záchvatovité přejídání

Tímto problémem trpím přes půl roku velmi mě to trápí, zároveň cítím, že sama nejsem schopna s tím nic udělat, přestat kouřit se mi podařilo, ale s tímhle si nevím rady. více jak týden se nepřejíst nevydržím. záchvaty na mě přijdou nečekaně, většinou jsou ale opravdu spojeny s pocity samoty, deprese, bezradnosti, zklamání. jsou dny, kdy jím naprosto ukázkově a v tu chvíli mám pocit, že je přejídání apryč a mám vše pod kontrolou. mnohokrát jsem si řekla tak a ode dneška jim hezky, ale... okolí mi nerozumí, kromě mých rodičů, kteří jsou se mnou často a vidí jak trpím, jak po přejedení se cítím ještě hůř a nevím, co dál. ostatní mi řeknou, že jsem hubená, hloupá, že to pořád řeším, ať se pořádně najím a tat podobně, přitom oni by zdaleka najednou nespořádali takové množství jídla. jejich nepochopení a odbývání mě se mě dotýká. mé psychice samozřejmě nepřidá, že postupně váhově přibývám, jsem na sebe naštvaná a nazlobená. během týdne jsem schopna přibrat dvě kila, pak jím lépe, něco zhubnu, ale je to neustálý kolotoč. jsem si vědoma, že si ubližuji, ale když to na mě přijde, jako by mi přeskočilo v hlavě, nemám žádný čudlík s nápisem stop, hltám vše a v kteroukoliv denní dobu, jím i věci, které mi normálně nechutnají. ve chvíli přejídání se naprostro neovládám a to, že okolí nevidí moji situaci jako probléma a má na mě hloupé řeči, když se pokusím říct co mě trápí mě posouvá ještě více k jídlu. to, že jsem si přečetla, že na tom nejsem takto sama mi pomohlo a tak jsem si dovolila zde vypovídat. ironií je, že psychologa navštěvuji přes dva měsíce a pokrok žádný. skutečně mám dny naprostého klidu a pořádku a naopak dny, kdy je jídlo mojí jedinou myšlenkou, kdy myslím jen na to ci sním a co mi kdo nabídně k jídlu. můj psychlog mi opakuje dokola věci, které sama jím. že zatěžuji organismus, že se musím ovládat, přestat jíst po osmé hodině... bla bla bla. nic z toho. všechno je totiž na mě a musím to dokázat sama, ale myslím, že to nezvldánu, zkoušela jsem to už tolikrát. také mi psycholog doporučil cvičení, ale když na mě přijde záchvat, tak opravdu na cvičení nemyslí. je možné, že mám špatný přístup, že se málo snažím... sama to nezvládnu, ale s mým psychologem také ne. potřebuji asi někoho, kdo by mě vždy uklidnil, zamknul ledničku, začal si se mnou povídat. samozřejmě jím i tajně, mamka přede mnou sladkosti schovává a dává mi na jídlo méně peněz, ale ono se to vždycky nějak obejde :-) nejvíc se přejídám sladkostí - 4 čokolády žádný problém, koláčů... nl vlastně sním všechno, co je po ruce, mám už taktiku, že jím věci, které nemusím tolik kousat. děkuji, že jsem se touto cestou mohla vypovídat a všem slečnám a paním, které jsou na tom podobně jako já přeji moc moc moc štěstí, vůle a duševní rovnováhy, aby nad sebou zvítězily. je to těžké, ale určitě se to dá zvládnout.

Niko, trefne jsi to popsala. Vis, zkousela jsem v Praze oslovit vice odborniku, nicmene ani jeden z nich mi moc neporadil. Abych rekla pravdu, nepodarilo se mi najit odbornika na zachvatove prejidani. Vzdy se jednalo o specialisty na anorexii ci bulimii a celou zalezitost resili stylem. "Vypadate zdrave, my tu mame mnohem horsi pripady." Kdybyste vsak nekdo mel dobre zkusenosti se svym odbornikem, prosim poslete mi kontakt. Dekuji.

Nechala jsem si předepsat antidepresiva (do tý doby jsem nevěděla, že je potřebuju) a hned to přešlo!

Taky se mi to občas stane. Vím z čeho. Jsem stresovaná z práce, a tak to řeším jídlem, často v neděli. Musím to vyřešit přes odborníka, ale když už vím nebo tuším, z čeho to mám, tak to je polovina úspěchu,ne?Hodně sil každému, kdo má stejný problém. :-)

zachvatove prejidani-binge eating disorder- ma vetsinou hlobuke podvedome psychologicke duvody. Je reakci na emocni stav. Navaly prejidani prichazeji ve spojeni s depresivnimi pocity a jidlo se stava kratkodobym unikem do sveta slasti. Vetsinou jde o prenos jine potreby - potreby lasky, nehy, radosti - ktera je neuspokojena do roviny jidla, ktere se kratkodobe stava naplasti na jinou emocni potiz. Po snedeni velkeho objemu jidla prichazi pocit deprese a studu jeste intenzivneji. Typicke priznaky: narazova konzumace obrovskeho objemu jidla, jedeni v tajnosti, jedeni o samote, hltani potravy, pocity hamby a hnusu po prejedeni. Jde o velmi zaludnou poruchu, ktera se muze postupne rozvinout a zpusobovat obezitu a problemy v rodine, v partnerskych vztazich a socialni izolaci. Vhodna je pomoc specializovaneho psychologa.

Alesi diky, ty jsi nam tady chybel...

Co nejrychleji vyhledat pomoc odborníka, tj. psychiatra. Záchvatovité přejdání je bratem bulimie, a ta je sestrou mentální anorexie, která vede až v 18% případů. k úmrtí. Všem jim je často nevlastní matkou domněnka, že současné modelky jsoh hezké. Hezké se zdají pouze homosexuálním módním návrhářům, normálním mužům, kteří nepodlehli této homosexuální módě, se líbí ženy, které nejsou hubené, nýbrž. mají ženský zadek, odborně nazývaný mrdel.

prosim vás co mám dělat abych se nepřejídala?během tohoto týdne už jsem se 3krát hrozně přejedla.přestala jsem totiž držet dietu,protže mě to psychicky deptalo a řekla jsem si že budu jíst na co mám chuť.teď se to ale zvrtlo v přejídání.co stím?