Znamení Vah a povaha

Jelca: Toz ja jsem taky Vaha, docela mazec znameni, myslim, ze krom jiz vyse zminenych negativ, mame i sva pozitiva, problem, je ze dnes uz je malo lidicek, kteri touzi po romantikovi, navic nekonfliktnim a odusevnelym. aktivni jsem taktez, ale to rozhodovani, nekdy to je des, jsou chvili, kdy vim, za cim presne jdu a nekdy ne a ne se rozhodnout ktere ze dvou reseni. v praci mam zodpovednou funkci a tam je to nejvic videt ta nerozhodnost. ve vztazich to je taky silene, mel jsem za zivot kozoroha - totalni rozdil, vahu - vzdy vyborny pokec, stira- sileny sex, strelce - moc fajn, hodne intenzivni to bylo s blizenkyni.

D-nísek, máš pravdu, nejsme všechny stejné. Jen podobné - já jsem chodila taky na uměleckoprůmyslovou školu.:) Ale pak nejen, že mě to přestalo bavit, ale taky vím, jak je těžké se uměním živit. Zvolila jsem praktičtější způsob obživy. A jinak krom váhy jsem já podle čínského kalendáře ohnivý(divoký) kůň a ještě mám na začátku rodného čísla 666 - ďábelské číslo. To je kombinace!:-)))

Jo abych nezapoměla.Není váha jako váha.Tohle znamení se dělí na tři části.První část je váha ovlivněná pannou,druhá je váha ovlvněná váhou(neboli pravá váha)a třetí je váha ovlivněná štírem.Má to samozřejmě odbornější termíny,ale ty si bohužel nepamatuju.Tím pádem nemají všichni zrozenci ve znamení vah identickou povahu.o váhách je toho fakt hodně.Já sama jsem svoje znamení prozkoumávala jak se jen dalo a vím že ještě nejsem u konce.Zkoumala jsem svoje měsíční znamení,lunární znamení,v jakém domě se nacházím,a další věco.Mimochodem.Ve čtvrtek je zatmění měsíce.Další je 1.srpna.Ani nevim jestli to sem patří :o)

Nevím jak moc jsem váha,ale už jen to že to,že jsem narozená v tomhle zanmení asi nějakou váhu má.Bejt váhou je docela těžký.Co se týče umění a harmonie,táhlo mě to na uměleckou školu.Letos maturuju a nevím jestli je to tím že jsem váha,nevím kam dál.Na jednu stranu si říkám,že dělat to co mě fakt baví(což je umění)by bylo naprosto skvělý.Ale na druhou stranu si říkám,že pokud si najdu nějaký zaměstnání co má v týhle době budoucnost,budu se mít mnouhem líp.Uchytit se ve světě umění je sakra těžká věc.Člověk se musí umět protlačit nahoru.Nebrat moc ohled a to já prostě nedokážu.A co se týče hádek a ostrých konfliktů,tak i pro ně si najdu chvilku.Ikdyž je zrovna ta nejmíň vhodná.Skrývám v sobě vztek,protože si říkám,že to nemá cenu se hádat,pak najednou vybuchnu a je po klidu.Ake jak mi je potom skvěle.Ani nevim jestli to patří k mýmu znamení.jen jsem si chtěla postěžovat na jiný vlastnosti než je nerozhodnost,posedlost všechno urovnávat a podobně.zatím se mějte

Děkuji, to jsi napsal moc hezky...tak já budu vytrvalá(musím se učit:) ) a nechám tomu volný průběh a uvidím, jak se Váhánek rozváhá:))...hezký den.

to Jurkula: Být tebou, rozhodně bych netlačil na pilu a nechal tomu volný průběh...Jsem váha a jsem holkama obklopený prakticky od malička (od školky), pořád se kolem mě točily. Nikdy jsen balení (ve smyslu takového toho dotěrného podlízání) neprovozoval a hlubší vztah se vyvinul sám. Ale je pravda, že když mi to došlo, tak jsem byl poněkud nesvůj a řešil jsem "co teď s ní?"...i když je to jaksi proti logice, že ano :o)Pokud jsem poznal, že je holka hodně vlezlá = z mého pohledu lehká(?), tak nastal jakýsi blok (nevim jak to přesně vyjádřit) a nehodlal jsem si ji pustit k tělu.Takže nech tomu volný průběh, čas ukáže...oni jsou totiž lidi, kteří k sobě patří (nejdříve jako kamarádi) a je to poznat od prvního okamžiku, skvěle se bavíte, aniž by nastala situace "hmm...co mám ještě třeba říct, ať řeč nestojí". Pokud toto nefunguje, tak netřeba to lámat přes koleno a je lepší takového člověka pustit z hlavy, i když vzhledově může být přitažlivý, pro skutečné přátelství/partnerství je vzhled to poslední

Lenko, pokud máš pocit, že se tu váhy popisují jako pesimisti a nevidí na sobě to dobré i vyjímečné, tak to asi špatně čteš.Myslím, že většina vah je na tom jako já - se svou váhavostí jsme smířeni, časem se s ní naučíme žít a jsme velmi spokojené.Zbytek, co popisuješ - o dobrém vkusu, harmonii kolem nás i ve vztazích atd., platí a je to známá věc.:-)

O tom Lenko nikdo nepochybuje, ale váhavost je dalším specifickým znakem vah, jako třeba u býků tvrdohlavost:))Mám dceru váhu, kamarádku a můj bývalý byl taky váha...všichni převažují své rozhodnutí...

Váhy a všichni,co se sem podíváte,nevím,proč všichni berete jako naši hlavní vlastnost váhání...sice je to v názvu,ale to není to hlavní.Dočetla jsem se,že rády žijeme v harmonii a děláme vše proto,aby právě ta harmonie byla kolem nás.Taky rádi pomůžeme lidem v nesnázích a tím si získáme plno přátel.Lidé ve znamení vah jsou většinou sympatičtí a milí...neznám nikoho v tomto znamení,kdo by byl arogantní.Máme umělecké cítění,podvědomě například zařídíme svůj byt tak,aby se v něm cítil každý velice příjemně.Takže,milí zrozenci ve znamení vah....nebuďte pesimističtí a snažte se najít ve svém vínku to lepší.Přeju vám krásný život.

Jak znám váhy...je to pro ně typický:))Potřebují čas na zvážení pro a proti, doporučuju netlačit a nechat v klídečku...jednou se jim ty váhy ustálý:)Hodně štěstí:)

Ahoj, prosím o radu. Mooooc se mi líbí jeden muž ve znamení Vah a když jsme spolu mluvili, tak mi řekl, že mu je se mnou fajn, ale že přesně neví co chce...Je toto u Váhy normální, nebo mě prostě nechce???....Děkuji za odpovědi a hezký den.

není to diskuze o vahách?

nechápu cos to vyslovil...je vidět že toho o znameních moc nevíš...znám desítky lvů...a ani jeden z nich neni studenej a bezcitnej není.

to ANDY: co se anonima týká, ber to tak, že za monitorem se najednou stává z kdejakého zamindrákovaného trouby velký drsňákto KATKA: když to dokáží ostatní, vi to dokážete takyto VÁHA: takto bych se popsal já...akorát se mi nechtělo :O)

To bude tou váhou:))

Já jsem taky byk:-)Míša lev,Terka vaha:-)a manža je ryba...Terka je taky taková nerozhodná už ve svých 4letech:-)

Dceři?: 7 let:)

Andy a kolik jí je?

Já, vím, že jste to tak nemyslela, jen je nutno podotknouti, že každá sranda něco stojí! V jejím případě peníze neřeším, ale pravdou je, že bych nevyhazovala za její rozmary! Ještě, že jsou někteří vedoucí chápaví a dají nám šanci vyzkoušet!!! My nejsem celá rodina na sport, to jen přítel, já raději sportuju v autě:)) Ale je pravdou, že jsem vždycky těm sportovním nadšencům záviděla jejich elán a kondičku! Myslím, že už ji závoděníé nenadchne, asi spadá do vaši kategorie, kde nemáte tu potřebu, ale je to škoda! Nejde o to, dokazovat rodičům, i když samozřejmě to potěší každého rodiče, ale o tu ctižádostivost! Nač dře, když z toho nikdy nic pořádného nebude? Asi pro zábavu:)) Nepotřebuju od ni medaile, jen bych byla pyšná, kdyby se alespoň o ňákou pokusila, ale co kdyby to nevyšlo, to by ji možná ranilo víc, takže vlastně, kdo nic nedělá, nic nezkazí a nepodlejhá emocím! Můj mladej ji taky rozšiřuje obzory, dělá s ní zimní sporty a jezdí na kole, i když není jejím biologickým otcem, baví ji to, ale ne tak, aby se tomu věnovala intenzivněji:(Jinak jsem ráda, že je taková jaká je, doufám, že ji ta celková bezproblémovost vydrží co nejdéle:) Děkuji za rady a pokec:))

Já jsem to nemyslela, jako že jste vyhodila zbytečně peníze. Ale žě když dceři vysvětlíte, že se pro to po dohodě s vámi rozhodla a taky to něco stojí, nemůže se na to hned vykašlat. To už by měla pochopit.Možná na těch stupních stát bude. Možná se vám podaří jí u plavání udržet. A když ne, tak jakýkoli sport je skvělý a do budoucna může pomoct udržet ji dál od drog. Sportování je pro dítě bezva (větší děti dnes sedí jen u počítače), i když nenosí medaile a není vrcholový. Jestli se věnujete sportu (oba rodiče), tak dítě má dobrý příklad a taky to rodinu drží pohromadě.Možná ji začne bavit i vyhrávat. Každý na to není. A já jsem neměla tu potřebu. Zdálo se mi, že je zbytečné pořád jen dokazovat rodičům nebo komu, jak jsem dobrá nebo nejlepší. A v čem všem? Nestačí dělat rodičům radost, chovat se slušně, nosit jedničky na vysvědčení, atd. Musím ještě nosit ještě medaile za první místo (nebo aspoň druhé, třetí)? Sobě jsem to dokazovat nepotřebovala. A mě to taky musí těšit a bavit. Jen jsem tím chtěla říct, že tím vaše dcera ještě nemusí být málo ambiciózní, sebevědomá, adt.Já jsem měla dětství úplně jiné než vy (podle toho, co píšete), i když jsem měla nevlastního otce - ten se ke mě choval líp než většina vlastních otců - věnoval se mi, naučil mě hodně věcí a rozšiřoval obzory. A moje máma by nic proti mě nebo mé vůli nedělala. To, že za mě v něčem rozhodovala a sem tam mě do něčeho honila, bylo pro mě pozitivem.