Vzpomínky dětí na své minulé životy

Teda toto téma mě celkem zajímá.Má sestra děti má ( malé ), nemá teda takové zkušenosti, ale říká, že kdesi četla, že si děti svůj min. život pomatují do doby nez začnou mluvit.Já jako dítě jsem někdy mívala pocity, že je mi určité místi povědomé, ale nevím, jestli to nebyla jen dětská fantaz.Zajímalo by mě, jestli jsem měla nějaký "min. život" jaký byl. Kde jsem žila, jací lidé byli součástí mého života a jestli se s nima potkávám i v tomto životě.Prý se duše do tělíčka dostávají, když jsou ve 4-tém měsíci v bříšku.Záleží v jakém je maminka rozpoložení a podle toho, trochu, se dostane ta nebo ta dušička.Moc tomu nerozumím. Možná na tom něco je.Byla jsi v hypnóze, nebo jak ses přesvědšila o svém min. životě?A co jsi zjistila? Byl dobrý?A věříš tomu, že za své minulé hříchy člověk piká v tomto životě.Třeba že někoho zabil, tak ho někdo zabije teď?Prý když jde žena na potrat a neumožní té duši se narodit, tak ji p říštím životě potratí zase jiná žena a trvá jí ( té duši ) dýl, než se vrátí zpět na svět. Zase to ale vyvrací to, že se duše dostává do tělíčka ve 4-tém měsícci. Protože potraty se dělají dřív.Tak nevím.Jak říká Chýlková v Dědictví aneb ..."V Boha nevěřím. Nejsou důkazy. Nikdo ho nikdy neviděl." a na to jí řekne Bolek: "Šak já jsem vaši p..u taky nikdy neviděl a věřím, že ju máte.".Ani na toto nejsou důkazy.A možná člověk tady tyto věci nemá vědět. Asi se má snažit žít co nejlíp bez ohledu, jestli ho za to "někdo" pochválí nebo potrestá.

Nedávno jsem jela autobusem městské dopravy u nás ve městě přes starou zásavbu - domečky staré tak 100-150 let i více. Naproti mě na sedačce seděla maminka asi s pětiletou holčičkou. Najednou ta holčička vykřikla: "Tady jsem bydlela!" Maminka se začala usmívat a říkala, prosímtě, to sis spletla, tady jsme nikdy nebydleli! "Ale jo, bydleli, pamatuju si na to, to jsme neměli ještě ani dědu ani babi..." pokračovala holčička přesvědčivě. "Jo, a kde byli děda s babi?" "No, museli se přece teprve narodit!" skončila to holčička naprosto přesvědčená o tom, co říká. Zůstala jsem v úžasu na ni hledět a docela bezostyšně a neslušně jsem vyslechla tento rozhovor. Jelikož sama děti zatím nemám, zajímalo by mě, zda vám - už rodičům nebo prostě jen těm, co jsou v kontaktu s dětmi zhruba stejné věku, se někdy nestalo, že někdy začali povídat zdánlivě nesmyslné povídky o tom, kde žili, co dělali, co zažili, ačkoliv to nemohlo být v tomto "životě". Přečetla jsem totiž na tohle téma spoustu knih, kde jsem právě našla informaci o tom, že děti do věku zhruba 6 let si rozpomínají na minulé životy. Mě samotné se rozpomínání začalo až teď - o dvacet let později :-), ale potvrdila jsem si, že bylo pravdivé. Máte podobné zkušenosti?