si to určitě pamatovali. Nepamatujeme si to a je to dobře, protože by nás to brzdilo v rozvoji osobnosti a daleko hůře bychom se učili to, co se máme v tomto životě naučit.Káťo, já vím, že bytost (duše) se do člověka určitě nedostává až někde v těhotenství, ale hned v den početí. Již od té chvíle je to hotová bytost, osobnost, se svými city a pocity, schopná vnímat. Dokonce je tato bytost s Vámi již celý rok dopředu, připravená právě na to početí, takže nemá žádný vliv to, v jakém jste kdy zrovna rozpoložení. A taky už dopředu ví i to, jestli to bude třeba i jen na 3dny, na týden a nebo třeba na 2měsíce s potratem a počítá s tím. Proto je přece tady - aby se ta matka mohla učit...A co ty hříchy? Prosím Tě, co je to vlastně hřích. Jsi schopná mi na to odpovědět? Ale bez "příručky" prosím :-) Zjistíš, že vysvětlení vlastně neznáš, že znáš pouze to jedno, které znají všichni a je propagováno duchovními. Já si o tom myslí asi toto: hřích je vlastně chyba a chybami se člověk učí. Není dobré se chyb bát, je dobré si je uvědomovat a poučit se z nich pro příště. To je pro mně smysl chyb a jejich řešení. Ty se moc bojíš, je to znát z Tvého příspěvku, bojíš se právě toho, abys náhodou tu chybu neudělala. Uvolni se a neboj se svých minulých chyb a těch, které byly v minulém životě.... těch se už vůbec nemusíš bát. Není to tak, že bys pikala za minulé chyby, ale ne vše se můžeš naučit pohledem jen z jedné strany a proto si to musíš prožít z obou stran. Nezáleží na tom, jestlis první zabila nebo byla zabita, podruhé to prostě jen bude obráceně, abys pochopila i druhou stranu mince, jen tak dojdeš k celkovému pochopení.A "trestu" se neboj, s tím se straší v kostele, ale je to hloupost. Nemá Tě kdo trestat, je to malinko jinak, ale to by bylo na román a na to není místo.

A co je na tom divného, že přicházíme do těla přibližně v polovině těhotenství, tedy mezi 4. a 5. měsícem? Ještě jste o tom neslyšela?

Káťo, vzpamatujse proboha!!!Duše se dostává do tělíčka ve čtvrtém měsíci?A jakou má podobu prosím tě?