Žravost

jenze jestli pujdu na skupinovou terapii, tak ze sebe stejne nic nedostanu. ja se znam (teda alespon trochu), pred cizima lidma, bych to nezvladla.... a normalne k psychologovi?! ja si nedokazu predstavit ani kam bych se obratila...jedine tak,ze bych zazvonila v Bohnicich a rekla

Vis proc se na to ptam, na ty starosti? Protoze ty starosti jsou prave za tim prejidanim. Ale vetsinou jde o vztah, ktery mame samy k sobe, o to, jak si verime ci neverime, atd. Ja zkousky taky nenavidela. Delala jsem skolu osum let. Na konci to byl fakt porod. Zkousek jsem se bala, ale hlavne jsem nenavidela profesory za to, ze je po mne pozadujou.Ukazovat slabosti, to chce velkou silu. Taky mi to do dneska nejde, i kdyz se snazim. Mozna moc drzis svoje pocity v sobe, neumis je vyjadrit. Tvaris se navenek jinak a jinak se cejtis uvnitr. (Tak jsem to mela ja.) Pokud to tak je, tak je to velkej vnitrni rozpor, kterej abys necejtila, tak ho zajidas. Ono je to samozrejme o moc slozitejsi, ale doporucuju opravdu toho psychologa. Neboli to, k nemu zajit. Vyresis si svoje problemy a budes se moct naplno venovat zivotu...

ahoj kaco, dekuji za odpoved, abych pravdu rekla, tak (je to asi pul roku) jsem vazne uvazovala o navsteve psychologa, dokonce jsem o tom rekla kamaradce, ale asi me nebrala vazne (u me je totiz tak trochu potiz poznat,kdy neco rikam opravdu vazne a kdy ne... ja nemam rada kdyz nekdo zna moje slaby stranky - ted je to jiny, ty me neznas :-) ...veci co me trapi je dost,tak treba za ctrnact dni mam jit na dve bakalarky a mam dost strach,ze to nezvladnu. skola je vubec pro me dost stresova zalezitost, dokonce i kdyz delam zkousku z nejakeho trivialniho predmetu, tak mam strach a jdu az tak na treti termin ...proc?protoze jsem srab a dokud to jde, tak se snazim pred problemama utikat... a vis co mi pripada nejdivnejsi, ze me ta skola na jednu stranu bavi a na druhou stranu ji nenavidim (protoze kdybych neuspela, tak by to byla hruuuuuuuuza)...tak to je jeden z mych trapeni A co ty?

Ahoj Petro, to záleží na tom, jak moc tě to ovlivňuje ve tvém životě. Pokud se dostaneš do bodu, kdy už to dál nepůjde, odvahu najdeš, ani nebudeš vědět jak. Je ale zbytečné to takhle dlouho odkládat. Zkus třeba nějakou skupinovou terapii, je to celkem zábava - třeba Denní stacionář Horní Palata, nebo Ondřejov (to nevím, jak se přesně jmenuje). A co jinak, co tě v životě trápí, kromě jídla? P.S. Zkus zaskočit na stránky bulimie, anorexie.

ahoj Kaco,ja mam stejny problem a obdivuji te, ze jsi se k psychologovi vubec odvazila jit. to ja takovou odvahu nemam, uz me taky napadlo, ze je za tim vic nez jen "mlsna", ale nedokazu si predstavit, ze bych to sla rict nekomu cizimu.

No to jsem ráda, že slyším někoho komunikovat o těchhle problémech. Já se účastním chatu o poruchách příjmu potravy, mezi něž nutkavé přejídání patří. Už od útlého dětství jsem se přejídala, a od puberty jsem začala "hubnout". Neustále jsem myslela na svoje tělo, vypěstovala jsem si komplex, že jsem tlustá. Asi tak pět let jsem se nezřízeně přejídala, často jsem se pak nemohla ani hnout. Nedokázala jsem se nasytit, uspokojit. Začala jsem kvůli tomu chodit na psychoterapii. Chodím už dva roky, problémy přetrvávají (je to běh na dlouhé trati), ale jsou mírnější. NENÍ TO VĚC VŮLE. Alespoň u mě to nebyla věc vůle. Nutkavost se nedá vůlí zastavit, jen dočasně přehlížet. Radím vám, abyste se začaly zabývat tím, s čím jste v životě nespokojené a případně vyhledat psychologa.

Souhlasím s Helenou, chce to pevnou vůli. Nikomu nepřeju to, co potkalo mě,tj. zdravotní problémy napořád, že když bych se najedla toho, očem vím že mi nesvědčí, bylo by mi zle. To si pak člověk setsakramentsky rozmyslí, co do tý pusy strčí. Proto ze srdce doporučuji, jezte střídmě a zdravě, ať si "nezanesete" tělo nestravitelnýma látkama, s kterýma si tělo po určité době nedokáže poradit a provalí se nemoc.... Pevnou vůli!!!!!!!!

Nazdar děvčata, jak to čtu, je mi vás líto. Prošla jsem těmi stavy, ale věkem se mi všechno srovnalo v hlavě a držím se hesla:"Člověk má v životě určeno pouze určité množství jídla. Když jej sní, je s ním konec".A ještě jedno: Člověk jí, aby žil a nežije proto aby jedl. Vždyť účelem a smyslem života není jídlo. Najděte si nějakého koníčka¨,nejlépe sport, zaláskujte se, učte se cizí jazyky. Jenom nemyslete pořád na jídlo. Vždyť život je tak krásný, je škoda jej projíst. Pevnou vůli všem přeje Helena.

Ahoj Jani,já jsem těmahle tvýma stavama naštěstí neprošla.Už od dětství jsem se těhle hubených a vychrtlých holek bála a nechtěla jsem zkončit jak ony,proto mě ani nenapadlo vést mou nekontrolu nad jídlem,až tak daleko.Asi před 2 týdny jsem si zavedla sešit,kde si píšu ,co jsem kdy snědla.ZAtím je tam spousta sladkostí,ale doufám,že časem to nějak aspoň trošku omezím.Nejhorší na tom je,že pořád člověk nevidí vsledky a pak to strašně rychle vzdává a to je i můj případ.Už tolikrát jsem se o to pokoušela,nejíst sladké,ale pak jsem přišla k ledničce a celou ji vyjedla.Uf,to mi potom bylo špatně,ale psychicky.Musíme si hold věřit a raději sáhnout po něčem zdravějším.Vím,je to těžké,ale když to dokážou ostatní,tak my určitě taky,co myslíš?Já ti budu držet palce,i sobě.Jsme přece silné ženské.Jo a pohyb by taky neškodil...

Ahojky holky, tak sem opet pisi, po precteni vasich prispevku, zacinam mit strach.... ja jsem po dobu 4 let skoro vubec nic nejedla a dalo by se rici ze jsem trpela anorexiiii....Jenom jsem kourila jak fabrika... Pred rokem soucasne s dodelanim skoly jsem se rozhodla ze prastim s kourenim.......Ale z?ate to , vsude mozne se povida ze kdyz lidi prestanou kourit tak priberou....Tak to jsem nectela a tak jsem zacala intenzivne cvicit a vubec nic nejedla a kdyz jo tak to byly same salaty............No jo ale to jsem nemohla vydrzet porad a tak zlom nastal letos v dubnu...Prestala jsem es kontrolovat a behem 14 dni 5 kg nahore:o(((((Ne, neprejidala jsem se, ale me telo nebylo zvykle na jidlo( normalni) a tak si pravdepodobne vse uklada do zasob...........Mam strach a vim o sobe ze jsem typ zeny ktere se staci na jidlo podivat a uz pribira:o((((Pritom tak rada jim.............Holky nevim jak se k tomu mam postavit a hlavne, nekdu tu pise o kontrole, ale at si zkusi takto zit 1 rok a pak toho zacne mit plne zuby......Jestli mate zajem si se mnou dopisovat rada to uvitam, hlavne bych chtela ziskat zkusenosti...Dekuji Deni

Ahoj Karolino, ja mam bohuzel ten samy problem. Strasne se porad cpu, micham vsechno dohromady, drive jsem mela anorexii, pak bulimii, ted trpim obzerstvim. Stydim se zato, trapi me to nejvice na svete. Neni tyden, abych se neprejedla. Je mi 22 let. Jestli budes chtit, tak mi napis. Jana

Ahoj lidi. To jsem ráda, že nejsem sama. Musím se přiznat, že jsem tady takovej "všežravec". Je mi jedno co sním, v jakém pořadí. Hlavně aby po slaném bylo něco sladkého a naopak. Kombinace jsou přímo vražedné, ale mě to nic nedělá ( se zažíváním). Snad jenom to svědomí mi nadává, ale až PO ! Před jídlem si vždycky dokážu zdůvodnit proč to sním. Došla jsem až tak daleko, že jsem si tajně koupila zákusky, a snědla aby děti a manžel neviděli. Hrůza že ? Diety nemá cenu držet. Já se momentálně už měsíc snažím jíst podle výše kalorií. A ono to jde ! Nejlepší je k tomu mít nějakou kamarádku. To je potom ten nejlepší motiv. Co kdyby ona zhubla a já ne ? Tak vám držím všem pěsti a neodkládejte to. Já si vždycky říkala "od pondělka" ( a přes víkend jsem se pěkně naprala do zásoby), jenže v pondělí jsem to opět nevydržela, protože můj víkendem roztažený žaludek se hlásil o své. Takže chce to začít hned od zítřka, nečekat, neplánovat. Kdo nemá pevnou vůli, tak si to vždycky odloží. Ahoj a jestli vám moje rada pomohla, napište.

Myslím si že je to otázka vůle. Zkusit si prostě říct nedám si a snažit se to dodržet. I já mám ten problém, že strašně ráda si dávám něco dobrého. Můžu kombinovat slané, sladké, kyselé, ostré. Ale teď už měsíc se snažím omezovat chutě a množství jídla, které sním. Ze začátku to bylo trochu těžší, alr celkem jsem si zvykla. Jsou totiž krizové momenty, kdy například jen myslím na to , co bych snědla. Tak se zaměstnám něčím jiným a na jídlo nemyslím. Dřív mi to nikdy nešlo. Začala jsem držet dietu a vydželo mi to dva dny. Ale teď bych řekla, že se cítím líp, dokonce jsem si mohla koupit už o číslo menší kalhoty. Já mám tu výhodu, nebo je to nevýhoda, nevím, že když mám nějaký stresík neřeším ho jídlem, ale naopak mi jíst moc nechutná. Snažím se přes den jíst nejpozději v 16.00 a pak večer si dám třeba je suchou rýži, ale velmi málo, abych trochu ošidila žaludek. No taky jsem viděla svoje fotky, když jsem měla o 15 kilo méně. Tam se sice asi nedostanu, ale snažím se. Ahoj a hodně štěstí při zvládání "žravosti".

Ahojky Kajo, tak koukam ze nejsem sama..Sice jsem jiz dostudovala VS, ale u me problem nastal az kdyz jsem nastoupila do prace..Nejprve jsem si dala za cil prestat kourit, coz se mi podfarilo ba dokonce jsem velice aktivne cvicila a za to malo papala.....Jenze po svatbe se vse zmenilo...V zime to jeste slo, to jsem jeste byla schopna drzet svoji vahu- sice jsem si pekne zpomalila metabolismus..To vis kdyz jsem jedla same salaty:o((( No tedko posledni dobou me prepadaji diovne chute........Tak primo zeru..Rano krome 3 minonek( a to se musim krotit) si dam 5 lzicek zakysane smetany a obidek vetsinou odbydu a vecer ( no snazim jist nejpozdeji do 18h) spagety se syrem..ja mam jeden problem a to jsou mlecne vyrobky.........Drive jsem si davala vecer salaty, ale pak me za 2h. zacal tlacit zalude....tak jsem stejne vlezla do lednice.....A nemluvim o nocnim pochodovani do kuchyne..Nemam hlad, ale psychicky me jidlo uklidni.......Za poslednich 14dni jsem stacila nabrat 5kg!!!!!Nevim ani jak jsem je nabrala, ale proste jsem se sice neprejidala..........ale za to si davala kolece a slůane.... A ted z toho mam trauma......

Můj největší problém spočívá v nadprůměrné chuti k jídlu,ale opravdu veliké chuti.Jsem schopná dosebe nacpat cokoliv a kdykoliv mám možnost,slané i sladké dohromady.NEvím,co s tím mám dělat,protože mě to hodně trápí.Mám malou vůli k tomu,abych se ovládala.Pomalu přibírám kila a je mi z toho nanic.Zkouším cvičit,chodit pěšky,přesto je příjem jídlao dost větší neř výdej mé energie.Diety nechci držet,to bych to nezvládla už vůbec.Snažím se najít nějakémotto,které by mi pomohlo v cestě za lepšími stravovacíminávyky,ale už jsou to 2 roky a já jsem pořád stejná.Od začátku studií na vysoké jsem hrozně zlenivěla a zpohodlněla.Už si nechci dál kazit zdraví.Přestood toho všeho,co bych měla,utíkám.A když mám stres,tak je to nejhorší.Vidím v jídle východisko a to je můj problém a nevím si s ním rady.