Zneužívání, psychika i po 40tce a co s tím?

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

ad Bianca: stalo se mi něco podobného. Téměř totožného. Přítel mé matky využil toho, když on musela jset na pohřeb babičky - do ciziny. Já ho trpěla jen jako přítele matky, která byla vdova. On pak přede mnou klečel a prosil, abych to matce neříkala. Řekla jsem to až po čtyřech letech, kdy mi bylo vyčítáno, že jsem se příliš brzy vdala a čekám dítě... Matka mi ale tehdy neivěřila, on odpřísáhnul /prý, že to není pravda/, jak jsem se až po letech dozvěděla, protože jsem to matce řekla jednou, víc o tom nebyla schopná mluvit, ale neuměla jsem si vysvětlit, proč s tím člověkem je dál. Až po letech se mne zeptala, zda je to opravdu pravda a prý si tehdy myslela, že jsem to řekla ze žárlivosti! Taky jsem nikdy nemohla odpustit a poznamenalo mi to život. Tak třeba víc, když se ozveš. Moc tě zdravím.

Na Mezinárodním ezotetrickém festivalu v Plzni (www.ezotera.cz) budou různá temata-semináře, která se týkají Tvého problému. Já tam chci jet na "Rodinné konstelace", kde se také může Tvůj problém probírat= řešit. Pokud bys jela také, ozvi se mi na mejlíka. Přeji Ti pohodu těla, duše i mysli.

Někdo říká odpusť mu (jim) a uleví se ti. Není to pravda! Probírám to ze všech možných úhlů, vždyť tu zkušenost má spousta žen (každá čtvrtá?). Jak se ale ubránit těm pocitům hnusu a odporu.. Je mi už dost roků, mám dospělé děti, s mužem jsem samozřejmě nebyla schopna žít déle jak 2 - 3 roky (jsem 2x rozvedená). Nedovedu se zařadit do společnosti atd. atd.. V mysli zůstaly nesmazatelné stopy 'něčeho' opravdu na blití. Byla jsem zneužívaná pravidelně, bez násilí (fungovala strach, neznalost, autorita a obava se ozvat nebo se bránit, byla jsem vychovávána autoritativní matkou, kde se nediskutovalo, matka milovala pořádek a ticho). Je to divné teď když to vidím takhle napsané, znova se to vrací. Zkuste někdo reagovat. Možná poradí někdo, jak se vymanit z těch pocitů hnusu a viny. Také mi říkala jedna osoba, které jsem se svěřila, že jsem pravděpodobně provokovala, když jsem odpověděla, že je to absurdní a mohla jsem to zdůvodnit, odpověděla, že jsem provokovala podvědomě, aniž jsem měla tušení, že provokuji (podotýkám, že ten muž žil s matkou asi 2 roky, když to začalo, tykat jsem mu začala až když jsem se vdala a většinu času jsem trávila v dětském pokoji s bráchou, čili jsme se kontaktu vyhýbali, jak jen to šlo). Když to po sobě čtu - jeden velký chaos, ale vlastně se vyznávám poprvé a fakt nevím jak začít. Chtěla bych aby někdo o tom věděl úplně všechno, ale komu to říct, na malém městě s jedním psychologem? B.