Život bez lásky

Žít bez lásky se dá! Tedy pokuď nikoho nehledáte. Já jsem bez lásky už asi 3roky a nelituji toho. Lásku jsem si doslova zhnusil a neminím v ní pokračovat. Vůbec mi ani trochu citu nic neříká. ToaQvetru.

Ahoj lidi, mám dotaz, resp....Život bez lásky je možný, ale né každý to snáší dobře. Většina lidí to snáší špatně menšina to snáší skvěle.

Já žiju sama už 8 let, ale...co k tomu napsát: snad jen štastná jsi to žena.

Já žiju sama už 8 let, ale...Hmm..

Já žiju sama už 8 let, ale nemůžu říct, že bez lásky. Za prvé pořád miluju svého exmanžela. Myslela jsem, že ho budu nenávidět, protože mi odešel za jinou ženou, kterou si vzal a založil si s ní rodinu, a pak mi bude postupně lhostejný, ale nestalo se tak. Miluju ho pořád hrozně moc, stejně jako, když jsme byli spolu. To ale nikomu neříkám, nikdo by to nepochopil, takže si o tom píšu v deníčku. No a pak mám samozřejmě děti, sice už dospělé a samostatné, a ty také moc miluju. A mám moc ráda svoje kamarádky, často si voláme, scházíme se, podnikáme výlety, chodíme za kulturou nebo jen tak na kafe či pivo. Svěřujeme se navzájem se vším a máme se hrozně rády, pomáháme si.Moji rodiče už sice zemřeli, ale každý den na ně myslím, v duchu si s nimi povídám, miluju je a věřím, že mě ochraňují. A ještě miluju svoji fenečku a ona miluje mě. Takže ač 8 let rozvedená, bydlící sama, miluju a přijímám lásku plnými hrstmi.

Ahoj,jmenuji se Petr (24) mám stejný problém, jsem docela pěkný: soudě dle mých ex (nejsem žádný narcista apod.), mám spoustu zájmů (historie, cestování, sporty, četba, gastronomie, šachy, móda atd.)mám svůj byt, auto i chatu a dobře placenou práci která mne baví, ale slečnu néé a néé najít.. ale než být s nějákou co by mne nepřitahovala být nechci, to raději budu sám :( samozřejmě netoužím po nějáké modelce a ani na vzdělání nelpím (klidně komukoli pošlu mé foto) [email protected]

Život bez lásky - bez partnera je možný, ale je to občas komplikované. Hlavně začátek je těžký. Já třeba dávám ženám ještě šanci, ale bohužel každé další seznámení mě utvrzuje v tom zůstat sám a tak je mi líp a líp. Samota je sice smutná, ale krásná.

Oooo..dobře čtěte co tu děvčata píší,to svatá pravda

Jojo, souhlasím s příspěvkem nade mnou. A navíc vy, co jste ještě nebo už zase sami - nečekejte, že přijde partner a s ním všechno štěstí, dobrá nálada a jen samé příjemné pocity, které vám teď chybí. Já taky byla dlouho sama a myslela, že jsem prokletá, pak se zamilovala, vdala, přišla první krizová situace, já řešila problémy a manžel se na mě vykašlal a navíc se urazil, že se nestarám o něj. Zjistila jsem stejně, že pro něj je nejdůležitejší jeho štěstí, že má rád hlavně sebe.
O to je to horší, že mám vedle sebe člověka, od kterého jsem něco očekávala a skoro vždy byla zklamaná...

Nevkládejte do těch zatím neexistujících partnerů všechny naděje, naučte se být šťastni sami. A oddanou lásku vám poskytne jedině pes. Zamilování je hezké, ale pak přijde realita a ta už je stejně zase jen na vás samotných...

Já mám problém, který má stejný název, ale jsem v úplně jiné situaci. Žiji totiž taky úplně bez lásky, bohužel ale v manželství.
A není žádné cesty, jak z toho ven.
Takže Vy co sem píšete, dejte si dobrý pozor na to, s kým půjdete do vztahu, protože Vy máte pořád ještě naději, že někoho najdete, můžete pořád ještě hledat, jste svobodní a můžete si pořád ještě dělat co chcete a netáhnete za sebou celou rodinu.
Takže Vám držím palce a z vlastní zkušenosti Vám říkám, že je lepší žít bez lásky sám, než s někým, kdo Vám spíše překáží.

Ahoj všichni bez lásky,jste tu mlaďoši,..já ji našla-jako trám- v 39,i když nevydržela ale byla,a kamarádka taky asi ve 40 a tam to funguje dobře.Tak žádné stesky,a chce to pěkný pohled na život a trošku musí být vidět že hledáte,někdy to třeba přijde ,nezoufejte!A pamatujte,že ustýskaného,bědujícího,si těžko někdo všimne,každý má svých starostí dost.To pro Hanse,špatná nálada ti k ničemu nepomůže.Kleeo,nejsi stará,a ani prokletá a podívej se na sebe pěknýma očima a tak jak se budeš cítit,budou tě vnímat i muži.Je to v chůzi,oblečení,postoji,tom co sálá z osobnosti.A držím všem palce.

Mě bude zanedlouho 34 let a svůj první a zároveň poslední vztah jsem ukončil, když mi bylo necelých 22 let. Od té doby jsem sám. Zprvu mě to nevadilo, ale před 2 roky jsem přehodnotil svůj život a chtěl bych se oženit a založit si svoji vlastní rodinu. Žiju úplně sám a moje situace mě dost tíží. Mám pořád špatnou náladu. Ale nemám asi moc štěstí na protějšky, ženy co mají o mě zájem mi prostě vůbec nesedí a ty o které bych měl zájem už jsou zadané a mají děti.

No...mě je 31 a řeším stejný problém. Připadám si stará a hlavně prokletá. Tak ráda bych měla děti, rodinu, ale prostě jsem sama.

Mě bude v říjnu 25 let a jsem bez partnerské lásky celej svůj život. Ještě nikdy jsem s nikým nechodila.

kdyz nekomu neco chybi a nemuze to mit tak sahne po necem jinem 28000 zavislaku se prece nemuze mylit..

Ello já jsem sám už jedenáct let a to je mi 31. Taky už se na mě dívají hodně divně, někteří se mi už i smějí, ale kašlu na to. Já sám nejspíš zůstanu, ale Ty jsi ještě mladá, ještě Ti zdaleka netiká.

Je to fakt, taky jsem sama, tak 6 let.A to je mi 26let, ta představa že,mi už tiká je depresivní.Pořád poslouchám tak coo? už máš chlapa? kolikrát se už na mě dívaj divně, jestli nejsem asi lesba.
Nevím proč to tak je, nejsem ošklivá,oblékám se s modou,mám ráda posezení s lidmi,ale ted už je to tak,že mi i kamarádi mizí jelikož každý už má své...jen já ne.

Evo Ty jsi štírka ???

Evo Ty jsi štírka ???

Znám to, prožívám to samé, nepomůže Ti nic. Jediné co trochu pomáhá je opravdu pořád něco dělat a tu bolest a samotu přetrpět. Přeji Ti ať něhoho potkáš.