Život bez lásky

No měl by, ale evidentně to nefunguje.

Proč na školách není...To se musí každý a každá naučit od života a nebo od rodičů......

Proč na školách není výchova péče o domácnost pro dívky???!!!
Proč na školách není výuka souložení pro dívky???!!!

Mahu, milence-po tom...Tak,to se možná sejdeme v manž.poradně,docela by mně to bavilo,ale nemám studia..takhle tam došmajdám jako schcílplá slepice,ale m.jako kohout.Vždy mně ponižuje jeho arogance a smysl chápání vztahu mezi partnery,vždyť za to nemůže-to ta výchova a už jeho babička mu nakukala,aby si nebral s lakovanýma nehtama-omezenost a středověk u nich vládl,jen nebyl pro samou práci a modlení čas,uspořádat myšlenky o podporování ženy a pomoci ji v těžkých chvílích.Proč na školách není rod.výchova i pro chlapce???!!!

K té empatii - určitá...prý vrozená emapatie je velmi vzácná (zdroj wikipedie)

Vždycky jsem říkala a také dodržela,že lidi mají spolu nejdříve žít..Potom se eventuelně vzít a plodit děti/ nebo rozejít se /. Jinak to dopadá jak tady píšete. Pokud se časem rozvedete, příště tohle dodržujte a poznáte,jestli se k sobě hodíte doopravdy.Ono s někým jen chodit, je zcela nedostatečné.Vím, moje rada vám nepomůže,ale kdyby náhodou...Já osobně bych totiž svůj život neobětovala a určitě se rozvedla dříve, nebo později-ale později to jde hůř..Také výmluva na děti někdy neplatí, děti mají vyrůstat v klidné a milující rodině.Jinak jim je lépe v rozvedené,kde otec zůstane otcem...

K té empatii - určitá...ani s vámi úplně nesouhlasím. Znám dost lidí, kteří si prošli těžkými zkouškami, ale přesto moc empatičtí nejsou.

K té empatii - určitá část je vrozená, ale ta mnohem větší je nasbíraná těžkými životními zkouškami. Jako dítě jsem mnoho empatická nebyla a před deseti lety ještě mnohem méně. Souhlasím s tím, že nejde ruku v ruce s inteligencí (rozumovou), ale možná se potíká s inteligencí emoční (čím je člověk emočně inteligentnější, tím může být uvědoměle více empatičtější) Jde jen o to, že člověk umí popsat pocity a umí je rozlišit. No a u nás doma? Manžel je realista a pocit je pro něj něco nepochopitelného.

Ikdyž vám to může připadat hodně divné - i láska je věcí vůle. Mám možnost se rozhodnout, zda budu člověk s láskou nebo bez lásky. Já mám lásky na rozdávání a tak pokud se cítíte osaměle, opuštěně nebo potřebuje jen něco sdílet (zlé nebo dobré)...
napište mi na mail [email protected]

Pepo, můj muž též vůbec...Zdá se mi, že jsi zajatkyní hodně omylů.
Jednak, že muži jsou méně empatičtí a za druhé, že inteligence je podmínkou empatie. Není.

Tak zrovna u nás je to naopak.
Já jako chlap ji mám a moje žena asi vůbec neví, co to je.

Empatie je hrozně...Pepo, můj muž též vůbec neví, že empatie
existuje, naprosto ji postrádá a to nejen tu ke mně. Jen si upřímně myslím, že empatie je vlastní spíše ženám, nežli mužům. Mluvím samozřejmě jen o lidech
alespoň středně inteligentních.

Reaguji zpětně,ale to...Empatie je hrozně důležitá, alespoň pro mě.
Je to další důvod našich neshod, žena ani neví, co to empatie je, natož aby pochopila, co mohou ostatní lidé cítit.

Fajn by bylo to, kdyby se...JSEM ZKROMNÁ,ALE CO Z TOHO MÁM,TO JE V DNEŠNÍ DOBĚ NENORMÁLNÍ,ANI TELEVIZI NEPOTŘEBUJI,RADIO JE PRO MNE PŘEPYCH A TO I VEŠKERÁ STRAVA.POLÍVKA A KUS CHLEBA,VODA ČIRÁ A NEBO MLÍKO,TO JE MOJE A NA TOM JSEM VYROSTLA A DOCELA DOST,AŽ NA TU KEBULI,ASI JSEM FAKT CHOROBNĚ SKROMNÁ,ALE ČASEM ASI BUDEME MUSET BÝT I OSTATNÍ,NEBO NE?!

Řekl bych, že to potom...Reaguji zpětně,ale to doufám neva,osobně si cením velice povahy empatické,ale také zájmu o ženu jako bytost,ne sex.objekt-to znamená,že ....nebudu se rozepis.však vy víte jak je to myšleno.To emp.cítení by se mnělo učit v rodině,nebo v m.škole,či na z.š.,nebo všude,ale takové:,,NEBER HOLČIČCE PANENKU,COPAK NEVIDÍŠ,ŽE JE SMUTNÁ!"jsem nikdy nikde neslyšela a pere se to hlava nehlava.Vy muži často sex a to ještě že se vymlouváme na migrénu a kdesi cosi,ale jen pohlazení,máme cosi společného s kočkamy,také se nechají rády hladit,děti co se často hladí -láskyplně,jsou velice vnímavé.Takže život je krutý,tak proč se s nekým mazlit?Nepamatuji si,že bych nekdy v dětství spala s plyšákem,ale nej.dcera a prostř.syn,ano a docela dlouho...vzpomněla jsem si na to ,když jsem byla po 3.porodu,cítila jsem tak mlo lásky od m.,že jsem začala spát s velkým Míšou(dostala jsem jej od babičky Alžběty).To když mi bylo nehůř a myslím,že jsem se také dost cpala čokoládama.Ale také jsem si pomáhala alkoholem,jen mi z něj bylo špatně a alkoholičkou se stát nechci,ani na to nemám fin.prostředky a vše špatné je k čemus dobré-z toho plyne!Dobré ráno všem empatickým lidičkám!!

Já jsem sám už 30 let a jsem tak spokojený. Nikdo mě neomezuje, nebuzeruje, o všem si rozhoduju sám. Takže proč se trápit samotou, když má více výhod než nevýhod?

Ahoj, je mi čerstvě 26 a jsem sama 2,5roku.Mám malého synka a celou dobu ho vychovávám sama.On je moje láska, moje všechno, ale jak se říká-človek potrebuje zaplnit i jiný šuplík.Tzn.že mi chybí i ta partnerská láska.Už 2,5roku doufám,že se nekde ten "pravý" objeví a porad nic.Už jsem vyzkoušela i seznamky aNIC.Ale aby jste si nemysleli, tak to neni o tom, že bych byla škaredá.Chlapum se naopak libim, bydlim sama a vše tak nejak zvládám, myslim, že jsem i normální:-)Ale zkrátka doted jsem nenašla chlapa, který by me zaujal natolik, abych se s nim dala dohromady...No a když mě náhodou nekdo zaujme, tak je tam vždy nejaký problém, bud je zadaný, nebo nechce vztah nebo co já vím.Asi zustanu sama celej život, i když me to teda neteší

Milence nedoporučuju, ten...Souhlas s Pepou.

Tak jsem ráda,alespoň,že...Mahu, milence-po tom netoužím. Vidím to i kolem sebe, u mých známých a přátel-chlapi jsou velice podobní. Nechtěla bych ani jednoho z nich. Ano, máš pravdu, mít společné zájmy je důležité, u nás tomu tak není. V průběhu let se všechno změnilo, zpočátku jeden s druhým alespoň něco sdílel, i to je už minulostí.
Je mezi námi propast. Vidět tak svět stejnýma očima!A mít stejné zájmy, to by byl bonus!

Co to je za kretény-by...Asi podobně jako Mahulena, nedbal jsem na varovné signály a vzal si ženu, která je ve všem jiná než já. Navíc se k tomu v poslední době přidal i stres z hospodářské krize (peněz je čím dál míň, životní náklady jsou čím dál vyšší a nikdo neví, jak to bude dál).
Ven chodíme s dětmi, máme je ještě malé a že bychom šli někdy spolu (až budou třeba děti větší) tak to nevím, zatím si to moc neumím představit - tak tolik k těm procházkám.