Vztah bez sexu

Co se týká kompromisu, pak pro ni není v této věci možný žádný kompromis. Dokáže dělat kompromisy v jiných věcech, to je v pohodě. Ale v tomto ne.

Díky všichni. Ne, nemůže být prostě nic. Má celkem pevné zásady, které nepovolují ani aby se mi dotkla penisu. Natož nějaká ruční práce! :-) Samozřejmě, že si jí cením jako osobnosti. Ale je to těžké. Je to jako kdyby mi řekla: "OK, budu s tebou chodit, ale dýchat můžeš až po svatbě." Jasně, že bych s ní rád chodil a vzal si jí. Problém je, že potřebuji i dýchat.

Davide,pro tvou přítelkyni je mnohem snažší se sexu vzdát, když ho dosud nepoznala.Kdyby si byl stejného založení,tak to problém nejspíš nebude,ale nedokážu si představit,že chlap zvyklý na sex by se ho vzdal na 3 roky a přitom tu slast má nadosah ruky každý den.Podle mě by to bylo pěkné mučení.Nešel by s ní domluvit aspoň kompromis? Nějaké mazlení případně ruční práce a panenství by si nechala až na tu svatební noc?Partneři si musí vyjít vstříc a jí musí být jasné,že to bude pro tebe trápení,které nejspíš povede ke konfliktům a možná i k něvěře a to by byla škoda:-( Parternský vztah je o kompromisech a to ve všech oblastech,tak ať i ona ti zkusí vyjít vstříc.

Jo,taky znám jednoho takového.Milovaná mu nedala,až po svatbě,chodili spolu 3 roky a celou tu dobu chodil piglovat moji rozvedenou sousedku.

Ale Davide, o to, co píšeš, bys přece nepřišel. Jen na tři roky. Tím přece život nekončí. Nebo ty se za tři roky chystáš umřít? Já myslela, že budeš žít se svou partnerkou v 30.-40.letém manželství. Nebo do manželství už sex nepatří? Musíš se zeptat sám sebe a ne druhých, co pro Tebe přítelkyně znamená. Jestli si ceníš celé její osobnosti, tak ji prostě nenecháš. Pokud si ceníš jen "kusu masa", tak si najdeš jinou. Partnerka není jen tělo k uspokojení, je to především člověk. Máš výjmečnou ženu, važ si jí. Takových je málo.

Já bych se na to vykašlal.

Já bych se na to vykašlal.

Já bych se na to vykašlal.

Začal jsem chodit s novou přítelkyní. Krásná holka, dokonalá modelka (kdyby chtěla). Navíc neuvěřitelně chytrá.

Jenže: jakožto věřící odmítá sex před svatbou. Strasně se na něj těší, dokáže se o něm klidně bavit a nemůže se dočkat. Jenže se umí také velmi dobře ovládat a její zásady jsou pevné a nepřesvědčitelné. Vážně jsem to zkoušel všemi možnými způsoby, sváděl, povídal, přesvědčoval. A znám ji.

Prostě: pokud s ní mám zůstat (jako že bych moc chtěl), musím se na tři roky rozloučit se sexem. Chce se vdávat až za tři roky.

Navíc jsem hodně náruživý, co se týče sexu. S předešlou partnerkou jsme se běžně milovali dvakrát denně.

Takže otázky:

1.) Dá se to vůbec vydržet?

2.) Má takový vztah vůbec smysl? Znáte takové to štěstí, když si po orgasmus ležíte v náručí? Nebo když zvednete přítelkyni sukni. O to bych nyní přišel. :-(