Život po padesátce

Markéto,říká ti něco...jasněže říká,ale já nedávám lásku vypočítavým lidem kteří mě využívají......to není láska ale blbost .....a milovat cizího chlapa je hřích.....neboli s ním souložit .........přečtěte si jak dopadla ta jedna....skončila v depkách zralá na sebevrahu.......a my víme proč .......všechno zlý se vrací zpátky holky.......

Jé Jožina čeká měsíc na ženáče,až na ní vleze.To je prčáááááááááááááááá.To my vdané to máme kdy chceme a milenci nám kupujou dárky,prčáááááááááááááááááááááááá

Markéto,říká ti něco slovo láska?

Ale Josko,ty ženské to...ne ty ženy můžou mít takových ženáčů asi 300 , ženáč číhá na každým rohu .......ty ženy jsou nezkušené a nevědí, že jich můžou mít tolik, proto jsou vděčné, když si ženáč vyklepe pytlík¨.....ale dělat matraci není žádný štěstí.......

Moje kamarádka má 50 a má několik milenců , kteří jí davají cca 20 000 měsíčně a tyhle vdaný chuděry podrží zadara a ještě poděkujou .......:))))))

Mně je 51, manžel mě...Amy tohle je daný tím, že v našem věku je většina mužů zadaná a volní jsou jen ti příšeráci ....proto ti nikdo nevyhovuje, čím jsme starší, tím mín je mužů a víc žen.......

Já jsem to leta řešila mladým partnerem a měla jsem pár takových vztahů, dovolené , víkendy, pařbičky a ted mě už sex moc nebaví, tak si uživám sama, jedu s dcerou na výlet , nebo s kámošem(ten je zadanej, tak může jednou za měsíc)
Hlavně jde o to, že se nesmíš bát, myšlenka je hmota, jak řekneš bojím že nebudu mít peníze, zhmotníš to......bud uvolněná a radostná a všechno přijde samo.......když se budeš pořád bát, přivoláš samý negace a smůlu......

Ale Josko,ty ženské to dělají evidentně rádi a spíše je kvůli sexu využívají ony,ale to ty nemůžeš pochopit.Pa jdu se ženou na pivko

Mně je 57, nemoci mám...ten přítel tě akorát využívá nic víc.......kdybys měla problém zmizel by, jakmile bys přestala sexovat, viděla bys zač stál......uvidíš sama...děláš mu jen matraci...

Mandragoro,jsme spolu 7 nádherných let.Víš co ti řeknu-prožíváme nádherné chvilky se vším všudy,jen se bojím,jak dlouho to ještě může vydržet.
Amy,neboj,život nekončí.Čím víc člověk hledá,tím méně najde.Neboj,třeba to přijde jako rána z čistého nebe a budeš šťastná.Mandragoro-problém je,že se nemáme moc kde scházet.Jak jste spolu dlouho vy?

Mandragoro,jsme na tom...Maruško, ano, je to se vším všudy a moc krásné - i v tomto věku.
A jak dlouho jste vy dva spolu?
Jen je mi ale teď, po přečtení nových příspěvků, líto Amy, snad se časem zadaří a do jejího života se vrátí štěstí.
Amy, život je hledání, ale člověk většinou najde v ten moment, kdy vůbec nehledá.
Tak ti moc držím palce, ať se ti štěstí nevyhne.

Mně je 51, manžel mě opustil před 5 lety kvůli mladší ženě, znovu se oženil a má s ní dítě a šťastnou rodinku. Mně zbyly na krku 2 studující děti (ještě, že je mám, byla bych úplně sama. Rodič mi už zemřeli, sourozence nemám. Mám 2 kamarádky, obě šťastně vdané, takže na mě nemají moc času a bohu díky aspoň za ten, který mi věnují. Snažila jsem se seznámit s nějakým jiným mužem, ale nedaří se - buď se nelíbí on mně, nebo já jemu, většinou je to vzájemné. Tak jsem nějaké seznamování vzdala, snažím se naučit se být sama, sama chodit na procházky, jezdit na dovolenou, chodit do kina, do divadla, na výstavy. Tyto mé radosti ale teď budou muset přestat, jsem zaměstnaná na úřadě a od nového roku budu mít tak nízký plat, že se bojím, jak vůbec vyjdu.
Je mi moc smutno a bojím se budoucnosti.

Mandragoro,jsme na tom stejně.Máte spolu i sex?Já jsem s přítelem také šťastná.

Mně je 57, nemoci mám (snad?) za sebou, matka mě sekýruje a děti mi vnoučata moc nepůjčují, docela žárlivě si je střeží.
Manžel je taky jen papírák, ale přítel - to je NĚCO!
Vynahradí mi všechno ostatní a kvůli němu jsem na světě šťastná.

Jindro, koukám, co se toho najednou na tebe navalilo.
Mě je o rok míň než tobě. Manžela mám, ale jen papírově. Sedí u počítače ve dne v noci. Jedinej jeho zájem je kafe , cigáro a PC.
Taky se cítím osamělá a to bydlíme v Praze. Holky jsou z domova, ale nevypadá to, že bych někdy mohla být babičkou.

Neboj, bude zase trošku líp. Měly bychom tomu ale nějak pomoci, viď.

Tak to mně opustil přítel,odjel domů do Maroka,dva roky nato zemřel velmi těžce nemocný manžel/schizofrenie/ a dva roky nato zavřeli studentskou kolej,kde jsem pracovala a milovala to tam,mimo jiné,kvůli studiu jazyků,což byl můj koníček a útěk od reality.Po pár měsících na pracáku se mě ujala rodina manžela a uklízím u nich na benzince.Po dalších dvou letech mě sejmulo auto z kola na hlavní,při cestě do práce,horror,ale přežila.Teď mám výron v kotníku,nezdrží mě po té havárce.Jo,řidič ujel,žádná kompenzace.V práci se mnou nekomunikují a já propadám depresím.Není lepší odejít ze života?Nemám peníze ani zdraví ani partnera,jen děti,co potřebují hlídání a občas se zeptají,jestli bude nedělní oběd.Je mi 52let a nic mě nebaví.

pěkný věk lepší už to ale nebude ----léta se nikomu zastavit nedají .je to jediná SPRAVEDLNOST na SVĚTĚ

ŽIJTE PODLE desatera božích přikázání . katolik

Co.rine, můžeš vysvětlit, co chcwš vlastně říci?

Ahoj všichni sátníci,Jarko trošku humoru,ne?Není zač se tu stydět,a můžu ti říct že zapomenout ve 40 na věk nebylo vůbec špatné:)..forever young..Zatímco znám několik lidí žehrajících v depkách na svůj věk a nořících se do samoty,bědujících nad každou vráskou a dalším rokem,kolem mně se drží několik mladých přátel a život není vůbec špatný,nevím z čehos usoudila cos usoudila.Pade místo oslav a bačkor kolem mě prosvištělo ani jsem nezaregistrovala a šede bude doufám to samé(i s tím fastum gelem na zádech,vráskama a kdoví čím ještě)Ale občas někdo mladší odchází(to se opravdu nedá nezaregistrovat) a že se každý té padesátky nedožije,je jen holý fakt.Je docela divné to rozdělení po 45,život začal,já tedy mám pocit že mně začal v dobách dětství ,kdy mám první pocity a myšlenky ,a i když byl místy zatraceně,ale zatraceně těžký,žila jsem vždy v dobrém a ráda,ne až po pětačtyřicítce. Je třeba žít své dny hezky,vždy když to jde ahojky

Že vám není hanba, co budete říkat v 60ti, 70ti. Já mám dojem, že ve 45 mi teprve začal pořádný život - děti pryč a mohla jsem si užívat svůj volný čas a tak. A nemoci, jasně, že jsou, ale čím více člověk na ně myslí, tím více přibývají. Život není jen to, co nám říkají v TV - úspěšná, mladá, krásná atd. atd. Ale také spokojená... a to si musí každý vytvořit sám, tady nic nepomůže. Je mi 55 let, mám zdravotní problémy, ale určitě jsem spokojená, protože jsem nepodlehla "trendu dnešní bláznivé doby, kde je vše soustředěno na konzum. A jsem za to šťastná. Jarka

Lino, to tedy nejsi moc náročná, když ti ke spokojenosti stačí skutečnost, že ještě žiješ.